Ketamin – Sedativum pro koně, anestetikum s antidepresivním potenciálem pro člověka, otevírač bran spodních světů pro psychedelické nadšence.

Podle Světové zdravotnické organizace se jedná o „esenciální lék“, podle některých příznivců psychonautiky zase o „esenciální psychedelický zážitek“. Rozmanitý potenciál ketaminu z něj činí jednu z nejzajímavějších psychedelických látek všech dob.

Na ketamin se můžeme dívat jako na anestetikum centrálního nervového systému. I přesto, že jej sice neřadíme do skupiny klasických psychedelik, neboť se jedná o disociativní anestetikum, v nižších dávkách navozuje prožitky velmi podobné těm, které reportují uživatelé psychedelik.

Z LABORATOŘE AŽ K LIDEM

Historie ketaminu sahá do padesátých let minulého století, kdy se vědci v laboratořích společnosti Parke-Davis v Detroitu v USA snažili syntetizovat „ideální“ anestetikum s analgetickými vlastnostmi. Ketamin jako takový byl poprvé syntetizován v roce 1962. Již v roce 1964 byl intravenózně podán dobrovolníkům z Michiganské věznice. Pacienti reportovali pocity „plynutí ve vesmíru bez schopnosti cítění vlastního těla“.

Od roku 1963 se pak ketamin začal využívat (poprvé v Belgii) jako anestetikum pro koně. V následujících letech probíhaly rozsáhlé výzkumy hned v několika zemích po celém světě. V roce 1970 jej pak uznal americký Úřad vlády pro kontrolu potravin a léčiv jako oficiální léčivo, které bylo mj. podáváno i jako polní anestetikum vojákům během války ve Vietnamu. Od roku 1985 má ketamin své hrdé místo na seznamu základních léčiv uznaných Světovou zdravotnickou organizací.

Obavy z takzvaných psychotomimetických účinků ketaminu podpořily vývoj nových léků podobných vlastností, které vedly k výraznému snížení užívání ketaminu v medicínském světě. Kromě toho se během války ve Vietnamu a souběžně i na východním pobřeží Spojených států objevilo zneužívání ketaminu, které ještě nabralo obrátky po zveřejnění dvou zásadních knih od Marcii Mooreové (1928–1979) „Cesty do zářivého světa“ a Johna Lillyho (1915–2001) „Vědec“ předkládajících psychedelické zážitky autorů. I přes značný nárůst obliby ketaminu mimo lékařské prostředí byl v USA klasifikován jako droga se středním až nízkým potenciálem pro fyzickou a psychickou závislost (paradoxně je v „lehčí“ třídě než např. LSD, které však nezpůsobuje závislost žádnou).

UŽITÍ

Nejčastěji s ketaminem zacházejí lékaři, kteří jej používají během kratších chirurgických výkonů jako anestetikum, využívá se i v traumatologii, v popáleninové medicíně či v dětské chirurgii.

V lékařství se ketamin podává převážně intravenózně (žílou), prostřednictvím „kapačky“, nachází se tedy v kapalném složení. Novinkou jsou nosní spreje, které umožňují užití ketaminu nasálně.

Psychedelický zážitek, který ketamin nabízí, vedl k jeho rozšíření undergroundem. Je hojně užíván jak psychonauty, kteří brázdí hloubky svého nitra a dimenze všemožných světů, stejně tak jako příznivci elektronické hudby, specificky nejčastěji techna, kteří cení jeho mírně sedativní, však psychedelický účinek i během tance. Tyto skupiny užívají ketamin nejčastěji ve formě prášku, a to nasálně. Vysublimovat prášek z kapaliny zvládne každý, kdo pochopil velmi základní procesy chemie. I mezi psychonauty se najdou tací, kteří jdou pro silnější zážitek, a tak užívají ketamin injekčně. V takovém případě je možné ketamin „píchnout“ i do svalu.

Každý, kdo se rozhodne ketamin užít, by měl (jako vždy v případě psychedelických látek) zvážit adekvátnost setu (mindsetu + fyzických možností jedince) i settingu (prostředí a okolnosti, ve kterých je látka užita + společnost, ve které je užita), avšak pohlédnout i na okolnosti svého fyzického zdraví. Pro lidi s vysokým krevním tlakem, s epilepsií a dalšími onemocněními by mohlo být užívání fatální.

ÚČINKY

Jako obvykle velmi záleží na dávkování. V malém množství ketamin otupuje. Z vizuálního hlediska se člověku trochu „rozhýbe“ svět, obvykle začne ztrácet pojem o velikostech předmětů (nebo i částí vlastního těla) či vzdálenostech jednotlivých objektů. Může se tedy stát, že vidíte dveře deset metrů vzdálené, avšak do nich v následující moment narazíte.

Při vyšších dávkách již dochází k tendencím opouštění vlastního těla – k mimotělním zážitkům. Psychonauti vypovídají, že je to, jako když se člověk rozpustí v realitě, jako by vyjel z těla na horské dráze rozloženou realitou do jiného světa, který ale může být jen jinou dimenzí světa našeho.

Brun González, aktivista a psychonaut z Mexika, zmiňuje, že psychedelika můžeme rozdělit podle toho, zda vedou ke zkušenosti rozšiřující vědomí směrem ven (např. LSD, psilocybin, MDMA, DMT) anebo dovnitř, ke kořenům, předkům, do spodních světů – mezi takové pak řadí právě ketamin, šalvěj a ibogu.

K-HOLE

Tzv. „kej houl“ (K-díra) je údajně stav, kdy se ego rozpouští a jedinec si není jist, zda již nezemřel. K-hole je podle některých to nejlepší, co ketamin nabízí, podle jiných to nejděsivější.

Dr. Stephen Bright, klinický psycholog a viceprezident Psychedelického výzkumu ve vědě a medicíně (PRISM), vysvětluje v rozhovoru pro Vice magazín, že prožitek „oddělení se od sebe“ může vést k zážitku jednoty s vesmírem, pocitům propojenosti a někdy i ke spirituální zkušenosti. Nejeden výzkumný objekt doktora Brighta hlásil K-hole jako životní zářez, který vedl k výraznému zlepšení v životě. Nutno zmínit, že ne každý je schopen rozpustit své ego a tedy taková zkušenost může být i velmi náročnou a nepříjemnou.

RIZIKA

Obecně ketamin patří k látkám, jejichž rizika jsou v porovnání s jinými léky výrazně nižší (v porovnání s jinými psychedeliky výrazně vyšší), avšak vždycky jsou přítomná.

Změněný stav vědomí není každému vlastní. Kromě osvobozujícího zážitku může ketamin také zapříčinit zmatek, agitovanost, záchvaty paniky či poškození krátkodobé nebo dlouhodobé paměti. Z fyzického hlediska je pak třeba počítat se zvýšením krevního tlaku, zrychlením srdečního tepu a také s možnými problémy, které by mohly nastat u lidí, kteří prodělali mrtvici nebo trpí epilepsií.

Všeho moc škodí. A to platí i v případě ketaminu. Při častějším užívání se mohou objevit potíže s močovým měchýřem či ledvinami. Jsou případy, kdy musel být i celý močový měchýř odebrán z důvodu každodenního náruživého užívání.

Dalším rizikem jsou kombinace s jinými psychoaktivními látkami. Např. mixování s alkoholem se výrazně nedoporučuje.

Žijeme v době, kdy není možné zakoupit čistý ketamin v lékárně nebo jiném příslušném obchodě. I přesto jej užívají statisíce až miliony lidí, kteří jej nejčastěji obstarali na černém trhu, a jak víme, černý trh není regulovaný, a tedy člověk nikdy neví, co koupil, pakliže to neotestuje. (Testování čistoty substancí v ČR v současnosti dostupné taky není, ale již se o této službě diskutuje).

Nutno zmínit, že v případě užití vyšší dávky je velmi příhodné, aby byla přítomna další osoba. Nejeden významný autor a zkušený psychonaut ketaminových světů dojeli právě na nebezpečí spojené s mimotělními zážitky, ze kterých se již nevrátili, protože se jejich tělu na zemi „stala nehoda“.

MODERNÍ VÝZKUM

V současné době se ketamin (stále spíše ojediněle) používá u depresivních pacientů, kteří nereagují na tradiční léčebné přístupy (antidepresiva, psychoterapie…). Ukazuje se, že nízké dávky ketaminu – 0,5 mg/kg (což je 5–10x nižší dávka, než se podává při anestezii) mají silný, však krátkodobý antidepresivní účinek, který trvá od několika hodin až po několik dní. I z tohoto důvodu se v současnosti zkoumá i jeho antisuicidální potenciál. Doktor a výzkumník ketaminu Chittaranjan Andrade uvádí, že není zřejmé, zda má ketamin specifický antisuicidální účinek nad jeho antidepresivním účinkem, nebo zda utlumuje myšlenky na sebevraždu spolu s útlumem jiných depresivních symptomů.

„Antidepresivní účinek ketaminu je obvykle dramatický, depresivní pacienti reagují, i když byla deprese dříve neléčitelná. Účinky se obvykle ztrácejí ve 3–12 dnech. Pravidelné podávání ketaminu jednou za 2–4 dny má potenciál výrazně podpořit léčbu.“ Chittaranjan Andrade, MD.

V letech 2010–2015 probíhal výzkum ketaminu i v Národním ústavu duševního zdraví. Jelikož přesný mechanismus antidepresivního účinku ketaminu stále není zcela prozkoumaný, zůstává předmětem zájmu světových i českých vědců a další studie u pacientů s těžkou depresí se připravuje.

ZÁVĚRY

Nejlepší je neužívat nic a být v pohodě. Jenže v současné době není zrovna jednoduché držet krok s kapitalistickou dobou, nevnímat ekologické problémy, přehlížet úpadek nejen morálky a hodnot lidí, ale i celého systému. Není divu, že lidem „není dobře“ a vyhledávají nejrůznější cesty, aby si pomohli.

I přes relativní bezpečnost, široké využití v medicíně i značnou oblibu u těch, již touží po zážitcích z jiné dimenze, je ketamin látkou zakázanou. Paradoxně největší rizika vycházejí právě z této premisy, kdy člověk nikdy neví, co na černém trhu koupí. Bezpečnému užívání nepomáhá ani stigma, které všechny psychoaktivní látky obestírá, a tak informovanost zaostává. Nenastal už čas, kdy bychom měli přehodnotit potenciál těchto látek a začít k nim přistupovat jako uvědomělá společnost?

 

Foto: Filip Aura – https://friendofspirits.tumblr.com

 

Upozornění!
Tento text je pouze informativní, měl by sloužit pouze ke studijním a vzdělávacím (sebevzdělávacím) účelům. V žádném případě nikoho nenabádáme k užívání či výrobě jakýchkoli přípravků s psychotropními účinky!