Fenykl obecný (Foeniculum vulgare)

1065
blank

Fenykl je taková známá-neznámá rostlina. Většina z nás jej zná buď jako koření, nebo jako zeleninu, která voní podobně jako lékořice. Ale přitom jen málo z nás ví, k čemu a jak se fenykl používá. Snad mimo notoricky známé informace, že fenyklový čaj se vaří malým dětem, když mají problémy s nadýmáním.

Fenykl obecný roste planě ve Středomoří a Přední Asii. Jeho výskyt zasahuje až na jih Moravy. Je to statná, víceletá rostlina z čeledi miříkovitých, kam patří i další aromatické koření (kopr, anýz, koriandr), ale také mrkev a petržel. V plané formě je 50 až 150 cm vysoký, na jeho hladké větvené lodyze najdeme podélně světlejší proužky. Dolní listy jsou řapíkaté, 3 až 4x peřenosečné, s čárkovitými až niťovitými úkrojky, na vrcholu s chrupavčitou špičkou. Listová pochva je na okraji blanitá, na konci ouškatá.

Květní okolíky na vrcholu lodyhy jsou složené nejčastěji z 6 až 8 okolíčků s různě dlouhými
stopkami, každý okolíček obsahuje 15 až 20 květů. Květy jsou oboupohlavné, žluté, korunní lístky maximálně 2 mm velké. Kvete od července do září. Plodem je dvounažka. Tato semena obsahují silice anetholu, fenchonu, pinenu a limonenu. Dále jsou v nich obsažené flavonoidy (kvercetin, isokverecetin), kumariny, vosky, sacharidy, pektin, pryskyřice, hořčiny, saponiny, stigmasterol, nenasycené mastné kyseliny a organické kyseliny. Z vitaminů obsahuje fenykl hlavně A a C a také vápník, hořčík a železo.

Vyšlechtěný kultivar Foeniculum vulgare var. azoricum (syn. var. Dulce) – tzv. sladký, bulvový nebo řapíkový fenykl, má zdužnatělou spodní část, tzv. bulvu, která má bílou barvu. Jedlé jsou i řapíky a drobné lístky.

Název fenyklu k nám přišel z latiny (foeniculum), poté prošel přes starou (fenol) a novější angličtinu (fenel). Znamenal pravděpodobně „seno“ nebo obecně „bylinu“. Zajímavostí je, že touto bylinou byla porostlá marathonská pláň (marathon znamená doslova „pláň fenyklu“), na které v roce 490 př. l. řecké síly slavně zvítězily nad perskou přesilou.

Léčivé účinky fenyklu znali už staří Egypťané, Arabové, Řekové i Římani. Plinius o něm píše: „Fenykl slouží lidem co koření, ale také k posílení slabých očí.“ Na oči se používá dodnes, buď vnitřně (např. likér na zlepšení zraku podle pátera Künzleho), nebo se jeho odvarem oči omývají, hlavně při různých zánětech.

  • blank

  • blank

Jak už jsem se zmínila na začátku, má také protikřečové účinky na střeva, působí proti nadýmání. Má i mírný močopudný vliv a ulehčuje odkašlávání. Nemá nežádoucí účinky, takže se nemusíme bát použít jej i u malých dětí nebo kojících žen, u kterých podporuje tvorbu mléka. Jeho silice má bakteriostatické účinky na pseudomonády, stafylokoky, streptokoky, E. coli a další bakterie, které způsobují záněty a infekce těžko léčitelné i v dobách antibiotik, natož dříve, před jejich objevením. Není proto divu, že ho staří Anglosasové řadili k devíti posvátným bylinám (společně s pelyňkem, čistcem, řeřišnicí, jitrocelem, heřmánkem, kopřivou, jablkem a mateřídouškou), které jako kouzlem léčí a hojí rány a infekce a bojují i proti duchovnímu zlu.

V kuchyni se využívá fenyklových semínek i ztlustlých bulev. Jako koření je oblíbený hlavně ve francouzské a italské kuchyni. Má sladkou chuť podobající se anýzu, proto se využívá k dokořenění chleba i sladkého pečiva, dále k dochucení rybích polévek, tvarohových a sýrových jídel, omáček, bylinkového másla, salátů. Můžeme jej upotřebit při konzervaci zeleniny (červené řepy nebo třeba okurek), u přípravy dušeného masa nebo při výrobě likérů, jako je absint.

Fenykl je oblíbené koření také v orientálních kuchyních. Je součástí bengálsko-assámské směsi koření zvané panč puran (mimo fenyklu obsahuje také pískavici řecké seno, černuchu, římský kmín a černou hořčici), v Číně je jedním z legendárních „pěti koření“ (patří sem také anýz, hřebíček, skořice a sečuánský pepř). V Indii jej najdete v koření mukhwa (směs fenyklu, anýzu, sezamu, kousíčků cukru s peprmintem a dalších ingrediencí), která se podává po jídle a má za úkol chránit před zubním kazem a zápachem z úst.

Fenyklové bulvy jsou oblíbenou zeleninou hlavně v Itálii a Francii. Může se jíst syrový jako salát (nasekaný fenykl přelitý zálivkou z olivového oleje, soli, pepře, citronové šťávy a sekané petrželky se podává v Izraeli), nebo různě vařený, blanšírovaný nebo zapékaný. V Itálii znají fenyklo-citronové rizoto, ve Francii se bez fenyklu neobejde tradiční rybí polévka bouillabaissa.

A bez fenyklu se neobejde ani jeden známý živočišný druh: otakárek fenyklový, náš téměř největší a nejkrásnější motýl, jehož pestře zbarvená housenka využívá fenykl (a také některé příbuzné rostliny) jako hostitelskou rostlinu.

blank