Správně bych neměl užívat výraz „kouřit“, pokud se jedná o užívání jointů. Sem patří výraz „hulit“. Jenže ten má přece jen trochu pejorativní nádech, a tak snad mi všichni uživatelé konopí odpustí, že jej zde používat nebudu.


Úvod

Poměrně často se v souvislosti s kouřením konopí hovoří o jeho nebezpečnosti pro plíce. A každý, kdo
někdy viděl, jak rychle se ucpává sítko šlučky, se naprosto zákonitě musel zamyslet nad tím, jak se
vlastně plíce kuřáka konopí s tímto mohou vyrovnat. Již i proto, že jak ve zmíněné šlučce, tak i
v klasickém jointu vlastně není filtr. Ocelové sítko ve šlučce i smotaný papírek v jointu totiž mají
pouze jednu funkci. Zabránit zpočátku kouření nasátí konopné drti a v jeho závěru žhavého popele.
I já mám doma svou šlučku. Koupil jsem ji hned na prvním Cannafestu pro svou dceru. Jenže ta ji
nechtěla. Byla zvyklá na jointy, a protože je ve své podstatě konzervativec jako já, měnit svůj styl
nechtěla. A tak tato malá kovová dýmka skončila v šuplíku. Po čase, když jsem se i já po dohodě
s odbornou lékařkou rozhodl řešit své zdravotní problémy užíváním konopí a kdy jsem ještě nebyl
schopen vykouřit víc než čtvrtinku jointu (dokuřovala je po mně Martina), jsem si na ni vzpomněl.

Do šlučky se skutečně vejde jen velmi málo konopné drti, a tak to pro mne bylo jako dělané. Poprvé bylo
vše v pořádku. Prostě jsem si vzpomněl na léta, kdy jsem ještě kouřil dýmku, a šlo to. Podruhé, asi za
týden, to bylo poněkud horší. Prostě se mi špatně „tahalo“. Domníval jsem se ale, že jsem jen konopí
do hlavičky šlučky nacpal příliš „natvrdo“, a tak jsem tomu nevěnoval pozornost. Další týden to již ale
nestálo za nic. Musel jsem tahat jako vývěva a stejně jsem toho do sebe moc nedostal. Teprve tehdy
jsem si vzpomněl, že sítko ve šlučce je potřeba občas vyměnit. Sice se mi zdálo, že dvě použití na
jedno sítko je poněkud málo, ale co se dalo dělat. Vyklepal jsem nedokouřené konopí a nožem jsem
vyrýpl sítko ze spodní části hlavičky šlučky. Musím říci, že jsem se zděsil.

Ještě teplé sítko bylo zaneseno podivnou mazlavou hmotou, která ze všeho nejvíce připomínala tuhou vazelínu
či ne ještě zcela ztuhlou epoxidovou pryskyřici. Má touha zbavit se velmi krutých bolestí hlavy z migrén,
které jsem podědil po své mamince, ale zvítězila. Vložil jsem do šlučky nové sítko, nacpal ji novým konopím
a zapálil jsem si. Pohoda, kterou jsem při tom pociťoval dříve, ale byla ta tam. Stále jsem myslel na to,
co do těch svých plic posílám. Později jsem si ale uvědomil, že spousta mých přátel, kteří konopí
nekouří jen jednou týdně, ale skoro každý den, žádné problémy se svými plícemi nemá. Bylo to
zvláštní. Vždyť to, ta podivná hmota, kterou bylo sítko tak dokonale ucpané, se přece dostává až do
těch nejmenších zákoutí či sklípků i našich plic. Tak jak je možné, že ti mí přátelé nemají žádné
dýchací problémy? Ba naopak. Seznámil jsem se s několika lidmi, kteří mají velmi silné astma. Záchvat
nemoci ale neřeší sprejem s antihistaminikem, ale užívají konopí. Prostě si při astmatickém záchvatu
zapálí jointa a po pár tazích je záchvat pryč.

Pokoušel jsem se něco k tomuto problému najít v odborných článcích, ale nenašel jsem nic. Naopak
všude byl jen ten varovně vztyčený prst, varující před kouřením jako takovým, a konopí zvláště.
Teď udělám malý střih a k těm plícím se dostanu v závěru jiného příběhu.

Příběh Martiny

Má dcera Martina je již několik let v Domově svatého Josefa v Žirči. Je to jediný ústav v naší republice,
který je určen pro pacienty s již hodně rozvinutou těžkou formou roztroušené sklerózy. Martina je ve
stavu, kdy prakticky ke všem myslitelným úkonům, které zdravý člověk provádí naprosto bez
jakýchkoliv problémů, potřebuje asistenci další osoby, nebo alespoň nějaký mechanický prostředek. A
tak ke svému přesouvání se po ústavu a v jeho okolí potřebuje elektrický invalidní vozík. Ten dostala
před několika lety od své zdravotní pojišťovny. Bohužel za tu dobu již toto její invalidní křeslo
připomínalo vše možné, jen ne pomůcku pro invalidu. Všechny jeho pružiny byly popraskány,
náhradní se nedaly sehnat, a tak jízda po historické dlažbě v okolí ústavu spíše než přepravu
připomínala mučení v natřásací tortuře. Také další části jejího vozíku byly již za svým zenitem.

Některé na něm držely již jen díky pevnému omotání plastovou lepicí páskou. Naštěstí na nový vozík
měla Martina nárok již letos v únoru. A možná by vše proběhlo bez problémů, pokud by se dceřin
stav neustále pomalu, ale jistě nezhoršoval. Klasický elektrický vozík se základní výbavou dnes již pro
ni není k ničemu. Potřebuje vozík, na kterém by si sama mohla, jen pomocí tlačítka, zvedat a sklápět
nožní i zádovou část a také který by měl určité boční zarážky, které by bránily přepadnutí jejího trupu
do boku přes opěrku rukou. Martina se totiž narovnat sama nedokáže. A když díky nerovnosti cesty
to s ní hrklo a ona se tím vyklonila do boku, musela volat o pomoc, nebo čekat, až si jí někdo všimne a
v křesle ji narovná. Dceřina odborná lékařka napsala žádost, kterou doložila lékařskými zprávami, a
zaslala ji na VZP. Za pojišťovnu ji přijala revizní lékařka, která Martinu nikdy v životě neviděla. Ta měla
na vyřízení měsíc. Pak vše zamítla. Protože svou dceru zastupuji já, napsal jsem odvolání a poslal ho
zpět. Revizní lékařka toto mé odvolání poslala na vyšší místa, kde k našemu případu zasedla komise.
Ta požadovala důkladnější odůvodnění. S žádostí o toto jsem se obrátil na dceřinu odbornou lékařku.

Dostal jsem odpověď, že ona nic dalšího psát nebude, toto vše že je jen šaškárna, protože VZP již
dávno ví, že nic zaplatit nechce, a ona jim šaška dělat nebude. Musím se přiznat, že v tento moment
byla jakákoliv slušnost z mé strany ta tam. Donutil jsem pojišťovnu, aby do dceřina ústavu vyslala
svou komisi sociálních pracovnic. Ty konstatovaly, že dcera skutečně potřebuje to, o co jsme žádali.
Zdálo se, že vše konečně spěje k dobrému závěru. Chyba. Náhle se objevil problém konopí. Tehdy již
Martina měla potvrzené, že bude léčebné konopí dostávat z lékárny a pojišťovna jí ho bude, jako
jediný lék, který jí ještě pomáhá, plně hradit. Tím se konopí dostalo do jejích záznamů a příslušní
pracovníci VZP se toho chytili. Napsali nám, že žádají potvrzení od lékaře, že dcera vůbec smí něco
řídit, když je uživatelkou psychoaktivní látky v konopí obsažené.

Někdy je velmi problematické zjistit, jestli si z nás úředníci kdekoliv, tedy i ve VZP, dělají legraci, nebo
zda jsou již tak přepracovaní, že jim jejich mozek přestává fungovat. Naprostá většina pacientů
s těžkou formou roztroušené sklerózy jsou uživatelé opioidů. Léků na bázi opia. Obrovské množství
z nich má elektrický invalidní vozík. Někteří pomocí joistiku ovládaného rukou, jiní, kterým již ani ruce
neslouží, bradou. U nikoho z nich pojišťovny nemají problém s psychoaktivním opiem v jejich lécích.
U Martiny to náhle byl problém obrovský. Naštěstí převážná část lékařů jsou lidé rozumní, a tak
Martina již dva týdny ten tak strašně potřebný vozík má.

Proč toto vše píši

Jedním z vyšetření, které Martina pro získání nového invalidního vozíku musela absolvovat, bylo i
vyšetření plic. Proč, to nevím. Ale pojišťovna to žádala, tak ho Martina podstoupila.

Martina má velké problémy s dýcháním. Je to způsobeno symptomy její nemoci, kdy její dýchací svaly
jsou částečně ochrnuty. No jo, ale je to jenom tím? Co když část těchto problémů má na svědomí i ta
podivná hmota, vdechovaná při kouření konopí? Normální kuřák konopí si dá jointa jednou za pár
dnů. „Těžcí“ huliči si ho dají každý den. Někdy i dva. Jenže Martina jich musí denně vykouřit šest!
Musím říci, že jsem před tímto jejím vyšetřením pár dnů moc dobře nespal.

A jaký byl výsledek rentgenu a dalších jejích plicních vyšetření? Martina má plíce čisté jako tříleté
dítě, které se ke kuřákovi nikdy ani nepřiblížilo a snad ani nikdy neprojelo Ostravou či jiným smogem
postiženým městem. Její problémy s dýcháním má na svědomí skutečně jen její nemoc. Proč se její
plíce tak snadno vyrovnávají s několikanásobným každodenním přísunem těch konopných zplodin, to
nevím. Tím by se asi měli zabývat odborníci. Vím ale jedno. Ono to totiž vypadá, že to těm jejím
plícím dokonce prospívá.

V této souvislosti je zajímavá zpráva, která se k nám dostává až ze vzdálené Ameriky. Celými
Spojenými státy již několik měsíců hýbou neblahé zprávy o tom, že někteří kuřáci elektronických
cigaret zemřeli a jejich smrt měly způsobit právě tyto technické výdobytky naší nové doby. Je
samozřejmé, že i toto někteří lidé začali okamžitě spojovat s konopným extraktem a konopím jako
takovým, a opět se objevil ten varující vztyčený prst, nabádající nás ustoupit od této ďáblovy kytky.

Poměrně rychle se ale ukázalo, že konopí ani jeho extrakt s těmito tragédiemi nemá nic společného.
Vyšetřovatelé totiž zjistili, že ve všech prověřovaných případech měly náplně těchto elektronických
cigaret jedno společné. Jejich výrobci do nich kromě látek, majících učinit chuť vdechovaného kouře
lahodnou, přidali i roztoky některých vitamínů. Nevím proč. Možná tím chtěli zacpat ústa skalním
odpůrcům jakéhokoliv kouření a tímto ho chtěli udělat zdravější. Nepovedlo se to. Jeden z těch
vitamínů se totiž zahřátím a odpařením stává jedovatým. Ti mrtví neodešli z tohoto světa na
předávkování nikotinem či tetrahydrokanabinolem, ale byli otráveni změněnou molekulární formou
vitamínu. A tak ten varovně vztyčený prst opět velmi rychle zmizel.

Můj přítel s přezdívkou Konopný děda každý svůj příspěvek kamkoli končí slovy „Konopí je lék“. Já to
trochu upravím a přitom se nebudu odvolávat na úžasné účinky konopí při léčbě nemocí, jako je
rakovina či Tourettův syndrom. Hlavně my, starší lidé, máme spousty problémů s těmi svými těly.
Ony nám pomalu, ale jistě vypovídají službu. Bolí nás klouby. Bolí nás svaly. Špatně se nám spí. Na
mnohé z nás kašlou naši nejbližší a my z toho máme bolavé srdce. Konopí je fantastický lék na
všechny takové a podobné problémy. Ne že by nás toho všeho zcela zbavilo. To ne. Ale zmírní je a
udělá je snesitelnějšími. Konopí nás neotráví. To se ještě nikdy a nikde nastalo. Zato jsou na tomto
světě miliony a miliony lidí, kterým již pomohlo, a nemíní s tím přestat. Nenechme si ho vzít.


„Při astmatickém záchvatu si zapálí jointa a po pár tazích je záchvat pryč“

„Ti mrtví neodešli z tohoto světa na předávkování nikotinem či tetrahydrokanabinolem, ale byli
otráveni změněnou molekulární formou vitamínu“