Divizna velkokvětá (Verbascum densiflorum)

0
260
Divizna velkokvětá (Verbascum densiflorum)

„Vstávej semínko holalá, bude z tebe fialá…“ zpívali Křemílek s Vochomůrkou semínku. Ale jak všichni víme, nevyrostla z něj fiala, nýbrž „verbaskum“, tedy divizna. Vysoká jako svíce, zlatavě zářící v zahrádkách. Spolu s pelyňkem, heřmánkem, třezalkou a dalšími patří mezi „devatero kvítí“, bájnou voničku kouzelných, léčivých bylin trhaných o svatojánské noci k magickým účelům.

Divizna velkokvětá patří do čeledi krtičníkovitých a řádu hluchavkovitých. Lidově se jí přezdívá děvizna, Petrova hůl, pochodňová květina, kruželice, psí ocas, svícen, louč, oranka nebo svíce královská.

Je to jedna z našich nejvyšších bylin, dorůstá do výšky až 2 metry. Je dvouletá, v prvním roce vytváří pouze přízemní růžici měkkých, silně plstnatých, podlouhle vejčitých až eliptických, až 40 cm dlouhých listů. Teprve ve druhém roce vykvétá hrozen lysých, sytě žlutých květů, které jsou umístěné na vysoké lodyze. Každý květ má pětidílný kalich. Po odkvetení v semeníku dozraje dvoupouzdrá, vícesemenná tobolka.

V České republice je pěstovaná na zahrádkách, ale často také zplaňuje, hlavně v teplejších oblastech a v okolí lidských sídlišť. Divoce roste v téměř celé Evropě, je však obtížné rozlišit oblasti, kde roste přirozeně a kde jen zplaněle. Má ráda kamenité stráně, skály, úvozy cest, roste v příkopech, na navážkách, na půdách zásaditých až neutrálních, kamenitých, štěrkovitých i hlinitých.

Předmětem sběru jsou květy, respektive žluté korunové lístky bez zeleného plstnatého kalichu, a to od května do konce září. Každý květ kvete pouze jeden den. Večer je to jen poupě, které se brzy ráno otevře a po poledni, zvlášť když je horké slunečné počasí, se začne scvrkávat a vadnout. Druhý den už úplně uschne a odpadne. Proto se květy sbírají během dopoledne a ihned se na slunci nebo při teplotě až 60 ºC ve stínu začnou sušit. Aby nezhnědly nebo dokonce nezplesnivěly, ale zůstala zachovaná jejich žlutá barva, musí schnout rychle.

Droga obsahuje pentasacharid verbascosu, slizovité látky, karotenoidy, saponiny (verbascosaponin, verbascogenin), flavonoidy (rutin, hesperidin, apigenin, luteolin), a dále jsou přítomny třísloviny, éterické oleje, mastné substance, karbohydráty a tzv. thipsikyselina. V listech je obsažen monoterpenoidní iridoidní glykosid aucubin a v semenech jedovatý rotenon.

Rotenon patří mezi flavonoidy a u menších živočichů způsobuje příznaky podobné Parkinsonově chorobě. V některých částech světa se používá při rybolovu – stačí ho nasypat do vody a otrávené ryby vyplavou na hladinu. Lidem přitom v tomto malém množství neublíží. Je také účinný insekticid, zabíjí i drobné parazity, např. roztoče u drůbeže. Divizna je jediná evropská rostlina, která tuto látku obsahuje.

Účinky aucubinu se teprve začínají zkoumat – pravděpodobně má ochranný vliv na játra. Zato účinky rutinu jsou známé už dlouho: úspěšně se s ním léčí křehkost krevních kapilár a zvyšuje pružnost cév. Snižuje LDL cholesterol, je významný antioxidant, má antikarcinogenní účinky a zesiluje účinek vitaminu C. Zajímavý je také luteolin, který by měl působit protirakovinně, protizánětlivě, antioxidačně, antimikrobiálně a jako antidepresivum a antihistaminikum.

Látky v této bylině ovšem působí v jednom celku a vzájemně se doplňují: sliz vytváří na sliznici horních cest dýchacích ochranný povlak a chrání ji tak před drážděním a vysycháním, saponiny a flavonoidy zvyšují bronchiální sekreci a napomáhají tím rozpouštění hlenů. Divizna velmi dobře tlumí křeče průdušek a usnadňuje vykašlávání, takže se doporučuje při astmatu, bronchitidě a dalších onemocněních plic. U těchto problémů se často používá ve směsi s dalšími bylinami, jako je jitrocel, sléz nebo mateřídouška.

Ovlivňuje také činnost sleziny a brzlíku. Podle J. A. Zentricha lze drogu použít i při zánětlivých chorobách žaludku a střev. Čaj z květů posiluje slabou menstruaci, silný odvar se používá jako kloktadlo. Z květů se také dá uvařit chutný sirup, který se může jíst po lžičkách nebo přidávat do čaje, hlavně při nachlazení a suchém kašli.

Květy i listy rozmačkané na kaši lze také používat jako obklady při léčbě špatně se hojících ran a dokonce i bércových vředů. Nálevem z listů se omývají hnisavé abscesy a další kožní problémy. Matthioli také doporučoval placičky z moučky z kořene divizny jako lék na hemoroidy, ovšem tyto placičky se užívaly vnitřně.

V minulosti, za dob starého Říma, si ženy potíraly diviznovými listy tváře, aby tak získaly přirozený ruměnec. Naši předkové využívali květy divizny k barvení látek a vlasů na žluto. Listy se dodnes používají k aromatizaci likérů a květy ke zlepšení vzhledu ovocných čajových směsí. Ovšem nejzajímavější využití pro diviznu najdeme v některých lidových pohádkách, kde jí stačí mávnout a člověk se rázem stane neviditelným.