Africká kuchyně

se dá popsat stejně jako celý africký kontinent jediným slovem: velká. Tato rozsáhlá země obestírající rovníkový střed zeměkoule obsahuje často rozbouřenou sbírku národností, kultur a náboženství. Její podnebí rovněž zabírá celé meteorologické spektrum.

Poušť Kalahari na jihu nemusí spatřit déšť, zatímco hora Mount Cameroon, která se tyčí na západě jako přízrak, má druhé největší dešťové srážky na světě. Ale navzdory této rozmanitosti spojuje africké kuchaře společná přízeň osudu, protože většina půdy má nedostatek živin a mnoho oblastí je navíc vystaveno ničivému suchu. A jsou-li zdroje potravin dostupné, bývá vybavení kuchyní často velmi primitivní. Snad proto spojuje různorodé nitky africké kuchyně vlákno vynalézavosti. Od Sahary až po Kapské město jsou všechny pokrmy chutné, vydatné a snaží se dodávat obyvatelům výživu a odolnost proti často nehostinným podmínkám.

Subsaharská Afrika

Do přímého kontaktu s Evropou uvedli subsaharskou Afriku až v 15. století objevů chtiví Portugalci. S příchodem tohoto národa mořeplavců začal dovoz citrusových plodů, obilí, ananasu, rajčat a hlavně chilli. Šlo o papričky známé v současné době jako Bird´s Eye (capsicum annuum). Později rozšířili Portugalci chilli i do západní Afriky, odkud vozili otroky využívané k práci na plantážích v Brazílii. V Africe se chilli Bird´s Eye, známé jako Piri Piri, rychle rozšířily.

Není kouře bez ohýnku v africké kuchyni a jakmile na tomto kontinentu zapálí v kamnech, sáhnou hned kuchaři po svém chilli. Z mnoha existujících druhů chilli se v Africe používají hlavně dva druhy, s pronikavou chutí a zajímavým názvem Scotch Bonnet (skotský baret) a již zmíněný pálivý ďáblík zvaný Piri Piri. Jako sopka ohnivá, ale nezbytná omáčka, nazývaná „Peri Peri“, se používá ke kořenění téměř všeobecně po celé Africe. Chilli smíchané se zázvorem, černým pepřem, kardamomem, ajowanem a popřípadě jiným kořením v palčivou etiopskou směs se nazývá berbere.

Severní Afrika

Obyvatelé severní Afriky se věnují se stejným požitkem jako jejich sousedé ze Středního východu své každodenní kuchyni, která vznikla před mnoha sty lety. Vkus Severoafričanů je velmi rozdílný. Marokánci si potrpí na bohatou plnou chuť a vůni (obzvláště šafránu), Alžířané mají v oblibě méně kořeněné pokrmy a Tunisané by považovali jídlo za neslané, nemastné bez špetky chilli nebo zázvoru. Místní kuchaři většinou vyjadřují výběrem koření pro směs Ras el Hanút jasně to, čemu sami dávají přednost. Směs může obsahovat více než 25 druhů koření a přísad a bývá v ní chilli, kardamom, muškátový oříšek, hřebíček, římský kmín, pískavice řecká, levandule i sušená růže.

Afrika je prostě nádherný kontinent a každý si zde najde to, co mu vyhovuje, líbí se a chutná. Domorodci napříč kontinentem neřeknou chilli jinak než Pepe. Proto všichni Josefové mějte toto na paměti při návštěvě Afriky. Povykování místních nebude zdravení Vaší osoby, ale upozornění, že jídlo obsahuje chilli :o)))