Konopí a seminář na MZ ČR

172

Dostal jsem pozvání od pana ministra zdravotnictví Mgr. Adama Vojtěcha, abych se jako host zúčastnil semináře na téma „Konopí pro léčebné účely“, na kterém budou své názory na tuto problematiku prezentovat nejen přednášející, ale následně v diskusi pozvaní předsedové odborných lékařských společností, představitelé pacientského spolku KOPAC a také poslanci – členové zdravotního a sociálního výboru.

Musím se přiznat, že mne to potěšilo. Konečně jsem si mohl přímo poslechnout názory těch, kteří problematiku konopí mohou posunout z oblasti cílených lží a dezinformací do oblasti seriózního přístupu k problematice širokého využívání konopí jako léčivé látky.

Seminář se uskutečnil v úterý 15. května v 9 hodin dopoledne v budově MZ a já jsem tam byl málem první (kdyby náš autobus neměl zpoždění, první bych byl). Dal jsem si kávu a sledoval jsem přicházející. Některé jsem znal, a tak jsme se přivítali. Doktor Radovan Hřib z Centra pro léčbu bolesti FN u sv. Anny v Brně, Ing. Tomáš Kubálek, který mi před pár lety zavolal, že tomu konopí, které on přivezl do našich lékáren z Holandska, již končí expirační doba a bude se muset spálit, tak jestli bych nechtěl povolené množství (tehdy 20 g) koupit proti předpisu za 1 Kč/g (samozřejmě jsem chtěl a koupil), můj přítel Robert Veverka, šéfredaktor magazínu Legalizace, MUDr. Pavel Kubů, člen výboru KOPAC a předseda Etické komise Národního monitorovacího centra pro drogy a závislosti a samozřejmě jsem se přivítal i s panem ministrem Adamem Vojtěchem.

Ten pak seminář zahájil. A ten úvod byl poměrně jasný – současný stav dobrý není. Do lékáren se nakoupí léčebné konopí, z něhož velkou část je nutné po určité době spálit, protože mu skončí expirační doba. Povědomí o léčebném konopí je mezi lékaři nedostatečné a je málo těch, kteří ho mohou předepisovat. Odborné lékařské společnosti, jako je Česká neurologická společnost či Česká onkologická společnost, se staví k léčebnému konopí a jeho případnému proplácení ze zdravotního pojištění velmi rezervovaně. Cena konopí je natolik vysoká, že je pro naprostou většinu potřebných nedosažitelné, což vede k jeho nelegálnímu pěstování.

V závěru pak vyzval účastníky semináře k zamyšlení, co udělat pro to, aby se současný stav zlepšil, aby lékaři byli ochotnější léčebné konopí předepisovat, a jaká nastavit pravidla okolo této léčivky do budoucna.

Obdobně po něm hovořil i jeho náměstek pro zdravotní péči prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph.D. Ten zcela jasně řekl: „Na ministerstvu zdravotnictví jednoznačně chceme, abychom tady měli legální prostor pro využívání léčebného konopí.“

Dále tam byl Ing. Petr Novák z Inspektorátu omamných a psychotropních látek MZ, který hovořil o legislativní problematice, prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., MBA, přednosta České lékařské společnosti J. E. Purkyně, o jejich pohledu na užívání konopí pro léčebné použití, Mgr. Irena Storová, ředitelka SÚKL na téma Konopí pro léčebné použití v legislativě a praxi, předsedkyně lékové komise SZP ČR Mgr. Kateřina Podrazíková na téma „Konopí pro léčebné použití z pohledu Svazu zdravotních pojišťoven“, MUDr. JUDr. Petr Honěk, náměstek ředitele VZP pro zdravotní péči s tématem „Konopí pro léčebné použití z pohledu Všeobecné zdravotní pojišťovny“ a MUDr. Radovan Hřib z Centra pro léčbu bolesti FN u sv. Anny v Brně se svými zkušenostmi s léčením konopím.

Mně bylo jasné, že nemohu čekat žádné jásavé přivítání „konopného věku“ v léčení. Vždyť ještě před pár lety byla politicko-medicínská kampaň proti této bylině přímo fanatická. A v mnoha případech je tomu tak doposud. Na druhé straně jsem ale přeci jen čekal, že když je po světě již tolik konkrétních případů konopím léčených a vyléčených lidí, když tolik význačných vědců, kteří se konopím zabývají dlouhé roky a jejich vědecké práce jsou v dosažení i na internetu, poukazuje na jeho obrovský léčebný potenciál a když již tolik významných států mění svoji restriktivní politiku vůči konopí a zpřístupňuje ho svým nemocným, tak že i zde zaznamenám minimálně zájem členů lékařské obce získat k této problematice co nejvíce informací. Čekal jsem, že ti, kteří s konopím doposud do styku ve své praxi nedošli, se budou ptát těch, kteří již nějaké zkušenosti mají. Že sami budou po ministru zdravotnictví požadovat, aby jim tedy bylo umožněno se k potřebným informacím dostat. Že budou požadovat uspořádání vědeckých konferencí, kde nebudou přednášet fanatičtí odpůrci a ochránci obchodních zájmů farmaceutických firem, ale třeba lékaři a vědci z izraelských zdravotních zařízení, kde konopí aplikují denně. A k této mé úvaze nahrávalo i to, že posledním přednášejícím byl doktor Radovan Hřib od sv. Anny, protože ve své přednášce vysvětlil, jakým způsobem, na co a s jakým úspěchem konopí používají.

Pak byla vyhlášena diskuse. A jako první jsem se do ní přihlásil já. Samozřejmě jsem měl připomínky k příspěvkům přednášejících. Hlavně pak k zástupcům VZP a SÚKL. Upozornil jsem je, v jaké situaci jsou dnes nemocní lidé, jako je moje dcera. Lidé, kterým již prokazatelně syntetické léky na jejich zdravotní problémy neúčinkují, pomáhá jim ale konopí. Jenže v přístupu k němu jim brání sám jejich stát. Jako kdyby nějaké dodržování zákonů a nařízení, přijatých na základě nedostatečných informací a dokonce lží, mělo přednost před mírněním utrpení a léčení těžce postižených lidí. Upozornil jsem je, že SÚKL svými Opatřeními obecné povahy, vztahujícími se k léčebnému konopí, a tím, jakou na léčebné konopí nasadil cenu, vlastně prohlásil, že na léčení touto bylinou mají právo pouze bohatí podnikatelé a vysoce postavení politici a státní úředníci. A já si myslím, že to správné není. Také jsem je upozornil na to, že pracovníci VZP nemají naprosto žádný zájem umožnit svým klientům přístup k tomuto léčivu, nezajímají je závěry odborných lékařů konkrétních pacientů a jedinou snahou vedení VZP je zabránit odtoku peněz z jejich konta na proplácení nehrazených léčiv a léčebných postupů. A to dokonce i tehdy, kdy na to mají, dle §16 Zákona o veřejném zdravotním pojištění, nárok. A upozornil jsem všechny i na podivné jednání předsedy a místopředsedy České neurologické společnosti, kteří mi na můj dotaz, proč brání pacientům v přístupu k léčebnému konopí, prostřednictvím svých asistentek či sekretářek odpověděli, že léčebné konopí je nezajímá a že oni udělají vše, co jen mohou, jen aby léčebné konopí nikdy nebylo z veřejných prostředků hrazeno. Také jsem jim řekl, že i my, stejně jako sousední Německo, jsme členové Evropské unie. Přesto v Německu pacient s receptem dostane léčebné konopí v lékárně zdarma a německý úřad, kontrolující vše okolo léčebného konopí, na další čtyři roky vypsal zakázku na 6,5 tuny této léčivky. V Česku je ale konopí vyhrazeno jen boháčům. A pokud se jedná o výhled, tak SÚKL na letošní rok, po dlouhých a nesmyslných peripetiích, vypsal a vysoutěžil zakázku na čtyři či šest kilogramů této byliny. Jenže ani tak konopí v lékárnách není.

Pak se do diskuse přihlásily zástupkyně České neurologické a České onkologické společnosti. Obě vlastně prohlásily, že nemají dost informací, že zde doposud nebyly provedeny žádné vědecké srovnávací a další studie a že tedy zařazení konopí mezi léčiva odporuje pravidlům a nemělo se tak stát. Ani jedna z nich žádné řešení nenavrhla. Jediné, co vyjádřily, byl jejich odpor k této záležitosti.

Ta diskuse pokračovala dál. O své práci a svých zkušenostech okolo léčebného konopí hovořil i zástupce KOPAC MUDr. Pavel Kubů. Znovu se přihlásil i doktor Radovan Hřib a svůj názor na celou tuto problematiku vyjádřil i jeho jmenovec, JUDr. MUDr. Zdeněk Hřib z České pirátské strany.

Ještě před koncem MUDr. Kubů vyjádřil poděkování panu ministru Vojtěchovi za to, že tento seminář uspořádal. A já se k tomu poděkování připojuji. Protože to je snad skutečně poprvé, co byla takováto akce uspořádána ne se záměrem ještě více na léčebné konopí nakydat vyfabulovanou špínu a nepravdy, ale se záměrem vyzvat k hledání cesty, jak léčebné konopí nemocným zpřístupnit.

O půl dvanácté vše skončilo a já jsem měl o čem přemýšlet. Jenže až příliš mnoha věcem jsem neporozuměl a nerozumím dosud. Ne tomu, co říkali politici a státní úředníci. Ale tomu, co řekli a co neřekli v diskusi lékaři.

Chtěl jsem o tom všem napsat článek hned druhý den. Jenže to nešlo. Nebyl jsem schopen dát dohromady ani jednu kloudnou větu. Neustále se mi v hlavě jen honily stále stejné otázky. Otázky, na které by odpověď měla být naprosto samozřejmá. Jenže ona není.

Proč lidé ve vedení odborných lékařských společností jdou tak tvrdě proti léčebnému konopí? Tvrdí, že nemají dost relevantních informací. Tak proč o ně zároveň nemají žádný zájem? A proč nemají naprosto žádný zájem o informace od pacientů, kteří již konopí s úspěchem užívají?

Kolik je syntetických léků, u kterých se otevřeně přiznává, že se vlastně neví, proč léčí? Tak proč u konopí je to pro ně nepřekročitelná překážka?

Mojí dceři Martině konopí prokazatelně pomáhá. A potvrdily to i její odborné lékařky. Tak proč jiní lékaři, kteří ji nikdy v životě ani nezahlédli, tvrdí, že konopí užívat nesmí a že musí užívat botulotoxin, opium, fampyrin a další, které jsou ale dle jejích lékařek pro ni naprosto nevhodné?

Lékaři jsou tady přece proto, aby nemocným, starým a postiženým lidem pomáhali. Aby mírnili a léčili jejich nemoci. Aby zachraňovali jejich životy. Nebo aby alespoň zkvalitňovali zbytky jejich života natolik, aby z tohoto světa odcházeli jako lidé, a ne jako sadisty týraná zvířata. A aby toto vše dělali tak, jak je to nejlepší pro toho pacienta, a ne pro někoho, kdo chce na jejich utrpení jen vydělat.

Jenže cítí to takto oni všichni? Proč mám stále větší a větší dojem, že pro mnohé z nich je utrpení a smrt těchto lidí přijatelnější než narušení dobrých vztahů s farmaceutickými firmami?

A jsou tito lidé ještě stále lékaři, nebo se z nich již stali jen lobbisté farmaceutických firem a pohřebních ústavů?

A proč se mi stále víc a víc potvrzuje, že lékaři, kteří se již s konopím seznámili, ho obhajují, a naopak ti, kteří s ním nikdy nepřišli do styku, jsou ti největší „experti“ v boji proti němu?