Před pár dny jsem na svém facebooku oznámil, že náš spor s VZP o plné proplácení léčebného konopí naší dceři Martině se blíží ke zdárnému konci.

Právník VZP nejdříve 14. února toto přislíbil ústně před senátem Městského soudu v Praze, následně kontaktoval našeho právníka s písemnou nabídkou. Následovalo několik různě vypjatých emailů, SMS a telefonátů, ve kterých se těchto dialogů mimo vedení VZP a již zmíněných právníků zúčastnil i ministr zdravotnictví Vojtěch. V současné době se pak již připravuje konečná verze Rozhodnutí VZP, ze které naprosto jasně vyplyne, že VZP mojí dceři měsíčně proplatí 180 g léčebného konopí o potenci, kterou určí její odborná lékařka. To je alespoň poslední slib, který jsem z úst náměstka a právníků VZP slyšel. Pro ty, kteří náš příběh neznají, jen na vysvětlenou dodávám, že Martině již mnoho let žádné jiné léky na tlumení symptomů její nemoci, roztroušené sklerózy, neúčinkují.

Po tomto mém oznámení se na nás snesla velmi příjemná sprška sympatií a dokonce gratulací. Jeden přítel mi napsal, že konečně můžeme vše hodit za hlavu a užívat si pohody. Doslova tam bylo: „Již žádné ilegální pěstování. Žádný strach z prozrazení a následného vykradení úrody zloději či policií. Již jen pohoda a maximálně tak okopávání ředkviček, rajčat a okurek a jednou za měsíc si nechat vypsat nový eRecept.“

Pokud bychom žili třeba v Izraeli nebo v Kanadě, tak by to možná platilo. Jenže my žijeme v Česku.

Co potřebuje pacient, který je na určitých lécích životně závislý? Potřebuje jistotu, že ať se stane cokoliv, on se ke svým lékům vždy dostane. Protože pokud léky nebudou, tak za krátkou dobu nebude ani on.

Jak je to s léčebným konopím a tou jistotou tady u nás?

Kolik bude v lékárnách léčebného konopí, určuje SÚKL. Za prvé tím, že určí jeho cenu, a za druhé tím, kolik ho objedná od dodavatelů. V Izraeli a Německu se objednává na několik let dopředu a jedná se o stovky až tisíce kilogramů. V Česku je to rok od roku a jsou to jednotky kilogramů. Jednou čtyři, podruhé šest a potřetí třeba nic.

Co to znamená pro pacienta? Pokusím se to dokumentovat na našem případu.

Řekněme, že skutečně vše dobře dopadne a já si každý měsíc pro dceru vyžádám nový eRecept. Desetkrát během roku přijdu do lékárny a desetkrát konopí dostanu. Jenže pojedenácté mi paní lékárnice s mrzutě-účastným výrazem ve tváři sdělí, že bohužel, konopí došlo a nové bude, až se SÚKL rozhodne vyhlásit nové výběrové řízení na dodavatele, až pak to konopí naroste, nějaká certifikovaná laboratoř vše překontroluje a pak snad SÚKL povolí jeho distribuci do vybraných lékáren. Pokud se domníváte, že to není možné, pak bych chtěl všechny upozornit na dnes již naprosto normální situaci v českých lékárnách, kdy prý řádně SÚKLem objednané syntetické léky náhle nejsou. Naposledy například Vigantol, Framykoin, Welbutrin, Elontril atd. Jak to tedy asi může vypadat u léčiva, které nejdříve musí vyrůst?

Dalším problémem je, že eRecept má od svého vystavení lékařem platnost pouze dva týdny. Pak se sám zruší. Může se zdát, že dva týdny je dost dlouhá doba a že ani marodi se nemají co flákat a do lékárny si mají doběhnout promptně. A ti, co již běhat nemohou, jako například naše dcera, si musí promptně někoho vyslat, aby to udělal za ně. Tak co – v čem by měl být problém? Popíši vám tedy příklad, jehož hlavním hrdinou jsem bohužel já sám. Asi před měsícem mne kontaktoval jeden dovozce léčebného konopí s nabídkou, že nám dá zdarma k vyzkoušení 10 g kanadského léčebného konopí přivezeného z Německa s tím, že pokud by Martině toto konopí vyhovovalo, dokázal by nám do budoucna zajistit jeho neustálý přísun. Vše samozřejmě musí probíhat klasickou cestou „eRecept – lékárna“. My se pak tím zbavíme toho nebezpečí nenadálého výpadku.

Já jsem sice patriot, a pokud se mohu rozhodovat, jestli koupím zboží české, nebo cizí provenience, beru české. Jenže tady, jak jsem již výše zmínil, se nejedná o běžné zboží. A já i dcera potřebujeme nějakou jistotu. Tak jsme se dohodli. Paní doktorka dceři vypsala eRecept a poslala jí ho na email. Dcera neváhala a přeposlala ho mně, abych zařídil vše ostatní. V tu dobu jsme my již ale odjížděli do Kutné Hory, kde jsme si s manželkou chtěli vybrat náš „vánoční dárek“, který jsme si navzájem naježili (naježit = nadělit dárek od Ježíška). Byl to týdenní pobyt ve wellness centru hotelu U kata za velmi vstřícnou cenu. To, že mi přišel nějaký email, jsem zjistil až ve středu večer. Platnost receptu byla do 17. března. Nevzrušoval jsem se. Času stále bylo dost. „Zítra zavolám do lékárny a domluvím se na přeposlání eReceptu.“ Bohužel to nevyšlo. Stačilo pár telefonátů o situaci okolo souhlasu VZP s proplácením léčebného konopí dceři, které náhle ukazovaly, že vše se ještě může sesypat. Věc se začala komplikovat a eRecept mi „vypadl z hlavy“. A aby toho nebylo málo, ve čtvrtek večer jsem se něčím nakazil. Točila se mi hlava, klepala se mnou zima, byl jsem slabý jako moucha a soustředit se na cokoliv byl přímo nadlidský výkon. V sobotu jsme odjížděli domů a já jsem byl v takovém stavu, že jsem nevěřil, že skutečně dojedeme. Hned po příjezdu mne manželka nacpala pod peřinu a uvařila mi štoudev čaje. Že by existovalo něco, jako je eRecept, to se v mé mysli nevyskytovalo ani náhodou.

Teprve v pondělí se mi opět trochu rozsvítilo a já jsem se docela vylekal. Do ztráty platnosti našemu receptu zůstávalo pět dnů. Zkrátím to. Vše nakonec dobře dopadlo, ale bylo to hodně napínavé. Konopí do lékárny přišlo až předposlední možný den.

Jinými slovy stačilo málo a konopí by nebylo. Jistě, jedná se jen o vzorek, ale totéž se může kdykoliv stát i v případě, kdy se již o vzorek jednat nebude.

Systém, ve kterém se pohybuje jen minimální množství léčebné látky a který je svými vlastními vnitřními předpisy neustále blokován, není dobrý. Ale je tady ještě jedna věc. Dle velmi střízlivých odhadů v České republice užívá konopí asi jeden milion lidí. A světe div se, naprostá většina z těchto lidí nejsou rekreační huliči, ale lidé se zdravotními problémy, kteří z různých důvodů odmítají tyto své potíže řešit pomocí syntetických léků. Nejsou to tedy lidé, kteří chtějí na konopí vydělávat. Oni jen mají svou velmi dobrou zkušenost s touto léčivkou a nechápou, co je špatného na tom, když si každý rok na své zahrádce vypěstují pár kytek, které je jejich problémů zbaví.

 

Před pár dny oznámil ministr zdravotnictví Vojtěch svůj plán, jak ještě více zpřístupnit léčebné konopí i nemajetným lidem. Ten plán je založený na úpravě zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Výsledkem by mělo být, že pacient s eReceptem dostane předepsané množství léčebného konopí za desetinu jeho ceny. Například ten desetigramový vzorek, o kterém píši výše, by náhle i s poplatky nestál 1 419 Kč, ale jen 149 Kč. To je skutečně pokrok, o jakém se nikomu z nás ještě před pár měsíci ani nezdálo. A já jsem také, jak panu ministru Vojtěchovi, tak i premiérovi naší země, panu Babišovi, vyjádřil, nejen za nás, velké poděkování. Ano, je to obrovský pokrok. Bohužel i on má v sobě jedno velké ALE.

Připusťme, že tento návrh projde beze změn k horšímu Poslaneckou sněmovnou a Senátem a že jej podepíše i prezident. A připusťme i to, že se v nejbližší době stane skutečností i přání předsedy vlády, které vyslovil při své poslední návštěvě v Izraeli, aby z této země sem k nám přijeli izraelští lékaři s dlouholetými zkušenostmi s léčbou pomocí léčebného konopí a o tyto své zkušenosti se podělili s lékaři našimi. Co se změní pro ty drobné pěstitele, kteří si každý rok pěstují jednu dvě kytky, aby měli její květy na výrobu té nejúžasnější mastičky na jejich bolavé nohy a sušené lístky na čaj, po kterém se tak pěkně spí? Skutečně se někdo domnívá, že například jedna nejmenovaná, ale konkrétní stará paní z Koloděj nad Lužnicí zajede za svou lékařkou do Týna nad Vltavou a ta jí jednou ročně předepíše 60 g léčebného konopí? Součástí plánu pana ministra Vojtěcha je totiž i to, že lékaři budou muset velmi pečlivě sledovat vývoj zdravotních potíží svých pacientů, kterým LK budou předepisovat, o úspěších či neúspěších této léčby budou muset psát zprávy a ty odesílat do nějaké centrály, kde se vše bude hodnotit. Prostě takový on-line velmi široký výzkum. Myšlenka je to jistě dobrá, ale zamysleme se nad tím, jaké by to mělo důsledky na ty samotné lékaře, kteří již dnes mají problém časově vše stíhat. A jak by tedy ta paní doktorka z Týna nad Vltavou vykázala do tohoto celostátního výzkumu těch 60 g pro paní z Koloděj nad Lužnicí na její mastičku a čaj? Nebo snad tito lidé žádné právo na léčbu konopím nemají? A to na základě čeho? Na základě zákona, který na jedné straně říká, že jsme sice dost inteligentní na to, abychom mohli jít volit své zákonné zástupce, ale dle kterého vzápětí po této volbě se z nás stává stádo tupců, neschopných si určit, čím si budeme léčit své bolavé nohy, špatné spaní, věkem narušenou imunitu a já nevím, co ještě?

Jsem rád, že se nad těmito otázkami nezamýšlím jen já sám. Je nás hodně a další přibývají. Budu velice rád, jestliže se někdo další po přečtení tohoto mého článku také zamyslí a uvědomí si, že i on nebo někdo jemu velmi blízký se také může dostat do situace, kdy jedinou rozumnou volbou bude konopí.

Pan ministr zdravotnictví Adam Vojtěch učinil ve věci léčebného konopí velký krok vpřed. Možná by bylo dobré k podobným krokům vyzvat i další ministry. Například pana ministra vnitra Hamáčka. Skutečně si tento pán stále ještě myslí, že ta paní z Koloděj nad Lužnicí svým konáním ohrožuje vnitřní bezpečnost České republiky?

Kolik bude v lékárnách léčebného konopí, určuje SÚKL

Dle velmi střízlivých odhadů v České republice užívá konopí asi jeden milion lidí