Nepatřím k lidem, kteří si libují ve šmírování druhých. Přesto, když se něco děje přímo pod mými okny, tak prostě nemám jinou šanci, než že na to zareaguji.

Konopí a děti

Na začátku léta minulého roku jsem viděl, jak si parta základní školou povinných lidí, upravuje prostor pod jedinými dvěma vzrostlými stromy na náměstí Mládeže tady u nás, v Týně nad Vltavou, aby získali alespoň určitý nádech intimity.

Nejsem uslintaný dědek, a tak jsem neměl v úmyslu veškeré to dění sledovat, jen abych pak mohl někde vykřikovat, jaké „nepřístojnosti“ se tam dějí. Také se tam neděly. Jen tam probíhal ten nádherný život, který my, dospěláci, máme bohužel již dávno za sebou.

Ty lavičky ale nejsou daleko od našich oken a našeho balkónu. A tak jsem prostě nemohl nezaznamenat závan známé vůně v jointu páleného konopí. Seděli tam tři chlapci a joint postupně putoval od jednoho k druhému. Jejich věk jsem odhadoval tak na 14 až 15 let. Napadlo mne, že to začínají dost brzy. Jenže vzápětí na to jsem si uvědomil, že já jsem s cigaretami začínal mnohem dřív, takže nemám co moralizovat.

Tato situace se pak opakovala každý den. A byli dokonce i takoví, kteří si jednoho jointa dali cestou do školy, a po škole to pak zopakovali znovu.

O konopí něco vím. Pěstuji ho pro svou nemocnou dceru již pěkných pár let a každý rok jí pak z něj musím ubalit víc jak dva tisíce jointů. Musím. Nic jiného mi nezbývá. Dcera je nemocná a klasické (chemické) léky jí již víc jak deset let nepomáhají. A tam, kde všechny ty speciální a drahé léky zklamaly, konopí účinkuje s nezměněnou silou stále dál.

A protože konopí nejen pěstuji, ale hledám všechny možné dostupné informace o této bylině a jejích účincích, a taky se zúčastňuji přednášek skutečně renomovaných vědců v tomto oboru, mohu snad říci, že něco málo o konopí již vím. Tak jsem si řekl, že možná některé informace, které o účincích této léčivé byliny vím já, by měli vědět i ti chlapci na těch lavičkách. Protože teprve tehdy, když VÍME, můžeme se správně rozhodnout. A tak jsem se přezul a šel za nimi. Samozřejmě jsem riskoval, že mi řeknou, že mi po tom nic není a pošlou mne někam. Ale nějak jsem cítil, že to za to riziko stojí.

Joint velmi zkušeně zmizel v dlani jeho majitele.

Sotva jsem se přiblížil natolik, že bylo zřejmé, že mířím k nim, joint velmi zkušeně zmizel v dlani majitele, a doposud uvolněné rysy jejich tváří se staly velmi napjatými.

Vše se ale brzy srovnalo. Řekl jsem jim, kdo jsem, že konopí pěstuji pro svou dceru, a že bych jim rád o něm něco řekl, pokud s tím budou souhlasit. Souhlasili a joint se znovu objevil.

Řekl jsem jim, že jim v žádném případě nechci vykládat nesmysly o tom, jak strašně je konopí nebezpečné, že jeho kouření u člověka vyvolává halucinace, že člověk neví, co pak dělá, že je vysoce návykové a že je to vstupní droga k takovému svinstvu, jako je heroin.

Nic takového jsem jim říkat nechtěl, protože to bych jim lhal. Nic z toho totiž není pravda. Konopí nevyvolává halucinace, ale velmi výrazně uklidňuje organismus. Také není fyzicky návykové, jako je na příklad alkohol, kokain, heroin či nikotin, ale je návykové psychicky, jako je na příklad kakao, čokoláda, káva či čaj. Není také vstupní branou k tzv. tvrdým drogám. Na tomto trůnu již dávno a zcela prokazatelně kraluje alkohol. Konopí spíše patří k takzvaným meditačním drogám. Člověk se dostává do velmi uvolněného stavu. Dokáže se na své problémy podívat z naprosto jiného úhlu, kdy i to, co se mu do té doby zdálo být naprosto deprimující a neřešitelné, či řešitelné jen s pomocí velké dávky agresivity, se náhle jeví jako něco, co již není tak neřešitelné, a agresivita se odsouvá zpět pod zámek logického myšlení a empatie.

Vysvětlil jsem jim, že konopí je velmi úžasná léčivá rostlina, o které i velmi významné vědecké osobnosti říkají, že má potenciál do dvaceti let nahradit naprostou většinu uměle vyráběných medikamentů na nejrůznější choroby, jejichž velikou nevýhodou je jejich návykovost a velmi nebezpečné vedlejší účinky na lidský organismus. Nic takového se ale u konopí neprojevuje.

Taky jsem jim ale řekl o jiných vlastnostech této byliny, které právě pro mladé lidi, a studenty obzvláště, zrovna moc dobré nejsou.

Je to určité, poměrně výrazné, blokování krátkodobé paměti. A co je ještě zajímavější, tak tato jeho ne zcela dobrá vlastnost se mnohem výrazněji projevuje u zdravého jedince v poměru k někomu, kdo se konopím léčí. Proč to tak je, nevím. Možná je to proto, že nemocný organismus si látky z konopí přesouvá tam, kde je potřebuje pro své léčení, a jen minimum jich pak může neblaze ovlivňovat myšlenkové pochody v našem mozku. Ale jen možná.

Pokusil jsem se jim toto osvětlit na vlastní zkušenosti. Moje dcera je velmi nemocná. Denně musí vykouřit šest jointů, aby svůj organismus udržela ve stavu, kdy může pohybovat alespoň rukama, používat svůj počítač a nemusí jenom naříkat bolestí. A i přesto, že užívá tak velké množství konopí, není „zhulená“. Dokáže normálně myslet a jednat, normálně komunikovat a denně se učit angličtinu. Psychotický účinek THC se u ní prakticky neprojevuje.

Když jsem si ale já chtěl vyzkoušet, jaký účinek bude mít tato látka na mě, dopadl jsem při následném čtení v odborné literatuře jako sedláci u Chlumce. Ani jednu jedinou stránku jsem nebyl schopen dočíst až do konce s tím, abych si zároveň zapamatoval, co bylo v textu, který jsem četl před dvěma třemi minutami.

„Víte“, řekl jsem jim, „já si myslím, že to nejdůležitější, co student má a neustále potřebuje, je čistá a jasná hlava, která je schopna a ochotna neustále zpracovávat a zařazovat informace, které ten student získává ze svého okolí a hlavně od svých kantorů. A jestliže si před začátkem vyučování dáte jointa, tak jste udělali přibližně totéž, jako když fanoušek hodí sportovci, kterému fandí, a chce, aby vyhrál, klacek pod nohy. Velká část informací se ve vašem mozku vůbec neuloží.

Nehledě na to, že lidský mozek má svůj vývoj. Má dobu zrání, během které je velmi citlivý na nevhodné zásahy do tohoto procesu. U normálního člověka lidský mozek dozrává někdy v období dvaceti až jednadvaceti let. A opět se vrátím k tomu příměru se sportovcem. Proč mozku v  jeho obrovské práci, kdy se snaží dozrát, házet klacky pod nohy tím, že k němu posíláme nějaké látky, které zrovna nepotřebuje?

A ještě jednu zvláštní vlastnost má konopí. Funguje jako univerzální klíč, který dokáže otevřít i ty „skříně“ v našem JÁ, o kterých ani nevíme, že je máme. A i kdybychom o nich věděli, tak bychom chtěli, aby zůstaly zavřené. Jedná se o to, že žádný člověk neví, s jakými dobrými, ale i špatnými dispozicemi, se narodil. A může být, že je v nás uložena dispozice k paranoii nebo ke schizofrenii. Ta dispozice se během celého našeho života nemusí nijak projevit. Někteří vědci ale tvrdí, že konopí má schopnost tu „skříň“ otevřít a nechtěnou dispozici vypustit ven. Stane se to jen u velice malého procenta uživatelů konopí. Možná jsou to jen promile z  celkového počtu. Ale proč riskovat?“

Taky jsem jim řekl, že toto vše jim neříkám proto, abych je od něčeho odrazoval, či jim dokonce něco zakazoval. „Vy jste ve svých patnácti letech dostatečně inteligentní na to, abyste se sami rozhodli. Víte, čeho chcete dosáhnout. A jste to skutečně jen a jen vy, kdo se musí rozhodnout. Ale ke svému rozhodování potřebujete PRAVDIVÉ informace. Já se vám tady snažím říci to, co sám o konopí a jeho účincích vím. Nemám snahu vám lhát, protože se mi to příčí. A teď je již jen a jen na vás, jestli se nad tím, co jsem řekl, zamyslíte, nebo jestli to zahodíte jako nepotřebnou věc.“

Zajímavé je, že mne neposlali „někam“, ale poděkovali mi. A ještě zajímavější je to, že mne pak dva z těch chlapců navštívili a řekli mi, že je škoda, že s nimi takto nikdo nemluví ani u nich doma, ani ve škole.

Dost jsem pak o tom přemýšlel a nakonec jsem se rozhodl, že to tedy těm školám tady u nás nabídnu. A také jsem to udělal.

Rodiče si často myslí, že jejich dítě je nepříliš rozumným člověkem, a proto je potřeba jej neustále poučovat a usměrňovat.

V gymnáziu mi řekli, že o to nestojí a že na takové přednášky oni si zvou odborníky. Nevím sice, jaké odborníky měli na mysli, ale patrně mysleli ty oficiální, kteří tak odborně přednášejí naším státem zoficiálněné nesmysly odborníků, jako je bývalý ministr zdravotnictví Dr. Leoš Heger.

Na ZŠ ve čtvrti Malá Strana jsem měl jednu přednášku a byl jsem po ní odměněn potleskem žáků. Bohužel tato moje přednáška měla velice nepříjemnou vsuvku. Čtvrt hodiny po jejím zahájení doslova vtrhnul do třídy pan ředitel a velmi tvrdě vyvolal jednoho z  žáků. Na chodbě na něj již čekali policisté. Později jsem se dověděl, že ten klučina prodává drogy. Ne zcela jsem pochopil, proč jeho vyvedení ze třídy a předání policii muselo proběhnout tak dramatickým způsobem. Jestli to měla být výhružka ostatním, bylo to ubohé.

Na ZŠ na sídlišti Hlinky jsem měl přednášku ve dvou osmých a jedné deváté třídě. Také tam jsem byl odměněn potleskem žáků, a pak také poděkováním pana učitele a paní ředitelky.

Potlesk žáků mne samozřejmě potěšil, ale také překvapil. Dnešní náctiletí nemají potřebu se vlichocovat. A tak jsem si to vyložil jako poděkování za to, že jsem s nimi nemluvil jako s nic nechápajícími dětmi, ale jako s někým, kdo se má sám právo rozhodnout, co je pro něj dobré a co ne a skutečně mě brali jen jako někoho, kdo jim dal informace, které oni dosud nevěděli.

Rodiče si často myslí, že jejich patnácti, šestnácti či sedmnáctileté dítě je nepříliš zkušeným a rozumným člověkem, a proto je potřeba jej neustále poučovat a usměrňovat. A dělají to v dobré víře. Protože každý rodič chce pro své dítě jen to nejlepší. Jen bychom si všichni měli uvědomit také to, že když chceme někoho poučovat a nějak ho vést, neměli bychom to dělat za pomocí lží a hloupého vymýšlení. A to dokonce ani tehdy, když ty lži a hlouposti mají punc oficiality posvěcené samotným naším státem. Děti nejsou hloupé. Jejich znalosti v jejich patnácti letech jsou mnohem větší a širší, než byly ty naše ve stejném věku. A když tento človíček zjistí, že se jej snažíme usměrňovat lží, proč by nám pak měl věřit v jiných věcech?

To se samozřejmě netýká jen rodičů, ale ještě víc jejich kantorů. Doba, kdy se žákům vtloukalo do hlavy, že Země je placatá a je středem vesmíru, je dávno pryč. Kdysi, když někdo nechtěl na tyto lži přistoupit, upálili jej a ještě se u toho oháněli Bohem. To už dnes neplatí. Tedy alespoň v našich končinách. Naslouchejme svým dětem. Přemýšlejme o tom, co nám říkají. A sdělujme jim své názory na věci, o kterých přemýšlejí. Ale sdělujme jim je tak, aby i oni měli snahu a chuť nás poslouchat a o našich názorech přemýšlet. Pomáhejme jim. Ale nedělejme ze sebe všenejlépevědoucí bohy. Nejsme jimi. A to, že jim je čtrnáct či patnáct, a nám je čtyřicet nebo padesát, na tom nic nemění.

A poslední věta – drží-li někdo v ruce zapálenou cigaretu nebo skleničku s alkoholem, neměl by si hrát na protidrogového odborníka či kazatele.