LSD society

0
105

LSD. Miliony zkušených uživatelů uznávané, miliony nezkušených obávané, neznalými experimentátory často zatracované. Jaké schopnosti skrývá „kyselinka“, jejíž rozšíření v dobách hippies otřáslo americkou společností?

Jed, nebo lék?

Diethylamid kyseliny lysergové je polosyntetická látka, jejíž základ pochází z houby parazitující na obilí a trávách, hlavně na žitu. Zase ty houby…

Jedno z vývojových stádií této vřeckovýtrusné houby se nazývá námel (paličkovice nachová Claviceps purpurea). Námelové alkaloidy jsou však takzvanou dvojsečnou zbraní – ačkoliv mají velký přínos v lékařství, mohou také způsobit nemoc ergotismus (označovanou někdy také jako oheň sv. Antonína), jíž v raném středověku trpěly tisíce lidí. Opět se zde tedy potvrzuje Paracelsovo odvěké moudro: „Jed od léku odlišuje pouze dávka.“

Historie užívání námele však sahá ještě dál. Slyšeli jste o eleusínských mysteriích? Tyto řecké rituály pořádané v Eleusii se konaly za účelem uctění bohyně úrody a plodnosti Démétér. Podle všeho se během ceremonií hojně požíval nápoj zvaný kykeón, o jehož přesném složení se dodnes vedou spory. Vše ale nasvědčuje tomu, že jednou z hlavních složek bylo právě obilí napadené paličkovicí nachovou. Po požití účastníci rituálu prožívali mystické zkušenosti a závratě. Více o eleusínských mysteriích jste se mohli dočíst v článku Jany Michailidu – K psychedelikům a ještě dál – 8. díl v ROOTS 8/2017.

V basilejské firmě Sandoz probíhaly četné výzkumy tohoto přírodního produktu. Byly izolovány alkaloidy (například ergotamin a ergobasin), jejichž základní složkou je kyselina lysergová. S ní pak Albert Hofmann prováděl chemické pokusy s cílem najít další deriváty s farmakologickým využitím.

Historické okénko

Když v roce 1938 doktor Albert Hofmann v laboratořích Sandozu syntetizoval pětadvacátý derivát sloučeniny kyseliny lysergové LSD-25, zdálo se, že nebude mít žádné využití, a tak byl odložen na pět let k ledu.

Intiuice či šťastná náhoda přivedla doktora Hofmanna k Lysergamidu znovu a tentokrát se při manipulaci s látkou potřísnil. 16. dubna 1943 se ve své laboratoři omylem dotkl konečkem prstu roztoku diethylamidu kyseliny lysergové: „Když jsem zavřel oči, …ocitl jsem se ve stavu podobnému snění, projevujícím se nepřetržitým tokem představ fantastických výjevů, zobrazujících se s neobyčejnou intenzitou a projevujících se kaleidoskopickou hrou barev.“ A motivace věnovat se této látce znovu byla na světě.

O tři dny později doktor Hofmann cíleně požil velkou dávku LSD, kterou však považoval za minimální, a do hodiny se dostavily závratě, vizuální deformace a touha se smát. Nebyl schopný odcestovat sám domů a požádal laboratorního technika o doprovod. Tento „trip“ absolvovali na kole.

Vše, co jsem viděl, kolísalo a bylo pokrouceno, jako když se díváte do křivého zrcadla. Ačkoliv mi můj asistent později říkal, že jsme jeli vcelku rychle, měl jsem pocit, že se nemohu pohnout z místa.“ Albert Hofmann si prožil rozpad ega a pocit smrti. Tento den se do dějin později zapsal jako Bicycle day – první záměrný psychedelický „výlet“ pomocí LSD. Není tajemstvím, že na LSD blotterech (papírky, kterými se napouští LSD) bývá vyobrazená tato scéna muže jedoucího na bicyklu.

V první polovině 20. století začalo LSD vzbuzovat zájem armády, CIA i vědců. Agenti CIA si nejprve mysleli, že se jedná o sérum pravdy, a podávali jej nepřátelům za účelem výslechu. Tomuto tématu se dopodrobna věnoval investigativní novinář Martin A. Lee, který nás navštíví v rámci konference Beyond Psychedelics 2018.

Dr. Hofmann zprávu o své zkušenosti rozšířil mezi vědce, ovšem na akademické půdě se setkal s pochybnostmi. Nastala doba vlastních zkušeností, po které následovalo rozšíření vědeckého výzkumu LSD v rámci duševního zdraví.

LSD a duševní zdraví

Podobnost mezi subjektivním psychotomimetickým účinkem LSD a schizofrenií byla zaznamenána v roce 1947, což vedlo k experimentálnímu použití LSD za účelem modelování psychózy. Od roku 1949 do roku 1966 bylo LSD (Delysid, LSD 25) poskytováno psychiatrům a vědcům, aby prostřednictvím vlastní zkušenosti získali pohled na svět duševních pacientů a upevnili se tak sami v psychoterapii. V letech 1950–1960 se zkoumal potenciál LSD a psychoterapie s užitím LSD pro úzkost spojená s terminálními stádii rakoviny, alkoholismem, závislostí na opiátech a depresí.

Výzkumy ukazují na schopnost LSD ukázat člověku jinou perspektivu, a to pomocí silného prožitku změněného stavu vědomí. Takový zážitek by mohl mít potenciál být velmi mocným katalyzátorem psychoterapie. V rozšířeném stavu vědomí se mohou snadněji vyjevit skryté obsahy nevědomí, ke kterým by se pacient v rámci běžných psychoterapeutických sezení dostával mnohem pomaleji. Acid se již v minulosti používal v analytické psychoterapii, k uvolnění potlačených představ, k vyvolání mentální relaxace, částečně při terapii úzkostných stavů a akutních neuróz, k vyřešení cyklických egocentrických problémů, oživení vzpomínek nebo traumat.

Těžko uvěřitelné jsou i rozsáhlé výzkumy LSD ze 60. a 70. let, na kterých se podíleli odborníci jako doktor Stanislav Grof nebo doktor Milan Hausner a během kterých se LSD podávalo pacientům s diagnostikovanou psychózou. Knihy LSD psychoterapie (Grof) nebo LSD za železnou oponou (Hausner) by mohly vyprávět. Během nejdelšího období výzkumu LSD u nás se podaly tisíce dávek v rámci LSD asistované psychoterapie. Během sezení s vyššími dávkami LSD (500–1500 μg) se pacient pod vedením terapeuta byl schopen dostat i k tvrdě zakořeněným vzorcům chování, zpracovat je a rozpustit. Mnoho pacientů z této doby je dnes funkčními členy naší společnosti. Otázkou je, zda to byli opravdu pacienti se schizofrenií, či mylně diagnostikované poruchy osobnosti s psychotickou dekompenzací (jak se domnívají někteří skeptičtější psychiatři).

Dodnes se podařilo nashromáždit na 1000 publikovaných studií o LSD. Problémem je, že většina z nich je z doby před „prohibicí“ a metodologie vzhledem k dnešním standardům pokulhává. Důvodem je mj. i fakt, že se často jedná o reportování kazuistik, tedy nelze vzhledem k individualitě těchto zkušeností příliš zobecňovat.

Legálně schválená asistovaná psychoterapie LSD je v současné době nabízena jen velmi omezeně ve Švýcarsku. Každý jeden případ však musí projít schvalovací komisí Federálního zdravotního úřadu.

Ze současníků by mohla o psycholytické terapii svědčit dr. Friederike Meckel Fischer, jedna z mluvčích Beyond Psychedelics 2018 (www.beyondpsychedelics.cz), která provozovala psycholytickou terapii i přes zákaz psychedelik. O LSD se ve své knize Terapie substancí vyjadřuje jako o „duši odhalující“ látce se schopností umožnit vnitřní porozumění, odhalit vnitřní obsah. Její pacienti si prožívali i nitroděložní a perinatální traumata, rozpad ega provázený pocitem všeobjímající lásky a bezbřehosti, propojenosti se vším.

Počátky slavné éry

Od bílých plášťů se LSD vcelku rychle dostalo na černý trh, do rukou široké veřejnosti, a stalo se velmi populární rekreační drogou. Dalo by se říct, že tady nastal osudový zlom. Co lidé spatřili v LSD, že se stalo tak populárním? Můžeme se domnívat, že rozvoj konzumní společnosti, přemíra materialismu, nárůst urbanizace a industrializace spolu s odcizením od přírody otevřely nové společenské problémy a nezodpovězené existenciální otázky. Na druhé straně bylo LSD – vědomí rozšiřující, emoce otevírající, spojení s okolím i se sebou podporující „zázrak“.

Jak již bylo řečeno, LSD účinky se velmi liší od jednotlivce k jednotlivci. Důvodem jsou základní proměnlivé faktory, které hrají zásadní roli v nasměrování každé psychedelické zkušenosti. Jsou jimi set, setting a dávkování.

Set

Setem se myslí mindset – nastavení mysli uživatele. Odráží se v něm i všechno, čím člověk prošel a jak to zpracoval. Pokud má nějaké prožitky, které potlačil, nevyřešil, nedal jim prostor, je zde jistá pravděpodobnost, že se tyto projeví (i proto je potenciál LSD pro psychoterapii enormní). Tato pravděpodobnost se může umocnit záměrem – člověk si sám určí, co od zkušenosti chce. Toto nastavení může zkušenost opravdu zásadně ovlivnit směrem, jaký si uživatel zvolí (např. sebereflexe, vyřešení nějakého tématu, kreativní užití, spirituální zážitek, léčení…).

Setting

Setting je označení pro prostředí, ve kterém je látka užita. Stav změněného vědomí je velmi křehký, člověk je mnohem vnímavější k vnějším vjemům, a i proto sebemenší problém může otočit příjemnou zkušenost v náročnou. Čím vyšší dávka, tím vyšší citlivost. Užije-li uživatel dávku nižší, je mnohem pravděpodobnější, že jednotlivé vjemy budou oslabeny, a tedy bude adaptovatelnější, a tedy schopnější přizpůsobit se vnějším faktorům. Často je však velmi důležité, zda je prostředí pohodlné, lidé okolo známí a uživatel se cítí bezpečně.

Výsledky výzkumu snímků mozku lidí pod vlivem LSD, které probíhaly v Anglii pod záštitou Beckley Foundation, ukazují, že pod vlivem LSD se snižuje aktivita v oblastech mozku, které jsou hlavními komunikačními uzly (huby) za normálního stavu, ale na druhé straně se zvyšuje konektivita (propojenost) napříč různými oblastmi mozku, i těmi, které za běžných okolností spolu nekomunikují. Obrazně řečeno: jako kdybyste vyřadili z provozu D1 a jste nucení jezdit okreskami přes vesnice a objevujete přitom úplně nové výhledy, které jste nikdy při jízdě po D1 neviděli. Dle zkušeností psychonautů zesiluje, co v člověku je. Je tedy zásadní, s čím uživatel vejde „do hry“, a taky jaké hrací pole si zvolil.

Dávkování

LSD je možné „sehnat“ v podobě krystalické, kapalné, avšak nejčastěji už aplikované na savý papírek, kam se kapátkem kápne kapka. LSD měříme v mikrogramech (mcg). Nejběžnější dávka je 100 mcg na jednu kapku/jeden papírek, ale záleží na požadované koncentraci při ředění krystalického LSD. Silnější „papíry“ mívají kapky i dvě (tedy okolo 200 mcg). V současné době se velmi rozšířilo tzv. mikrodávkování – užívání dávek, které nejsou citelné (5–10 mcg). Uživatelé uvádějí, že pociťují zvýšenou kreativitu a soustředění. Dále se uvádí, že množství 100 mcg je již schopné více rozložit realitu, objevují se výraznější vizuální vjemy někdy fraktálovitého vzezření. Čím vyšší dávka, tím větší rozklad ega, reality, vědomí. Zajímavé je, že psychedeličtí pionýři jako Stan Grof označují za psychedelickou dávku vyšší jak 500 mcg. Během sezení podávali dávky až do výše 1500 mcg. Grof zmiňuje, že tento stav vědomí jim umožňoval během opakovaných sezení pacienty „přeprogramovat“. V dnešní době je podání psychedelik psychotickým pacientům tabu.

Současnost

Výsledky Národního monitorovacího střediska ukazují, že jen v ČR někdy LSD užilo na 327 360 obyvatel. Pro představu, v Americe výzkum z roku 2010 ukázal na 23 milionů obyvatel USA se zkušeností s LSD. Užito správně, můžeme soudit, že by LSD mohlo být velmi přínosné dnešní „duševně ztracené“ společnosti.

Je to jako s nožem, může být velmi mocnou zbraní, nebezpečným nástrojem v rukách nekompetentních lidí, ale také nástrojem, který zachraňuje život (skalpel) a slouží snad každému, kdo jej potřebuje užít.

Je zcela logické, že nesprávné a nezodpovědné užití LSD může způsobit řadu potíží. Zároveň však vidíme přínosy, které může pro společnost mít. Není na čase odložit nálepku „droga“ stranou a začít k této látce přistupovat racionálně a s respektem jako k léku duševních obtíží, jímž se již mnohokrát v naší historii osvědčil být?

 

 

Upozornění!
Tento text je pouze informativní, měl by sloužit pouze ke studijním a vzdělávacím (sebevzdělávacím) účelům. V žádném případě nikoho nenabádáme k užívání či výrobě jakýchkoli přípravků s psychotropními účinky!

 

Autorky: E. Césarová, M. Plevková (Youth RISE, CZEPS, Beyond Psychedelics)