Pěstovat hydroponicky, nebo v půdním substrátu?

2436
blank

Každý pěstitel dobře ví, že rostliny potřebují ke svému životu vodu. Asi všichni jsme někdy zalévali rostliny pěstované v květináči ručně. A nejednoho z nás při tom napadlo, že by možná bylo lepší, aby se rostliny daly zalévat nějak automaticky.

Dnes už je automatické zavlažování docela běžné. Často se přitom mluví o hydroponii. My se dnes podíváme na to, jaký je rozdíl mezi pěstováním v půdě a v hydroponii, a nezapomeneme při tom zmínit ani automatické zavlažování při pěstování v půdním substrátu. Pojďme na to.

Pěstování v půdním substrátu

Nejprve si povíme, jak rostliny získávají živiny v přírodě. Běžně rostou rostliny v klasické půdě. Ta obsahuje živiny, které se v ní vytvořily například z tlejících částí odumřelých rostlin, zemřelých živočichů, trusu zvěře atd. Jakmile se do půdy dostane voda, živiny se v ní rozpustí. Rostliny, prostřednictvím kořenů, dokáží živiny z vody čerpat a dodávat je do všech svých podzemních i nadzemních částí. Je tedy důležité vědět, že rostliny nečerpají živiny přímo z půdy, ale z vody, která je v půdě obsažena, a v které se živiny rozpouštějí. Voda se do půdy dostane většinou při dešti nebo kondenzací vláhy ze vzduchu. To, co jsme si zde pospali, je princip pěstování v půdním substrátu. I když přesuneme pěstování rostlin z přírody k nám domů, nejprve si opatříme pěstební půdní substrát. Je vcelku jedno, jestli si ho koupíme, nebo někde nakopeme, důležité ale je, aby obsahoval živiny, které jsou nezbytné pro druh rostlin, jež hodláme pěstovat.

Z tohoto ohledu je často vhodné si substrát koupit, protože náklady na něj nejsou tak velké, a máme alespoň rámcovou představu, co substrát obsahuje. Při domácím pěstování se zase živiny uvolní do vody, kterou dodáme při zavlažování, ať už ručním nebo automatickém. Abychom zajistili rostlinám dostatečný a vyvážený přísun živin, musíme půdní substrát občas přihnojit, jelikož rostliny živiny neustále odebírají. Hnojit musíme tak, aby byl živin dostatek, nikoliv však přebytek. Ten má za následek omezení schopností rostlin živiny vstřebávat, a je tak kontraproduktivní.

Výhody půdního substrátublank

Pasivní pěstební systém vhodný pro půdní substrát i hydroponii.

Jestliže se rozhodneme pěstovat v půdním substrátu, spotřebujeme menší množství hnojiv, nežli při pěstování hydroponickém. Nějaké živiny už jsou totiž v substrátu obsažené, a při použití kvalitního substrátu vydrží na několik týdnů. Naproti tomu v hydroponii musíme rostlinám dodávat hnojiva neustále. Další výhodou pěstování v půdě je jedinečná možnost pěstovat plně organicky. Místo minerálních hnojiv lze použít 100% přírodní hnojiva, jako je kompost, hnůj, rašelina, popel, ptačí trus atd. Vystačíme si tak úplně bez hnojiv, což znamená i nějakou finanční úsporu. Výše popsané biologické složky se hodí především pro pěstování na záhonu, pro pěstování uvnitř, pod umělým osvětlením, se například používání kompostu a hnoje příliš nehodí. Můžeme ale velmi jednoduše koupit nějaká biologická hnojiva, kterých už je na trhu poměrně velké množství. Biologická hnojiva se po smíchání s vodou musejí rychle spotřebovat, jinak se kazí. To je při pěstování v půdním substrátu snadno splnitelná podmínka, neboť můžeme rostliny pohnojit jeden den a pak několik dnů zalévat jen vodou. V hydroponii toto nelze, jak si povíme později.

Nezanedbatelnou výhodou pěstování v půdním substrátu je relativně velká odolnost vůči suchu. Bez zalití mohou v substrátu rostliny vegetovat nepoměrně déle, nežli při pěstování v některých hydroponických pěstebních médiích. Kvalitní pěstební zemina totiž dobře zadržuje vodu, takže je schopna udržet vláhu pro rostliny delší dobu. Rostliny tak stačí zalít jen třeba dvakrát týdně, zatímco v hydroponii zaléváme několikrát denně. Na tomto místě si musíme připomenout, že při pěstování v půdním substrátu musíme tento nechat trochu vyschnout před tím, než ho znovu zalijeme. Kořeny totiž potřebují i kyslík. Kdyby byl pěstební substrát neustále mokrý, neměly by kořeny dostatek kyslíku a začaly by uhnívat, což by se projevilo zastavením růstu nadzemní části rostlin, v horším případě i úhynem celé rostliny.

Nevýhody půdního substrátu

Nevýhoda pěstování v půdním substrátu je především v tom, že nikdy nevíme, jaký poměr živin je v něm obsažen, a tudíž nevíme přesně, jaké živiny máme rostlinám dodat, ani jaké dodávat nemusíme. Z některých reakcí rostlin samozřejmě můžeme vyčíst, jaké prvky rostlinám chybí, nebo naopak přebývají. Než se to ale projeví, můžeme ztratit drahocenný čas, a navíc ani nemusíme správně vyhodnotit situaci. Příznaky nedostatku / nadbytku různých živin jsou totiž často velice podobné.

Půdní substrát poskytuje ideální podmínky pro život některých škůdců i chorob. Obecně lze potvrdit, že při pěstování v půdním substrátu je pravděpodobnost výskytu nemoci či škůdců vyšší, nežli při pěstování v hydroponii.

Automatické zavlažování půdního substrátu

Půdní substrát lze bez větších problémů napojit na automatickou závlahu. Optimálně se pro tento účel hodí kapénková závlaha a tlaková závlaha. Ještě lepší jsou dnes docela rozšířené automatické pasivní zavlažovací systémy, které umožňují půdnímu substrátu vyschnout před dalším zalitím rostlin. Každá rostlina je navíc zavlažována individuálně podle vlastní potřeby. To je obrovská výhoda, oproti kapénkové a tlakové závlaze, kdy je zalévání spuštěno v nastavenou dobu a zalévá všechny rostliny stejně.

  • blank

  • blank

Hydroponické pěstování

Při hydroponickém pěstování používáme inertní pěstební médium. To je takové médium, které neobsahuje žádné živiny. Nejčastěji používáme keramzit, rockwool, mapito, perlit nebo speciálně upravené kokosové vlákno. Lze použít i písek či štěrk, ale pro jejich vyšší hmotnost je používáme méně často. Zmíněná pěstební média je spolu možné různě mísit. Docela osvědčená je kombinace kokosového vlákna s keramzitem, perlitem, mapitem i rockwoolem, vždy v poměru 1:1. Osobně si myslím, že perfektní hydroponické pěstební médium je samotný keramzit, protože poskytuje dostatek místa i kyslíku kořenům, a také je téměř nenasákavý, takže se v něm nemohou hromadit ani voda, ani živiny. V dobře sestaveném pěstební médiu voda jen protéká pěstebním médiem a rostliny si z ní mohou krásně čerpat živiny podle vlastní potřeby. Voda by se měla v pěstebním médiu točit – neměla by tedy v žádné části systému stát, ale proudit. V některých hydroponických systémech může voda cirkulovat neustále – například NFT nebo systémy s čistým keramzitem (mimo systémů ebb & flow), v jiných je třeba interval zavlažování nastavit tak, aby měly rostliny dostatek vody (a tím i živin) i kyslíku.

Jelikož v hydroponii používáme pěstební média bez obsahu živin, musíme všechny živiny dodat rostlinám již rozpuštěné ve vodě. Hydroponické systémy proto nezaléváme jen čistou vodou, ale živným roztokem – tedy vodou, ve které jsou rozmíchána hnojiva. Nejlépe se pro tento účel hodí minerální tekutá hnojiva. Tato hnojiva se nekazí, a mohou v hydroponickém systému kolovat více dní, což je přesně to, co potřebujeme. Živný roztok se v hydroponickém systému mění jednou za 7-10 dnů. Minerální hnojiva mají další výhodu v tom, že obsahují vždy přesně stejný poměr živin. A pokud jsou minerální hnojiva od ověřeného výrobce, nemáme důvod se obávat nějakých nežádoucích látek. Je ale vždy dobré myslet na to, co uděláme se zbytkem živného roztoku. Místo abychom ho vylili do záchodu, můžeme pro něj najít uplatnění třeba při hnojení pokojových rostlin.

Výhody hydroponického pěstováníblank

Tlakové zavlažovací jehly s filtrem pro zavlažování půdního substrátu, ale i hydroponie.

První a zcela zásadní výhodou je fakt, že můžeme rostlinám namíchat přesně takový poměr živin, který potřebují. Nemusíme tedy předvídat a pátrat po tom, jaké živiny a v jakém poměru jsou už obsaženy v pěstebním médiu – jednoduše víme, že tam žádné nejsou. Jestliže dodáváme rostlinám přesně ty živiny, které potřebují, a navíc i ve správném poměru, můžeme se těšit na bohatší úrodu. Navíc obvykle sklízíme i dříve, než při pěstování v půdním substrátu.

Další výhodou je menší riziko napadení rostlin nějakou chorobou i škůdcem. Inertní pěstební substrát navíc můžeme docela snadno sterilizovat, aniž bychom ho připravili o jeho vlastnosti. Pokud třeba prolijeme keramzit vroucí vodou nebo roztokem peroxidu vodíku, spolehlivě ho zbavíme případných choroboplodných zárodků i škůdců. Kdybychom to samé udělali s půdním substrátem, zahubíme i spoustu užitečných organismů, a navíc odplavíme velkou část živin v půdním substrátu obsažených.

Nesmíme zapomenout ani na to, že při hydroponickém pěstování můžeme pěstební médium používat opakovaně. Zejména to platí právě u keramzitu, který můžeme používat stále dokola. I kokosové vlákno je možné použít opakovaně, ovšem řekl bych, že ne více než dvakrát až třikrát – stejně ovšem můžeme naložit i s půdním substrátem.

Nevýhody pěstování v hydroponii

Při pěstování v hydroponii spotřebujeme více hnojiv a elektřiny. Většina hydroponických pěstebních systémů zahrnuje čerpadlo, které prostě nějakou spotřebu má. Živný roztok je také obvykle třeba ohřívat akvarijním topným tělískem. Spotřeba není nijak závratná, ale je třeba s ní počítat. Na druhou stranu je třeba říci, že například knotové a další pasivní pěstební systémy se dají použít i pro hydroponické pěstování. Stačí použít nasákavé inertní pěstební médium a máme vyhráno. Jak jsme si již ale řekli, většina hydroponických systémů elektřinu potřebuje.

Pokud pěstujeme v hydroponii a porouchá se nám zavlažování nebo z jiného důvodu pěstební médium vyschne, je to daleko větší problém, nežli při pěstování v půdním substrátu. Jestliže pěstujeme třeba v NFT a zavlažování nám vypoví službu, můžou rostliny uschnout už během jednoho dne, pokud jsou v pěstebním prostoru vyšší teploty vzduchu.

Živný roztok je vhodné často kontrolovat, abychom si byli jistí, že obsahuje stále stejný poměr i obsah živin a optimální pH. Zejména pH se může rychle měnit. Trocha zkušeností, které postupně při hydroponickém pěstování nabudeme, nám ale pomůže se se všemi drobnými problémy vypořádat.
V neposlední řadě je třeba říci, že pro hydroponické pěstování potřebujeme kvalitní vodu, která vykazuje co nejmenší elektrickou vodivost (EC), tedy co nejmenší obsah živin. EC čisté vody by nemělo přesáhnout hranici EC 0,4 mS/cm.

Doufáme, že jste nyní o něco chytřejší, a že dokážete spolehlivě rozeznat hydroponické pěstování od pěstování v půdním substrátu. Jaký způsob si vyberete, to už necháme na vás.

blank