Tímto článkem bych chtěl prozatím uzavřít demonstraci konkrétních případů léčení pomocí léčebného konopí. Jedná se o případ pana Michaela R. Stoopmana z Brisbane v Austrálii, na který mne nedávno upozornil pan doktor Lumír Hanuš.

Je rozdíl, když o někom se zdravotními problémy jen čtete, nebo když k tomu příběhu dostanete i fotodokumentaci. Je rozdíl číst o otevřené ráně na těle člověka, anebo tu ránu na vlastní oči vidět, byť by to bylo jen na fotografii.

A proto se musím omluvit všem těm, kterým pohled na otevřenou ránu nedělá dobře. Ani já nakonec nejsem přítelem šokování za každou cenu. Jenže tady se domnívám, že jsem ty fotky sem zařadit musel. Myslím, že takové, třeba i drastické příklady nejlépe ukazují, jak jsme neustále obelháváni tzv. odborníky typu bývalého ministra zdravotnictví, doktorem Leošem Hegerem, či současného člena Zdravotního výboru Poslanecké sněmovny, doktorem Rostislavem Vyzulou a jim podobným.

Panu Stoopmanovi se v loňském roce udělala na krku bulka, která se neustále zvětšovala. Po vyšetření mu lékaři sdělili, že se jedná o ulcerující (ulcerace = vředovatění) rakovinový nádor, prorůstající do jeho krční tepny, se kterým se ale již prakticky nedá nic dělat. A jediné, co se ještě dělat dá, je mírnění symptomů jeho růstu, to je mírnění bolestí.

Toto sdělení vlastně nebylo ničím jiným než vyjádřením rozsudku smrti. S tím se ale pan Stoopman smířit nechtěl. Říkal si, že verdikt jednoho lékaře ještě neznamená potvrzení skutečného stavu. A tak navštívil další kliniku a dalšího lékaře. A pak dalšího a dalšího. Celkem v Austrálii navštívil 28 onkologů a čtyři lékaře jiných oborů. Jenže všude se dověděl jedno a to samé – my již s tímto nedokážeme udělat nic. Na toto je současná lékařská věda slabá.

Pak se ta rostoucí bulka otevřela a na jeho krku se objevila strašná rána.

Nikomu se ale nechce zemřít. A tak pan Stoopman hledal alternativu. Doslechl se o účincích konopí. Sehnal si další informace a rozhodl se ho vyzkoušet. Zjistil, že v Austrálii se prodávají léčebné výrobky z konopí dánské firmy Endoca. Mimo jiné i konopný extrakt Endoca CBD s velmi vysokým, až třicetiprocentním obsahem cannabidiolu.

Člověku v takové situaci na přemýšlení, jestli něco má či nemá udělat, příliš mnoho času nezbývá. A to si pan Stoopman velmi dobře uvědomoval a podle toho i jednal. Obstaral si Endoca CBD 30% a k němu ještě konopný extrakt s vysokým obsahem tetrahydrocannabinolu (THC) a podle doporučení je začal užívat.

Bohužel v článcích, které jsem si k tomuto případu přečetl, se nikde nic nepsalo o tom, jak je užíval. A to jsem samozřejmě chtěl vědět. Logicky jsem předpokládal, že asi stejně tak, jak to dělal Rick Simpson, když si léčil rakovinu kůže na svém obličeji. Že si extrakt rozetřel po náplasti a touto si přelepil tu hrůznou, otevřenou ránu na svém krku. Jenže jistě jsem to nevěděl. A protože jsem stejně potřeboval jeho souhlas k uveřejnění jeho fotek, rovnou jsem se jej na to zeptal.

Musím říci, že jsem byl jeho odpovědí tak překvapený, že jsem mu raději napsal ještě jednou. Jestli náhodou nedošlo k nějakému omylu. Ale on tu svou původní odpověď potvrdil. Jediné, co pan Stoopman každý den dělal, bylo, že si třikrát denně nakapal po třech kapkách obou extraktů pod jazyk. A začaly se dít věci.

Problémy se mírnily a rána se začala zmenšovat a uzavírat. Výsledek jednoho jediného měsíce léčby konopným extraktem je názorně vidět na druhém snímku.

Michael R. Stoopman – soukromý archiv

Problematikou léčebného konopí se zabývám již osm let. Vyhledávám si případy léčení na internetu, sháním si literaturu, dopisuji si se spoustou lidí. Každý pražský Cannafest pro mne vlastně znamená hodiny prosezené v přednáškové místnosti, kde naslouchám zkušenostem jiných. Taky vidím, jak konopí pomáhá mé dceři a také mně. A tak si myslím, že o této problematice již něco málo vím.

Přesto, když jsem si přečetl toto jeho sdělení, že skutečně konopný extrakt užíval jenom perorálně, tak mi doslova spadla brada. Aby jen toto užívání extraktu vykázalo tak úžasné účinky na otevřený rakovinový vřed tak obrovského rozsahu, to jsem nečekal. A opět to ukazuje na to, že konopí nás svým léčivým potenciálem hned tak překvapovat nepřestane.

Šest měsíců po zahájení této léčby, tedy dávno poté, co již měl být dle lékařů po smrti, se pan Stoopman podrobil dalšímu vyšetření na onkologii. A překvapení lékaři mohli konstatovat pouze jediné – rakovina, se kterou si farmaka světových farmaceutických firem a týmy onkologických pracovišť nevěděly rady, byla poražena. Pan Stoopman byl prohlášen za zcela zdravého.

Tento muž má to štěstí, že žije v Austrálii. V zemi, kde se dospělý a mentálně zdravý člověk může sám rozhodnout, jak se bude léčit. Je to na jeho svobodné vůli. My, tady v Česku, takové štěstí nemáme. Stále to u nás vypadá jako za rakousko-uherského císařství či jako za komunistů. Stát si osobuje právo rozhodovat o nás ve všem. A to bez ohledu na to, jestli je to pro nás prospěšné, či jestli nás jeho rozhodnutí zabíjí. Moje dcera Martina má třináctiletou zkušenost s užíváním konopí pro potlačení symptomů své velmi kruté nemoci. Třináct let jí se stále stejnou sílou tato léčivka pomáhá tam, kde selhala všechna farmaka. A ke stejnému závěru, tedy že jí skutečně v současné době již pomáhá jen konopí, přišly i její dvě odborné lékařky. Přesto Všeobecná zdravotní pojišťovna neustále tvrdí, že tímto se léčit nesmí. A jako alternativu jí, tedy člověku, který již pohybuje pouze svou hlavou a částečně rukama, nabízejí rehabilitační cvičení a botulotoxin. Co k tomu dodat?

A politici?

Opět se musíme dívat na to, o kterých politicích hovoříme. Ve které zemi tito politici rozhodují. V Kanadě, Izraeli, Německu, většině států Spojených států amerických a dalších zemích této planety je na pacientovi, jestli se chce pomocí chemických preparátů farmaceutických firem propracovat až ke své předčasné a mnohdy velmi kruté smrti, nebo jestli to zkusí s konopím. A to konopí tento pacient buď dostane v lékárně zdarma, jako je tomu v Německu, nebo, jak to funguje třeba v Izraeli či Kanadě, za tak malý peníz, že si ho v lékárně může koupit i bezdomovec. Maximální cena za 200gramovou dávku se pohybuje v relaci 1/10 tamního nejnižšího příjmu. Je to tedy jen na jeho svobodné vůli.

A mohlo by se zdát, že stejnou možnost volby mají pacienti i v Česku. I tady politici rozhodli, že konopí je lék. I tady se tato léčivka občas ve velmi malých množstvích objeví v lékárnách. A jak v televizním pořadu paní Jílkové vykřikoval člen Zdravotního výboru Poslanecké sněmovny MUDr. Vyzula, i tady si ho přece každý, kdo má speciální recept, může v lékárně koupit. Již k tomu ale nedodal, že maximální měsíční dávka českého pacienta nebude stát 1/10 nejnižšího příjmu, ale víc jak jeho desetinásobek.

V posledních volbách se složení Poslanecké sněmovny poměrně výrazně změnilo. A velmi silné pozice tam mají i strany a hnutí, které mnohokrát proklamovaly, že jejich jediným zájmem je zájem obyvatel, a to dokonce i těch nejubožejších. Představitelé některých z nich přímo říkali, že se postarají o to, aby se léčebné konopí stalo skutečně dostupným všem těm, kteří ho potřebují pro své léčení. To bylo před volbami. Uběhl bezmála rok a tito politici mlčí. Proč? Zapomněli na nás? Nebo jim bylo sponzory z farmaceutických firem doporučeno, aby zapomněli?

Bohužel v Česku jsou lidská práva a svobodná vůle obyvatel jen předvolebními tématy. Po volbách pak zaúčinkuje „Sklerósis politikus“ a na všechny sliby se zase na čtyři roky zapomene. Myslím, že bychom si to měli pamatovat.