Vzpomínáte, jak jsme seriál o čaji začali? S hrdinkou jednoho z neznámějších anglických románů, Jane Eyre, nad šálkem čaje. Angličané jsou pro většinu z nás synonymem milovníků čaje, jejich čaj o páté je proslulý snad po celém světě.

Zdá se to být až neuvěřitelné, že se čaj na ostrovy poprvé dostal patrně až počátkem 17. století se zásilkou Východoindické námořní společnosti. Čajový rituál anglické a irské šlechtě představila portugalská infantka Kateřina z Braganzy, manželka Karla II. Stuarta. Truhly s její výbavou obsahovaly také bedny s čajem z portugalských kolonií Tangeru a Bombaje. Tyto kolonie po sňatku Kateřiny a Karla postoupilo Portugalsko Anglii. Oba novomanželé čaj znali a popíjeli velmi rádi, bylo tedy jen logické, že se tento zvyk mezi šlechtou brzy rozšířil.


Další osobností, která se podílela na rozšíření povědomí o čaji v Anglii, byl obchodník Thomas Garway. V polovině 17. století provozoval v Londýně kavárnu a prodával tabákové výrobky. Roku 1657 se do sortimentu zařadil také čaj. Úspěch, který jeho rozhodnutí mělo, byl nevídaný a brzy ho následovali také další kavárníci.
Zvyk odpoledního popíjení čaje je pro mnoho z nás okouzlující. Umění se zklidnit a při dobrém jídle a pití připravit na další pokračování dne je něco, co mě osobně velmi oslovuje. Jako první ho údajně zavedla vévodkyně Anna z Bedfordu roku 1840. Měla ve zvyku brzké obědy a pozdní večeře, během odpoledne ale dostávala hlad a zároveň se tak trochu nudila. K čaji se tehdy, stejně jako teď, podávaly malé sendviče, čajové sušenky či vdolečky s marmeládou a smetanou.


Během 80. let 19. století se dámy z vyšší společnosti začaly při této příležitosti slavnostně oblékat do dlouhých šatů, rukavic a klobouků. Obvykle se čaj podával mezi 4. a 5. hodinou odpolední. Ačkoli v určitých obdobích dějin ustupovala oblíbená tradice historickým okolnostem, udržela se v takřka nezměněné podobě až do dnešní doby.
Stále záleží na kvalitě čaje – na ten sáčkový rovnou zapomeňte – i na správném způsobu jeho přípravy. K zakousnutí se podává široká nabídka čajových sušenek i legendární vdolečky a okurkové sendviče.


V polovině 18. století založil Dr. John Dauglish společnost, která se zabývala pečením chleba revoluční metodou. Původně vystudovaný lékař věnoval několik let výzkumu pečení chleba bez nutnosti zdlouhavé přípravy – ručního hnětení a fermentace. V roce 1856 získal na svoji metodu také patent. Pečení chleba bez kvasnic pomocí provzdušňování mouky oxidem uhličitým znamenal úsporu nejen materiální a časovou, ale také v oblasti pracovní síly a zlepšení hygieny výroby. Výdělky z pečení chleba však nestačily, a tak se činnost společnosti v roce 1864 rozšířila o zahradní restaurace, tzv. tea gardens. Úspěch byl obrovský. Ve viktoriánské době neměly ženy mnoho příležitostí, jak se dostat do společnosti, čajovny jim to umožnily.


V 19. století se v Anglii stává pití čaje běžnou záležitostí.
Angličané se rozhodně zasloužili o rozšíření čaje snad ve všech svých koloniích. Jejich spotřeba byla a stále je obrovská, podnebí v rodné zemi pro pěstování čaje není vyhovující a nic jiného jim tedy nezbývalo, pokud nechtěli platit jiným dodavatelům.
Jak se ale říká, nic není nemožné a v současné době je možné najít čajovou plantáž také na území Spojeného království. Konkrétně v hrabství Cornwall, které se rozkládá na nejzápadnějším poloostrově Anglie.


Cornwall se vyznačuje nádhernou dramatickou krajinou s množstvím útesů, ale i pláží. Návštěvníkům nabízí bohatou přehlídku volně žijících živočichů a ptáků. Cornwallané říkají, že zde neexistuje zima, pouze dlouhotrvající rozvláčné jaro.


Společnost Tregothnan patří od roku 1353 rodině Boscawen. Pěstování méně obvyklých druhů rostlin patří mezi záliby členů a jejich okrasná zahrada poblíž řeky Fal je svou rozlohou v hrabství největší. Kamélie, stejně jako čajovníky se běžně u velkých domů pěstovaly jako okrasné rostliny. Nikdy však pro účely sklizně a výroby čaje.


Poté, co padlo rozhodnutí o vytvoření čajové plantáže na pozemcích společnosti, vypravil se její zástupce, pan Jonson, nejprve na výlet po Anglii, aby nasbíral odnože divoce rostoucích čajovníků, a poté do Číny, Indie, Srí Lanky, Koreje i Japonska, kde se snažil načerpat co nejvíce zkušeností s pěstováním čajovníků i samotným zpracováním sklizených lístků.
V roce 1999 důkladná příprava vyvrcholila. Zhruba 10 hektarů půdy, na které se dřív pěstovaly brambory či hrášek, zaměstnanci vyčistili a připravili pro výsadbu čajových keřů.
Poté proběhla výsadba řízků i semen čajovníků dovezených z různých oblastí světa. V současné době je zde na 30 druhů kultivarů. Po dlouhých šesti letech, v roce 2005 se uskutečnila první sklizeň. Z ní se prodalo zhruba 50 kg „skutečného“ britského čaje – ze směsí čajů z Cornwallu, Assamu a Darjeelingu. V Tregothnanu se vyrábí čaj černý, zelený a také bylinné směsi.


Díky podnebí pěstitelé nemusí řešit různé hmyzí škůdce, místo nich si však na keřích s oblibou pochutnává vysoká zvěř či zajíci.


Plocha plantáže byla v souladu s dlouhodobým plánem rozšířena o několik dalších hektarů. Produkce čaje není samozřejmě jediným zdrojem příjmů společnosti – návštěvníci se mohou projít po pozemcích, na vlastní oči vidět zpracování čaje a pak nad šálkem se zlatavým nápojem posedět v místní čajovně.

Angličané se rozhodně zasloužili o rozšíření čaje snad ve všech svých koloniích