Jidášovo ucho (Auricularia auricula-judae)

0
214

 

Když Jidáš Iškariotský zradil za třicet stříbrných svého Mistra, Ježíše Nazaretského, oběsil se podle pověsti na větvích bezu. Na nich posléze začala růst houba, která lidem připadala jako boltec lidského ucha. Začali jí proto říkat Jidášovo ucho nebo také boltcovitka bezová.

Tato houba, široká 30 až 120 mm a 1 až 3 mm tlustá, nemá žádnou nohu, ale je úzce přirostlá k podkladu. V mládí je její tvar pohárovitý, později připomíná zprohýbanou misku, mušli nebo právě lidské ucho.

Barva je červenohnědá, za sucha někdy až černá. Svrchní strana je sametově plstnatá, olysávající, vnitřní strana, na které vznikají výtrusy, je hladká a lesklá. Výtrusný prach je bílý.

Její dužnina nemá žádnou výraznou chuť ani vůni. Čerstvá a vlhká je pružná, gelovitá až chrupavčitě masitá, suchá je tuhá, ale po opětovném zvlhnutí se její pružnost prakticky plně obnovuje.

V našich lesích se vyskytuje hojně. Za vlhkého počasí ji můžeme potkat od časného jara až do prosince, při mírnějších zimách po celý rok. Najdeme ji na území celé Evropy i na americkém a africkém kontinentu, častá je v pralesích jižní Indie. V Austrálii většinou roste na eukalyptech.

Tato houba patří do třídy stopkovýtrusných, kam zařazujeme všechny klasické houby s nohou a kloboukem, stejně jako i dřevokazné houby, jako je právě Jidášovo ucho, které roste na živém i odumřelém dřevě listnatých stromů. Nejčastěji (z devadesáti procent) na černém bezu, ale může to být i javor, jasan nebo vrba.

Boltcovitku poprvé vědecky popsal v roce 1753 Carl Linné, který ji pojmenoval Tremella auricula. Z rodu Tremella (rosolovky) byla ale později vyčleněná do samostatného rodu. Název Auricularia auricula-judae, který jí dal v roce 1888 německý mykolog Joseph Schröter, je odvozený z latinských slov auricula, tedy „ucho“, a Judas, tedy Jidáš.

Čerstvá houba obsahuje až 90 % vody. V sušeném stavu se skládá hlavně ze sacharidů (65 g ve 100 g houby), bílkovin (11 g) a velkého množství minerálů, hlavně vápníku (159 mg), fosforu (184 mg) a železa (6 mg).

V Evropě se o ni až do 19. století prakticky nikdo nezajímal. Kvůli její konzistenci nebyla považovaná za jedlou houbu, používala se pouze v lidovém léčitelství na bolest v krku, bolesti očí a žloutenku, nebo jako chladivý obklad na rány.

Naproti tomu v Číně byla a dodnes je vysoce ceněným léčivem, stejně jako vyhledávanou potravinou. První zprávy o záměrném pěstování této houby pocházejí z doby dynastie Tchang (618-907 n. l.). Polévka s Jidášovým uchem byla po celá staletí podávaná jako prostředek proti horečkám. V termínech čínské medicíny: bolcovitka vyživuje jin, doplňuje čchi (životní sílu), oživuje krev, posiluje pohyb střev, zastavuje krvácení, křeče a záněty, zpomaluje stárnutí.

V dnešní době se o ni zajímá i současná moderní medicína. V roce 2014 bylo týmem čínských lékařů zjištěno, že polysacharidy z boltcovitky účinně chrání organismus před následky radioaktivního záření a snižují oxidační stres.

Tento tým také dokázal, že extrakt z bolcovitky potlačuje množení bakterií, konkrétně E. coli a zlatého stafylokoka. Vzhledem k tomu, že rezistence stafylokoka k antibiotikům stále vzrůstá a jeho multirezistentní kmeny (MRSA) ohrožují zejména pacienty v nemocnicích, je tato možná cesta k vývoji ne-antibiotických léčiv skvělou zprávou.

Moderní medicína již také potvrdila čínskou tradici užívání boltcovitky na problémy s krevním oběhem. Podle nejnovějších výzkumů snižuje riziko trombózy a infarktu, pomáhá v léčbě arteriosklerózy, snižuje cholesterol a reguluje hladinu krevních tuků. Tím také chrání játra před steatózou (ztučnění jater vlivem špatného odbourávání tuků z krve).

K široké škále účinků této houby patří i schopnost snižovat hladinu glukózy v krvi, což ocení lidé nemocní diabetem. Prokázané je také její protizánětlivé působení, především na kůži, sliznicích a v očích. Současné studie přičítají tento účinek hlavně obsahu beta-D-glukanu. Také tyto účinky jsou tradiční medicínou využívané už po staletí.

Za nejdůležitější se považují její imunomodulační a antioxidační účinky a schopnost zabíjet mnohé infekční patogeny i rakovinné buňky. Tyto schopnosti se přisuzují přítomnosti kyseliny glutamové.

V roce 2003 se na celém světě vypěstovalo odhadem téměř 2 miliony tun hub rodu Auricularia. Mimo Auricularia auricula-judae se často pěstuje také Auricularia polytricha, boltcovitka chlupatá neboli čínská černá houba, která má podobné vlastnosti a účinky jako Jidášovo ucho.

To si můžete bez problémů vypěstovat i sami. Stačí k tomu větve černého bezu, do kterých navrtáte dírky a vložíte sadbu. Dírky uzavřete a větve budete udržovat ve vlhku a teplotě mezi 25 a 30 °C. První týdny, kdy se vyvíjí podhoubí, může sadba zůstat ve tmě, poté musí na světlo. Modernější způsob doporučuje pěstovat houby v pytlících se směsí slámy a pilin.

Boltcovitka se mimo svých léčivých účinků hodí i k jídlu. Proslulý recept doporučuje přidání povařené houby ke kuřecímu masu, cibulce a bambusovým výhonkům. Vše osmažíme a poté zahustíme škrobem a povaříme. Takto upravené Jidášovo ucho vás jistě přesvědčí o prospěšnosti této na pohled nevábné, ale jinak zajímavé houby.

 

autor: Lukáš Krása
autor: Lukáš Krása
autor: Lukáš Krása