Lesk a bída vědeckých pokusů

309
blank
Scientist working in laboratory

Testování na zvířatech se nevyhýbá ani výzkumu léčivých účinků kanabinoidů. Některé metody jsou v současné době přežitkem, ať už z hlediska relevance získaných dat, nebo humánnosti postupu. Jiné postupy jsou asi pro základní testování účinků potenciálních léčiv nezbytné. Mezi dlouhodobě nejpoužívanější patří test nuceného plavání, vyvýšené křížové bludiště a Vogelův test konfliktu. Tyto metody jsou spojeny hlavně s látkami, které mají antidepresivní a anxiolytické vlastnosti.


Test nuceného plavání

Test nuceného plavání FST (Forced swimming test) se na pokusných myších využívá při hodnocení
antidepresivních účinků látek od 70. let. Týká se to třeba známého antidepresiva Prozac, resp. třídy
pod označením SSRI (selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu). Tato metoda zažila
boom na počátku tohoto tisíciletí, kdy se začaly modifikovat genomy myší tak, aby napodobovaly
mutace spojené s depresí u lidí, a zkoumání tak bylo co nejpřesnější.

Test je zaměřen na vykreslení nebo prevenci depresivních stavů. Myši se umístí do průhledné
nádoby s vodou. Měří se jejich pohybové chování při pokusech o únik. Test nuceného plavání
nevyžaduje složité vybavení a odbornou veřejností je vcelku respektován jako jedna ze základních
zkoušek při zkoumání antidepresivních a protiúzkostných stavů. Aby byl test úspěšný, vyžaduje
dodržování přesných postupů s akcentem na minimalizaci neopodstatněného stresu myší.

Princip je jednoduchý. Předpokládá se, že testovaná myš „v depresi“ se vzdá rychleji než šťastný
hlodavec. Tento typ testu přispěl k výzkumu a vývoji antidepresiv, proto se používá i v souvislosti s
léčivými účinky konopí a kanabinoidů CBD, THC a dalších. V poslední době se však objevují hlasy,
které tuto metodu rozporují. První skupinou jsou vědci, kteří rozporují podobnost mezi chováním
hlodavců a lidí. Podle nich totiž není jasné, zda myši to vzdají kvůli tomu, že jsou sklíčené, nebo
kvůli tomu, že se brzy naučí, že když přestanou plavat, tak je vědec zachrání a vyndá ven. Takže se
vlastně neví, jak se deprese u myší projevuje. Dalším rozdílem zpochybňujícím relevanci metody je,
že u myší s depresí se účinky antidepresiv projevily téměř okamžitě, zatímco u lidí to trvalo
zpravidla několik měsíců.

Proti tomuto způsobu testování nově protestuje také organizace PETA (People for the Ethical
Treatment of Animals), která tvrdí, že zvířata jsou vystavena zbytečnému stresu, aniž by výzkum
přinášel důležitá data pro výzkum lidské deprese. Některé velké farmaceutické firmy už test
nuceného plavání ukončily a používají jiné, více průkazné a méně kontroverzní, metody.

Test vyvýšeného křížového bludiště

Elevated Plus Maze (EPM) měří úzkost u laboratorních zvířat, nejčastěji myší. Screeningový test se
používá pro měření účinku domnělých anxiolytických nebo anxiogenních látek a sloučenin. Slouží
jako obecný test v neurobiologickém výzkumu úzkostí, například posttraumatické stresové
poruchy (PTSD) a traumatických poranění mozku (TBI).

Model je založen na předpokladu, že testované zvíře má averzi k otevřeným prostorům a preferuje
pohyb kolem stěn (thigmotaxie). V testu vyvýšeného křížového bludiště se úzkost vyjadřuje tak, že
zvíře se pohybuje více času v chráněných ramenech. Hlodavci mají přirozenou averzi k vyvýšeným
otevřeným místům. O tom, zda se jim snížila úzkost, pak svědčí zvýšený podíl času, který myš stráví
na otevřených ramenech bez stěn.

canatura-1

Ačkoliv je EPM test využíván nejčastěji pro zjištění úzkostného chování, i v tomto případě se
objevují nesrovnalosti. Klasické anxiolytika, např. benzodiazepiny (Valium), zde prokazatelně
snižují míru úzkosti. Naproti tomu nové sloučeniny, např. agonista 5-HT1A, ukazují smíšené
výsledky. Selektivní SSRI inhibitory při EPM také nevykazují stabilní anxiolytický účinek, ačkoliv se
běžně u lidí využívají. Přesto je tento typ testování obecně respektovaný a velmi často používaný.

Vogelův test konfliktu

Experimentální testovací metoda se používá k určení anxiolytických účinků léčivých látek, které by
mohly řešit obecné úzkostné poruchy i akutní ataky úzkosti. Vogelův test konfliktu, Vogel Conflict
Test (VCT), je založen na potlačení chování pomocí fyzických trestů. Když se během VCT testu snaží
laboratorní myši získat vodu nebo jídlo, jsou potrestány elektrickým šokem. Zvíře se brzy naučí, že
když nebude nic chtít, nepřijde trest. Po aplikaci anxiolytik se ale počet pokusů o získání potravy
zvyšuje. I přesto, že zvíře je trestáno elektrickými šoky. Prostě mu to nevadí.

Vogelův konfliktní test je náročnější na realizaci, protože předpokládá vycvičené hlodavce, kteří
umí spustit páčku zařízení, aby dostali potravu a pití. Metoda čelí kritice, že měření může být
zkreslené a nepřesné. Třeba kvůli tomu, že pokud je elektrický šok příliš slabý, myši ho budou
ignorovat. Druhým extrémem jsou příliš silné šoky, které lze klidně hodnotit jako týrání zvířat. VCT,
na rozdíl od EPM, měří úzkost pomocí snížené spotřeby, a ne pohybové aktivity. Proto se většinou
oba testy kombinují.

Dalším způsobům testování potenciálně léčivých látek se budeme věnovat v některém z dalších
čísel.


“Předpokládá se, že testovaná myš „v depresi“ se vzdá rychleji než šťastný hlodavec”

“Po aplikaci anxiolytik se počet pokusů o získání potravy zvyšuje”

Foto: istock.com

blank