Druhy hydroponického pěstování: DRIP

0
864

Pokud se pěstitel rozhodne jít po vlastní „hydroponické“ cestě, nejspíše bude řešit dilema v podobě kvalitního hydroponického systému, který mu zajistí jednak kvalitní sklizeň, ale především mu usnadní cestu.

Pěstovat rostliny ve vodě nebo inertních médiích se může na první pohled zdát věcí složitou, která potřebuje spoustu informací a peněz do začátku. Ovšem ne všechny věci jsou tak složité, jako se na první pohled zdají, jen je potřeba znát základní principy fungování rostliny, abychom dokázali odhadnout její chování.

Jednou z věcí, kterou nás v hodině biologie neučili, je to, že kořeny rostlin rostou bez potřeby média, do kterého by mohly prorůstat – však sami víte, že učebnice nedokáží specifikovat vše, co dokáže matka příroda.

Základem jsou tedy pouze aspekty, které doprovázejí fotosyntézu: voda, vzduch, CO 2 a světlo.

Existuje více druhů a stylů hydroponického pěstování, které jsou buď efektivní, jednoduché, nebo levné. Budeme se tedy snažit projít všemi cestami, které jsou používané a které by vás mohly nějakým způsobem zaujmout. Začneme však od úplného začátku, a tím je pasivní hydroponie a DRIP.

Kokos a DRIP

Nejlehčí a nejlevnější formou hydroponického pěstování je pěstování v kokosovém substrátu. Kokosové vlákno, ze kterého je substrát vyroben, neobsahuje žádné živiny (je inertní). Prvním stupínkem hydroponického pěstitele může proto být právě volba tohoto substrátu.

Kokos neobsahuje také žádné nebo jen velmi málo mikroorganismů, které by napomáhaly přirozenému rozkladu organických částic – proto je namístě volit spíše minerální než organická hnojiva.

Hydroponickým pěstováním v kokosovém substrátu může být také myšleno pouze zalévání konví 1x za dva dny, pokud není teplota příliš vysoká a substrát nevysychá (pasivní hydroponie).

Pravidelnost je jedním ze základních stavebních kamenů úspěchu.

Kokosové (ale i další) hydroponické médium je nutné hnojit vždy – tedy pokud zrovna neprobíhá flushing nebo nepřidáváte enzymy. Může sloužit jako náplň do květináčů, kokosových rohoží do Libra truhlíků nebo jako savý materiál s kokosovým základem (CoGR).

Nejčastější využití tohoto média však nespočívá v zalévání konví, nýbrž v použití kapénkové závlahy (DRIP). Ta se dá buď koupit jako komplet například od společnosti GIB, nejčastěji však bývá sestavována přímo pěstitelem podle jeho individuálních potřeb.

Funkce automatického zavlažovacího systému na principu DRIP je založena na rezervoáru s živným roztokem o určitém objemu – ten by se měl odvíjet od toho, kolik rostliny spotřebují vody během jednoho týdne. Tím se vám usnadní možnosti zalévání pro případ, že byste jeli například na týden někam na dovolenou.

Další potřebnou věcí je vodní čerpadlo – čerpadlo má na sobě údaje, jako je maximální průtok vody a výtlak. Čerpadlo musí být vždy naddimenzováno, proto raději volte čerpadla silnější než ta slabší – dosáhnete tak toho, že bude v hadici i kapilárách stejný tlak, takže z každé kapiláry vyteče (v tom nejlepším případě) stejné množství vody. Pokud tomu tak nebude, je třeba použít omezovače tlaku (Netafim) pro jednotlivé rozvody do květináčů.

Další z věcí, co budete potřebovat, jsou hadice, kapiláry a jehly. Pro nejmenší DRIP systémy, například pro 4–6 rostlin, jsou dostačující hadice o průměru 16 mm – pro systémy do 40 rostlin pak doporučuji rozvodnou hadici o průměru 20 mm. Pokud máte větší zahradu, pro hlavní závlahovou větev budete muset použít hadici o průměru 25mm, ze které bude třeba vyvést menší „větve“, aby bylo dosaženo rovnoměrného tlaku pro zalévání.

Do hadic se umisťují kapiláry – buď napíchnutím přímo na hadici po jednotlivých kapilárách, nebo připojením tzv. Spinu. Ten je buď ve variantě k napíchnutí přímo do hadice, nebo průtokový.

Poslední věcí, kterou budete potřebovat k vytvoření funkčního hydroponického systému, jsou zavlažovací jehly, případně „Drip ring“ kroužky. Jehlami jsou ukončeny kapiláry, které jsou připojeny na rozvodnou hadici. Ty jsou k dostání buď pro zapíchnutí do substrátu, případně mohou sloužit jako držák kapiláry pro případ, že chcete rostliny zalévat „z vrchu“. Poslední a poměrně novou záležitostí v oblasti DRIP pěstování jsou tzv. Drip ringy. Jedná se o stojánek ve tvaru kolečka, který má 3 nožky, které jsou zapíchnuty do květináče. Ve středu kroužku je rostlina – ta je zalévána po celém obvodu kroužku.

Abyste nemuseli k rostlinám chodit stále zapínat a vypínat čerpadlo, velice nápomocny vám budou také spínací hodiny. Ty volte v případě použití pro zálivku vždy digitální – dají se nastavit po 1 minutě, což u mechanických možné není.

Zalévání probíhá minimálně 1x, nejlépe však 3–5x denně. V každém případě je nejdříve nutné změřit si, kolik vody kapilárou proteče. To zjistíte například jednoduchým testem, kdy si každou kapiláru dáte do jednotlivého plastového kelímku, zapnete na minutu čerpadlo a porovnáte, zda je v každém kelímku stejně vody.

Rockwool/Mapito a DRIP

Rockwool nebo Mapito pracuje velice podobně jako kokos, ale s tím rozdílem, že má daleko větší zádržnost vody – není nutné ho tolik zalévat.

Někteří pěstitelé ho používají i jako pasivní hydroponické médium, ovšem výsledky si nejsem úplně jist. Slyšel jsem už více pěstitelů mluvit o tom, že rockwoolovou rohož položí na zem nebo jiný podklad (vždy je lepší, aby rostliny rostly nad zemí, aby měla kořenová soustava dost vzduchu – hlavně pokud se jedná o rohože) a rohož co 2 dny zalévají z konve. Určitě to možné je, ale myslím, že automatizací nikdo nic nezkazí.

Postup automatizace je, dá se říci, stejný jako u kokosu. Rockwool má ovšem větší savost, takže jej není třeba zalévat tak často, přesto si myslím, že zálivka 1–2x denně by probíhat měla určitě.

Keramzit/Hydroton a DRIP

Keramzit nebo jeho čistější a stabilnější forma – hydroton nemají takřka žádnou zádržnost vody, proto je potřeba, aby zavlažování (opět pomocí jehel nebo kapilár) bylo daleko častější – nejlépe aby zavlažování probíhalo neustále.

Proto je v tomto případě dobré zapřemýšlet také nad plastovou vanou, na které by mohly rostliny v květináčích stát a odkud by byl vyveden odvod pro vodu. Vana pro tohle použití by tedy měla být ve sklonu a na jejím konci musí být vyvrtaná díra pro hadici, která bude vodu vracet zpátky do rezervoáru. Takovému systému se říká recirkulační DRIP systém a dá se aplikovat pro všechny typy hydroponických médií.

Recirkulační systémy

Jak už bylo řečeno výše, pro sestavení recirkulačního systému je nutná vana nebo jakási podlož pod květináče, kde může přebytečná voda odtékat do hadice a vracet se zpátky do nádrže s živným roztokem – to může probíhat klidně pasivně a jen za pomoci hadice napojené na tuto vanu, kde se může živný roztok vracet zpátky.

Tato forma je z hlediska údržby trochu složitější, ovšem výsledky jsou více než skvělé a po nějakých zkušenostech s touto metodou také zjistíte, že ušetří více času.

Pro správný postup pro pěstování v recirkulačním hydroponickém systému budete v tom nejlepším případě potřebovat také pH a EC metr. Pokud si chcete být jistí, že se vám kapiláry neucpou, doporučuji také použití lamelového filtru pevných částic.

Použití pH a EC metru je důležité hlavně z toho důvodu, že bez nich nikdy nevíte, kolik živin si rostliny z nádrže již odebraly (EC), případně nakolik hydroponické médium ovlivnilo pH vody.

Díky tomu, že použijete EC metr, budete s naprostou přesností vědět, kolik živin je v živném roztoku a zda je třeba jej doplnit hnojivy, případně vodou. Předejdete tak přehnojení nebo naopak deficitům živin. Vzhledem k tomu, že rostliny přijímají v různých fázích svého života také různé prvky, je velice dobré jim také měřit a případně upravovat hodnotu pH. To se provádí jak kyselinami pro snížení, tak hydroxidy pro zvýšení hladiny pH.