Čajové putování

6. díl - Srí Lanka

0
155

Ani v dnešním díle seriálu pro čajomilce se nevydáme mimo Asii. Jedním z největších světových producentů čaje je Srí Lanka. Ekonomika ostrova je z větší části vyživována zemědělstvím. To se v průběhu historie zaměřovalo na několik hlavních plodin, od skořice přes kávu a kaučuk až třeba k čaji. Každé podlomení jeho hliněných nohou s sebou neslo další hledání a zkoušení. Sázka na čajovník vyšla a přinesla Cejlonu celosvětové uznání.

Ceylon, ostrov tvaru kapky, ležící poblíž poloostrova Přední Indie, nese také právem označení „smaragdová perla Asie“. Jeho plochu pokrývá deštný prales a kokosové palmy, při pohledu shora se zeleně třpytí. Na celém území se rozkládá stát Srí Lanka (celý název je Srílanská demokratická socialistická republika). Cejlon je převážně nížinatý, v jeho středu se zvedá vrchovina s nejvyšší horou Mount Pedro, ta se tyčí do výšky 2524 m. n. m.

Cejlon objevili již v roce 1505 Portugalci a právě jejich pojmenování Ceilão dalo vzniknout pozdějšímu Ceylon (Cejlon). Po Portugalcích přišli na ostrov Nizozemci, ale až Britům se ho podařilo na přelomu 18. a 19. století ovládnout celý. Po získání nezávislosti v roce 1948 se vyhrotily problémy mezi menšinovými Tamilci a většinovými Sinhálci až v dlouhotrvající nepokoje.

Ekonomika bývalé britské kolonie byla v 19. století postavena převážně na pěstování a produkci kávy. V roce 1878, kdy bylo kávové zemědělství ostrova na vrcholu, bylo obhospodařováno více než 113 000 hektarů. Na počátku 80. let však plantáže napadla houba Hemileia vastatrix a zničila takřka všechny kávovníky na ostrově. Majitelům zbyly jen oči pro pláč a také náročná práce, všechny rostliny bylo totiž nutné vytrhat a zničit.

Čajová historie Srí Lanky se začala psát roku 1867 díky Jamesi Taylorovi. James z ostrova vycestoval za svého života pouze jednou, a to do Darjeelingu, aby načerpal zkušenosti s pěstováním a zpracováním čaje. Po návratu zasadil v zahradě u svého bungalovu první rostliny čajovníku. Ve chvíli, kdy na okolních pozemcích plápolaly ohně živené uschlými kávovníky, James obhospodařoval již 32 ha půdy. Svůj čaj poprvé prodával v roce 1872, o rok později ho zaslal také na britskou burzu.

James nebyl prvním, kdo se pokoušel pěstovat na ostrově čajovník, byl to však on, díky komu se čajovník dostal do popředí zájmu a během několika následujících let se rozšířil. V roce 1962 se Ceylon stal největším světovým vývozcem čaje.

Čajovník se pěstuje převážně v centrální horské oblasti a v jižní části ostrova. Podle místa zpracování se dělí na dvě kvality – lowgrown neboli nížinné čaje a midgrown, čaje horské. Sklizeň zde probíhá 3x ročně, sběračky sklízí jak mladé, tak určitý podíl starších lístků, jejich použitím farmáři ovlivňují výslednou chuť čaje. Sesbírané lístky jsou zpracované v průběhu 24 hodin. Cejlonský čaj je převážně černý, občas je možné najít i zelený, bílý jen vzácně.

Posuzuje se také velikost lístků po zpracování, čaje s největšími lístky jsou určeny pro export, zbytek zůstává pro domácí využití.

Do roku 1971 vlastnili převážnou část plantáží a zpracovatelských továren Britové, od roku 1990 je snaha o rozdělení správy mezi vládu a soukromé firmy.

Nesmazatelné stopy na svých cestách za čajem po ostrově zanechal i Thomas Lipton. Původem skotský obchodník cestoval po světě a hledal potraviny, o něž by mohl rozšířit sortiment svého obchodu. Jedna z objevitelských výprav ho zavedla i na ostrov čaje. Poté, co se seznámil se situací, usoudil, že by se produkce čaje dala zefektivnit, koupil zde vlastní plantáže a čaj sám pěstoval i balil. Velkého úspěchu jeho čaje dosáhly v USA.

Čajových regionů na ostrově je celkem sedm a každý z nich se vyznačuje produkcí čaje s charakteristickými vlastnostmi.

Kandy – tady to všechno začalo. Poslední sídlo ostrovních králů, kulturní a historické centrum Sinhálců a také buddhismu vzdorovalo snahám dobyvatelů nejdéle, až do roku 1805. Na břehu stejnojmenného jezera je vystavěn chrám Buddhova zubu, ukrývá nejvzácnější buddhistickou relikvii – zub velkého učitele.

Místní čaj, pěstovaný ve výšce 650–1300 m. n. m., má specifickou chuť. Jeho zpracování, stejně jako jinde na ostrově, probíhá jen v primitivních podmínkách, kvalita je i přesto, nebo možná právě proto, vysoká.

Asi by bylo až divné, kdyby v Kandy nebylo žádné muzeum čaje, to místní se jmenuje Ceylonské muzeum čaje (Ceylon Tea Museum) a bylo založeno v roce 2001.

V srpnu každoročně Kandy víří v rytmu tance a zpěvu největšího místního festivalu Esala Perahera.

Nuwara-Eliya – pravděpodobně nejznámější čajový region Srí Lanky. Podnebí této oblasti je unikátní; chuť místního čaje ovlivňuje chladný vzduch s mírnými srážkami a také svěží vítr vonící bylinkami. Místní podnebí si oblíbili i Angličané, do stínu okolních hor se uchylovali v nejteplejších měsících roku a punc britského vlivu je zde znát i dnes.

První čajovníky se tu na plantážích objevily kolem roku 1875 a na rozdíl od kávy se jejich pěstování nadmíru dařilo. Region s plantážemi v nejvyšší nadmořské výšce Cejlonu produkuje čaje s nejjemnější chutí.

Uda Pussellawa – v prostoru mezi okresy Kandy a Udava nenajdete mnoho lidí, oplývá však krásami přírody. Plochu, kterou si pro sebe nezabrali lidé, okupuje původní divoká příroda, vzácní živočichové i rostliny.

Čajové plantáže se rozprostírají ve výšce 950 až 1600 m. n. m. na úbočích stejnojmenného pohoří. Na rozdíl od ostatních regionů má Uda dvě období čajové sklizně, podnebí je zde ovlivněno oběma obdobími monzunů.

Uva – návštěva místních čajových plantáží je záležitostí pro dobrodruhy. Díky své odlehlosti byla posledním regionem, kam čaj pronikl. I dnes je oblast závislá zejména na zemědělství, průmyslu je zde jen pomálu, druhou hlavní plodinou je cukrová třtina.

Přes svou nedostupnost a fakt, jak málo rozvinutý okres Uva je, si místní čaj vybudoval silnou pověst a vyváží se do celého světa.

Dimbula – počátky historie této oblasti ostrova jsou spojené se zakládáním čajových plantáží. Civilizace se místními divokými pralesy obydlenými neuvěřitelnou škálou divokých zvířat dostávala bok po boku s dobrodruhy lačnícími po místní půdě. Možná by se zdálo, že čaj se sem dostal později než do jiných částí ostrova, opak je ale pravdou. Plantáže se zde zelenají ve výšce 1100–1600 m. n. m. a i přes drsnější podnebí se čaj z jejich lístků pyšní lehkostí a jemnou chutí.

Sabaragamuwa – spíše než čajem je Sabaragamuwa známá díky těžbě drahokamů – rubínů, safírů a dalších. Dobývání nerostného bohatství a obchod s ním má dlouholetou historii, doly jsou zde v činnosti již přes 2000 let a čilý obchod se projevil i v místní komunitě, jejímiž členy jsou i muslimští obchodníci.

Čajové zahrady zde zabírají největší plochu ze zmiňovaných regionů, rozkládají se v průměrné nadmořské výšce kolem 800 m. n. m. Zdejší čaj se vyznačuje načervenalým nálevem s vůní po karamelu.

Ruhuna – chuť čaje produkovaného na plantážích rozprostřených na západních a jihozápadních svazích hor silně ovlivňuje zdejší teplé a vlhké podnebí. Čajové plantáže se zde začaly budovat hodně pozdě, až kolem roku 1900. Nenajdete je výš jak v 600 metrech nad hladinou moře. Nálev z ruhunského čaje je červený až měděný s výraznou hutnou chutí.