Konopí a mé hloupé opakování se

Před pár dny jsem si uvědomil, že bych měl oslavit jedno své výročí. Je tomu již šest let, co jsem se rozhodl, že pro svou nevyléčitelně nemocnou dceru budu pěstovat a zpracovávat konopí. A že udělám vše pro to, aby tato léčivka byla zdarma nebo za malý peníz k dispozici všem těm starým a nemocným lidem, kterým, stejně jako mojí dceři, syntetické léky nepomáhají.

Že moje dcera trpí již víc jak dvacet let progresivní formou roztroušené sklerózy a legální léky jí nepomáhají, jsem psal již mnohokrát, a tak se k tomu vracet nyní nebudu.

Jenže co bych vlastně měl oslavovat?

Přestože jsem oslovil prakticky všechny, kteří by ten současný krutý a nelidský stav lidí, jako je moje dcera, mohli změnit, neudělali prakticky nic. Ano, každý mi napsal, jak s naší dcerou a s námi cítí, ale to bylo vše. Morální zvrácenost mocných tohoto našeho státu jsem si skutečně mohl „vychutnat“ do sytosti.

Ministři zdravotnictví až po současného MUDr. Svatopluka Němečka nemohli a nemohou nic udělat, protože prý je to věcí Státního úřadu pro kontrolu léčiv.

Ředitelé Státního úřadu pro kontrolu léčiv až po současného Zdeňka Blahutu nemohli nic udělat nejdříve z důvodu uzavřených mezinárodních smluv a nyní protože je to věcí Všeobecné zdravotní pojišťovny, která prý konopí odebírané z lékáren proplatit může.

Ředitel VZP Ing. Zdeněk Kabátek mi prostřednictvím své revizní lékařky s odborností ZUBAŘ vzkázal, že nic dceři proplácet nebude, protože tato ještě nevyzkoušela opium.

Od ministra spravedlnosti JUDr. Roberta Pelikána a od soudkyně Krajského soudu v Českých Budějovicích jsem se dověděl, že stát tím, že dceři neumožní dostat se k jedinému léčivu, které jí ještě pomáhá, žádná její lidská práva neporušuje.

Ombudsman Mgr. Anna Šabatová se odmítla tímto problémem zabývat, dala mi najevo, že ji tím nemám otravovat, a že se s tím mám obrátit na politiky.

Opakuji se, že? Toto všechno jsem již napsal snad tisíckrát. A patrně již tím obtěžuji i lidi, kteří mi dříve fandili. Jenže co mám dělat? Co musí člověk v tomto našem státě udělat, aby si někdo z těch mocných, které my jsme vyzvedli k těm naplněným korytům Sněmovny, Senátu a vlády vůbec, všiml toho, že tam dole, mezi tou jimi opovrhovanou smečkou jejich voličů je někdo, kdo strašně trpí a bez té léčivky zemře? Záleží na tom vůbec někomu?

Jistě, já chápu, že tito mocní mají převelice moc práce s tím, aby se u těch naplněných koryt udrželi co nejdéle. Že na ně útočí ti, kteří tu svou nenažranost tak přehnali, že museli odejít k méně naplněným korytům, a teď se snaží dostat zpět, protože ještě stále je v tom nepatrném Česku uprostřed Evropy co rozkrádat. Ale třeba by jim v tom „udržení se“ pomohlo, kdyby projevili trochu lidskosti. Kdyby se přestali zabývat JENOM sami sebou a občas pohlédli i na ty nejbezmocnější. I moje dcera, přestože je naprosto invalidní, se zúčastňuje voleb. Jistě, ona se do volební místnosti sama nedopraví, ale oni za ní přijdou s volební schránkou a ona tam dá svůj hlas. Jako i ti ostatní bezmocní.

A komu asi tito lidé dávají svůj hlas? Těm, co je přehlíží jako obtížný hmyz či lidský odpad nebo těm, kteří se alespoň trochu projevují lidskostí a snaží to jejich utrpení zmírnit?

Jenže tady se opět projevuje ten strach ze ztráty místa u naplněného koryta. Všichni ti Němečkové, Pelikánové, Šabatové a já nevím, kdo ještě, totiž mají strach, že ti bývalí mocní, a dnes již jen nenažraní, by na ně pak mohli zaútočit. Protože co kdyby je pak nařkli třeba z „rozvolňování“ drogového trhu? To by je pak skutečně mohlo ohrozit, nebo nejméně by jim to tu jejich pozici u koryta mohlo ztížit. To pak patrně všichni ti staří a třeba i smrtelně nemocní musí pochopit, že se dostávají až na druhou, třetí, pátou či desátou kolej a že pak již není možné se nad jejich problémy zamýšlet.

Asi to vypadá, že jsem hloupě sarkastický. Nejsem. Jsem jen z toho všeho dost nešťastný. Možná je to ode mne hloupé, ale já skutečně nemohu pochopit, že se ti, kteří mají moc to vše změnit, chovají jako by v sobě neměli ani tu nejposlednější špetku citu, empatie, lidskosti. Vypracovali a v chodu udržují systém lží, oblbování a nelidskosti jen proto, aby různá sdružení farmaceutických šmejdů nepřišli o výdělek na nebezpečných syntetických lécích, na kterých v současné době vydělávají miliony a miliardy, a které by konopí nejen v plné míře nahradilo, ale nahradilo by je bez jakýchkoliv špatných vedlejších účinků.

Moje dcera nepotřebuje opium. To by ji sice také a zcela spolehlivě zbavilo bolesti, ale člověku, kterému díky jeho nemoci velmi špatně funguje jeho střevní svalstvo, se dávat nesmí, protože vyvolává zácpy. Nehledě k tomu, že dávky opia, které by musela užívat, by z ní udělali neustále spící a nemyslící bytost. To konopí nedělá. I když denně musí vykouřit šest jointů a v jídle spotřebovat dalších šest gramů drceného konopí, tak se na ní naprosto neprojevují jeho psychoaktivní účinky. I po spotřebování takového množství konopí je schopna se normálně bavit, povídat si o čemkoliv, učit se angličtinu a já nevím, co ještě bych měl vyjmenovat, a nikdo na ní užívání konopí nepozná.

Ona nechce být jen dalším pokusným králíkem farmaceutického loby. Ona se potřebuje jen zbavit obrovských křečí, bolestí a zácpy. To jsou problémy, které jí, mimo jiné, přináší její nemoc. A toto vše zcela spolehlivě odstraňuje konopí. Tak proč jí Všeobecná zdravotní pojišťovna nutí do opia, které u ní ještě ke všemu její odborná lékařka zavrhla?

A hlavně – proč je ona a všichni ti ostatní ve stejné či podobné situaci, těm našim Němečkům, Pelikánům, Kabátkům a Šabatovým tak ukradená, že je pro ně přijatelnější, aby zemřeli v bolestech a křečích, než aby se jim pomohlo takovou nepatrností, jako je skutečná dostupnost jedné léčivé rostliny, která na jižní Moravě volně roste v kdejakém příkopu, a kterou já pro ni musím pěstovat jen za cenu toho, že musím porušovat zákon?

Sdílejte tento příspěvek:
Přihlaste se k odběru novinek:

Další články:

Nepřehlédněte:

Časopis Roots se stává mediálním partnerem prvního ročníku Festivalu konopí Growfest, události slavící Světový den konopí v roce 2024.