Sléz maurský (Malva sylvestris var. mauritiana)

0
33

Kdekdo si jej plete se slézovou růží. Na první pohled jsou si podobné – ovšem botanicky k sobě mají stejně blízko, jako kakaovník, bavlník a lípa. Ano, všechny tyto jmenované rostliny patří do stejného řádu: slézovitých. Ale jen první dvě můžeme popsat jako mohutnou bylinu s okrasnými, fialkovými nebo růžovými květy. Slézovou růži s většími, sléz s drobnějšími a méně nápadnými. Obě s podobnými léčivými účinky, takže je nakonec skoro jedno, jestli si je pleteme, nebo ne…

 

Sléz maurský je dvouletá až vytrvalá rostlina, která pochází ze Středomoří a severní Afriky – proto „maurský“. „Maurové“ je totiž označení pro severoafrické a španělské muslimy, kteří tyto oblasti obývají od 7. století. Vědci jej považují za poddruh slézu lesního (Malva sylvestris), který také pochází ze Středozemí a u nás roste, stejně jako sléz maurský, pouze zplaněle v teplejších oblastech.

Rozvětvená lodyha slézu dosahuje výšky až 1,5 metru. Listy jsou střídavé, dlouze řapíkaté, srdčité a dlanitě laločnaté, na okrajích jemně pilovité, na rubu trochu chlupaté. Květy jsou poměrně velké a mají krásnou barvu, takže se stanou ozdobou každé zahrádky. Kališní lístky jsou vejčité, korunní lístky podlouhle obvejčité, hluboce vykrojené, fialově růžové, nachové až černofialové, vzácně bílé s tmavými žilkami. Kvete od června do října.

Plodem je tvrdka (schizokarp neboli poltivý plod), uzavřená v kalichu a po dozrání se rozpadající až na 12 hladkých, šedohnědých dílů. Na jedné rostlině jich dozraje až několik stovek. Jejich tvar připomíná malý bochánek a podle nich se lidově slézu přezdívá chlebíčky, homůlky, koláčky, knoflíčky a další.

Tuto bylinu můžeme najít na vlhkých půdách, spíše v teplých polohách. Objevíme ji na mezích, rumištích, v křovinách a podél cest. Daří se jí na půdách bohatých na dusík.

Léčivou látkou jsou především sliz, silice a třísloviny. Sliz léčí podrážděné sliznice. Silice rozpouští hleny a uvolňuje napětí. Slézový čaj se užívá k léčbě angíny, bolestí v krku a chrapotu a tiší kašel. Pomáhá také při léčbě zánětlivých onemocnění, jako jsou záněty průdušek a mandlí. Osvědčil se i při průjmech, hlavně u dětí, při některých cévních chorobách a při onemocnění močových cest.

Kloktání slézovým macerátem pomáhá při chrapotu, je prevencí pro řečníky a zpěváky, vyléčí většinu zánětlivých chorob hrdla a ústní dutiny. Slézové obklady přikládáme také na bolavá místa při dně (onemocnění kloubů). Pomáhají i při některých kožních chorobách, jako jsou mokvavé ekzémy, akné nebo růže.

Sléz nemá žádné nepříznivé účinky ani při dlouhodobém užívání a často tvoří přísadu do různých bylinkových směsí. Mohou ho používat i kojící ženy, kterým je to zvlášť doporučováno, pokud se jim tvoří málo mléka. Sléz totiž podporuje laktaci.

Listy slézu obsahují velké množství vitaminu C, beta-karoten, železo, fosfor, vápník a vitaminy B. V menším množství v něm vědci našli kumarin skopoletin, který lze využít při léčbě trombóz. V rostlině má za úkol svojí jemnou trávovou vůní odradit býložravce od toho, aby ji spásli.

Tato bylina také obsahuje látku malvin, která patří mezi antokyany, tedy flavonoidy, které dodávají rostlinám modré, fialové nebo rudé zabarvení. Najdeme ho samozřejmě také ve švestkách, borůvkách a lilku, ale i tam, kde bychom to nečekali, jako např. v mléku nebo vlašských ořeších. Antokyany jsou silné antioxidanty, které chrání před stresem, nemocemi a ultrafialovým zářením.

Antokyanů v květech slézu se dřív používalo k barvení látek (bavlněných a vlněných) na typicky modrou barvu a dále pak k barvení nápojů, tedy jako potravinářské přírodní barvivo.

Krásné květy slézu se mohou využít k ozdobě salátů, stejně jako mladé listy. Květy jsou jedlé, ale mají nevýraznou chuť. V 19. století se jedly i vařené listy. Jedlé jsou i plody, které se jí nezralé a chutnají jako mladé lískové oříšky. Kuchyňské využití slézu bylo už téměř zapomenuto, v současnosti hlavně v západních zemích opět hlásí comeback.

Sléz je také textilní rostlina, stejně jako len. Stonky jsou pevné, ale pružné, takže mohou posloužit jako materiál pro výrobu vláken na provazy, na textil a některé druhy papíru.

V anglosaských zemích se girlandy nebo věnce z květů slézu dávaly nad vchodové dveře při májových oslavách. Sléz se pěstoval už od raného středověku jako magická rostlina na výrobu amuletů. Má prý navíc tu moc, že dokáže přivolat zpět ztracenou lásku. Je k tomu třeba kytice slézu postavená mezi okny nebo před dveřmi. A možná nějaké to kouzelné zaříkávání…

Malva sylvestris var. Mauritiana (zdroj: wikimedia.org, autor: Stefan.lefnaer)