Živé studánky

0
137

Studánky a prameny provázejí Českou (potažmo Československou) historii po staletí. Dříve sloužily jako primární zdroj vody. Dnes bývají ojedinělou součástí naší krajiny. Jejich ubývání se daří úspěšně zpomalovat.

Každoroční otevírání studánek bylo významným obřadem se symbolickým zaháněním zlé moci a neštěstí. Šlo o předkřesťanský středověký obřad, který probíhal na jaře, když roztál sníh. Lidé z vesnice se v určený čas vypravili společně do lesa k pramenům nebo studánce. Tam poté dětský průvod v čele s „královnou“ (obvykle 10 – 12letou dívkou) za doprovodu hudby zazpíval scénku otevírání. Děti kolem studánky utvořily kruh, zpívaly a tancovaly. Královna pak nabrala hrst loňského listí, kterou hodila za sebe a tak zahnala zlé moci a nemoci. Všichni pak společně pramen vyčistily.

Studánky a prameny původně plnily funkci přirozených napajedel pro zvěř. Později, s příchodem člověka do krajiny, se začala psát jejich další historie. Lidé si jich dříve velmi vážili, protože pro ně bývaly cenným a mnohdy primárním zdrojem pitné vody. Jejich funkce se měnila s dobou. Například některá přírodní napajedla byla přetvořena v lovecké praménky. Během času, kdy se člověk přeorientoval od lovu k lesnímu a polnímu hospodářství, vznikaly tzv. „agrotechnické studánky“. Bez nich by v letních vedrech těžká práce na poli nebo v lese byla tuze náročná, kdy rolníci a lesníci v ní hasili žízeň a hledali ochlazení. Osvěžení v nich nacházeli i poutníci.

Ještě v padesátých letech minulého století se jejich počet v České republice odhadoval na deset tisíc. Během let se ale zredukoval na méně než polovinu. V dnešní době jsou pro nás primárním zdrojem především vodovodní sítě. K tomu lidé více migrují z venkova do měst, a pokud jdou do přírody, přináší si vodu vlastní (většinou balenou). Čili některé zpustly během času, kdy se o ně nikdo nestaral. Jiné padly za oběť rozsáhlým lidským zásahům do krajiny, jako jsou těžba či stavební činnost. Další příčinou je dost pravděpodobně i změna klimatu, kdy se od 60. let minulého století teplota zvýšila o jeden stupeň. A pak má zřejmě svůj velký podíl dlouhodobé odvádění vody z krajiny. Takže některé prameny a studánky jednoduše vyschly. Ať už to je tak či onak, v současnosti se tento trend celkem slibně daří brzdit aktivitami různých občanských sdružení, jednotlivců ale i firem.

Aktuálním příkladem může být projekt Živé studánky iniciovaný značkou pramenitých vod Toma, který si pro tento rok dal za cíl obnovit vybrané studánky v Praze a prvních šesti krajích České republiky. Na webových stránkách www.zivestudanky.cz šlo hlasovat o tom, která z vytipovaných studánek bude zrekonstruována právě ve vašem kraji. Jsme rádi, že se do výběru dostal i kraj Karlovarský. „U nás“ se vítězem stal Barochův pramen s 1271 hlasy, jehož vývěr byl v polovině osmdesátých let upraven pracovníky CHKO Slavkovský les Františkem Barochem a Jindřichem Horáčkem. Odtud pochází i název Baroch – Horáčkova kyselka. Výherce z dalších krajů lze nalézt na webu.

Pokud se rozhodnete vy sami aktivně podílet na údržbě či obnově některé ze studánek nebo pramenů, mějte na paměti, že je potřeba přistupovat k takové činnosti s rozvahou. Ing. Jana Drápalová z Českého svazu ochránců přírody v Brně vysvětluje, jak má taková péče o studánku vypadat: „Zdánlivě jednoduché a bohulibé čištění studánky od starého listí a větviček může zahubit mnoho zajímavých živočichů, kteří v nich nebo v nádržce pod nimi žijí. Než se tedy do čištění pustíte, doporučujeme důkladný průzkum.“ Čili pokud si nejste úplně jistí a chcete předejít k zahubení (někdy i zákonem chráněných) vzácných živočichů, lze pomoci i jinak. „Například poměrně bezproblémové je uklízení odpadků v okolí studánek nebo šetrné vyčištění nánosů ve výtokové trubce,“ dodává Drápalová.

Jestliže byste chtěli pomoci radikálněji a rozhodli se nějakou konkrétní studánku opravit, jde o trochu složitější proces. V první řadě byste si měli udělat průzkum a hodně si o vybrané studánce (pramenu) zjistit. Kdy vznikla, kdo a za jakých okolností ji vybudoval, jestli už o ni pečuje někdo z místních, jaké informace o kvalitě a vydatnosti pramene jsou dostupné a kdo je vlastníkem nebo správcem pozemku. Bez jeho svolení se nedoporučuje do něčeho pouštět. Kvalita vody je rozhodujícím faktorem před dalším plánováním. Zjistíte jí pomocí rozboru, který vám udělá každá hygienická stanice za poplatek do 1000 Kč. Zjistíte-li, že je ve studánce nekvalitní (špatná) voda, je jakákoli její úprava spíše zavádějící počin. Dále je důležité vědět, že pokud nastane v okolí vodního zdroje nějaká náhlá ekologická změna, poslední rozbor nemusí být již platný a bude potřeba udělat nový.

Na závěr je nutno vědět, že ekologové a hygienici upozorňují na to, že až 95 % všech pramenů a studánek neodpovídá současné normě na pitnou vodu. Z toho vyplývá, že se dá ve většině z nich v pohodě uhasit žízeň, nicméně se nedoporučuje jejich pravidelné pití. Horské, vysoko položené prameny patří spíše do těch zbývajících 5 %, z kterých jsem já osobně nikdy neměl problém se napít opakovaně. Takže opatrně s pitím vody ze zdroje, o kterém si nejste úplně jistí, jak se to má s kvalitou. Pokud se budete pohybovat v různých regionech, lze si vyhledat studánky v nejbližším okolí na stránkách www.estudanky.eu. A když se vám podaří najít studánku nebo pramen, které v databázi nejsou, můžete je tam sami vložit. A nezapomeňte: Pijte, pouze pokud víte, co pijete.