Od klavíru k reggae

Poslední dobou se mi při plánování rozhovorů daří dostávat k umělcům, jejichž jména znám už dlouho a osobně je vnímám jako důležité postavy hudební scény. Být náctiletá středoškolačka, rvu si teď vlasy nadšením, ječím pronikavým hlasem na celé město a z očí stírám slzičky štěstí. V tomto vydání ROOTS si totiž popovídám se zpěvákem a producentem Adamem Lančim působícím pod uměleckým jménem Cocoman, který za svou tvorbu získal mimo jiné i dvě hudební ceny Anděl.

Jindřich: První otázka podobná té, kterou jsem položil Jirkovi Messenjahovi – jak ses dostal k hudbě?

Cocoman: Já měl docela štěstí, že jsem měl od malička celkem jasně daný, že muzika mě bude provázet celej život. Už jako dítě jsem si vymýšlel písničky, chodil jsem klasicky do ZUŠky na hudební nauku a na klavír. No a potom jsem začal hrát u táboráků na kytaru, založili jsme první kapelu a už to jelo.

Jindřich: Jakou hudbou konkrétně jsi odkojenej?

Cocoman: To záleží na tom, v  jakém období jsem se zrovna nacházel. Ale poslouchal jsem všechno možný. Máma pouštěla Nohavicu nebo třeba Jesus Christ Superstar, táta mi ukázal hromadu rockovejch věcí od Pink Floyd přes Deep Purple až po Tři Sestry, na rodinnejch akcích a na táborech se zpívaly trampský hity, mě osobně od malička zajímaly synťáky a elektronická hudba, fascinovaly mě megalomanský show Jeana Michela Jarreho, prošel jsem si eurodancem, ravem a technem. Dlouhý léta jsem zpíval ve sborech klasiku, duchovní hudbu a spirituály. A pak už jsem se přes Sto Zvířat dostal ke ska, potažmo k reggae a jamajský hudbě obecně. To mě postupně dovedlo i k raggajunglu a teknu. Nikdy jsem ale úplně nepřestal sledovat ani světovej pop, taneční muziku a rap. Hodně mě taky zajímala česká scéna jako taková nebo různá experimentální hudba, tradiční world music… uf. Je těžký to nějak shrnout, je toho hrozně moc!

Jindřich: Jak dlouho asi tak hraješ profesionálně?

Cocoman: Hudba je mojí hlavní pracovní náplní zhruba od roku 2011.

Jindřich: Když už jsi zmínil to jméno Cocoman – proč Cocoman? Co to znamená?

Cocoman: To je velký poučení pro všechny, který začínaj dělat muziku a přemejšlej, jak si budou říkat… (smích).

Já měl kapelu Vokokos. Na Jamajce si často zpěváci říkají Yellowman, Elefantman, Beeni man a tak mě napadlo, že budu Cocoman podle svojí kapely. A pak už byl bohužel problém to změnit.

Jindřich: Ty jsi v jádru zaměřením zpěvák / producent. Čemu se věnuješ víc a čím se cítíš být?

Cocoman: To je věčná otázka. Víc času momentálně věnuju produkci, ale bez zpívání bych se neobešel. Naštěstí se to docela doplňuje.

Jindřich: Při produkci se věnuješ spíš začínajícím umělcům, nebo i těm stávajícím? Já jsem zaznamenal, že jsi dělal něco i se Švihadlem…

Cocoman: To byla deska „Času je málo“. Přišli s rozpracovanou deskou a neměli dokončený písničky s tím, že je dodělají ve studiu. Tehdy si mě pozvali, protože znali mojí nahrávku Stay strong, která se jim líbila. Byl to asi největší externí projekt. Co se týče reggae scény obecně, buď mě někdo přímo osloví, nebo se mu ozvu sám.

Jindřich: A jak to bylo s Messenjahem, se kterým spolupracuješ docela dost?

Cocoman: On už zpíval, dělal s Majorem P. z Whaddup Sound, a pozval mě do Turnova, což je moje rodiště a on tam studoval. Pak to trvalo asi rok nebo dva, než jsme se potkali ve studiu a začali spolupracovat. A tak bylo více méně s každým. Potkali jsme se někde na akci, já je viděl párkrát vystupovat, sledoval, jak se posouvají nebo neposouvají, a pak je případně oslovil, aby přijeli.

Jindřich: Počkej, ty ses narodil v Turnově? Já měl za to, že jsi od narození Pražák…

Cocoman: Jednou Pražák, vždycky Pražák (smích). Mám v Turnově prarodiče, máma tam vyrůstala a já tam trávil. Ale nebyl jsem tam dlouhodobě. Vyrůstal jsem v Praze.

Teď už jsem čtyři roky pryč. Ale Pražákem asi zůstanu.

Jindřich: Já v Praze žil deset let a vůbec se jako Pražák necítím…

Cocoman: Já tohle pražáctví a souboj město versus vesnice tolik nevnímal, dokud jsem z města neodešel. Teď se cítím někde na půl cesty. V Praze už jsem trochu cizí, jako turista, a na vesnici jsem náplava.

Jindřich: A na vesnici o tobě mluví jako o „tom Pražákovi“?

Cocoman: (smích) Že by mě někdo zdravil „Ahoj Pražáku“, tak to ne, ale samozřejmě pro starousedlíky jsem „přivandrovalec“ (smích). Identita se buduje dlouho.

Jindřich: Řekni mi něco o projektu Solid Vibes.

Cocoman: Solid Vibes jsem sestavil po rozpuštění Vokokos. Měla to být doprovodná kapela nejen pro mě, ale i pro další MCs. Cocoman & Solid Vibes, Dr. Kary & Solid Vibes… to byla moje vize. Vystřídalo se tam hodně skvělejch muzikantů, ale udržovat takovou bandu dlouhodobě aktivní je řehole. Takže se scházíme spíš svátečně. Teď nás čeká Votvírák. To bude vlastně jediná akce s kapelou za celý léto, jinak jezdím hlavně s DJem a občas sám s kytarou.

Jindřich: Tohle mě právě dost zaujalo, že na rozdíl od Messenjaha, který je spíš sólista, ty jsi začínal s kapelou a teď se ti to začíná překlápět taky na sólo dráhu jen s doprovodem DJe…

Cocoman: Já měl od začátku i sólový projekty, ale kapela byla základ. Změnilo se to až se Sklizní 2011, kdy jsem se potkal s Vildou Pandou a Dr. Karym a natočili jsme „Tak už to bal“. Začali jsme dělat společný akce a ukázalo se, že to má smysl. Pro kluby je to levnější a technicky snazší. S těma akcema se roztrhl pytel a tři nebo čtyři roky to skvěle fungovalo. Takže kapela zůstala hlavně na větší akce a festivaly. Konec konců i na nové desce dělám sám a koncerty k ní plánuju převážně s DJs. Solid Vibes chci ale rozhodně zachovat.

Jindřich: Řekni mi něco o té chystané desce.

Cocoman: Deska se bude jmenovat „Přijde den“, bude tam jedenáct písniček, všechny česky a bude to příběh ztracenýho člověka, kterej něco hledá. Je to story jedný noci a jednoho východu slunce.

Makám na tom už asi rok a půl. Teď už je to snad finální. Deska bude trochu temná, protože taková je i doba. Chci lidem ukázat, že přes pozitivní zprávu, kterou posílám, nemám nasazený růžový brejle.  Vidím samozřejmě i problémy tohohle světa. Ten příběh ale může mít dobrej konec. Záleží to na každém z nás.

Vidíš, tou dobou, co bude vycházet tohle číslo ROOTS, rozjedeme crowfundingovou kampaň na Hithitu, kde jsme sháněli peníze i na Zázraky v roce 2014 a vyšlo to. Takže pokud někdo bude chtít vydání desky podpořit a něco za to získat, ať koukne na Hithit.

Jindřich: Kolikátá to je tvoje deska?

Cocoman: Nahrávek byla hromada. Dlouhohrající desku s kapelou jsem jako Cocoman ale udělal až v roce 2014, jmenovala se „Zázraky“. A mezitím jsme dělali všechny ty Sklizně, mixtapes, singly a tak. Takže teď to bude druhá.

Jindřich: Kdy vyjde přesně?

Cocoman: V první polovině září. Jestli teda všechno půjde dobře. Teď už by měly brzy vyjít první singly.

Jindřich: Počítám že ty singly budou na Youtube…

Cocoman: Jasně, všechno se bude postupně objevovat na kanále mojí produkce Coco Jammin.

Jindřich: Co považuješ za svůj největší úspěch?

Cocoman: Svoje manželství (smích)…

Jindřich: Dobře… gratuluju a teď zkus vybrat nějaký umělecký.

Cocoman: Děkuju. Umělecký ale nevím… Nedokážu asi nějaký checkpoint vypíchnout. Já jsem fakt spokojenej s tím, že můžu dělat muziku, věnovat jí tolik času, být ve spojení s tolika lidma a tak.

Jindřich: A co třeba nominace na Anděly, kdy jste jako Cocoman & Solid Vibes s projektem Zázraky vyhráli v kategorii Ska & reggae?

Cocoman: Já si samozřejmě vážím, že nám  někdo dal hlas, navíc když tam hlasujou lidi, který o tom něco vědí, ale na druhou stranu to nějak nepřeceňuju. Znám to pozadí i popředí. Je to jako by na tebe na chvíli ukázal ten mediální prst, přitáhneš trochu víc pozornosti, a když jsi šikovnej, tak toho dokážeš využít. Potom je to ale spíš jako takovej odznáček. Je fajn ho mít, ale z dlouhodobýho hlediska to nic moc neznamená.

Jindřich: Takže něco jako diplom z letního tábora…

Cocoman: (smích) No, asi tak na týhle úrovni to je. Rozhodně to není stejný, jako když dostaneš docenturu nebo něco takovýho. Těch desek v reggae tady vychází relativně málo a lidí taky nehlasuje moc a především nehlasuje spousta lidí, který by hlasovat měli. Což je asi hlavní problém tý naší reggae & ska kategorie.

Jindřich: Ty říkáš reggae, já jsem ale někde na netu, myslím, že na Bandzone, natrefil na to, že sám svou hudbu nazýváš jako reggae-pop. Proč to?

Cocoman: Tak tohle je na nějakou širší teoretickou žánrovou debatu (smích). Ale my to tam tehdy napsali, protože jsme chtěli, aby od nás lidi neočekávali klasický reggae a roots reggae. Tou dobou tady totiž hodně kapel hrálo roots (pozn. redakce: shoda s názvem našeho časopisu je čistě náhodná) a my chtěli dělat spíš dancehall a posouvat to jinam. Tak jsme to tam napsali, abychom si udělali trochu alibi. Jinak to nic konkrétního neznamená.

Jindřich: Takže taková pojistka, kdyby vám někdo řekl: „Ale vždyť vy vůbec nehrajete správný reggae, reggae je úplně něco jinýho!“, tak vy můžete odpovědět, že vlastně hrajete raggae-pop…

Cocoman: Asi tak. Já měl období, kdy jsem tohle hodně řešil, protože jsem byl aktivní na reggae scéně, začal jsem vydávat nějaký věci a zjistil jsem, že pro spoustu lidí ze scény to není to, co by chtěli a čekali. A i když vyšla první Sklizeň a já měl pocit, že jsme s něčím hrozně pohnuli, hodně lidi nám říkalo, že tohle je špatně, že to není reggae a tak. Měl jsem období, kdy jsem hodně řešil, co vlastně hraju, jak se to jmenuje. Byla to ale kravina. Jsem rád, že jsem z toho vyrostl a teď vím, že dělám muziku, co mám rád a nedebatuju o tom, co to vlastně je…

Jindřich: Ono tohle škatulkování je podle mě stejně k ničemu…

Cocoman: Ve finále se stejně dostaneš k tomu, že někomu se líbí nějaký rozložení notiček a jinýmu zase jiný… Já mám rád muziku různorodou a tyhle debaty jsou zbytečný. Respektuju, že se někomu něco líbí a něco zase ne, ale abych se to snažil obhajovat nějakýma slovíčkama o tom, jestli je to oldschool, rocksteady, retro ska, nebo je to moc do popu a soulu… to je zbytečný.

Jindřich: Na tohle navážu další otázkou – jakej vidíš největší rozdíl mezi tím, co se hraje v Čechách jako reggae a tím, co se hraje jako reggae na Jamajce?

Cocoman: No… vůbec nevím, jestli je možný tohle srovnávat. Je to něco úplně jinýho. Já na Jamajce nikdy nebyl a taky už jí nesleduju tak podrobně. Nejedou tam tolik živý kapely a vystupujou tam hlavně sólový DJs a zpěváci (pozn. redakce: zkratka DJ označuje v jamajské terminologii obdobu našeho rapera). Nejsou tam takový kapely, jako je tady třeba Švihadlo. Tady to je prostě úplně jinej svět. U nás je to nějaká inspirace z vnějšku a každej s tím pracuje po svém. U nás třeba není moc lidí, který by zpívali anglicky a měli ambici zapadnout do škatulky evropskýho reggae. Žádnou osobnost, jako je třeba Gentleman, tady nemáme.

Jindřich: Kterou akci, kde jsi hrál, sis nejvíc užil?

Cocoman: To se taky nedá říct. Za ty léta jsou to hromady akcí a každá je hodnotná něčím jiným. Pro mě jsou pořád legendární třeba Reggae meatings, Real Beat nebo Reggae Ethnic Session. To byly úžasný akce, kde jsme hráli vyloženě pro reggae publikum a lidí tam bylo relativně hodně. Cejtil jsem se tam jako doma. Nezapomenutelný koncerty. Ty festivaly už dneska bohužel nejsou, ale pro mě to byly určující zkušenosti. Dneska jsou pro mě top třeba Uprising festival a Muffin festival. To jsou vždycky velký svátky.

Jindřich: Nějaká pozvánka, kde budeš hrát v nejbližší době?

Cocoman: Určitě Mighty sounds, kde budeme mít celou stage na celej večer, pak 22. července festival Čwachták, kam jezdíme pravidelně, 11. srpna Lovosice Žafest, to bejvá taky docela velký, 12. srpna Tropical Beat v Plzni… Je toho hodně. Určitě bych chtěl taky zmínit Radiměřský den fotbalu. To je neuvěřitelná záležitost. Tomáš Trnečka se rozhodl, že udělá fotbalovou akci, kde se přes den hraje turnaj a večer je koncert. Původně to byla taková lokální akce, ale udělal to dobře a začalo tam jezdit hodně lidí. Začalo to být obří. Loni už tam měl Majka Spirita s kapelou a Ektora nebo Paulieho Garanda… velký jména. Bylo narváno a stala se z toho legenda. No a letos mu to úřad v Radiměři nepovolil. Takže se rozhodl, že Radiměřský den fotbalu udělá v Poličce. A tam souhlasili, takže 8. července se Radiměřský den fotbalu bude konat v Poličce (smích). No a potom 2. září Muffin festival.

Jindřich: Co ty a ganja?

Cocoman: Jsem vášnivým kuřákem (smích).

Jindřich: A jak se ti líbí český konopný zákony?

Cocoman: Samozřejmě se mi nelíbí. Je to pořád někde na půl cesty. Hlavně tady není moc politická vůle něco zásadně měnit.

Jindřich: Politikům je to asi putna… není to dost zajímavý téma…

Cocoman: Nikdo na to téma ještě nenaskočil. Popravdě já se trochu bojím, že až se do toho někdo pustí, tak to zneužije. Pro mě je třeba zásadní, abych si mohl vypěstovat pár kytek legálně. Je ale otázka, jak to udělat. Jsem realista, takže je mi jasný, že to nejde nechat úplně na volno. Musí fungovat určitá kontrola. Nevim, jestli mi mají chodit úředníci kontrolovat kytky, nebo jestli mám být členem nějakého klubu, kde budeme pěstovat společně s dalšíma pěti lidma a ty kontroly budou chodit tam. Dohledu státu se ale asi nezbavíme. Stejně tak se může stát, že se toho chytne někdo jako pan Babiš, kterej zjistí, že si na tom může postavit velkej byznys, rozjede si firmu, která bude pěstovat a udělá si na to monopol. A čím víc na tom bude vydělávat, tím víc bude lobbovat za to, aby bylo samopěstování ještě víc potlačováno.

Jindřich: Já mám takovej pocit, že to, o čem mluvíš, je hodně podobný tomu, co se děje po povolení konopí v lékárnách…

Cocoman: Jasně… ale to je jenom taková testovací minimální úlitba, kterou politici udělali. Pořád to ale není ani první krok k legalizaci. Úplně rozumím lidem, který říkají: „Nerejpete do toho, mi tady máme relativní svobodu, můžeme si hulit a můžeme si i nějak pěstovat…“ Tady je ale obrovskej problém ta buzerace a to, že člověk nemůže mít před zákonem čistý svědomí. Naprostá většina z lidí, který si pěstujou konopí, nejsou kriminálníci. Nemají smýšlení kriminálníků, aby chtěli jít proti zákonu. Naopak je to pro ně nepříjemný, ta situace je úplně šílená, každej den jim hrozí, že je někdo napráší a budou mít problémy. To je na tom to špatný. Ty lidi nikomu neškoděj. Jejich společenská nebezpečnost je mizivá. Legalizace teda ano, ale je jasný, že si nad tím stát bude chtít udržet nějakou kontrolu. A my se musíme snažit vybojovat co největší svobodu pro samopěstitel.

Jindřich: Tradičně poprosím o nějaký vzkaz pro čtenáře ROOTS…

Cocoman: Buďte optimistický a nepropadejte skepsi, která je strašně laciná. Dnešní doba je komplikovaná, nepřehledná a turbulentní. Věci, který se dřív zdály nemožný, se stávají skutečností. Ve zlym, ale naštěstí i v dobrym. Takže nepropadejte skepsi, protože po každý noci přijde den. Čím je doba bláznivější, tím víc je zapotřebí být v klidu, snažit se držet směr a nenechat se zblbnout.