Aloe Vera – mocná bylina

706
blank

Aloe Vera patří do čeledi Liliovité – Liliaceae. Botanicky patří mezi sukulenty. Je 50 – 80 cm vysoká, listy v růžici silně dužnaté, až 50 cm dlouhé, světle zelené až šedozelené, pokryté bílými skvrnkami. Původem pochází ze Severní Afriky, odkud byla převezena Maury do Španělska. První zmínky o jejím použití lze nalézt už v Novém zákoně, v současnosti se i u nás pěstuje jako pokojová rostlina.

Aloe Vera – pěstování

Aloe Vera je možné pěstovat i v Česku jako pokojovou rostlinu. Vyžaduje propustnou lehkou půdu s příměsí písku (pro pěstování této rostliny je vhodný propustný, písčitohlinitý substrát). Aloe Vera nemá ráda průvan, má v oblibě slunné stanoviště, ideální je umístění rostliny na okně směřujícím na jih. Za horkých letních dní je však třeba přistínění. Tomuto druhu vyhovuje běžná pokojová teplota. V zimě by měla být rostlina na suchém, chladném stanovišti.

Teploty mezi 10 – 12 °C jsou pro Aloe v zimě ideální. Aloe Vera není rostlina náročná na zalévání ani na vlhkost vzduchu, vyžaduje ale dostatek slunečního záření. Je náchylná na chlad, a proto v zimním období nesmí teplota vzduchu klesnout pod 5 °C. Rozmnožuje se odnožemi, které se tvoří v letních měsících okolo mateřské rostliny. Rozmnožování je také možné řízkováním nebo výsadbou semen.

Je zajímavé, že současná věda rozlišuje více než 200 druhů Aloe, ale pozitivní účinky na lidské zdraví byly rozpoznány jen u několika druhů. Aloe Vera, též označovaná jako Aloe Barbadensis je nejznámější. Název Aloe Barbadensis pochází z proslulých plantáží aloe na karibském ostrově Barbados.

Aloe Vera – účinky

K jejím účinkům patří i antioxidativní, antiproliferativní, hypotenzivní a antidiabetický účinek. Vnitřně je doporučována například při zánětlivých onemocněních trávicího ústrojí, diabetu, hypercholesterolémii, astmatu a snížené imunitě. Při zevní aplikací je doporučeno ji aplikovat při expozici UV-záření, herpes genitalis, psoriáze a seborrhoické dermatitidě. Aloe Vera obsahuje řadu účinných látek, které mají na svědomí celé spektrum účinků.

  • blank

  • blank

K nejvýznamnějším obsahovým látkám patří specifické polysacharidy, enzymy, vitamíny, minerály a stopové prvky, organické kyseliny (hlavně jantarovou a salicylovou), aminokyseliny, steroly (například beta-sitosterol) a dále antrachinony (aloin či barbaloin) a jiné látky. Z účinných látek jsou nejvýznamnější polysacharidy, hlavně v aloe vera obsažený acemanan, který patří do skupiny 1,4-beta-D-glukomanů. Tato látka, stejně jako jiné látky z této skupiny, stimuluje činnost buněk imunitního systému. Další z účinných látek jsou steroly, které mají protizánětlivý účinek.

Aloe Vera – využití

Přírodní přípravky obsahující aloe vera patří vůbec k nejprodávanějším doplňkům stravy. Je dobré připomenout fakt, že velké množství látek obsažených v ní nastoluje požadavek garance kvality. Nejčastěji se na trhu objevuje Aloe Vera gel (někdy může být i označen jako aloe vera drinking gel). Gely jsou vyrobeny z čistého gelu obsaženého v listech Aloe Vera. Při výběru kvalitního Aloe vera gelu je důležité zjistit, jaký druh aloe byl k jeho výrobě použit. Kvalitu rovněž znatelně ovlivňuje vliv zeměpisné polohy, zeminy, dostatek slunečního záření, způsob pěstování a šetrné zpracování. To by mělo probíhat za studena, aby nedošlo ke zničení struktury složitějších organických látek (a tím ke ztrátě léčebných účinků gelu a jeho kvality).

Bez toho ani písmenko  🙂

Proto je třeba rozlišovat mezi produkty od jednotlivých firem. Některé totiž používají koncentrát či sušinu z aloe, tyto mísí s vodou v poměru 1:50 až 1:200 a dodávají pak na trh produkty s označením Aloe Vera šťáva nebo Aloe Vera nápoj. V tom případě pak se jedná o klasický džus či nápoj s chutí aloe, ale bez jejich příznivých účinků. Významnou roli v tomto ohledu hraje mezinárodní sdružení producentů aloe IASC (The International Aloe Science Council), které při splnění předepsaných podmínek vydává certifikaci. Cílem certifikace je garantovat standardizovaný obsah biologicky účinných látek. Obvykle se standardizace vztahuje specificky na obsah acemananu, protože samotný polysacharidový obsah býval nekvalitními výrobci falšován např. maltodextrinem. Standardizace zároveň zaručuje velmi nízký (méně než 10 ppm) obsah aloinu pocházejícího z latexu aloe, který má nežádoucí laxativní účinky. V rámci Evropské unie je za nejsolidnější považován certifikát německého institutu SGS Fresenius.

blank