Čajové putování

2. díl

0
86

Poměrně rychlý nástup chladných dní mnoho z nás přiměl sáhnout hlouběji do šuplíků a sfouknout prach z krabic s čaji, které přes léto zahálely a my se dnes v našem seriálu vydáme na místa, kde se čajovníky pěstují už tisíce let.

V prvním díle seriálu čajového putování jsme si poseděli v křesle s šálkem tohoto lahodného nápoje a v krátkosti jsme se seznámili s druhy čajů a s faktory, které ovlivňují jejich výslednou chuť, vůni i barvu nálevu. Dnes bych vás naproti tomu ráda pozvala na cesty.

Legend odhalujících objevení chuti i prospěšného vlivu čaje na lidský organizmus je hned několik a jsou dost rozdílné. Čajovník patří podle biologů k nejstarším domestikovaným rostlinám a samotná historie popíjení čaje je stará minimálně 1500 let. Podle nálezů čajových lístků v hrobech v Severní Číně je však tato rostlina lidem známa víc jak 5000 let. Zřejmě se už nikdy nedozvíme, kdo a kdy si poprvé čaj skutečně uvařil.

Ať už jsou tedy legendy jakékoli, jejich děj se vždy odehrává v Číně. Je tedy velice pravděpodobné, že právě tato tajemná, neuchopitelná a velmi rozmanitá země je kolébkou pěstování, zpracování i využití čaje.

Dnes je čaj naprosto běžným nápojem, dříve bylo ale jeho popíjení výsadou císaře a šlechty patřící ke dvoru. I přesto se tato surovina výrazně podílela na hospodářském růstu Číny. Význam čaje dokládá i fakt, že se jím daly platit daně a samozřejmě se ním obchodovalo.

Lékaři využívali jeho příznivých účinků pro povzbuzení organizmu a znovunabytí životní energie, pomáhal také pro získání a udržení koncentrace. Čajové lístky se dále používaly při výrobě voňavých cigaret, sloužily také jako obětina bohům. Ze semen se lisoval olej a květy byly využity na výrobu chrámových svíček.

První doložený popis čajovníku a přípravy nápoje z něj je v herbáři básníka Kuo Po, který vyšel v roce 350 n. l. O několik století později, v roce 780 n.l., vznikla slavná čajová bible autora Lü Yu – Klasické pojednání o čaji. Tento básník čaji zasvětil celý život, velmi dbal na správnou přípravu čaje a to nejen na rituály, ale také na použití kvalitních surovin a vody. Zřejmě i díky jeho dílu začali pijáci čaje dávat přednost chuti čistého nápoje.

Mezi širší vrstvy obyvatelstva se čaj rozšířil zhruba v desátém století, kdy mu byl také přiznán titul čínského národního nápoje. Obliba čaje se v průběhu historie přirozeně vyvíjela, za vlády některých dynastií klesala, aby se pak tento nápoj dostal opět na výsluní.

Ačkoli byl čaj předmětem výměnného obchodu, Číňané tajemství jeho přípravy úzkostlivě střežili. První písemná zmínka o čaji v Evropě je z roku 1559 a najdeme ji v knize Cesty a putování italského spisovatel a zeměpisce Giovanna Battisty Ramusia.

V Číně je několik provincií, u nichž je historie území i obyvatelstva úzce spjata s pěstováním a výrobou čajů. Vlastně celý jih a jihozápad je díky svému podnebí významným producentem čajů a čajových směsí.

Kde jinde se tedy vydat na stezku poznání než ve stínu tří nejstarších čajovníků světa – čajových králů Starověku – v čínské provincii Yunnan. Věk těchto stromů je odhadován na 800 – 1700 let.

Čajovníky, některé z nich jsou staré i stovky let, zde dorůstají do výšky stromů, sklizeň probíhá přímo v jejich korunách. Kromě nejznámějšího čaje této oblasti, kterým je Pu-erh, se zde také produkuje čaj černý. Pro místní obyvatele je pěstování čaje hlavním zdrojem příjmů.

Jako mnoho jiných čínských jmen, je i název této provincie velmi romantický – v překladu znamená „Překrásné mraky jihu“. Je to místo s nádhernou krajinou, vysokohorským a přesto mírným podnebím a pestrou směsicí národností. Nachází se na jihovýchodě Číny, sousedí s Barmou, Laosem a Vietnamem. Horskou oblastí, jejíž severozápadní část se nachází na Tibetské náhorní plošině, protékají tři nejdelší asijské toky – Dlouhá řeka, Mekong a Salwin, v seznamu světového dědictví UNESCO je zapsána jako Chráněná oblast tří paralelních řek.

Yunnan je velice oblíbený místními i zahraničními turisty. A není se čemu divit. Matka příroda se tu věnovala svému čarování s velkou intenzitou a na své si přijdou milovníci hor i vody. Kamenný les Shiling se svými roztodivnými vápencovými věžemi. Jezero Lugu, které je centrem života místní menšiny Muguů. Nádherné masivy Sněžných hor nefritového draka, které shlíží na jezero Hei Long Tan. Všechny tyto scenérie jsou doplněny pestrými výtvory lidských rukou – chrámy, kláštery, zahradami a dalšími stavbami.

Sichuan – Sečuán, v překladu „Krajina Čtyř řek“, je jednou z největších Čínských provincií, hlavními zemědělskými plodinami jsou pro její obyvatele rýže a obilí. U nás i ve světě se proslavila spíše díky své pikantní kuchyni, než čajovou produkcí. Přesto je tato oblast jedním z nejvýznamnějších producentů čajů. Můžete zkusit zelené, žluté i černé čaje, z ochucených potom jasmínový. Na okraji Tibetské náhorní plošiny se rozkládá přírodní rezervace a park Údolí devíti vesnic. V této oblasti si na své přijdou milovníci vodních toků a vodopádů a také horských masivů. Sečuán je domovem Pandy velké.

Guizhou – zelené čaje z této provincie znají ve světě jen skuteční milovníci, na západním trhu jsou k dostání pouze zřídka. Čaje pěstují majitelé malých čajových farem. Oblast sama patří mezi jednu z nejlépe hodnocených lokalit vnitrostátního turismu. Krajina je stejně členitá a rozmanitá jako složení obyvatelstva. Život tu plyne poklidně v souladu s tradicemi nejen národnostní menšiny Dong a okolní přírodou.

Yunnan, Sichuan a Guizhou jsou oblasti s nejstaršími čajovníky světa, právě zde se započalo s kultivací čajovníku a s jeho pěstováním.

Guangxi – převážně lesnatá oblast s několika krasovými oblastmi je ovlivněna monzunovým
podnebím. Ani produkce z této oblasti není mimo Čínu příliš známá. Vyrábí se zde široká škála druhů čajů, zelené, bílé, černé i ovoněné. V Guangxi žije největší část populace etnické menšiny Zhuang.

Guangdong – nejjižnější a také nejlidnatější provincie Číny, mezi turisty známá jako Čínská riviéra. Nadmořská výška i množství srážek vytvářejí ideální podmínky pro pěstování čajů. Z těch, které se pěstují v této provincii, můžete vyzkoušet několik druhů Oolongů, Gunpowder, čaj jasmínový (Jasmine Pearls) nebo lichi. Čaj se zde díky podnebí sklízí po většinu roku, jednotlivé roční období mají samozřejmě vliv i na výslednou chuť čaje.

Hunan – neboli „Jižně od jezera“, jedna z nejlidnatějších provincií Číny, a jako většina okolních
provincií se skvělými podmínkami pro pěstování čajů – černých, zelených i Oolongu. I tady byla matka Příroda při své práci v dobrém rozmaru a scenérie, kterými se můžete pokochat při toulkami krajinou, jsou nádherné. Obdivuhodné jsou i stopy, které za sebou zanechaly lidské ruce.

Hubei – pojmenování znamená „Severně od jezera“, s odkazem na jezero Dongting, stejně jako u provincie Hunan. Farmy této oblasti produkují mnoho variant zeleného čaje. Jednou z nejznámějších místních atrakcí je pro nás přehrada Tři soutěsky s největší elektrárnou světa. Dílo, které se bohužel velmi negativně podepsalo na okolní nádherné krajině. Přesto je zde mnoho co obdivovat, díla přírody i stavitelů.

Jiangxi – země obklopená horami, mezi kterými se rozkládají i velké rovinaté plochy s převážně
subtropickým podnebím. Farmáři se vedle pěstování všech možných druhů čajů věnují i produkci vláken – juty a ramie, známá je i výroba místního porcelánu.

Fujian – většina z této provincie náleží k Číně, její malá část se rozkládá i na Taiwanu. Kromě pestrého výběru všech druhů čajů, se zde zemědělci soustředí hlavně na ovoce a květiny. Právě zde byl poprvé vyprodukován Keemun. Turismus těží z historických ale i přírodních zdrojů.

Zhejiang – po proudu Dlouhé řeky jsme se dostali až k pobřeží Východočínského moře. Většinu plochy Zhejiangu pokrývají hory. Pro místní obyvatelstvo je důležitý zejména rybolov a pěstování rýže, zároveň jsou největšími pěstiteli hedvábí. Škála pěstovaných čajů je velmi široká, od bílých přes zelené a černé až k čajům bylinným a ovocným.

Anhui – v pohoří Huo San se zde pěstuje proslulý žlutý čaj a také Keemun, nejznámější druh čínského černého čaje. Pokud se setkáte s označením červený, vězte, že se jedná o odkaz na barvu jeho nálevu. Příroda zde nabízí vše, co dokáže – Žluté hory, nejkrásnější pohoří Číny, opěvované básníky. Nebesky modrá jezera. A také několik tradičních vesnic s dochovanou architekturou.

Henan – nejlidnatější a také silně průmyslová oblast Číny rozkládající se na dolním toku Žluté řeky. Zdrojem obživy pro místní obyvatele jsou kromě zelených čajů také melouny, jablka, datle, produkce hedvábí tussah a rukodělné výrobky. Stejně jako v Shandongu jsou zde bohatá naleziště dinosauřích fosilií.

Jiangsu – jedna z nejmenších, hospodářsky však velmi významných provincií, sídlí zde velká část chemických, elektronických i textilních továren. Hlavním kulturním, historickým i vzdělávacím centrem je město Nanjing. Turisticky přitažlivý je Grand Canal, nejdelší starověká řeka vytvořená lidskou rukou. Chcete-li si jen vychutnat šálek čaje, sáhněte po těch zelených, které se zde pěstují.

Shandong – nachází se na dolním toku Žluté řeky a je jednou z nejlidnatějších provincií Číny. Čajomilce potěší svými černými i zelenými čaji a také Genmaicha, zeleným čajem smíchaným s praženou rýží. Východní posvátná hora Taishan, která se tyčí k nebi v této provincii je jedním z míst, odkud vyvěrá čínská historie. Je také posvátným místem taoismu a budhismu.

Heilongjiang – nejvýchodnější oblast Číny hraničící již s Ruskem významná spíše pro milovníky nečajů, pěstují se zde různé bylinky a ovoce, které nacházejí využití v bylinných a ovocných směsích. V této oblasti je možné obdivovat nejmladší sopečnou oblast Asie – pohoří Wudalianchi či jezero Jingpo, které vzniklo vulkanickou činností před 10 000 lety.