Bydlení v souladu s přírodou

Kapitola 2: Z jakého materiálu náš přírodní domek postavíme?

0
867
Dům se střechou z rákosu, Irsko

Ještě než se začneme hlouběji zabývat tím, jaká specifika mají plánování, stavba a
užívání přírodních domů, představím vám materiály, které se na jejich stavbu používají. Můžeme je rozdělit na dvě základní skupiny: organické, a tedy obnovitelné zdroje a materiály, a anorganické.

Ty sice nejsou obnovitelné, ale ty nejčastěji používané (kámen, hlína, písek) jsou lehce dostupné v téměř každé lokalitě, a navíc, pokud nejsou smíchané s chemickými přísadami, je velmi snadné je vrátit do přírody. Vlastně tou přírodou nikdy nepřestanou být. Proto je můžeme s klidný svědomím k přírodním materiálům také zařadit.

Ekologické stavební materiály definuje přesněji např. Mária Necidová, stavební inženýrka a energetická specialistka. Říká, že jsou lokální, opětovně použitelné, získávané s minimální energetickou náročností. Jsou to materiály, které jsou rozhodující pro pohodu a zdraví uživatelů, propojí přírodu s člověkem, jsou bezpečné a šetrné vzhledem ke zdrojům a jejich případnému vyčerpání.

Techničtější pohled nabízí profesor Josef Chybík ve své knize Přírodní stavební materiály, ze které pro tento článek hojně čerpám. Materiály hodnotí podle toho, s jakými environmentálními následky je lze použít. Do toho zahrnuje množství energie vynaložené na získání suroviny, výrobu a dopravu materiálu na stavbu (ekologické stavby mají toto množství nejmíň 2x nižší než klasické i při dodržení pasivního standardu), množství CO 2 uvolněného při výrobě materiálu (zde je třeba vyzdvihnout rostlinné materiály, které naopak v sobě CO2 uskladňují, takže jejich bilance je záporná), a případně kolik síry se kvůli výrobě uvolní a pak spadne na zem v podobě kyselých dešťů.

Asi nejběžnějším přírodním materiálem používaným nejen u přírodních, ale i klasických domů, je dřevo. Patří k organickým, a tedy obnovitelným materiálům. Otázkou samozřejmě je, jestli by se na omezeném území dokázalo obnovovat dostatečně rychle, pokud by se větší množství lidí rozhodlo pro jeho používání na stavby, topení a další účely.

Masivní dřevo se užívá na trámy, podlahy, okna, dveře, nábytek, dřevěné šindele, případně celé roubené stavby. Často se kombinuje s dalšími přírodními materiály, jak dosvědčuje Ondřej Boruta, stavař a řemeslník z jižní Moravy: „Myslím si, že přírodní materiály patří k sobě a společně dotvářejí celek. Hodně mne baví kombinace dřevo, kámen, kované prvky, rákos a samozřejmě hliněné omítky. Líbí se mi ta členitost, neopakující se vzory. Každý centimetr je jiný, je se stále na co dívat. Na člověka to působí velmi uklidňujícím dojmem.“

V dobách nedávno minulých se z různých dřevěných odpadů lisovaly desky, které se používaly buď stejně jako desky z masivu, nebo jako izolace. Jako pojidlo fungovalo magnezium (Heraklith), formaldehyd (dřevotříska), xylenový kondenzát (Jespil), cement (Lignos) nebo asfalt. To samozřejmě příliš ekologické není. Jediné desky lisované bez pojidel byly Hobra a Sololit.

Dnes se v dřevovláknitých deskách většinou používají ekologičtější pojiva jako např. lignin (složka dřeva). Přesto ani dnes není jejich přírodnost stoprocentní a je vždy na zvážení stavebníka, do jakého kompromisu je ochotný jít – mluvím teď o umělé pryskyřici, která je pojivem v oblíbených OSB deskách (Oriented Strand Board – desky lisované z třísek), cementu (Heraklith) nebo o parafínu, který se užívá k hydrofobizaci některých desek.

Recyklací papíru nebo zbytků dřeva vzniká oblíbená celulózová nebo dřevovláknitá izolace, která se aplikuje strojním foukáním nebo sypáním. Je proto výhodná při rekonstrukcích starých domů (stroj ji nafouká do jakékoliv mezery). Ani ta ale nemusí být zcela ekologická, záleží vždy na tom, čím je impregnovaná proti vlhkosti a škůdcům.

Z materiálů rostlinného původu se často využívá také sláma. Je velmi dobrým izolantem a zatím je i dobře dostupná a poměrně levná. Může být izolačním prvkem v dřevěné konstrukci, nebo být použitá samonosně. Je to ale skutečně přírodní materiál se všemi výhodami i nevýhodami. Musítesi ji koupit tehdy, když uzraje. Pokud nemáte dost zkušeností (nebo někoho, kdo stavbu povede), jen těžko se vám podaří postavit balíky rovně a bez větších mezer. Není to materiál pro každého, jak říká jeden z těch, kteří jej umí zkrotit, stavitel Ondřej Netík. Dnes ale existují i panely z lisované slámy polepené recyklovaným papírem, které jsou celé plně kompostovatelné. Jejich nevýhodou oproti prostým balíkům je pouze vyšší cena.

Dalším tradičním rostlinným materiálem je rákos. Ve stavebnictví se využívá hlavně ve formě
rákosových rohoží, ve kterých jsou stébla spojená tenkým drátkem. Přitloukají se na dřevěné
plochy jako nosný základ pro omítky, které by na dřevě jinak nedržely. Je stabilní a nerozkládá sepůsobením vlhka, může se proto použít i jako střešní krytina (rákosové došky).

V poslední době čím dál oblíbenější je konopí. Materiály z něj (drť, pazdeří, panely, konopný
beton, konopný provaz a plsť používaná pod podlahy) jsou lehké, odolávají vodě (přitom jsou
propustné pro vodní páru) i škůdcům a skvěle izolují. Izolační desky nebo granulát se vyrábějí také ze lnu. Z něj lze navíc získat lněný olej, který se využívá jako přírodní nátěr a impregnace dřevěných prvků a také je základem pro výrobu přírodní podlahové krytiny zvané marmoleum.

Ze zahraničí se k nám dováží korek, velmi odolný a přitom snadno zpracovatelný materiál. Má
velmi dobré izolační schopnosti, pohlcuje zvuky a je příjemný na dotek, proto se často používá do podlah. Nevýhodou je nutnost dopravy z míst, kde roste, čímž se zvyšuje jeho ekologická stopa. Podobně je na tom bavlna (vyrábějí se z ní těsnící a izolační materiály), juta (jutová tkanina se užívá ke zpevnění podkladu nebo jako geotextilie), kokosová vlákna a sisal (stejné užití jako juta, ale jsou odolnější) a bambus (hlavně dekorativní účely).

Organického původu je také ovčí vlna, tradičně používaná jako izolace. Izolovat dokáže stejně dobře jako polystyren, ale primární energie vložená do výroby vlněné izolace je až 10x nižší. Je elastická a velmi dobře pracuje s vlhkostí. Její nevýhodou je možnost napadení hmyzem. Z těchto důvodů se před zabudováním musí vyprat a naimpregnovat. Surová vlna není k použití na stavbě vhodná.

V dalším článku se podíváme na anorganické stavební materiály, hlavně na oblíbenou hlínu. Dnešní povídání zakončíme mini-zamyšlením Terezy Kaňkové, která přírodní domy projektuje: „Mně je sympatické to, že přírodní materiály v lidech probouzejí tvořivost, nutí k rozvíjení zručnosti a studiu tradičních řemesel a postupů. Bez nich to totiž nejde.“ Ale o tom také až příště.