Tehdy premiér České republiky pronesl před svým izraelským protějškem a spoustou přítomných novinářů tuto větu:

„Zajímají nás izraelské zkušenosti v hospodaření s vodou a zkušenosti s léčebným konopím. Rád bych v tomto směru přivítal v Česku izraelské lékaře…“

Premiér země, kde ještě nedávno politici a vysoce postavení lékaři tvrdili (a mnozí stále tvrdí), že konopí není žádný lék, ale jen a jen nebezpečná droga, všechna tato tvrzení staví na hlavu a žádá Izrael, aby nám s léčením našich pacientů konopím pomohl.

Možná by stálo zato si tu naši československou a českou cestu trochu připomenout.

V 50. letech minulého století prof. Jan Kabelík prováděl ve Výzkumném ústavu léčivých rostlin ve Velkých Losinách systematický výzkum rostlin se záměrem vyhledávání přírodních antibiotik. Při tom také narazil na konopí (které si mimochodem ve Velkých Losinách sám jako léčivku pěstoval). Na jeho popud konopí začal blíže zkoumat profesor Zdeněk Krejčí z Palackého univerzity v Olomouci a odhalil jeho výrazné antibiotické a antiseptické vlastnosti. Ve snaze zjistit, o jakou antibakteriální látku se u konopí jedná, požádal o spolupráci profesora Františka Šantavého. Jejich výzkum byl úspěšný a oni jako první na světě izolovali a popsali první cannabinoidní, vysoce antibakteriální kyselinu cannabidiolovou. Profesor Šantavý pak v roce 1964 v aktech Lékařské fakulty v Olomouci popsal správnou absolutní konfiguraci cannabidiolu a delta-9-tetrahydrocannabinolu a určil polohu jejich dvojné vazby v monoterpenickém cyklu.

Bohužel vše bylo citováno jen česky a jen v univerzitních análech. A tak dnes jsou s těmito objevy spojováni jiní vědci z jiných států, kteří ale své objevy udělali až mnohem později.

Od 70. let minulého století s těmito velikány naší vědy spolupracoval i tehdy ještě student pan Lumír Ondřej Hanuš, který u profesora Krejčího studoval analytickou chemii se zaměřením na organickou analýzu. V roce 1974 tam získal titul „doktor přírodovědy“. Jeho rigorózní práce se jmenovala „Příspěvek k identifikaci cannabinoidních látek v Cannabis sativa“ a měla 146 stran. Postgraduální studium absolvoval na přírodovědné fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně, kde obhájil svou práci „Plynová chromatografie přírodních látek z marihuany“. Tři roky se také věnoval výzkumu na Research Institute of Pharmaceutical Sciences, School of Pharmacy, University of Mississippi ve Spojených státech amerických. V roce 1984 získal titul „kandidát chemických věd v analytické chemii“. Jeho kandidátská dizertační práce se jmenovala „Příspěvek k analytické chemii cannabinoidních látek z marihuany“ a měla 210 stran. Později, v roce 1994, se stal docentem organické chemie na Univerzitě Palackého. Jeho habilitační práce nesla název „Anandamidy – endogenní ligandy pro cannabinoidní receptory v mozku“. O rok později pak doktorem věd ve farmaceutické chemii na Univerzitě Karlově. Tam se jeho doktorská dizertační práce nazývala „Od marihuany k přírodnímu ligandu z mozku“.

Málo se ví také o tom, že součástí jejich výzkumu antibakteriálních a analgetických účinků látek z konopí bylo i jeho podávání pacientům ve fakultní nemocnici v Brně, a to s velmi slibnými výsledky.

Všimněte si prosím té urputnosti a dlouhé doby, po kterou se pan doktor Hanuš věnuje právě výzkumu konopí. Výzkumu, který je tak úspěšný.

Velkou ranou jak pro výzkum léčebného potenciálu konopí, tak hlavně pro pacienty, bylo vyhlášení Jednotné úmluvy OSN o narkotických drogách, kterou nátlakem prosadily Spojené státy. Z léčivé rostliny se škrtnutím pera stala ďáblova rostlina a nebezpečná droga. Je fakt, že tady, v tehdejším Československu, se to nejdříve nijak zvlášť neprojevilo. Konopí se dál pěstovalo na polích a lidé k němu měli snadný přístup. Je potřeba si ale uvědomit, že v tehdejší době se v absolutní většině případů jednalo o konopí tzv. technické, v němž je psychotropní THC obsaženo jen ve velmi malé míře. Obsah CBD je v něm ale docela slušný. Bylinkáři ho proto používali stále. Někteří ho dokonce používali k tzv. vykuřování.

Doba temna pro oblast výzkumu a léčebného užívání došla paradoxně až s 89. rokem. Náhle jsme nemuseli podlézat těm na východě, tak jsme se rozhodli podlézat těm na západě. Politici zajásali, že mají nepřítele, proti kterému se mohou vymezovat, a tak se před svými voliči prezentovat jako jejich ochránci a spasitelé. Policisté zajásali taktéž. Vybrat balkon či zahrádku, kde si někdo pěstuje pár kytek konopí pro své léčení, je přece mnohem snadnější a bezpečnější než se honit za zloději a násilníky. A ruce si mnuly i lékařské špičky. Za hloupé řeči o nebezpečnosti konopí se mohly povalovat na pláži někde v Egyptě či Maroku na tzv. seminářích, organizovaných farmaceutickými firmami. Jediný, kdo zaplakal, byli pacienti. No ale co. Kdo by se něčím takovým zabýval.

A tak byla v roce 1990 zřízena Federální komise pro narkotika, která vzápětí vypracovala návrh protinarkotické koncepce. Po rozdělení Československa na ni v roce 1993 navázala Mezirezortní drogová komise, která ještě v témže roce vypracovala „Koncepci a program drogové politiky vlády na léta 1998–2000“ a následně „Národní strategii drogové politiky pro roky 2001–2004“. Prostě úředníci se začali předhánět, kdo ještě více a lépe. Výsledkem této protidrogové činnosti vlády, policie, úředníků a medicínských bossů byl přímo raketový nárůst a rozvoj drogového podsvětí. Opět zaúčinkovala ta stará pravda, že když je něco zakázané, stává se lákavým obchodním artiklem. A čím tvrdší zákaz, tím pro drogové bossy lépe. Nejen pěstírny konopí jen kvetly.

V roce 1989 významný izraelský vědec Raphael Mechoulam přizval ke svému výzkumu konopí toho bývalého studenta, nyní vědce, analytického chemika Lumíra Ondřeje Hanuše a amerického molekulárního farmakologa Williama Anthonyho Devanea. Měli zjistit, proč THC působí na lidi tak, jak působí. A oni to během necelých dvou let dokázali. Z prasečích mozků izolovali endogenní kanabinoid, který se v mozku váže na receptory a ovlivňuje tak vnímání bolesti, tlumí deprese, vyvolává chuť k jídlu atd. Nazvali jej anandamid. Tím se doširoka otevřel prostor pro další výzkumy a poznávání. A byla to také voda na mlýn všem těm nadšencům, kteří bez ohledu na nebezpečí perzekuce ze stran establishmentu bojovali a bojují za znovunavrácení konopí do života nás všech.

V roce 1993 se sešlo pár těchto nadšenců v Činoherním klubu v Praze a založili občanské sdružení Legalizace.cz. Vzápětí vznikla Petice za vyjmutí THC ze seznamu omamných a psychotropních látek, kterou podepsaly tisíce lidí. V říjnu 1998 byla vyhlášena první velká demonstrace za legalizaci konopí. Na Staroměstském náměstí se sešlo asi 2000 lidí. A příští rok již Prahou pochodovaly tisíce lidí při prvním ročníku Milion Marihuana March. Odvážlivci začali tisknout a vydávat noviny a magazíny s konopnou tématikou a objevily se první growshopy. A samozřejmě nemůžeme zapomenout na ten největší konopný veletrh na světě, který se každoročně pořádá v Praze pod názvem Cannafest. Všem těmto lidem by měl patřit náš obdiv a poděkování.

V roce 2010 byla do tohoto boje Osudem zatažena i naše rodina. Dcera je těžce nemocná a přestávaly jí účinkovat léky. Jediné, co pomáhalo, bylo konopí. Začal jsem ho pěstovat a při tom jsem se snažil přesvědčit politiky a úředníky, že pokud kvůli léčení své dcery musím přestupovat zákony, je zde něco špatně. A někteří se rozhodli, že pomohou.

V roce 2013 bylo konopí zákonem zařazeno mezi léčiva a vznikl pojem „léčebné konopí“. Jenže SÚKL jej zařadil mezi léčiva nehrazená a nasadil naň cenu až 350 Kč/g. Nejvíce bylo možno získat 30 g měsíčně. Z konopí se stal lék jen pro milionáře. Požádali jsme VZP, aby konopí dceři hradila. Opakovaně to odmítli, a tak jsme podali žalobu.

V roce 2015 byla přijata vyhláška 236/2015 Sb., kterou byla dána možnost odebírat z lékárny až 180 g měsíčně. Změnou dodavatele se také snížila jeho cena na cca 150 Kč/g. Pro nás stále nedosažitelné.

První soud s VZP proběhl 26. 9. 2017 a my jej vyhráli. VZP to nezajímalo. A tak jsme podali druhou žalobu. Také jsem požádal o pomoc předsedu tehdy stále ještě nového politického hnutí pana Andreje Babiše. Veřejně a opakovaně mi pomoc přislíbil a spojil mne s jejich stínovým ministrem zdravotnictví panem Adamem Vojtěchem. Ten, po změně vlády, kdy se stal skutečným ministrem zdravotnictví, zahájil jednání s vedením SÚKL o možnostech snížení ceny léčebného konopí, a tak jeho dosažitelnosti i prostými lidmi.

  1. února 2019 mi pan ministr sdělil, jaké změny navrhl a se kterými půjde do parlamentu. Maximální množství na recept z lékárny odebíraného konopí bez nutnosti schválení revizním lékařem bude 30 g měsíčně. Se schválením revizního lékaře až 180 g. V rámci spoluúčasti zdravotní pojišťovny uhradí 90 % ceny.
  2. února letošního roku se konal druhý soud v kauze Martina Kafková vs. VZP. Zde nám právní zástupce VZP navrhl dohodu v tom smyslu, že VZP dceři léčebné konopí v množství 180 g měsíčně uhradí. Všem pacientům, kteří ke svému léčení tuto bylinu potřebují, se tak konečně k němu skutečně otevírá cesta.

Já jsem tehdy napsal panu Babišovi, že si sice nemyslím, že by ta navrhovaná úprava zákona bylo to nejlepší, ale že chápu i to, že v současné době je to nejvíce, čeho jsme mohli dosáhnout. Taky jsem mu napsal, že bych si velice přál, aby se někdy mohl setkat s takovými lidmi a odborníky na konopí, jakým je například pan doktor Hanuš v Izraeli, od kterého já se snažím získávat co nejvíce informací. Co následovalo, to jsem popsal v úvodu tohoto svého článku. Jenže to nebylo vše. Několik dnů před odjezdem české delegace do Izraele dostal pan Lumír Hanuš pozvánku na oběd s premiérovou manželkou, paní Babišovou. Vzhledem ke změnám programu celé delegace toto sice bylo zrušeno, ale zároveň dostal pozvání na další den na snídani. Pan Hanuš pozvání přijal a byl docela zvědavý, o čem všem s ním paní Babišová bude chtít hovořit. Očekáván ale nebyl jen paní Babišovou, ale také premiérem. A hlavním tématem bylo konopí. Premiér toho chtěl vědět hodně. Na závěr pak panu Hanušovi řekl, že by bylo dobré, aby se spolu ještě sešli v Praze a vše to probrali v klidu a důkladněji. Také mu řekl, že jeho cílem je, aby léčebné konopí bylo v Česku pro pacienty zdarma.

Jsme na konci cesty? Myslím, že ne.

Konec v problematice léčby konopím nastane tehdy, až bude jen a jen na rozhodnutí dospělého a svéprávného občana této země, zda si konopí nechá předepsat lékařem a vyzvedne si ho v lékárně, nebo jestli si zasadí svou vlastní kytku a bude se léčit tím, co si sám vypěstuje. A kdy taky bude jen na něm, jestli si při setkání s přáteli naleje skleničku vína, nebo zapálí jointa.

  1. S. Dne 28. 2. 2019, nám VZP poslala své nové rozhodnutí, ve kterém se zavazuje platit naší dceři léčebné konopí z lékárny. Bohužel v tomto jejich rozhodnutí je špatně identifikován druh potřebného LK i jeho množství. Proto dál probíhají jednání mezi naším právníkem a právníkem VZP. O dalším vývoji budu opět informovat.

Málo se ví o tom, že součástí výzkumu antibakteriálních a analgetických účinků látek z konopí bylo i jeho podávání pacientům ve fakultní nemocnici v Brně

Velkou ranou jak pro výzkum léčebného potenciálu konopí, tak hlavně pro pacienty, bylo vyhlášení Jednotné úmluvy OSN o narkotických drogách

V roce 2013 bylo konopí zákonem zařazeno mezi léčiva a vznikl pojem „léčebné konopí“.