Konopí a jeho využití ve stavebnictví

428

Protože se v těchto dnech (20. dubna) slaví „marihuanový den“, zaměřím se i v tomto seriálu pro tentokrát na tuto všestrannou rostlinu. Konopí se v přírodních stavbách používá hlavně ve formě izolace, lan, konopného oleje a jako součást tzv. konopného betonu. Jeho možnosti jsou ještě mnohem širší než u dřeva a různých výrobků z něj. Setkáme se s ním v kuchyni i jinde v domácnosti (oblečení, lékárnička), lze s ním výhodně topit. Provázelo nás od dávných dob – a snad nás bude, i přes všechny složitosti, provázet i nadále.

Konopí se začalo nejdřív pěstovat v Asii, na naše území se dostalo pravděpodobně díky Skythům a už před 5000 lety bylo používané na výrobu látek, provazů a také jako potravina. O použití ve stavebnictví v dávných dobách můžeme jen spekulovat, ale je možné, že už naši prapředkové pazdeřím (tedy dřevitou hmotou, která zbude po uvolnění vláken ze stonků) utěsňovali škvíry ve svých obydlích.

Největší rozvoj pěstování a zpracování konopí u nás nastal v 19. století, od jeho konce ale kvůli dovozu levné bavlny (protože největší využití představoval textilní průmysl) přišel postupný úpadek. Na tradici se někteří nadšenci pokoušejí navázat od 90. let 20. století, ale stále nedosahujeme ani desetiny množství pěstovaného konopí ze slavnějších dob (cca 10 000 ha tehdy, před rokem to bylo 569 ha). Navíc téměř chybí zpracovatelské kapacity. Většina konopí se proto dováží ze zahraničí.

Jaké jsou hlavní důvody pro použití konopí při stavbě domu? Nejdřív ty obecné: primární konopné vlákno je považované za nejpevnější a nejdelší vlákno rostlinné říše. Všechny konopné výrobky dobře pracují s vlhkostí (za vlhka je vlákno a výrobky z něj dokonce ještě pevnější než za sucha), jsou velmi trvanlivé, odolné proti plísni, hnilobě a dalším způsobům bio-degradace. Protože neobsahují bílkoviny, nejsou napadány moly ani dalšími škůdci.

Dobré je také to, že jde o plně obnovitelný a tedy ekologický zdroj. Konopí se na jaře zaseje a na podzim se z každého hektaru sklidí asi 7 tun biomasy, z toho cca 1 tuna vlákna, 1 tuna semínek a až 4 tuny pazdeří. Díky svému bujnému vzrůstu konopí nepotřebuje ošetřování chemickými přípravky – oproti tomu při pěstování bavlny nebo lnu se standardně používá velké množství pesticidů a herbicidů. Pokud se nechá sklizené ležet cca 4 týdny na poli (takto se nejlépe uvolní vlákna pro další zpracování), vrátí se až 70 % živin zpět do půdy. Jeho pěstování je tedy velmi šetrné k životnímu prostředí.

Jako další klad bych uvedla to, že práce s konopným vláknem i pazdeřím je příjemná, což se o všech stavebních materiálech říct nedá. Konopí je bezprašné, antistatické a nealergenní. Podle Patrika Majringera, zapáleného přírodního stavitele a propagátora využití technického konopí ve stavebnictví, je konopí „difuzně otevřený, tepelně izolační výplňový materiál, který díky synergickému působení všech svých parametrů nabízí jednu z nejlepších alternativ zdravého bydlení“.

Až do 50. let 20. století, kdy se tu konopí (oficiálně) přestalo pěstovat, se používalo hlavně jako izolace a také ve spojení s hlínou. Pazdeří, které bylo běžně dostupnou a vlastně odpadovou surovinou, se často přidávalo do nepálených cihel (kotovic) a do hliněné omazávky. Stejným způsobem se může používat i dnes – tedy mohlo by, kdyby se z něj nestala poměrně drahá záležitost. Do hliněných směsí se proto v současnosti přidává hlavně sláma, která převzala status hojně pěstované a v podstatě odpadní suroviny a kterou lze pořídit za zlomek ceny konopí. Přesto najdeme konopné pazdeří v některých profesionálně zpracovávaných hliněných omítkách, kde zlepšuje jejich vlastnosti a zabraňuje jejich popraskání.

Další možností jsou izolační rohože z konopného vlákna, které se používají k zateplení stěn, stropů a střechy. Izolují i proti hluku a stejně jako další výrobky z konopí si poradí se škůdci a vlhkostí. Součinitel tepelné vodivosti λ je 0.04 W/m.K, tedy ještě nižší než u minerálních vln a podobný jako u polystyrenu, a jeho kapilární vlastnosti při odvádění vody zaručují stabilitu i v podmínkách, kdy konvenční materiály podléhají destrukci nebo snižují svoji schopnost izolace. K dostání jsou rohože Termo-konopí s přídavkem vlákna z juty, Eco hemp flex, Canabest a další. Všechny obsahují cca 10 % přidaných umělých vláken a jsou impregnované přírodní sodou.

Na stavbě najdou uplatnění i lana a provazy, které mohou zastoupit podlahové lištování (oblé rohy je snadnější obkroužit lanem než rovnými dřevěnými lištami) nebo zábradlí kolem schodiště – toto řešení se užívá poměrně často a ani při jeho schvalování úřady nebývá žádný problém. Ještě známější je použití konopné koudele, což jsou sekundární (kratší) konopná vlákna, na izolaci odovodních potrubí. V dnešní době ji většinou nahrazují materiály na bázi teflonu, přírodní stavitelé ale tento levný a spolehlivý způsob stále oceňují.

Zajímavý je také konopný olej, který podobně jako jiné rostlinné oleje chrání dřevěné materiály před působením plísní, houbami, hmyzem a dalšími vlivy, přitom je opět prostupný vodním párám (na rozdíl od syntetických lazur), pomáhá lépe vykreslit strukturu dřeva a je zdravotně nezávadný. Není ale zcela rezistentní vůči působení UV záření a venkovní povrchy je tedy lepší ošetřit navíc i konopným lazurovacím lakem, který je k dostání v široké paletě odstínů a barev.

Samostatnou kapitolu by si zasloužil tzv. konopný beton (Hempcrete). Jde o směs hydraulického vápna a konopného pazdeří, kterou pravděpodobně znali už staří Egypťané. Hlavně v západní Evropě, kde stojí stovky domů z tohoto materiálu, se prodává už hotový, lisovaný do panelů. U nás se (i kvůli ekonomickému hledisku) většinou míchá přímo na stavbě. Tato směs se pak pěchuje do připraveného bednění. Jak přesně konopný beton namíchat, kam jej dát a kam ne a jak s ním pracovat, to všechno je dobré předem vědět, nebo se nechat vést někým zkušenějším.

Asi největší tuzemský odborník na toto téma, propagátor konopného betonu, lektor i dodavatel jmenovaných konopných materiálů, už výše zmíněný Patrik Majringer, vysvětluje: „Obsažené vápno i po dozrání reaguje se vzdušným CO 2 , díky kterému postupně karbonatuje. Postupem času se tedy mění zpět ve vápenec, který je díky struktuře zvápenatělého pazdeří porézní, díky čemuž izoluje. Čím je konopný beton starší, tím je lepší, díky postupné karbonataci se zlepšují nejen pevnostní charakteristiky, ale i izolační vlastnosti.“

Je důležité si uvědomit, že konopný beton je něco zcela jiného než „beton“ z cementu a písku a má i jiné využití. Není vhodný do základů budov, může se jím ale vylít podlaha (přímo na základový terén), zaizolovat střecha nebo z něj vystavět stěny. Má velmi dobré tepelné i protihlukové izolační vlastnosti, takže takovouto stěnu ani podlahu už není potřeba dodatečně izolovat. Součinitel prostupu tepla U (tedy kolik tepla unikne obálkou domu) je kolem 0,2 W/m2.K, což splňuje současnou normu (0,3) i doporučenou hodnotu (0,2–0,25). Přitom nechává dům difuzně otevřený (pokud se do směsi nepřidá cement, který v některých recepturách také figuruje). Práce s ním je snadná – je lehký (suchý váží 330 kg/m 3 ) a rychle tvrdne.

Překvapilo mě, že část konopného pazdeří dodávaného Patrikovou firmou je vypěstovaná a zpracovaná v Čechách, konkrétně v naší jediné tírně, která se nachází na Rakovnicku (zatímco vápno je nutné brát ze zahraničí). Je to naděje, že se tu tento skvělý, všestranný materiál opět bude pěstovat, zpracovávat a používat. Každopádně by neměl ujít pozornosti nikoho, kdo uvažuje o zdravém, přírodě přátelském a přitom plně komfortním bydlení.