Vytrvalý a nevyhubitelný plevel našich zahrádek, který nežerou ani slimáci. To je bršlice. I když ji kvůli tomu většina lidí nenávidí a snaží se ji na své zahrádce zahubit, v poslední době si vydobývá zpět svoje postavení divoké jedlé zeleniny.
Bršlice kozí noha je rostlina z čeledi miříkovitých. Mimo mrkve, celeru a petržele do ní patří také kopr, fenykl, libeček, andělika nebo třeba obávaný bolševník. V zemi má vytrvalý plazivý oddenek, ze kterého vyrůstají lysé, podlouhle vejčité a ostře pilovité trojčetné listy. První rok života má pouze tyto listy, od druhého každé jaro vyžene až 100 cm dlouhou dutou, hranatou a rýhovanou lodyhu, na konci chudě větvenou, na které vyrůstají střídavé lodyžní listy.
Květenství je uspořádáno do strukturovaného okolíku – terminální okolík a postranní okolíčky prvního řádu jsou složeny z oboupohlavních květů, okolíčky druhého řádu tvoří samčí květy. Květy mají asi 3 mm v průměru, okvětní lístky jsou bílé. Plody jsou dvounažky.
Svými léčivými účinky byla známá už ve středověku. Naši předkové jí říkali kerhátek nebo podagrová rostlina. Podagra je starý název pro dnu, nemoc, která ve stáří zbavovala mnoho lidí možnosti pohybu. Za účelem léčení podagry pěstovali bršlici mniši ve svých klášterních zahradách. Zmiňuje se o ní i slavná léčitelka Hildegarda z Bingenu ve svém spise Physica.
Její první latinské jméno, aegopodium, je odvozeno z řeckého aigos – koza a podos – noha. Listy lidem totiž připomínaly svým tvarem otisk kozího kopýtka. Zajímavé názvy má např. v angličtině, kde jí říkají ground elder (zemský stařec), bishop’s weed (biskupské býlí), goutweed (podagrové býlí) nebo snow-in-the-mountain (sníh na horách).
Bršlici se nejvíc daří na neudržovaných vlhčích místech, v zahradách, smíšených a listnatých lesích, stinných pasekách, v křovinách, na okrajích silnic, březích potoků a řek, na polích, v příkopech atd. Na tuto houževnatou bylinku můžete narazit kdekoliv v Evropě, od území Velké Británie až po východní Ural. Méně obvyklá je v oblasti Středozemí a na severu Skandinávie. Druhotně se vyskytuje i v Severní Americe, kam byla zavlečená uměle.
K léčení se využívají oddenky, které sbíráme od března až do doby, než rostlina rozkvete, tedy do května. Stejný obsah léčivých látek mají i semena, menší pak listy. Přesné složení látek dosud nebylo dostatečně prozkoumáno. Obsahuje velké množství vitaminu C, dále silice, hořčiny, třísloviny, organické kyseliny, tanin, mastné kyseliny a aegopodin, jehož chemická podstata není zcela objasněná.
Bršlice má prokázané močopudné účinky, zvyšuje vylučování solí kyseliny močové, jejíž hromadění a usazování v kloubech a dalších tkáních způsobuje dnu. Jde o onemocnění, pro které jsou charakteristické opakující se záchvaty akutní zánětlivé artritidy. Ta se medicínsky léčí nasazením nesteroidních protizánětlivých léků (NSAID), steroidů nebo kolchicinu v akutní fázi, nebo dlouhodobým podáváním allopurinolu či probenecidu jako prevence proti zvýšení hladiny kyseliny močové v krvi. Jako obvykle nechci nikoho odrazovat od užívání předepsaných léků, spíš se zamyslet nad tím, proč se oficiálně víc nevyužívá to, co nabízí příroda, a namísto toho lidé konzumují léky, které mohou mít závažné vedlejší účinky (allopurinol může způsobit epidermální nekrolýzu, aplastickou anémii či zánět jater).
Naproti tomu u bršlice nebyly zjištěny žádné vedlejší účinky. I přesto se doporučuje, stejně jako u všech ostatních bylin se silnými léčivými schopnostmi, neužívat ji dlouhodobě a nepřesahovat maximální dávku. Jediným nebezpečím však je nevolnost a možné podráždění ledvin. Lze ji užívat také v homeopatickém ředění nebo zevně ve formě kašovitých obkladů z podrcených oddenků a natě. Při menších dávkách ve směsi dalších bylin je možné i delší užívání. Pro léčbu dny a dalších bolestivých stavů kloubů (artritida, otoky) se bršlice doporučuje kombinovat s celerovou šťávou, libečkem, jehlicí trnitou, celíkem zlatobýlem a mateřídouškou. Při akutních stavech se užívá silný odvar z oddenku nebo semen, vždy před jídlem.
Mimo dny a revmatických bolestí působí bršlice mírně spasmolyticky, tlumí křeče břicha a harmonizuje práci střev. Je účinným pomocníkem při komářím štípnutí – stačí rozmačkat řapík listu a potřít jím poštípané místo, které během chvilky přestane pálit a zmizí i otok. Používá se na otoky (vnitřně nebo jako obklad), zevně na zanícená místa, hemoroidy a špatně se hojící rány. Celkově povzbuzuje metabolismus a rozhýbává vaše tělo po zimním odpočinku.
Mladé listy lze upravovat jako špenát. Při sběru bršlice si dávejte pozor na záměnu s podobnými rostlinami – děhel lesní je také léčivý, ale krabilice zápašná už je nejedlá. A smrtí by skončila záměna za rozpuk jízlivý, taktéž z čeledi miříkovitých. Sbírejte vždy jen to, co spolehlivě znáte!
Svými léčivými účinky byla bršlice známá už ve středověku
