Jiří Švec = Rockopera, Loudky, Rock in Roll

959
blank

V posledním ROOTS jsme vám přinesli rozhovor s nadějným uskupením Moje Droga. Tentokrát jsem si pozval zpěváka, který se na pódiích pohybuje již delší dobu a má hlavu plnou velkých a zajímavých projektů. Jiří Švec – zpěvák, kytarista, herec.

Rozhovor – Jiří Švec

Jindřich: Jirko, my se známe už dlouho, ale tvoji uměleckou dráhu tolik nesleduji, protože hraješ hlavně v Praze. To, s čím si tě spojuji nejvíc, je festival Rock in Roll tady v Nové Roli. Vím, že toho děláš opravdu hodně. Čemu se teď věnuješ nejvíc?

Jiří Švec: Kromě organizování novorolského festivalu dělám divadlo a muziku. Momentálně se věnuji této umělecké sféře, protože naplňuje smysl mého života, když řeknu takové klišé. Kromě toho, že nic jiného neumím, mě to také baví.

Jindřich: To je dobrý, když se člověk takhle najde. Jsi teď nejvíc v Praze?

Jiří: Víceméně pendluju mezi Prahou a Vary. Vazby na Vary zůstanou asi napořád, protože tady mám rodinu, ale kromě toho tady mám také spoustu uměleckých závazků. Také jsem zjistil, že čím více se mi daří v Praze, tím víc se vracím do Varů, paradoxně. Ve Varech se totiž otvírají možnosti, které naskýtá Karlovarské městské divadlo, Divadlo Dagmar, kde jsem k divadlu před 10 lety přišel. Ale kromě toho, že tady mám festival, tak mě do Varů táhne varská kultura.

Jindřich: Varská kultura? Vary jsou v tomto směru dost mrtvý…

Jiří: No právě proto, masochisticky bych s tím chtěl něco udělat.

Jindřich: Ale varský divadlo jako takový bylo snad nějaký čas i zavřený ne?

Jiří: Nebylo zavřený, pokud vím…

Jindřich: Nebylo?

Jiří: Bylo?

Jindřich: Já nevím, já se ptám…

Jiří: Mám pocit, že nebylo, ale že tam nefungoval, resp. pořád nefunguje, stálý karlovarský soubor, který byl už před lety rozpuštěn. Měl věhlas v celých západních Čechách i republice, to divadlo je jedno z nejhezčích u nás. Funguje tam tzv. stagiona, což znamená, že přijíždějí herci a umělci z Prahy. Pořád ale nebylo z hůry dáno, aby pro mě nejhezčí divadlo mělo svůj vlastní soubor, což je republiková výjimka. I když teď špatně dopadlo Ústí, řeší se Kladno, to jsou taková tři místa. Která budou další?

Jindřich: Proč myslíš, že tady u nás jde jedno divadlo za druhým do kopru?

Jiří: Já nechci bodat do politických věcí…

Jindřich: Můžeš…

Jiří: Záleží na spoustě faktorů. Jakým způsobem město hospodaří s prací a s lukrativními nabídkami. To souvisí se všemi možnými věci, do kterých samozřejmě nemůžu mluvit. Můžu na ně mít názor, ale to je tak všechno, co s tím můžu asi udělat. Ale podle mého je to v lázeňském městě trošku složité v tom, co nabídnout lidem, aby zůstali a nestěhovali se do jiných měst.

Jindřich: Když se bavíme o odlivu studentů, talentů a mozků, kdy ty jsi odešel?

Jiří: (smích) Ano, patřím mezi ty zrádce, kteří odešli…

Jindřich: Z toho si nic nedělej, já byl 10 let také v Praze…

Jiří: Kdy já odešel? Já šel do Prahy studovat. Dostudoval jsem pedagogickou školu tady ve Varech, se zaměřením na dramatickou výchovu a zjistil jsem, že se chci věnovat něčemu umělečtějšímu než pedagogice. Šel jsem studovat konzervatoř, takže asi před 7 lety jsem se odstěhoval, resp. začal mít vazby v Praze a teď tam bejvákuju na Žižkově a působím tam, ale je to tak napůl s Varama, s Novou Rolí.

Jindřich: Začal jsi hrát v Praze už na škole?

blankJiří: Já studoval vlastně 1. ročník rockopery, což je teď na mezinárodní konzervatoři Praha studijní obor. Je to jediná konzervatoř, která v České republice tento obor má. Já jsem vlastně diplomovaný specialista z rockové hudby, což zní úplně hrozně… (smích) Takovej oxymoron trošku… mám titul z rockové hudby.

Jindřich: Kdy jsi tam začal v Rockopeře hrát? Teď jsi říkal, že rockopera je škola…

Jiří: Ano. To vedla profesorka Pavla Forest, libretistka a ředitelka divadla Rockopera Praha, což s tou školou krom toho názvu a toho, že to vedou stejní lidé, asi nemá úplně moc společného. Rockopera Praha je produkce, ve které zpívá Honza Toužimský z Arakainu, Kamil Střihavka, Viktor Dyk, a další. Zde se dělají díla při doprovodu živé kapely ve formě opery ale rockového rázu. Chodí tam diváci a s tou školou to souvisí v tom, že v Rockopeře Praha dostávají šanci studenti z Rockopery z konzervatoře. Takhle jsem se do Rockopery Praha dostal i já.

Jindřich: Takže taková praxe při škole…

Jiří: Byla to taková praxe mezi slavnými herci a zpěváky, trošku se obouchat. A za těch 5 let, co jsem v Rockopeře Praha, jsem se přes malé role dostal i k těm větším a teď jsem tam spokojenej.

Jindřich: A teď hraješ tu největší…

Jiří: Romeo je hrozně nevděčná role. A máš pravdu, je to docela velká role, ale není malých rolí, je jenom malých herců – další klišé že? :).

Jindřich: To je sice pravda, ale rozhodně zní líp, když řekneš, že hraješ Romea, než že hraješ pátý strom v lese…

Jiří: Když hraješ pařez a ve druhém dějství tě vykopou… 🙂

Jindřich: Něco takového… Kdo tam ještě hraje? Ty jsi zmínil z Rockopery tři lidi, ale tam je těch slavných osobností víc.

Jiří: V Rockopeře vystupuje spousta lidí, v každé hře někdo jiný. V produkci teď nově vystupuje například Jirka Zonyga, Petr Semerád, David Suchařípa..

Jindřich: A nějaká žena?

Jiří: Teď v Praze začíná být celkem známá Zuzana Dovalová, to je výborná herečka i zpěvačka. Nebo Žántí… Ale jinak je to v Rockopeře takový patriarchální co se týče slavných ženských jmen.

Jindřich: Něco jako Cimrmanovo hry, kde hráli jenom chlapi?

  • blank

  • blank

Jiří: (smích) Né, třeba Julii hraje hrozně krásná a skvělá zpěvačka Žofie Dařbujánová, která se teď celkem taky už proslavila v elektroswingové kapele Mydy Rabycad. A jestli jsi je neslyšel, tak si je určitě pusť, protože jsou fakt skvělí.

Jindřich: Je Rockopera tvoje hlavní zaměstnání?

Jiří: Ne. Tam se točí asi 7 inscenací a já hraju ve dvou. A protože nemá takové dotace, jaké by si zasloužila, tak potřebují, aby měli vždycky vyprodáno nebo téměř vyprodáno, aby se tam alespoň nějak zaplatily ty obrovské náklady, což znamená, že tam musí přijít 700 lidí. Tudíž se to nehraje tak často. Romeo se hraje třeba 1x za 2 měsíce. Nikdo v Rockopeře to nemá jako zaměstnání.

Jindřich: Teď úplně odbočím jinam. Viděl jsem tvůj nový projekt a ten nádherný a úžasný animovaný videoklip ke skladbě Mrtví…

Jiří: Ta skladba by měla být optimistická…

Jindřich: Já jsem to z toho pochopil. Ten projekt se jmenuje Loudky. Proč Loudky?

Jiří: Není to gramatická chyba… nebo je to gramatická chyba, ale záměrná. Ten klip je úžasný a krásný, protože ho kreslily úžasný a krásný holky, které jsou opravdu geniální v tom, co dělají – Michalea Fišerová a Tereza Doležalová. Rád bych je zmínil, protože na tom klipu udělaly něco, co jsem ani nečekal, tzn. vyndat mi z hlavy představu a nakreslit ji. A protože moje nejlepší výtvarné dílo je podpis, naprosto obdivuji, že dokázaly něco takového. Vždycky obdivuji lidi, kteří dělají něco, co já ani zdaleka neumím. Obdivuji všechny, kteří umí malovat a tancovat. Protože když já tancuji, tak to vypadá, že mám záchvat.

Jindřich: Ale v Rockopeře se musíš trochu hýbat…

Jiří: Musím. Ale to tancuje Romeo, to netancuji já. Každopádně ten název vznikl, když jsme s herci, kteří budou odehrávat příběh těch loutek, seděli, a přemýšleli nad tím. A protože je to taková malá rockopera, která bude odehrávána pomocí loutek v životní velikosti, byl první název Loutkolidi, ale to nám zavánělo spojitostí s jinými projekty. Já celou dobu mluvil o tom, že lidi jsou nějakým způsobem odjakživa ovlivňováni, ať už to byl v pravěku bůh vody a ohně a ve středověku to byl třeba císař nebo král.

Ovlivňování může být i v dobrém slova smyslu, např. ženou, její krásou nebo čímkoliv. Tak jsem říkal, že to je v tom příběhu – že každý člověk má možnost vybrat si, kým bude ovlivňován, kdo mu bude tahat za vlasce, které jsou připevněné na tom vahadle. Ale vždycky nějaký člověk, nebo něco, já jsem takový „něcista“, tahalo za ty vlasce. A ti kolegové říkali: „Takže loutky?“ a protože jsme se s tím projektem hrozně loudali… a protože jako herci jsme obecně loudilové, ustanovili jsme, že tam bude ta gramatická chyba, takže Loudky.

Jindřich: Kdo v tomto projektu je? Je tam nějaká páteř?

Jiří: Jsou tam lidi, kteří jsou stálí. Má to dvě roviny. Jedna je dramatická, to jsou herci a ti loutkovodiči a druhá věc je hudební doprovod. V kapele je třeba 6 lidí a ti loutkovodiči jsou 3. Kapela je schopná jezdit sama o sobě, mít vlastní CD, vlastní image. Pokud bude akce, kde se to hodí, tak můžeme přijet celý projekt. Muzikanti i herci.

Jindřich: Jsou v projektu nějaká známá jména?

Jiří: Tak, že by byli všichni slavní, to asi ne.

Jindřich: Tak třeba Jiří Švec…

Jiří: Ten ale není slavný.

Jindřich: Bude.

Jiří: To je relativní. Co je to dneska „slavný“? Každopádně na bicí tam hraje třeba Michal Daněk, říká se mu „Kolouch“. Je to bubeník Davida Krause, Petra Koláře, s tím teď jezdil turné, Ládi Křížka, je to taková hudební prostitutka…(smích).V projektu Loudky se tak trochu shlédnul, jsem rád, že do toho šel a moc si ho vážím, ostatně jako všech se kterými spolupracuji. Pak např. baskytarák z kapely Shoe Cut Radek Pelc. Dále tam jsou 2 kytaristi, to je Fíla Matoušek a Christopher Valentine. Nechá si tak říkat, jinak se jmenuje Kryštof… Jinak s námi občas hostuje klávesák Olgy Lounové Jan Danda a to je asi z té kapely všechno. Pak je herecká část, kde je teď momentálně Matěj Kohout, výborný herec. On není muzikant, ale je to výborný herec a umělec, každým coulem. Kdybys ho viděl, je to dvoumetrový dredatý týpek.

Jindřich: Ty máš ještě jeden velký projekt – festival Rock iN Roll. Kolik let už funguje?

Jiří: Osm. Ten nápad přišel v hospodě, jako všechno. První ročník byl v Kulturním domě. Byl to… nevím, jestli se to dá nazývat festival, protože tam hrálo 5 nebo 6 kapel a bylo tam 80 kamarádů. Taková větší oslava narozenin. Vstupné bylo tehdy asi 60 Kč, bylo to hodně dobrovolné. A dneska je to to, co je.

Jindřich: To znamená?


blankJiří:
Teď je to open air festival, který probíhá na pláži. Minulý rok ho navštívilo 1200 lidí a hrály tam kapely jako Krucipüsk, Sto zvířat, Garage a Tony Ducháček a spousta dalších. My to máme ještě tajné, ale já prozradím, že na letošek jsme si připravili velké bomby. Zatím můžu prozradit jednu z nich – přijede kapela Wohnout. Ale takhle velkých jmen bude víc. Slibujeme si od toho, že se ten festival konečně zařadí mezi největší festivaly Karlovarského kraje. Takovej malej Woodstock.

Jindřich: Vrátíme se zpátky na zem. Kromě takovýchto vzdušných projektů učíš také na Základní umělecké škole v Nové Roli.

Jiří: Ano.

Jindřich: Proč?

Jiří: To je každé pondělní ráno moje první otázka po probuzení 😀 Dělám si srandu. Už tam učím 5 let. Byl jsem osloven a přijal jsem to z toho důvodu, že mi to přišlo skvělé, nasbírat zkušenosti a navíc jsem potřeboval ke studiu vydělávat peníze.

Jindřich: To nevím, jestli sis vybral dobře. Na základní umělecké škole si asi moc nevyděláš…

Jiří: To určitě ne, ale já jsem to bral jako vazbu na Novou Roli, kde mám rodinu. Teď je to tak, že tam mám žáky, které mám rád a chtěl bych vidět, jak absolvují, i když se mi to asi nepovede, protože každý rok toho mám víc a víc a poslední dva roky už fyzicky i psychicky pokulhávám. Časově. Kromě toho učím ještě v Praze na gymnáziu v Tróji hudební výchovu. To jsou takové moje masochistické věci, že mám potřebu… vzdělávat… to je hrozné slovo… předávat… to je zase další klišé…. prostě předávat nějakou vědomost další generaci… Každopádně s tím souvisí i ten Rock iN Roll, s mojí potřebou někomu něco ukazovat a říkat, jak si to představuji já.

Jindřich: S tím ti ale určitě musí někdo pomáhat, protože já vím, že kolem pořádání festivalu toho bývá hrozně moc…

Jiří: Proto ten Rock iN Roll nedělám sám. Asi 7 let se mnou spolupracuje Roman Pištěk, který dělá web, plakáty a spoustu další věcí.

Jindřich: A který nám mimochodem udělal logo Roots…

Jiří: No vidíš. Víme, že umí. Další spolupořadatelé festivalu jsou bráchové Pavlíčkovi, Honza a Tomáš a my 4 jsme taková páteř Rock iN Rollu a jak zpíval Werich v té písničce „ten umí to a ten zas tohle“.

Jindřich: To bylo tvoje profesionální pozadí. Máš vůbec čas na nějaký „normální“ život?

Jiří: Je dobré, že práce je koníček… Hraju…

Jindřich: Zeptám se jinak – děláš ještě něco jiného?

Jiří: Přemýšlím. Ale v podstatě asi ne. Já jsem nesportovní typ, fotbal mám rád akorát v televizi, nebo se na něj občas jdu podívat. Každopádně toho bylo víc, chodil jsem hrát ping pong, poker, plavat a ani na jedno teď už moc čas nemám. Všechen volný čas věnuji své přítelkyni, pokud je to možné, protože je to složité v tom, že ona je taky herečka. Respektive ona je vystudovaná herečka a já jsem vystudovaný zpěvák, pokud bychom to měli škatulkovat. Složité je to v tom, že buď hraju já, nebo ona. Naštěstí se povedlo hrát ve dvou inscenacích tak, že tam hrajeme společně. Například v Hybernii jsem já dostal roli šaška a ona tam hraje skřítka. Nebo se taky vídáme na pódiu činohry karlovarského městského divadla. Tak se můžeme vidět aspoň na tom jevišti a v šatně. Ale žijeme spolu, je to trošku složité. Na druhou stranu je chápavá, protože ví…

blank