Vítejte v Severní Americe. Ani Spojeným státům se nevyhnulo nadšení z pěstování a popíjení čaje a samozřejmě snaha ukrojit svůj díl z koláče čajového průmyslu. Místa vhodná k pěstování čaje se nacházejí zejména v teplejších oblastech. Snaze o kultivaci čajovníku nahrával i fakt, že mnoho přistěhovalců pocházelo z Velké Británie.

 

V počátcích historie osídlování severní části Ameriky nehrál čaj žádnou roli. Pro nově příchozí bylo mnohem důležitější vybudovat bydlení a hospodářství nezávislé na dodávkách ze starého kontinentu. Incident známý jako Bostonské pití čaje se přesto stal důležitým mezníkem v americké historii. Pomineme-li Vikingy, kteří u břehů kontinentu přistáli kolem roku 1000, dostali se první Evropané na území Severní Ameriky po jeho objevení Kryštofem Kolumbem v roce 1492. Kolumbus ani netušil, že objevil novou zemi, myslel, že přistál u břehů Indie. Přesto silně ovlivnil další vývoj světového dění.

Největší příliv kolonizátorů přišel až po roce 1600. O osídlení území se v první řadě pokoušeli Španělé, Nizozemci a Francouzi; Britové si dali s výpravou na nově objevené území načas.

První britská osada byla na americkém kontinentu založena v roce 1607 ve Virginii. Do Ameriky se čaj dostal oklikou přes Nizozemí, kam ho přivezla Nizozemská východoindická společnost – v Holandsku mohli první čínský čaj vychutnávat od roku 1640. O několik let později se tehdejší ředitel společnosti Peter Stuyvesant stal guvernérem všech novozélandských kolonií. Svůj oblíbený nápoj i tradiční zvyky při jeho popíjení si přirozeně přivezl s sebou přes oceán.

Ačkoli se tomu Stuyvesant snažil mnoho let zabránit, Britové převzali nadvládu nad holandským územím v roce 1664, New Amsterdam přejmenovali na New York a na území začali uplatňovat svoje zákony. Rituál popíjení čaje se jim ale zalíbil natolik, že ho převzali.

Koncem 18. století byly kolonie pod nadvládou Velké Británie, narůstala však nespokojenost s daňovým zatížením a územními nařízeními, která omezovala možnosti rozšiřování osídlení.

Jedním z hlavních podnětů, který vedl až k válce o nezávislost, bylo shození části nákladu čaje do přístavních vod Bostonu.

V letech 1775–1783 probíhal ozbrojený konflikt mezi 13 britskými koloniemi a Velkou Británií, který skončil uznáním existence Spojených států amerických. Další, a poslední, válka s Velkou Británií vypukla roku 1812.

Kolonisté usilovali samozřejmě o nezávislost i obchodní a jednou z cest, jak jí dosáhnout a udržet, byla i samostatnost ve věcech zásobování potravinami.

Mnoho osadníků se pokoušelo na svých pozemcích vytvořit pro pěstování čajovníku ty správné podmínky.

Jedním z farmářů, kteří věřili v úspěch čaje a věnovali energii i prostor jeho zdomácnění, byl Junius Smith. V roce 1848 založil malou čajovou plantáž na své farmě Golden Grove. Jeho snaha byla úspěšná, bohužel o pět let později násilně zemřel bez následníka, který by navázal na jeho pokroky.

Druhým nadšencem, který se nadchl pro čaj, byl Angličan Dr. Alexis Foster. Ani on neměl možnost zabývat se pěstováním čaje delší dobu, zemřel při nehodě kočáru o několik let později.

V roce 1863 vyvolala zvýšený zájem o problematiku pěstování čajovníku zpráva v The New York Times – v západním Marylandu a Pennsylvánii byly objeveny divoce rostoucí čajové keře.

Díky tomuto podnětu byla roku 1888 založena Pinehurst Tea Plantation, pod vedením biochemika Dr. Charlese Sheparda vzkvétala po mnoho let. Byl však hlavní a jedinou osobou, která na svých ramenou nesla zodpovědnost za úspěchy a rozvoj plantáže a po jeho smrti se nenašel nikdo, kdo by se tohoto úkolu ujal.

Američané se však nevzdávají tak snadno. Počtvrté se na startovní čáru postavili major Roswell Trimble a plukovník Augustus C. Tyler. Ani jim však nebylo přáno stát se těmi, kdo se velkými písmeny zapíší do historie čaje.

Píše se rok 1963 a Thomas J. Lipton sází řízky ze stromů z Pinehurstu na ostrově Wadmalaw. Z bývalé bramborové farmy se stala výzkumná stanice.

Plantáž fungovala pod taktovkou firmy Lipton až do roku 1987, kdy ji prodala společnosti Charleston Tea Plantation. Její vlastníci začali čaj sklízet upraveným tabákovým kombajnem a podařilo se jim se svými výrobky proniknout dokonce na stůl v Bílém domě. Krach společnosti v roce 2003 se nakonec ukázal být šťastnou událostí.

Rodina Bigelow dokázala díky svým zkušenostem, kreativitě a inovativním přístupům opět rozzářit hvězdu Charlestonské plantáže. Produkují zde kvalitní zelené i černé čaje a také oolongy. Díky svým úspěchům jsou známé i jinde ve světě.

Čajové plantáže rostou po celém území Severní Ameriky, najít je můžeme v Alabamě, Washingtonu, Oregonu, Kalifornii, na Havaji i jinde. Většinou se jedná o menší plochy s ruční sklizní.

Od objevu nápoje z lístků Camellia sinensis lidé přemýšleli, jak jednoduše a elegantně odstranit vylouhované lístky z nádoby, aby byly zachovány ty nejlepší účinky i chuť nápoje. Začátkem 19. století newyorský obchodník s čajem pouhou náhodou pomohl vzniku jednorázového čajového sáčku. Svým zákazníkům totiž dával vzorky svých čajů v hedvábných sáčcích. Lidé předpokládali, že se jedná o náhražku různých sítek a zásobníků. Na světlo světa se tak dostala věc, kterou dnes považujeme za zcela běžnou.

Američané na rozdíl od zbytku světa neholdují šálku horkého nápoje, jsou zvyklí čaj popíjet převážně ledově vychlazený.