Z různých stran slýcháme, že konopné plasty nás zachrání před utonutím v horách plastového odpadu, ale vědecky podložená data naznačují, že pravda je jako vždy poněkud komplikovanější.

Mezi příznivci této rostliny se čím dál častěji říká, že konopné plasty by mohly nahradit veškeré synteticky vyráběné plasty. Ano, konopí může být relativně dostupné řešení pro výrobky na jedno použití. Jak je to ale s věcmi, které musejí vydržet o trochu déle, jako třeba obaly na telefony, lahve na vodu, autosoučástky, pořadače, bedny, třpytky a podobně? A pak je tady také samotný problém s rozložitelností – s konopím to není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.

Průměrný obyvatel západního světa vyhodí do popelnice každoročně desítky kilogramů plastu, což není zrovna málo. Ty pak znečišťují oceány, zabíjejí mořské živočichy, otravují zemi a vzduch a ukládají se v zažívacích traktech zvířat i lidí. Stále navíc nevíme, jaké následky bude poslední jmenované ještě v budoucnu mít. Minulý rok ukázalo šetření magazínu National Geographic, že 91 procent všech plastů na světě není recyklováno.

Proč problém ignorujeme?

Pokud vás už předešlá čísla rozrušovala, teď je nejvyšší čas se posadit. Už dávno víme, že jsou plasty životnímu prostředí více než škodlivé – ale pokud brzy nepřijdeme na to, jak se jich zbavit, mohl by se svět za chvíli úplně zadusit. Doslova. Běžné umělé hmoty se rozpadají více než 400 let. Není tedy divu, že se jim zvířata na moři, ve vzduchu i na zemi mohou v potravě jen těžko vyhnout.

Studie citovaná v článku National Geographic, kde byla označena za „první celosvětovou analýzu všech kdy vyrobených plastů“, navíc přichází s dalšími děsivými statistikami. Podle zmíněného článku se „z celkového množství 8,3 miliardy tun vyprodukovaného plastu celých 6,3 miliardy tun stalo umělohmotným odpadem. Z něho jsme recyklovali pouhých 9 procent. Valná většina – přesněji celých 79 procent – se hromadí na skládkách nebo se někde povaluje.“ Výzkumníci odhadují, že „v roce 2050 by mohlo být na skládkách až 12 miliard tun plastů.“

Roland Geyer, hlavní autor studie, vysvětluje, že plasty mají krátkou dobu použití. Do jednoho roku od výroby vyhodíme polovinu z nich na skládku nebo je rozneseme po Zemi jako smetí, které se nezadržitelně přidává k dalším osmi tunám nevláknitých umělých hmot v oceánech.

V řešení tohoto problému v porovnání s ostatními zeměmi silně zaostávají Spojené státy. Zatímco Evropa jako kontinent recykluje okolo 30 procent a Čína (údajně) 25 procent svého plastového odpadu, Amerika se, i přes varování vědeckých kapacit o tom, co mohou lidé své planetě způsobit, zatvrzele drží na 9 procentech.

Alternativy plastů: bioplasty

Svět opravdu zoufale potřebuje řešení. Protože pokud něco neuděláme, bude tímhle tempem za třicet let v oceánech více odpadu než mořských živočichů.

Zmíněná studie ukázala, že přibližně 40 procent plastového odpadu tvoří obalový materiál a produkty na jedno použití (například umělohmotné příbory), které krátce po zakoupení zase vyhodíme do koše. Pozitivní zprávou však je, že okolo 1,1 milionu tun z celkového množství globálně „užívaného“ plastu dnes tvoří bioplasty, vesměs biologicky rozložitelné produkty vyrobené z kukuřice nebo sóji.

Konkurenceschopnost bioplastů je však omezena jejich výrobními náklady. Aby se mohly doopravdy vyrovnat plastům z ropy, musely by bioplasty stát minimálně stejně, ale spíše ještě méně než běžné nerozložitelné umělé hmoty. Zvláštní, jak lidé volí raději smrt ve vlastním odpadu, než aby si za výrobek šetrný k životnímu prostředí trochu připlatili.

Jim Happ ze společnosti Labcon North America, jež vyrábí ekologické laboratorní pomůcky, odhaduje, že aby mohly bioplasty skutečně nahradit ropné produkty, musely by stát přibližně 64 korun za kilogram. Takových cen ale při momentální technologické úrovni jednoduše nelze dosáhnout.

Jak jsou na tom konopné plasty

Největším problémem při zpracovávání konopí na bioplast je vytváření dlouhých řetězců mastných kyselin, které jsou následně tvarovatelné. Tento proces je při práci s fosilními palivy jednodušší, protože ty vytvářejí řetězce přirozeně. Konopná vlákna musí být z rostlin teprve mechanicky vyrobena, což celou produkci značně prodražuje.

Dalším problémem je, že se konopné bioplasty nedokáží na smetišti plně rozložit; na to jsou potřeba speciální kompostárny. Ty by do šesti měsíců po svozu zaručily jejich naprostý rozklad. To také jen přidává celému procesu na ceně, kterou bohužel většina zatím zaplatit nehodlá.

Jsou pro nás konopné plasty vůbec vhodné?

Upřímně, umělé hmoty z konopí by pro nás mohly být vlastně až příliš rozložitelné. Začínají se totiž rozpadat už v prvním roce po svém vyrobení. My ale chceme některé věci využívat déle.

Aby se tento problém vyřešil, museli bychom při průmyslové výrobě přidávat do konopných plastů další složky, které by zaručily jejich požadovanou funkčnost a životnost – například polymery. Tím se ale vytrácí požadovaná biologická rozložitelnost.

Špatné zprávy

Biologicky rozložitelné plasty se plně rozkládají pouze ve vhodném prostředí a při náležitém tlaku. Oceán naneštěstí ani jednu z těchto potřebných vlastností nemá. Jacqueline McGladeová, vedoucí výzkumnice Programu OSN pro životní prostředí, vysvětluje: „Nápad je to dobrý, ale nefunguje. Velké množství umělých hmot s nálepkou biologicky rozložitelné, například nákupní tašky, se rozkládají jen při teplotách okolo 50 °C – a takovou oceány opravdu nemají. Voda bioplasty nenadnáší, což znamená, že se potopí pod hladinu a vyhnou se tím UV záření, dalšímu rozkladnému činiteli.“

A přestože sežrat konopný plast je snad o trochu zdravější než ten vyrobený z ropy, mořští živočichové budou i nadále v ohrožení. McGladeová dodává, že dalším problémem jsou aditiva, která se do biologicky rozložitelných materiálů přimíchávají ve snaze udělat je o něco ekologičtějšími: „Když takové plasty vyhodíme, mohou právě [tato aditiva] životnímu prostředí velmi uškodit.“

McGladeová a další odborníci však upozorňují, že materiál, ze kterého plasty vyrábíme, vlastně není naším největším problémem – tím je především jejich spotřeba.

Faktem bohužel je, že lidé se umělých hmot jen tak ze dne na den nevzdají. Některé společnosti, například Hemp Plastic Company, by rády nabídly biologicky rozložitelné plasty jako konečné řešení všech našich problémů – musíme si ale bohužel přiznat, že to nás nezachrání. Jediné, co může zastavit vražednou vlnu plastového odpadu, je rozhodnutí naprosto změnit své nákupní a skladovací návyky.

Když už ale budeme na tak radikální změně pracovat, mohla by nám ekologičtější aditiva (jako třeba konopí) samozřejmě napomoci ke snižování neuvěřitelného množství emisí vypouštěných do ovzduší při výrobě plastů z fosilních paliv.

Společnosti jako Lego a Ikea, které produkují dlouhodobě funkční plastové výrobky, nebo Coca-Cola a Body Shop, které využívají bioplasty, se snaží svým vlivem změnit zaměření trhu s plasty. Někteří vědci si myslí, že i toto je krok správným směrem, přestože v dlouhodobém měřítku budeme samozřejmě potřebovat mnohem efektivnější řešení.

Otázka, na kterou by si měl každý sám v duchu odpovědět, tedy zní, zda je vůbec potřeba vymýšlet zcela nový druh plastu, když můžeme volit ekologičtější materiály než plasty a celkově zelenější životní styl.

Průměrný obyvatel západního světa vyhodí do popelnice každoročně desítky kilogramů plastu

Odborníci upozorňují, že materiál, ze kterého plasty vyrábíme, vlastně není naším největším problémem – tím je především jejich spotřeba