První jarní dny jsou za námi a okolní příroda nám pomalu začíná ukazovat své krásy a také svou znovu získanou životní sílu. Travnaté povrchy se postupně zelenají čím dál víc a místy prokukují různé barvy mladých kvítků rostlin. Pokud v tomto období zahlédnete fialovou skvrnu, vykukující z travnatých ploch, pravděpodobně se bude jednat o koberec vyrostlý z rostlinek drobné krásky z parfémů. Na mysli mám široce známou, krásnou a líbivě vonící bylinu fialku vonnou.

Fialka vonná byla hojně pěstovanou bylinou již od středověku, a to za účelem zkrášlení zahrádek, poté zdomácněla a zplaněla na mnoha místech. Je zřejmé, že nejde o rostlinu, která by měla původ v České republice. Její původ bychom hledali v zemích jižní a jihozápadní Evropy, v severní Africe, v severní části Turecka a na Kavkaze. V současnosti je však rozšířena mnohem severněji, sahá po území jižní Skandinávie a až po evropskou část Ruska. Naprosto přesné rozhraní mezi primárním a sekundárním výskytem této krásné rostlinky není známé dodnes. Avšak u rostlin již dávno pěstovaných a zdomácnělých na několika místech lze tento nepřesný údaj očekávat.

Pěstovaná a zplanělá je i na jiných místech po celém světě, najdeme ji například ve velkých městech v Číně, v severní Americe, na Novém Zélandu a věřím, že bychom ji potkali i na spoustě dalších. U nás fialku najdeme na stinnějších místech s výživnou půdou i v listnatých humózních lesích a hájích. Také pak na křovinatých stráních, ale je i velmi vděčnou zahradní rostlinou, především jako podrost listnatých stromů. Často tuto bylinu uvidíme zplanělou i v mnoha nejen městských parcích.

Tato lákavě vonící kráska má trojbarevné i stejnobarevné sestry, které poznáme od pravé podle barev i intenzity vůně. Nejlepším odlišovacím aspektem fialky vonné od jiných, velmi podobných květů velké rodiny violkových, je právě její pronikavá vůně. Čím jsou květy fialky tmavší, její vůně je intenzivnější a pronikavější, bylina je lepší a určení pravosti spolehlivější.

Je to vytrvalá bylina dosahující výšky až 15 cm. Má krátký oddenek s tenkými výhonky (až 20 cm dlouhými), které následně zakořeňují do půdy. Listy vyrůstají přímo z oddenku, a tak nemá fialka pravou lodyhu. První vyrostlé listy jsou malé, dlouze řapíkaté, ledvinovitého až okrouhle srdčitého tvaru a na okraji jsou vroubkované. Později vyrůstají listy větší. Má krásně tvarované, libovolné květy různých odstínů fialové, ty jsou umístěny na stopce. Tyto květy se světu začínají ukazovat v březnu až v dubnu a jsou zpravidla neplodné. V měsíci srpnu vyrůstají na výhoncích, úplně při zemi, druhé nevelké květy s téměř bezbarvými korunami.

Sekundární květy jsou již plodné a dávají semena. V září a říjnu je pak možné z pěstovaných fialek využít ke sběru oddenek, kterým se rostlina často vegetativně množí. Plod fialky je krátce a hustě ochlupená kulovitá tobolka. Užitkovou částí je tedy oddenek a někdy i nať. Oddenek se sbírá na podzim (září až říjen) a nejvhodnější je ho co nejdříve omýt a usušit. Umělá teplota při sušení nesmí překročit hodnotu 40 °C.

Léčivá usušená droga je bez pachu a má palčivě ostrou příchuť. V době květu rostliny (březen až duben) můžeme sbírat celou kvetoucí nať a suší se stejným způsobem jako oddenek. Oddenek i nať obsahují alkaloid violin, který má emetické účinky, dále hlavně saponiny a malé množství silice se sloučeninou kyseliny salicylové. Tato sloučenina kyseliny salicylové je účinnou látkou léku Acylpyrinu a právě díky ní má tato bylina protirevmatické účinky. Mezi další patří i voskové látky. Saponin je nápomocný při vylučování hlenu, usnadňuje a zlepšuje odkašlávání. Pomáhá tak při nachlazení, kdy mimo jiné hojí a mírně dezinfikuje dýchací cesty. Dále se používá nejen proti černému kašli, ale i k léčbě kataru průdušek, a to macerátem (macerát – lžička drogy macerovaná šest hodin v šálku vody). Už méně se využívá i jako diuretikum.

Fialka blahodárně působí i na špatně se hojící rány a s přesličkou je výborná při léčbě hemoroidů, také jako tinktura vtíraná do pokožky na bolavých místech při dně a zánětech svalstva. Nálev z fialky připravený z čajové lžičky sekané nati či oddenku na jeden šálek vody a užívaný dvakrát denně je výborným pomocníkem při angíně nebo aftech a ještě silnější nálev můžeme používat ke kloktání. Fialkový olej, který si můžeme připravit z panenského, mandlového či slunečnicového oleje, kde nejméně týden louhujeme usušené květy (hrst květů na čtvrt litru oleje), používáme k hojení popálenin, ale i pro zjemnění pleti. Fialka vonná nemá žádné nepříznivé účinky, je však zapotřebí dávat pozor na předávkování, jelikož ve velkém množství vyvolává zvracení. A abych nezapomněla, fialka je nezbytnou složkou mnoha parfémů 🙂

 

Fialkový sirup

  • Hrst květů fialky, 1 l vody, 1,25 kg krystalového cukru, šťáva z 1–2 citrónů
  • Čerstvé umyté kvítky spaříme vroucí vodou a nálev necháme dvanáct hodin stát. Poté přecedíme a nálev svaříme s cukrem do sirupové hustoty. Před koncem varu přidáme citrónovou šťávu a promícháme. Plníme do lahviček a uzavřeme.

Fialka blahodárně působí na špatně se hojící rány