Kde si představujete, že budete bydlet za deset let? Možná jste ještě neprozkoumali všechny možnosti. Když jsem poprvé slyšela o zemědomu, moc jsem tomu nevěnovala pozornost. Jenže pak jsem zjistila, že tohle ekologicky udržitelné bydlení je celosvětový fenomén.
Zemljanka z pivních plechovek
Původní myšlenka vznikla vlastně již před stovkami let a je známá jako zemljanka – do země zapuštěný, úsporný domek z přírodních zdrojů. Do dnešních měřítek jej přetvořil a přizpůsobil Michael Reynolds. Architekt, který od roku 1969 začal projektovat domy z materiálů, jež nikdo nechce. Zemědům je takový ostrov sám pro sebe. Byl vymyšlen tak, aby dokázal svým obyvatelům poskytnout vše potřebné bez nutnosti napojení na inženýrské sítě. S pomocí přírodních zdrojů zajistí teplo, pitnou vodu i elektřinu. Navíc je postaven z materiálů, které jsou snadno dostupné všude kolem – z hlíny a odpadků.
Dům jako perpetuum mobile?
Nejprve se vyhloubí jáma tak, aby byl dům částečně zapuštěn do svahu a kryt z jedné strany zeminou. Do základů jsou použity nejčastěji pneumatiky, ale ve výsledku poslouží takřka vše, co by jiní dávno vyhodili. Při stavbě se dále zužitkují plechovky od piva, skleněné lahve a vše, co má ve výsledku skvělé termoizolační vlastnosti. Jižní strana je pak vždy prosklená. V počátcích projektů dokonce prosklenou částí proudilo dovnitř tolik tepla, které se udržovalo v plechovkách a zdech domu, že bylo těžké uvnitř vydržet. Dnes už jsou materiály vyvážené a dům stabilně udržuje příjemných 21 °C, a to jak v létě, tak v zimě. Vytápění a klimatizace však nejsou potřeba.
Poručí i větru dešti…
Dům zachytává dešťovou vodu a sbírá ji do cisteren tisícilitrových objemů, uložených poblíž domu nebo pod ním. Ani kapka vody nepřijde nazmar, vždy se co možná nejdéle znovuvyužívá například pro botanické buňky s rostlinami pro obživu obyvatel. Ty jsou třeba uprostřed obýváku, ale také venku, podle toho, jaké rostliny v nich chcete pěstovat s přihlédnutím ke klimatickým podmínkám dané oblasti. Součástí zemědomu je také čistička vody s anaerobními bakteriemi, které z užitkové vody znovu udělají vodu pitnou. Díky důmyslnému hospodaření tak voda nedojde ani v případě, že několik měsíců nezaprší.
Elektřinu vyrábí solární panely a roztočné vrtule. Vyrobenou energii pak ukládají do baterií. A vystačí na pokrytí všech spotřebičů, včetně pračky a televize. Solární energie se také postará o teplo v domě, které je udržováno pomocí přirozené cirkulace vzduchu a perfektním izolačním materiálům.
Globální projekt vs. administrativa
Z projektu zemědomu se mezitím stal globální trend. Zejména v Americe vyrůstají tyto ekologické stavby poměrně rychle. Ale také na Novém Zélandu, v Austrálii nebo v Africe. Domečky, připomínající hobitín, si rychle získávají oblibu na všech kontinentech.
Největší překážkou se paradoxně stala byrokracie. I samotného Reynoldse v Novém Mexiku poměrně záhy dostihla, dokonce mu odebrali licenci architekta i podnikatele. Používal totiž ke stavbě materiál, který neschvalovaly normy, a stavby nenapojoval na povinné rozvodné sítě. A tak se Reynolds vydal za oceán, šířit své poselství o využitelnosti odpadků dál.
Zeměloď
V České republice se staveb udržitelné ekologie ujal projekt Zeměloď. První začala vznikat v roce 2012 a během několika let vyrostlo i u nás pár dalších zemědomů. Zpočátku někteří aktivisté protestovali proti stavbě z nerozložitelných pneumatik a nechtěli dovolit jejich zapuštění do základů. Ve světě si ovšem tento styl bydlení získává sympatie zejména u těch, kteří téměř nemají střechu nad hlavou. Bydlení, které vás ročně vyjde na asi 40 dolarů se vším všudy, má své výhody i nevýhody. Možná je to stavba budoucnosti, možná je to jen pomatený hippie nápad, který se propadne do minulosti. Každopádně však stojí za povšimnutí. Jak sám Reynolds říká: „Pro záchranu planety je už teď pozdě.“ Naděje však umírá poslední.
“Dům zachytává dešťovou vodu a sbírá ji do cisteren tisícilitrových objemů”
