Čajové putování

10. díl

134
Jezero Malawi

S příchodem prázdnin přišlo ochlazení a také dost potřebné srážky. Pokud si chcete u hrnku s horkým čajem připomenout, jaké to je, když slunce pořádně pálí, nechte se pozvat na další výlet po africkém kontinentu.

Zůstaneme na jihovýchodě, poblíž Tanzanie, o které byla řeč v minulém díle našeho seriálu.

Prvním člověkem, který prošel jižní částí Afriky, byl skotský cestovatel David Livingstone. V roce 1859 objevil jezero Malawi, třetí největší jezero Afriky. Díky odleskům slunečních paprsků na jeho hladině pravděpodobně oblast získala své původní označení – Maravi.

Tento misionář a velký lidumil probádal a přesně zmapoval velké africké území a svým svědectvím se také významně zasadil o zrušení otroctví.

Malawi, stejně jako většina ostatních zemí kontinentu, bylo a je tradičně zemědělské. Původně se zde pěstoval čirok a proso. Díky Portugalcům se zde rozšířila např. i kukuřice. Nejdůležitějšími plodinami jsou dnes tabák, čaj, bavlna, cukr a káva.

Sám Livingstone byl synem obchodníka s čajem, první rostlinky čajovníku, a také kávovníku, se zde pokusil pěstovat jiný Skot, Jonathan Duncan v roce 1878 na zahradě misie v Blantyre. Sazeničky pocházely z edinburské botanické zahrady stejně jako semínka čajovníku, která později do Malawi přivezl Dr. Walter Elmslie. Do třetice se o zdomácnění čajovníku, stejně jako několika dalších ekonomicky výhodných rostlin, pokusil jistý John Moir.

Za skutečného průkopníka v pěstování čaje zde je však považován Henry Brown. Brown věnoval 18 let svého života pěstování kávy na Srí Lance. S těmito zkušenostmi přijel roku 1891 do Afriky. Nejprve pracoval pro jednu ze společností pěstujících kávu a tabák. Při jedné ze svých obchůzek objevil v Blantyre dva čajovníkové keře. Jejich semena odnesl s sebou zpátky do Mulanje.

Semena se ujala a vzrostla a postupem času se díky zkušenostem a péči pana Browna zlepšovala i kvalita a chuť čajové produkce.

Čajové plantáže se pokoušeli založit i jinde, povětšinou se jim však nedařilo a zemědělci se soustředili na tabákovníky a gumovníky. Malawi má tropické podnebí se srážkami závislými na ročních obdobích. Zimní měsíce jsou zcela bez dešťů, což čajovníku samozřejmě nesvědčí a pro jeho pěstování jsou vhodné pouze určité oblasti země. Většina čajovníkových plantáží je soustředěna v oblastech Mulanje a Thyolo v Jižním distriktu a pak v Nkhata Bay v Severním distriktu.

Malawi je první zemí, kde se v Africe začal pěstovat čaj. V dnešní době je v produkci na druhém místě, hned za Keňou. Kromě běžných čajů používaných zejména do směsí určených převážně pro export do Velké Británie a Jihoafrické republiky se zde vyrábí také řemeslné čaje, např. bílý či zelený. Nahořklý, povzbuzující nápoj se stal nejen zdrojem obživy pro některé obyvatele, ale také součástí života všech.

V Mulanje rostou čajovníky v nadmořských výškách mezi 600 a 800 metry. Městečko Mulanje je centrem malawijského čajového průmyslu.

Thyolo – nazývané také hlavní čajové město. Zdejší plantáže se rozkládají na svazích hor ve výšce od 900 do 1100 m. n. m. již od roku 1908. Jednou z místních nejstarších farem je Satemwa. Založil ji v roce 1923 Skot Maclean Kay a jeho potomci ji vlastní a vedou do dnešní doby.

Nkhata Bay – přírodní přístav a centrum místního rybářského průmyslu. Můžete zde navštívit i rozsáhlý řemeslný trh. Většina lidí pracuje v zemědělství, hlavní plodinou i potravinou je pro domorodce maniok. Oblast je bohužel tak chudá, že naprostá většina mužů odchází za prací do Tanzanie a dalších zemí jižní Afriky.

Údajně takřka polovinu zemědělské půdy zabírají plantáže čajovníků, převážně se jedná o malé farmáře. Malawi se bolestně dotýkají změny klimatu Země. Podle průzkumů to vypadá, že pouze Mulenje je schopné se přizpůsobit. Thyolo a Nkhata Bay pravděpodobně postihne úpadek.

Vedle nestabilního klimatu a nedostatku vhodné půdy, na které by bylo možné založit plantáže, trápí místní farmáře i nedostatek financí, nízké výkupní ceny, omezený přístup na trhy a nedostatek zaměstnanců.

Malawi však neláká jen čajem. Je obdařené mnoha přírodními krásami. Pohoří Mulanje je nejvyšším ve střední Africe.

Jezero Malawi jsem zmínila hned na začátku článku. Jeho křišťálově čisté vody jsou domovem mnoha druhů ryb a vodních ptáků a lákadlem i pro milovníky vodních sportů. A také opalování a lenošení na nádherných místních plážích. Ty můžete projet i na hřbetech koní.

Nejrozsáhlejším malawským národním parkem je Nyika National Park. Kromě zvířat obvyklých i v jiných afrických parcích, jako jsou zebry, leopardi, hyeny, je útočištěm více jak 400 druhů ptáků.

Pro pozorovatele ptáků je další nezbytnou zastávkou rezervace Vwaza Marsh Wildlife. Je zde možné také pozorovat velká stáda slonů, buvolů a hrochů.

Skalní malby z doby kamenné jsou k vidění u města Dedza, o místní kultuře a umění se více dozvíte v bývalé misii Mua, která nyní slouží jako muzeum a komunita místních řezbářů, malířů a umělců.