Dnešním článkem naše společné putování za historií i současností popíjení čaje zakončíme. Podíváme se k nám domů, do Čech a na Moravu. V dnešní době, kdy je síť čajoven v našich městech poměrně hustá, se skoro nechce věřit, jak krátká a nejasnostmi zahalená je česká historie čajovnictví.

Roku 1688 přijíždí do filipínské Manily původem brněnský jezuita Georg Joseph Kámel. V rámci své mise zde otevírá první lékárnu. Zkušenosti načerpal jako pomocník v lékárnách v Jindřichově Hradci a Českém Krumlově. Zajímá ho také využití místních rostlin pro léčebné účely, ve volném čase tedy zkoumá filipínskou flóru. O své poznatky, kresby i herbáře se dělí s anglickými botaniky a lékaři a specialisty mnoha zemí. Jeho zásluhou v Manile vznikla i botanická zahrada, kde soustředil místní i evropské léčivé rostliny. Na Kámelovu počest pojmenoval v roce 1753 Carl Linné rod Camellia, kam spadá i čajovník (Camellia sinensis). S trochou nadsázky se tedy dá říct, že Češi se do historie čaje zapsali skutečně nesmazatelně.
Najít písemné zmínky o čaji v Čechách je přesto dlouhou dobu nemožné. Slovo čaj jako takové je možné najít od roku 1827, Jungmann se o čaji velmi stručně zmiňuje také ve svém slovníku z roku 1835. Za určité potvrzení o vznikající tradici popíjení čaje je možné brát konvičku na čaj vyrobenou ve 30. letech 18. století v keramičce v Kunštátu. Koncem 18. století údajně prodával v Praze čínský čaj kupec Jan Alois Svatojánský, písemný důkaz bohužel chybí.
Čaj nebyl neznámý ani Karlu Havlíčku Borovskému, který se o tomto nápoji zmínil ve svých Obrazech z Rusi kolem roku 1845. A konečně, v Národních listech o něm krátce napsal Jan Neruda v roce 1874. Trvalo však ještě dlouhých 34 let, než v Praze vznikla první skutečná čajovna. Což samozřejmě neznamená, že v domácnostech se čaj při různých příležitostech neservíroval již v předchozích letech.
Čajovna Jokohama byla tehdy vystavena v rámci Jubilejní výstavy na Pražském výstavišti v prostorách Japonského pavilonu. Ačkoli měla podle některých kritiků do pravé japonské čajovny daleko, její nebývalý úspěch mezi návštěvníky vedl k pozdějšímu přesunu do suterénu právě dostavěného paláce Lucerna.
S čajem, jeho mnoha způsoby přípravy i s různými rituály se na svých cestách setkávali i mnozí čeští cestovatelé. Cestovatel a spisovatel Josef Kořenský se při svých mnoha cestách dostal také do Japonska, Číny i na Cejlon a do Darjeelingu. Spolu s E. S. Vrázem a V. Náprstkem patřil mezi populární cestovatele tehdejší doby. Svým dílem ovlivnil mnoho lidí, mezi nimi i svého synovce Joe (Josefa) Hlouchu. Tento japanolog a spisovatel stejně jako jeho strýc pracoval v Náprstkově muzeu, ze svých cest přivážel artefakty rozšiřující sbírky Orientálního ústavu a společně se svým bratrem Karlem realizoval již zmíněnou čajovnu Jokohama v Japonském pavilonu Jubilejní výstavy. Také Vráz vyrážel na mnoho výprav do Ameriky, Afriky i Asie. Svoje cesty na rozdíl od Kořenského a Hlouchy dokumentoval také pomocí fotografií. Nejen ty, ale i četné umělecké předměty a geografické nálezy mapovaly jeho výpravy.
Příchod první a posléze i druhé světové války znamenal počátek určité doby temna na českém čajovém trhu. Prostor pro kvalitní čaj nevytvořili ani komunisté. Před rokem 1989 bylo sice možné sypaný čaj koupit, ale pouze v prodejnách Tuzexu či Eso. Někteří nadšenci sypaný čaj dováželi také z dovolených ve Východním Německu, Maďarsku či Rusku. Většina Čechů byla ale odkázána na nekvalitní čaj v sáčcích, který z důvodů úspor přelévali hned několikrát. Jediný rituál, který jsme si vytvořili, tak bylo popíjení čaje s cukrem a citronem.
Přelomovým se stal rok 1991. Tehdy měli možnost někteří vyvolení návštěvníci na vlastní oči spatřit pravý čajový obřad provedený guruem Sóšicu Senem XV. Ten své umění předvedl také před Václavem Havlem. Vedle důrazu na důležitost výchozích surovin, ze kterých je čaj připravován, upozornil také na podstatu čajového obřadu. Je to vlastně cvičení, při jehož provádění se klade velký důraz na pokoru a úctu k výchozím surovinám a čistotu, preciznost a kvalitu jeho provedení.
V roce 2016 se Češi umístili na 25. pozici na pomyslném žebříčku pijáků čajů (Slováci jsou na 27. místě). I v menších městech máme dnes možnost zajít do čajovny nebo specializovaného obchodu s čajem a koupit si ten svůj oblíbený, nebo experimentovat a ochutnávat.
A ačkoli se u nás čaj nikdy pro komerční účely pěstovat nebude, můžeme vyjet kamkoli po světě a na vlastní oči vidět široké zelené lány, zažít ošetřování, sběr i různé možnosti zpracování.


Příchod první a posléze i druhé světové války znamenal počátek určité doby temna na českém čajovém trhu