Čas se vypařil jako hranolky z fritézy a po dalším, nyní už letně nastartovaném měsíci, tady máme pokračování o aeroponickém pěstování. Tentokrát ale nahlédneme trochu více pod pokličku toho, jak by vlastně aeroponické pěstování mělo vypadat ve vlastním slova smyslu, trochu zapolemizujeme a řekneme si o nutnostech výživy pro aeroponické pěstování.
Abychom se trochu vrátili zpátky. V prvních odstavcích předešlého článku jsem doslovně napsal:
„Ačkoliv mohu přemýšlet, jak chci, nenaleznu žádný komerční systém, který by opravdu naplňoval plný potenciál aeroponického pěstování.“
Tímto jsem, doufám, nastavil otevřenou větev vašemu přemýšlení, proč tomu tak je.
O hydroponických systémech již víme, že jsou závislé na kapilárním systému (DRIP), na toku vody (NFT) nebo vodním rezervoáru pro kořeny (DWC) a hlavně na médiu, ve kterém rostliny mohou růst.
V čem ale spočívá pravý charakter aeroponického pěstování? Slovíčko „aero“ není v tomto názvu jen tak – jde o vzduch.
Není tomu ani čtvrt roku, kdy jsem tuto záležitost probíral s předním odborníkem holandské společnosti CANNA – Pieterem Klaassenem, a dospěli jsme k názoru, že opravdový (komerční) aeroponický systém vlastně neexistuje. Není však problém jej sestavit – tedy v případě, že máte dostatek finančních prostředků, času a hlavně nejste omezeni prostorem pro rostliny. To je výzva, neříkáte?
Ke všemu tomuto napínání zvědavosti a vyvracení smyslu aero pěstování v běžně prodávaných systémech mě vedlo jediné – pokud kořeny budou alespoň z části ponořeny ve vodě, nelze říci, že se jedná o „pravou aeroponii“.
Důležité je pouze najít pěstitele tak šikovné, znalé a prostorem neomezené, že by si ji sami chtěli vyzkoušet. A pevně věřím, že výsledky by byly více než velkolepé!
O tomto stylu pěstování jsem nastudoval mnoho informací, ovšem žádný systém mě opravdu nepřesvědčil, že se jedná o opravdové aero. Teprve až když jsem sám začal uvažovat a trochu si to představil, dostal jsem se k pravé pointě, a tím se dostáváme k té polemice, kterou doufám, že někdo z vás dovede do finále, nebo ji přinejmenším alespoň pochopí.
Představte si:
Kořeny rostlin rostou přirozeně dolů díky gravitaci. Proto systém, který má na výšku 50 centimetrů, není tím, co hledáme – je omezen.
Pokud jste někdy pěstovali v DWC, tak jistě víte, že kořeny se začnou na dně točit – což v této chvíli nechceme. Takže čím větší výška, tím lépe.
Tím, co hledáme, je něco, co by připomínalo tvar tubusu. Pokud chceme opravdu naplnit aero princip, nesmíme počítat s žádným hydroponickým médiem, které by drželo rostlinu v hydroponickém košíku, nýbrž pouze se základem, tvořeným pružnou neoprenovou deskou, která by zajišťovala rostlině stabilitu.
Ideální stav by byl, kdyby byly tubusy natolik hluboké, aby kořeny bez omezení rostly co nejhlouběji. To by bylo ovšem možné jen ve studnách – ale proč to taky nezkusit?
Tubus pro tyto rostliny v indoor prostředí by tak měl být vysoký alespoň 1 metr, přičemž by měl být osázen po obvodě mřížkami s velkými oky, aby se růst kořenů alespoň částečně zastavil na určitém bodu – ne však tak, aby kořeny ležely ve vodě!
Po obvodě tubusu by měly být alespoň 4 trubice, které budou pod silným tlakem a na více místech pod sebou, řekněme každých 20 cm, rozstřikovat vodu na kořeny – tím bychom docílili kompletního zavlažování kořenů.
Vespod tubusu by bylo odtokové čerpadlo, nebylo by však na úplném dně – posledních 5 centimetrů by bylo sváženo pod úhlem cca 15°, a tím by docházelo k tomu, že by se na spodním dnu nehromadila voda, ale průběžně by odtékala do rezervoáru se zpětnou klapkou.
Z tohoto čerpadla by byl živný roztok poháněn zpět do rozvodu pro kořeny.
Krásná představa, nebo ne? Jen živiny, vláha a vzduch – růst rostlin i kořenů by se několikanásobně zvětšil, neustálá kontrola kořenového systému a hlavně možnost redukce plísňových chorob.
V každém případě – a to jsme si posledně také neřekli, nutnost výživy pro aeroponické systémy spočívá v kontrole hodnot pH a EC.
Ať začínáte s kohoutkovou, nebo osmotickou vodou (kterou doporučuji spíše těm pokročilejším), hodnotu EC je dobré udržovat ze startu kolem 0,8 a postupně zvyšovat. Každý druh a odrůda rostlin snese jiné množství hnojiv, proto je třeba hnojiva zvyšovat postupně. Zkušenosti říkají, že rostliny v aeroponických systémech snesou více živin (díky přísunu kyslíku), proto by měla být maximální hodnota pro pěstitele, který svou odrůdu důvěrně nezná, maximálně do EC 2,3. Samozřejmě každá rostlina se chová jinak, proto je potřeba k ní přistupovat individuálně.
Co se hodnot pH týče, aeroponie je lehce odlišná oproti dalším systémům. Hodnota pH by měla být ze startu nižší, což znamená při zasazení klonů hodnota 5,5 a neměla by přesáhnout hodnotu 6,2 při vrcholné fázi květenství, což znamená do pátého týdne u jednoletých rostlin. Potom by se měla vracet zpátky níže až k hodnotě 5,8 i při flushingu.
