Pečárka dvouvýtrusá (Agaricus bisporus) alias žampión či portobello je stopkovýstrusá houba z čeledi pečárkovité. V přírodě je původní v travnatých oblastech Evropy a Severní Ameriky.
Žampióny se staly pro svoji příjemnou chuť a čistou barvu světově nejoblíbenější a nejpěstovanější houbou a jejich hvězda stále stoupá.
Žampión jako potrava
Žampióny a jedlé houby obecně jsou pro naše zdraví velice příznivé. Jsou skvělým zdrojem fosforu, draslíku a vitamínů skupiny B: thiaminu, riboflavinu, niacinu, kyseliny pantotenové a listové. Mají vysokou antioxidační kapacitu a působí preventivně na hormonálně ovlivnitelné druhy rakoviny, jako je rakovina prsu, prostaty či vaječníků.
Jsou nízkokalorické a díky obsažené vláknině pomáhají navodit pocit sytosti a předcházet přejídání. A v neposlední řadě jsou vhodné také pro diabetiky, protože jejich konzumace snižuje potřebu inzulinu pro regulaci krevní glukózy.
Houby bychom tedy měli zařadit do našeho každodenního jídelníčku spolu s čerstvou zeleninou a ovocem.
Pěstování
Žampióny se začaly poprvé ve velkém pěstovat ve Francii již v 17. století. Francouzští pěstitelé museli ze začátku spoléhat na náhodu a vítr, který přinášel výtrusy žampiónů z okolních polí na pařeniště, kde farmáři pěstovali melouny. Na zimu se pařeniště přikrývala a díky postupnému rozkladu použitého koňského hnoje bylo možné sklízet žampióny po celou zimu. Jako první o tomto komerčním pěstování žampiónů informoval veřejnost francouzský botanik Joseph Pitton de Tournefort, a to roku 1707.
Později se podařilo objasnit rozmnožování žampiónů a výsev přestal být závislý na náhodě. Následně se zjistilo, že žampióny nepotřebují ke svému růstu ani světlo, takže se mohly pěstovat i v podzemních prostorách.
V dnešní době je pěstování žampiónů plně automatizované a největšími producenty na světě jsou USA, Čína, Nizozemsko a Velká Británie.
Divoké pečárky
Žampióny v přírodě rostou na výživných půdách a hnojených pozemcích, jako jsou louky, zahrady, pole a komposty. Rostou buď jednotlivě roztroušeně, nebo také v útvarech nazvaných čarodějné kruhy.
Čarodějné kruhy
Čarodějné nebo též vílí či elfí kruhy můžeme spatřit jako plodnice některých druhů hub, rostoucích na loukách, v parcích či v lesích. Jedná se o jev, kdy se podhoubí rozrůstá rovnoměrně od středu do stran a plodnice vyrůstají na jeho okraji.
Čarodějné kruhy tvoří asi 60 druhů hub. Kruhy mohou mít poloměr od několika stop po stovky metrů. Nejstarší známý kruh se nachází blízko města Belfort ve Francii, má průměr 1 km a je přes 700 let starý.
Tyto kruhy si lidé v dávných dobách nedokázali vysvětlit, obávali se jich a staly se tak základem mnoha mýtů a legend. Například v Německém bájesloví označovaly Hexenringe místo, kde rejdily čarodějnice o Valpuržině noci.
Podle keltských, anglických a skandinávských mýtů byly kruhy místem, kde tančily víly a lesní elfové. Dle středověkých rad se příliš nedoporučovalo do kruhů vstupovat nebo je nedejbože ničit. Člověk by tak mohl být zmámen vílími iluzemi, či dokonce proklet a zabit.
“Žampiony jsou skvělým zdrojem fosforu, draslíku a vitamínů skupiny B”
Foto: istock.com
