Bez vody a úrodné půdy se nám bude jen těžko hledat cesta, která nám zajistí dostatek potravin k nasycení celé lidské populace. Bez včel bychom museli velmi rychle a radikálně změnit naše zemědělské postupy. Uvádí se, že více jak polovina plodin, které nás drží při životě, je závislá na včelím opylení. Včely navíc hrají nezastupitelnou roli ve fungování tropických deštných pralesů. Až 70 % všech rostlin by se bez nich přestalo rozmnožovat. Jak rychle by ke kolapsu celého ekosystému došlo, se můžeme jen dohadovat, jeho nevyhnutelnost by byla ale celkem jistá.

 

Chceme-li si udržet naše dobyté postavení na vrcholu potravinového řetězce, ochrana přírody, tedy tropických lesů, vody i včel, by měla být naší prioritou. Proč ale není? Co děláme špatně? Ochranu přírody vnímáme jako dobročinnost, ne jako nutnost, bez které se neobejdeme. Chráníme přírodu, jen když se nám chce, když to někdo dovolí, když někdo přispěje. Mechanismy fungující v divoké přírodě nám umožňují přežívat. Dokud toto nepochopíme, dokud si nepřipustíme, že divoká příroda je pro nás důležitější, než ta lidmi přeměněná, těžko ji před námi samotnými ochráníme.

Když je ale pro nás divoká příroda tak nepostradatelná, proč už si na její ochraně už dávno někdo nepostavili ziskový byznys? Ale postavil. Jen většinou netransparentně, a ačkoli třeba ekoturismus může přinést dostatek zdrojů k ochraně našeho přírodního bohatství, peníze většinou končí v kapsách už tak bohatých lidí. Dokud ale ti chudí dostatečně nezbohatnou také, na přírodu myslet nebudou.

Ukažme si to na konkrétním případě horského mlžného lesa na jihozápadě Kamerunu. Ten  pokrýval kdysi celé vulkanické pohoří Bamenda Highlands a je součástí Guinejského lesa, který se řadí do tzv. Biodiversity hotspots. Guinejský les se rozkládá od Sierra Leone a Guinea od západu až po řeku Sanaga v Kamerunu na východ a je charakterizován tropickým vlhkým lesem. Tyto lesy jsou roztříštěny po pobřeží Západní Afriky a jsou extrémně cenné díky své obrovské druhové rozmanitosti, vysokému zastoupení endemických druhů, i pro svůj klimatický vliv.

Pouhá 2 % rozlohy Bamenda Highlands jsou dnes pokryta lesem. Přitom ještě v 50. letech 20. století to byla necelá polovina. Jedny z posledních lesních fragmentů najdeme v oblasti zvané Abongphen (krásné hory, 2500 ha), horské čtvrti vesnice Kedjom-Keku v okrese Tubah. Původní les však roste jen na pouhých 250 hektarech.

Malé a roztroušené plochy horských mlžných lesů (1 – 100 ha) nabízí domov poslední skupině (asi 5 členů) nejohroženějšího poddruhu šimpanze Pan troglodytes ellioti (posledních 3500 jedinců na celém světě) nebo dvěma endemickým druhům ptáků: Touraco bannermanni a platysteira laticincta. Les je ale také obývám extrémně vysokou druhovou skladbou obojživelníků, plazů, savců i rostlin. Mezi ohrožené rostliny patří Alchemilla fisher či masivní strom Newtonia camerunensis. V lese najdeme také spoustu léčivých rostlin, například vysoce žádaná kůra stromu Prunus africana (africká třešeň) – lokálně využívaná na léčbu malárie i tyfu, naprostá většina je ale vyvážena na Západ, kde se z ní vyrábí lék proti rakovině prostaty. Proto je tento druh extrémně ohrožen ilegální těžbou.

Nejdůležitějšími vlastnostmi lesa pro místní lidi je jeho schopnost poskytovat nevyčerpatelný zdroj pitné vody a chránit půdu před degradací. Horské mlžné lesy zadržují srážky, které spadnou v období dešťů (od března do listopadu – průměrně 2500 mm/rok) a zabraňují tak záplavám a erozi. Navíc, les zachycuje vzdušnou vlhkost na svých listech, lišejnících a meších, což zvyšuje množství zadržené vody až o několik stovek milimetrů ročně. Zadržená voda je postupně uvolňována do pramenů, potoků a řek v průběhu celého roku. Odlesněné kopce tyto vlastnosti ztrácí. Vody je hodně, ale jen krátkou dobu, období sucha jsou každým rokem delší a sušší. V posledních letech ubývá vody v řekách, prameny vysychají. To už přímo ovlivňuje socio-ekonomické, zemědělské i zdravotní podmínky místních komunit. Voda z pohoří Bamenda Highlands navíc zásobuje dvě velká povodí řek Niger a Sanaga. Vliv odlesňování sahá tedy i daleko za hranice regionu.

Lidé bez vody a úrodné půdy půjdou bez pochyby hledat jiné, příhodnější místo k žití – v tom lepším případě.

K záchraně jednoho z nejohroženějších biotopů – horského mlžného lesa v pohoří Bamenda Highlands (200 tis. Hektarů) – vznikla společnost Forest Friendly Family a jejich produkt Keku Honey. Jeho počátky se datují až do roku 2009, kdy jsem se jako jeden ze zakladatelů „k lesu přátelské rodiny“ rozhodl založit také neziskovou organizaci Kedjom-Keku (stejnojmenná oblast v Kamerunu – v překladu „Lidé z lesa“) s cílem zachránit a obnovit horské mlžné lesy v pohoří Bamenda Highlands na jihozápadě Kamerunu. Jako student Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze jsem totiž byl v rámci vědecké expedice svědkem rychlého úbytku vzácných lesů a podle místních starousedlíků tak proto oblast čelí rapidnímu vysychání. Sám jsem se o tom koneckonců na vlastní kůži velmi brzy přesvědčil. Hrozí tam nedozírná ekologická katastrofa, která ohrožuje nejen stovky vzácných druhů organismů, ale především miliony lidí, kteří jsou na vodním zdroji, tedy lese, absolutně závislí.

Od roku 2012, kdy zapsaný spolek Kedjom-Keku postavil v horské oblasti Abongphen základní školu, se aktivity neziskovky přes podporu vzdělání a osvěty postupně rozšiřovaly až ke konkrétním krokům vedoucím k udržitelnějšímu rozvoji, jako je podpora místních farmářů v přírodě přátelském zemědělství – kompostování, sázení původních i ovocných stromů a v neposlední řadě včelaření. Založili proto experimentální farmu, kde nové i staré techniky zkoušejí a ukazují místním lidem, jak fungují, či naopak jaké mají úskalí, a snaží se o vyvolání širší diskuze nejen mezi horaly/horalkami, ale i mezi všemi ostatními, kteří horské lesy k životu zkrátka potřebují. Organizují a zúčastňují se nejrůznějších seminářů a workshopů, vystupují v médiích a apelují na vládu, aby se nestavěla k ochraně přírody tak vlažně.

V posledních letech si čím dál víc začali uvědomovat, že klasický přístup k rozvojové a ochranářské pomoci, který je založen výhradně na neziskovém sektoru a tedy hlavně darech a grantech, nemůže být nikdy dlouhodobě udržitelný, a tak začala vznikat vize podnikání, které je doslova závislé na původní přírodě a bude k ní tedy více než šetrné. Zisky z takového podnikání pak musí putovat nejen velkým či malým investorům, ale především místním lidem. Ti nikdy nezačnou přírodu chránit, dokud se budou muset strachovat o to, zda budou mít zítra co jíst. A to i přesto, že právě k tomu svými nevhodnými zemědělskými i průmyslnými postupy, které z velké části dostali od Západu darem, přispívají.

Tuto vizi Martin Mikeš představil v roce 2018 rodině Aleny a Honzy Nekováře, kteří právě zakládali svůj enviromentální inkubátor v Londýně EnviChallenge L.t.d., který se primárně soustředí na výzvy související s ochranou přírodních zdrojů vody a půdy v rozvojových zemích Afriky, Jižní Ameriky a Asie. Společně pak založili firmu Forest Friendly Family, jejímž posláním je ochrana zdrojů pitné vody efektivním a přirozeně pečujícím způsobem hospodaření. Nezbytnou součástí jejich snažení je vědomý pozitivní dopad na ekonomicko-sociální situaci v dané lokalitě. Cílem je vytvářet dlouhodobě udržitelný a úspěšný lokální rozvoj. Jejich prvním produktem je zmiňovaný Keku Honey.

V lednu 2018 si společně s kamerunskou pobočkou neziskovky Kedjom-Keku od Fona (krále) pronajali 1000 hektarů, které jsou nejdůležitější zásobárnou pitné vody pro celou vesnici. Oblast byla posledních 30 let neosídlená, a tak pouze oplotili kraví stezky, aby zamezili vstupu dobytka do lesů a postavili prvních 200 úlů. Ty nyní nabízí každému k pronájmu na svých webových stránkách www.kekuhoney.com.

Jejich cílem je nejen poslední fragmenty horských lesů ochránit, ale také obnovit alespoň polovinu těch už zničených. K tomu se chystají vysázet 100 milionů stromů, které dají základ novému lesu na ploše přesahující 100 tisíc hektarů.