Berkeleyský kompost

„Zachycuj a uchovávej energii“ je druhý z dvanácti permakulturních principů podle Davida Holmgrena. Stručně řečeno nás tento princip nabádá k navrácení (udržení) nespotřebované energie (energetického nadbytku) zpět do systému. Mohli bychom nalézt širokou škálu činností, kde lze tento princip aplikovat. My se dneska podíváme na jednu z těch nejzákladnějších – zpětného využití odpadu za pomocí, jak již název napovídá, velmi efektivní metody kompostování.

Téměř vše lze znovu použít

Je tu duben a jaro je cítit všude. Slunce hezky hřeje, dny jsou již o poznání delší. A pevně věřím, že všichni již od března pilně pracujete na svých zahrádkách a políčkách. Duben je měsíc, kdy se sází většina běžné zeleniny, ovoce… Duben je měsícem, kdy se… sází. Pamatujte, že pěstovat si vlastní jídlo, je jako pěstovat si vlastní peníze. A krom toho si vypěstujete jídlo, které se od těch – lidově řečeno – chemicky vyvrhnutých paproduktů ze supermarketů (z komerčního zemědělství) diametrálně liší jak kvalitou, tak nutriční hodnotou.

Když se tedy po zimě vrátíte na vaše zahrádky, první věc, která vás napadne, jen co slezl sníh (pokud tedy nějaký napadl), je, že se pustíte do pořádného úklidu. A zde se nabízí obrovská příležitost. Než se rozhodnete co spálit, co vyhodit do (obvykle) přistaveného kontejneru a co si ponechat, popřemýšlejte o nahromaděném odpadu jako o materiálu s obrovskou užitnou potencí. Odhaduje se, že až 90 % zahradního odpadu, jako je například suché listí z loňského podzimu, větve z roubování, suchá tráva, polámané větve ze stromů, různé dřevo a dřevěné předměty, papír aj., se dá znovu užitečně využít. Rozdělte hromadu na organický odpad a ten zbytek. Veškerý organický materiál, který pochází z rostlinné či živočišné produkce. Obecně se nazývá biomasou a jako potenciální zdroj energie má široké využití. Je jí prakticky vše včetně druhotných výrobků. Takže i ta stará násada z vašich hrábí, kterou se chystáte spálit.

Těch zbývajících 10 % jsou obvykle plasty (různé krabičky, rozbité květináče, rukojeti zahradního nářadí, stahovací pásky, různé obaly, nádoby aj.), kovy (staré hřebíky, různé spojovací materiály, plechovky aj.), sklo a chemikálie (jestli jste k nějakým přišli). Pokud tedy nenajdete nějaké další využití pro haraburdí z vaší hromádky, recyklujte jej. A nemusíte končit u zahradního odpadu. Jiná čísla odhadují, že až 40 % domovního odpadu lze taktéž zkompostovat.

Zdravý kompost, zdravá zahrada

V minulém vydání vám Mr. José přinesl pěkný článek o tom, jak si připravit kvalitní pěstební substrát do různých prostředí. Zmínil jednotlivé alternativy přihnojování a narazil i na použití kompostu. Kompost je důležitou, snad i nezbytnou, součástí každé zahrádky (jakékoliv). Pomáhá nám vracet přebytky zpět do systému ve formě zeminy. Udržuje půdu (zahrádku) zdravou a úrodnou. Jde vlastně o mix všemožného biologického materiálu a odpadu, který za pomocí půdotvorných procesů podléhá rozkladům a vzniká tak na živiny velmi bohatá půdní směs, jež se používá k přihnojování. Co když ale kompost nemáte? Anebo jste si teprve minulý rok založili tzv. „studený kompost“, takže prvního výtěžku se dočkáte až letos a nebude to žádná sláva. Nebo kompost máte, přesto potřebujete více substrátu. Neutrácejte peníze v zahradnictví a zkuste „horkou variantu“.

Stará metoda

Jak jsem již naznačil o pár řádků výše, můžeme se potkat s více běžným tzv. „studeným kompostem“ nebo s tím (ne zas tak) méně obvyklým „teplým kompostem“. Obě metody mají své výhody i nevýhody. Ten studený je všem velmi znám. Jde o tzv. pasivní kompostování. Všechno kompostovatelné se jednoduše hromadí na jednu kupu a necháme pracovat čas. Prvního výtěžku se však dočkáme až za rok. Hlavní výhodou této metody je, že nemusíme vynaložit téměř vůbec žádnou fyzickou práci. Všechno se děje pěkně samo, ale trvá to. Velká nevýhoda je, že se vlivem srážek může výrazně snížit obsah důležitých živin, které bývají odplaveny. Další je, že se poměrně těžko kontroluje kontaminace plevelem a choroboplodnými organismy. Je tedy důležité si dobře promyslet umístění kompostu. A neméně důležité je, co do něj dáváte. Pokud se dokážete vypořádat s těmito neduhy, výsledný produkt bývá obvykle více než uspokojivý.

Horký kompost a jak na něj

Za zmínku stojí dokument Permaculture Soils (2010), v kterém Australan Geoff Lawton, mezinárodní permakulturní designér a instruktor, velmi poutavě provádí diváka celým procesem přípravy až po konečný produkt.

Nicméně metoda byla poprvé představena prof. Robertem D. Raabem, který působí na University of California v Berkeley. Odtud si nese svůj oficiální název – Berkeleyský kompost. Můžete se setkat i s dalšími názvy jako například berkeleyská metoda, rychlé kompostování a již zmíněný horký kompost. Všechny tyto varianty pojmenování nám prozrazují základní charakteristiky. Jedná se o relativně rychlý (2 – 3 týdny) a efektivní postup kompostování za vzniku tepla. Ale nepředbíhejme.

Předtím, než se pustíte do díla, je zapotřebí mít na vědomí několik faktorů. Ti mají naprosto rovnocenný význam a ani jeden z nich by neměl být zanedbán. Doporučuji tedy přečíst jednotlivé body najednou ještě předtím, než začnete cokoliv dělat.

Klíčem úspěchu je dobře připravená surovina

Veškerý materiál je potřeba nasekat, nadrtit či naštípat. Pouze části ne větší než půl až jeden palec (cca 1,25 – 2,5 cm) jsou snadno kompostovatelné. Měkká a dužnatá pletiva rostlin se rozkládají nejrychleji a je potřeba je nasekat opravdu na malé kousky. Dřevnatý materiál by se měl prohnat drtičem, který zajistí kvalitní rozmělnění, což je žádoucí. Vyvarujte se použití drtiče na bylinný materiál a preferujte spíše nasekání, protože drtiče takový materiál rozmělní až moc jemně. To může zapříčinit příliš rychlý rozklad a ztrátu objemu.

Místo

Mějte na vědomí, že pro pohodlné převracení kompostu byste měli mít k dispozici cca 5 m2 plochy nejlépe s hliněným udusaným podkladem, kde budete potřebovat kupu přehazovat z jedné strany na druhou. Při jejím zakládání je důležité, aby nebylo zabráněno přístupu vzduchu zespoda. Během rozkladu vznikají aerobní procesy a je nutné zachovat volný přístup kyslíku.

Uhlík versus dusík

Abyste dosáhli co nejvíce efektivního výsledku, je zapotřebí uchovat poměr uhlíku a dusíku C:N 30:1. Ten zajistí správnou látkovou výměnu a spotřebu energie během procesu.

Mějte na vědomí, že dusík, respektive dusíkatý materiál, je tu to „palivo“ a aktivátor v jednom. Velký přísun dusíku má na svědomí příliš rychlé kompostování za doprovodu nežádoucí ztráty objemu a vzniku zápachu způsobeného uvolňováním metanu. Mezi zdroje dusíku patří veškerý zelený materiál (čerstvý travní pokos, plevel, odpad ze zeleniny a ovoce, odpad z vaší kuchyně aj.) Dalším a velice důležitým zdrojem dusíku a paliva je mrva. Co se týče přidáváním mrvy, zde se názory trochu rozcházejí.

Geoff Lawton doporučuje směle přidat jakoukoliv mrvu vyprodukovanou býložravci. A dodává, že se nemusíte bát přidat například kachní mrvu, drůbeží, prasečí či dokonce i lidskou. Směs se musí v každém případě použít střídmě, protože se jedná pouze o tzv. půdní bakteriální násadu. Je nutno dodržet C:N poměr (viz- obrázek). Lawton uvádí, že pokud použijete mix různých druhů mrv, získáte tak velmi pestrou sadu minerálních složek, které jsou velmi důležité pro zdravý rostlin. Kdežto Raab vyloženě nedoporučuje používání mrvy vyprodukované všežravci či masožravci, respektive lidské mrvy (pokud vlastníte kompostovací záchod). Tohle rozhodnutí je čistě na vás. Je důležité si o tom zjistit trochu více.  Důvodem je, že takováto „čerstvá“ mrva může obsahovat různé patogeny, které mohou infikovat člověka. Je téměř jisté, že vysoká teplota všechny potenciální původce onemocnění zabije. Přesto, když se rozhodnete takovou mrvu použít, rozhodně si buďte jistí tím, co děláte.

Zdrojem uhlíku je vlastně veškerý materiál zmíněný v úvodu článku. Váš jarní úklid vám tedy potenciálně může vyprodukovat dostatek suroviny. A nemusíte tady skončit. Pokud zjistíte, že nemáte stále dost materiálu k dosáhnutí minimálního objemu (viz Teplota), doplňte jej suchou slámou, trávou či mulčem. Nebojte se použít staré noviny, kartóny, papírové sáčky, krabice aj. Mějte ale na paměti, že vše musí být dobře na nasekané/nařezané a ideálně promíchané.

Vlhkost

Nízká či vysoká vlhkost je v obou případech nežádoucí a následkem bude, že „nenastartuje“ kompostující proces. Ideální vlhkost kupy je asi 50 %. To se samozřejmě špatně měří. Podle Lawtona je ideální test, když vezmete ideální vzorek (aby se vám tak akorát vešel do obou dlaní) a vší silou jej zmáčkněte (neždímat). Měla by z něj tak akorát začít kapat voda.

Teplota

Jak se organický materiál rozkládá, vzniká teplo. To je výsledkem dýchání mikroorganismů během jejich „práce“. Aby se teplo uchovalo a aby se kupa vůbec dokázala zahřát, je potřeba, aby minimální objem byl aspoň jeden kubický metr. Pokud bude víc, nevadí. V teplotě se opět oba pánové rozcházejí. Shodují se aspoň ve škále, která je 55 °C – 70 °C. Lawton přesto preferuje udržovat teplotu mezi 55 °C – 65 °C. Raab ve své studii ubezpečuje, že teplota může bezpečně vystoupat až na horní hranici, kterou však nesmí překročit. Jinak budou všechny důležité mikroorganismy zahubeny. A to znamená konec všemu snažení. Já osobně se přikláním k Lawtonovi, který volí zlatou střední cestu. Jak tedy zjistíte žádanou teplotu, pokud nevlastníte teploměr? Nejúčinnější je použít praktický test, který spočívá v ponoření ruky do kupy. Pokud vložíte ruku do cca 60 °C, jednoduše ucuknete, protože pro naše tělo jde už o poměrně horké prostředí. A do 70 °C už ruku radši ani vkládat nebudete chtít, jelikož už byste riskovali opaření. Takové horko pocítíte okamžitě, už během hloubení sondy. Udržení teploty je velice důležité. Ujistěte se tedy, že kompost bude dobře chráněn před deštěm, který by ho mohl podchladit. Prostě jej jednoduše přikryjte například celtou či pytlovinou.

Tři týdny

Aby se zabránilo přehřátí kompostu, je důležité jej pravidelně převracet. Základní časový interval je 18 dní. První převrácení se udělá čtvrtý den, kdy by měl kompost dosáhnout maximální teploty, a pak každý druhý den až do 18. dne. Kompost se musí převracet tak, aby se horký střed dostal na chladnější okraj (viz obrázek). Odtud pokračujte stejně, dokud teplota kompostu neklesne. Na konci by měla kupa zůstat stále mírně teplá. Nejpozději by mělo být hotovo v 21. dni.

Bez práce to nejde

Na závěr zdůrazním několik výhod horkého kompostování. Oproti studenému způsobu, jak již bylo naznačeno v úvodu, touto metodou získáte produkt za relativně krátkou dobu. Ale jak již jistě tušíte, nebude to úplně zadarmo. Je zde potřeba vynaložit dost fyzické práce na přípravu a během procesu. Já osobně to za nevýhodu nepovažuji, protože si u toho pěkně zamakáte. Čili pro ten den můžete s klidem vynechat rozčilování se v dopravní zácpě při cestě do oblíbené posilovny. Nicméně velkým přínosem této metody je, že lze zkompostovat prakticky cokoliv, co je kompostovatelné. Dále se nemusíte obávat kontaminací patogeny či plevely, protože vše je za pomocí vznikajícího tepla zničeno – „spáleno“ (zde ovšem opatrně! Viz používání různých druhů mrv). A v neposlední řadě objem konečného produktu se téměř neliší (neměl by se lišit) od objemu vloženého materiálu na rozdíl od studené metody, kde se objem může snížit až o dvě třetiny. A co navíc? Berkeleyský kompost si dokáže snadno poradit i s mírnou toxicitou. Takže se vůbec nebojte hodit tam i tu kdysi nalakovanou násadu od hrábí. Přeji příjemnou zábavu.

Reference:

  1. The Rapid Composting Method, Robert D. Raabe, Professor of Plant Pathology, Berkeley, Univeristy of California (pdf version)
  2. Hot Composting with the Berkeley Method, Kate Atchley, Student Intern, August 2013 (pdf version)
  3. Permaculture Soils, documentary, 30 October 2010 (Australia