Konopí a přednáška o drogách v Semilech

196
Mgr. Pavel Kuřátko

Když jsem poprvé uviděl ten natočený šot z přednášky v Semilech, nechtěl jsem věřit vlastním očím ani uším. Tu přednášku, jejíž internetovou adresu přikládám na konci tohoto svého článku, prezentoval pracovník valdické věznice, pan Mgr. Pavel Kuřátko. Nepřednášel ale pro kriminálníky svého ústavu, ale pro žáky a studenty posledních tříd základních a prvních tříd středních škol. Tento detail ovšem pan magistr při své inteligenci patrně nezaznamenal. A podle toho dikce přednášky vypadala.

Hned v počátku všechny žáky a studenty seřval, aby bylo jasné, kdo je tam šéf, a že oni jsou jen stádo tupců, které on musí řádně poučit. Jakýkoliv jiný názor, než ten svůj nepřipustil, protože jediný, kdo má zkušenosti z basy, a tím také jediný, kdo má pravdu, je on.

Chvílemi jsem měl dojem, že pan magistr odněkud nenadále vytáhne pendrek a začne ty kluky a holky mlátit, aby ještě lépe pochopili, „co on jim chce do těch jejich tupých palic vtlouci“.

Dáma, která toto vše na videu komentovala, se rozplývala nadšením, jak si pan Kuřátko briskně dokázal zjednat respekt, a dávala ho učitelům těch studentů za vzor. A já jsem měl dojem, že jsme se vrátili v čase do předminulého století.

A že se tato přednášková zrůdnost nelíbila jenom mně, potvrzuje otevřený dopis šéfredaktora časopisu ROOTS, pana Jindřicha Krásy. Píše v něm:

Otevřený dopis starostce Semil v reakci na “přednášku” Mgr. Kuřátka o návykových látkách:

Vážená paní starostko,

Před pár dny jsem měl možnost zhlédnout záběry z přednášky Mgr. Kuřátka o drogové problematice a nestačil jsem se divit.

V 21. století, v době, kdy takřka celý svět pochopil, že válka proti drogám selhala na plné čáře, kdy mnoho států legalizuje léčebné užívání marihuany (včetně České republiky!) i užívání marihuany rekreační, kdy další a další oficiální výzkumy ukazují, že nebezpečnost marihuany je násobně nižší, než u legálních látek, jako je například alkohol nebo tabák, vy strašíte nedospělé žáky školy tímhle pánem? Člověk, který zahájí „přednášku“ výhrůžkami a přistupuje k dětem jako k předem vinným?

Žádám Vás o vysvětlení, zda k této situaci došlo kvůli Vaší neznalosti dané problematiky, nebo z neznalosti obsahu vystoupení pana magistra. Nebo jste akci uspořádali s vědomím, co se na ní bude dít?

Tento e-mail prosím berte jako otevřený dopis, který zveřejním i na sociálních sítích.

Předem děkuji za odpověď a přeji Vám krásný den,
Jindřich Krása
Šéfredaktor časopisu ROOTS

(Pozn. redakce: Do uzávěrky tohoto vydání časopisu ROOTS odpověď od paní starostky nedorazila.)

Taky pořádám přednášky o drogách a jejich účincích. Hlavně pak o té mezi studenty nejrozšířenější droze, o konopí. A několikrát jsem tuto tématiku přednášel i na školách. Na příklad tady v Týně nad Vltavou, nebo v Buštěhradu. Svou přednášku nezačínám tím, že bych si řvaním, předváděním svalů a své nadřazenosti v momentálním postavení zjednával pořádek. Spíše začínám poděkováním, že jsem byl pozván, a vysvětlením, kde se ve mně vzala ta drzost, že jim chci o této problematice něco povědět. Vysvětlím jim, že náš stát mne, bohužel, postavil do situace, kdy musím přestupovat jeho vlastní zákony. Že mám těžce nemocnou dceru, které již dvanáct let neúčinkují žádné syntetické léky proti symptomům její nevyléčitelné nemoci, zato jí velmi pomáhá konopí. A to já pro ni protizákonně pěstuji a zpracovávám. A protože to již dělám dlouhé roky, a neustále k této problematice po celém světě vyhledávám další a další informace, dost jsem se o tom dověděl. Také jim říkám, že toho také dost vím konkrétně o účincích konopí, a to jak o těch dobrých, tak i o těch nepříjemných. Vím to, protože i já mám od své lékařky předepsáno užívání konopí na své zdravotní problémy.

Pak jim vysvětlím, že není účelem mé přednášky je od něčeho odrazovat, nebo je k něčemu nutit. Přesto, že je mi již dvaasedmdesát let, tak si velmi dobře pamatuji na tu nádhernou dobu, kdy jsem byl v jejich věku. Pamatuji si na to období vzdoru, kdy jsem i já byl přesvědčený o tom, že to, co mi říkají starší lidé, učitelé a dokonce i rodiče jsou jen bláboly lidí, kteří nic nechápou a jen mne neustále chtějí někam strkat. A až mnohem později jsem pochopil, že ti lidé to se mnou mysleli dobře. Jen to neuměli dobře podat. Říkali mi to jako nějakému nesvéprávnému usmrkanci, jenže já jsem se žádným nesvéprávným usmrkancem tehdy již být necítil. A proto, že bych se s nimi chtěl na něčem dohodnout. Já jim řeknu všechny své poznatky a nechám jen a jen na nich, co s tím pak udělají. Jestli se nad tím zamyslí, nebo jestli to „zmuchlají a zahodí“. Protože já si velmi dobře uvědomuji, že oni nejsou žádní hlupáci. Naopak, že v mnohém jsou jejich znalosti mnohem větší, než jsou ty moje. Na příklad v oblasti PC, kde já se plácám jako ryba na suchu. A také velmi dobře vím, že ani já, ani jejich učitelé, a dokonce ani jejich rodiče nemáme šanci jim cokoliv vnutit. A když se o to budeme pokoušet, tak toho spoustu ještě více pokazíme. A to já nechci. Také jim říkám, že mne mohou kdykoliv přerušit a zeptat se mne to, co je zajímá, a že já jim pravdivě odpovím. Pravdivě. Ať to bude příjemné, nebo nepříjemné. A podle toho se také řídím.

Druhý den po jedné takové mé přednášce tady v Týně nad Vltavou u nás někdo zvonil. Dole, před domem, stáli tři chlapci. Řekli mi, že oni jsou také z té třídy, kde jsem přednášel, a že mi přišli poděkovat. Že spoustu těch věcí, které jsem jim řekl, oni nevěděli, a že konopí kouřili skutečně jen z hecu, protože je to zakázané, a protože tím působí na holky jako rebelové, a to se jim líbí. Po té ale, co si mne poslechli, že toho nechají, a když, tak se ke konopí vrátí až po všech studiích.

Já jsem jim totiž na té přednášce řekl, že z konopí strach mít nemusí. Že pokud to s ním přeženou, tak jim jen bude hodinku či dvě blbě. Ale jinak se jim nic nestane. Ale také jsem jim řekl a popsal ty velmi nepříjemné účinky konopí na krátkodobou paměť. Konopí ji totiž velmi účinně blokuje. Ne na dlouho. I tento efekt po pár hodinách odezní a vše se vrátí do normálu. Jenže tato jeho vlastnost je pro studenty prostě katastrofa. Vysvětloval jsem jim, že každá škola, kterou dělají, je jejich přípravou do jejich dalšího života. A že skutečnost je taková, že ti, kteří vystudují úspěšně, mají nesrovnatelně větší šance na získání zaměstnání, které pak pro ně nebude jen zaměstnáním, ale také jejich koníčkem a potěšením. Ale opět jsem jim řekl: „Vy, a jenom vy jste ti, kteří teď rozhodujete o tom, jaký bude váš další život. Klidně se na to, co já vám tady říkám, můžete vykašlat a dál si každý den před školou někde v křoví či na záchodě jointa a domnívat se, že jste s tím hloupým systémem vypekli. Jenže ono je to jinak. THC z toho jointu vám naprosto spolehlivě přibouchne dveře do vašich paměťových buněk, a z toho, co vám pak ve třídě vykládají vaši učitelé, vám v hlavě mnoho nezůstane. Jinými slovy vy sami si své studium velmi tvrdě komplikujete a ztěžujete. Proto moje rada zní – počkejte s konopím až po studiu. Nenechte si ho vzít, protože ho skutečně můžete velmi potřebovat. I moje dcera byla mladá, krásná holka, která se celým svým JÁ těšila do života. Perfektně lyžovala. Závodně tančila. Vystudovala konzervatoř a pak učila postižené děti hře na kytaru. Vdala se a chtěla mít své děti. Pak ji začaly brnět prsty a začala zakopávat tam, kde se zakopnout nedalo. Dnes je na invalidním vozíku a ke všemu, i k pouhému utření zadku potřebuje asistenci, protože sama to nedokáže. A kdyby nebylo konopí, tak by již dvanáct let nežila. Tak si ho vzít nenechte. Ale počkejte s ním až po studiích, nebo až ho, nedej bože, sami budete potřebovat.“

A ti patnáctiletí kluci mi přišli poděkovat.

A ze školy v Buštěhradu mi napsali, že žáci po přednášce prohlásili, že to byla ta nejlepší přednáška, jakou kdy slyšeli.

Já to nepíši proto, abych se vytahoval. Píši to proto, že jsem bytostně přesvědčený o tom, že třinácti, čtrnácti či patnáctileté děti jsou již dostatečně vyspělé na to, aby se samy dokázaly rozhodnout, co je pro ně dobré a co ne. Nejsou to žádní nemyslící ubožáci, které je nutné do toho správného směru dokopat, jak to předváděl pan magistr Pavel Kuřátko v Semilech. Oni jen potřebují informace. Ne „správně“ formulované lži oficiální propagandy a fanatických odpůrců čehokoliv.

Říkejme jim pravdu. Tu příjemnou, ale i tu nepříjemnou. A nechejme na nich, aby se rozhodli. A věřme jim. Protože naprostá většina z nich se rozhodne správně.
Na video z přednášky v Semilech se můžete podívat na Facebookovém profilu města Semily: https://www.facebook.com/mesto.semily/videos/1688955511189451/, nebo na YouTube, kde stačí do pole pro vyhledávání napsat „Přednáška Kuřátko“.