Zpátky ke kořenům, zpátky k Přírodě – Díl II.

629
blank
KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

Zpátky ke kořenům – Jak jsme zakládali bezorbovou zahrádku

Vyměnili jsme rytí, které narušuje strukturu půdy, za přírodnější cestu, kterou je mulčování. Půda je pak chráněna před erozí, drží vlhkost a odumírající kořínky přilákají žížaly a další pomocníky. Čím déle mulčujeme, tím je půda kypřejší a úrodnější. Je to o něco pomalejší, ale přirozený proces.

Když jsme se nastěhovali na samotu u lesa, nikde nebyly žádné ploty a pozemek byl úplně zarostlý. Okolí domu připomínalo spíš starý neudržovaný sad. Rostly tu stromy všeho druhu – ořešáky, višně, jabloně, švestky, osiky, břízy… Po předešlých obyvatelích se kromě vzrostlých stromů zachovala ještě pažitka, narcisky, rybízy a angrešty.  Ve spodní části zahrádky (ze severu) jsme udělali vyvýšený záhon jako ochrannou bariéru spodního patra a nechali jabloně, švestky a hrušně, aby ji chránili před větrem a částečně vytvořili jedlý les – různá patra – zelenina / keře / stromy. Ostatní stromy jsme pokáceli, aby budoucí zahrádka dostala světlo, vznikla tak sluneční past (prostor osazený ze severu a otevřený na jih) a vytvořili se co nejlepší podmínky pro pěstování. Plot okolo zahrádky je z latěk, aby psi, zajíci ani srnky už neměli šanci se tam dostat.

Ten první rok to byl spíš pokus – omyl, jestli něco vyroste. O rostlinách a půdě jsme věděli málo. Díky ořešákům, byla půda kyselá a moc toho na ní nevyrostlo. Pořídili jsme pár knížek o permakultuře a organickém pěstování rostlin. Pak už se jen s přibývajícími zkušenostmi učili.

Začali jsme mulčovat kartony a slámou a stavět záhonky z kulatin bříz, kterých máme na pozemku hodně. Teď jako mulč používáme čerstvou trávu (ve slabší vrstvě) a částečně zetlelou, kterou sečeme v létě, necháme zaschnout, shrabeme, ale na záhon dáváme až na podzim, kdy semínka trávy ztrácí schopnost klíčit. Pro nás je to přírodnější volba a je to materiál z vlastních zdrojů 🙂 Vrstvu zetlelé trávy děláme vysokou asi 30 cm. Když jsme dali málo, plevel prorostl, když hodně, přilákalo to slimáky. Udělali jsme proto hromady kamení, které vytváří úkryty pro různé živočichy – ještěrky, slepýše – ti se živí slimáčími vejci.

Jestli je půda připravená poznáme podle toho, že jakýkoli plevel snadno vytrhneme. Někdy je dobře připravená jen část záhonu, tu použijeme na zeleninu a na zbytek dáme brambory, nebo opět zamulčujeme. Vedle některých rostlin pokládáme menší kusy dřeva (sukaté) a kameny – drží vlhkost, podporují půdní život, menší rostliny ochrání před silným sluncem nebo větrem.

  • blank

  • blank

Záhony máme větší (cca 2 klasické) a používáme prkna na chození po nich. I cestičky máme široké, aby bylo dostatek prostoru pro kolečko.

Když zakládáme nový záhon, začínáme s bramborami. Půda se mulčuje a ještě k tomu sklízíme. Zjistila jsem, že všechny hlízy brambor naklíčí, dokonce i ty nejmenší! Není žádná minimální velikost 🙂 Záhon zamulčujeme na podzim, na jaře ho odkryjeme, vysázíme brambory, přidáme k nim kompost a z mulče vytvoříme hrůbky – drží si tak lépe vlhkost. Pak jen přidáváme trávu podle potřeby. Je lepší dát méně a přihazovat, než brambory přidusit a pak zase ubírat. Silná vrstva udusí všechen plevel.

Další rok je záhon připraven na osetí nebo osázení.

Příští díl bude o rostlinách, které pěstujeme na naší zahrádce.

blank