Věštkyni „kinni-kinnick“ používali už američtí indiáni jako bylinu pro obřadní účely, ale také pro její léčivé účinky. Kouřili ji samostatně či ve směsi s tabákem, využívali ji i jako vykuřovadlo k navození odlehčených psychických stavů nebo jako stimulant pro vizionářské sny a věštění.

Tato věštecká a léčivá bylina má své primární botanické zapsání již ve 13. století a je známá pod názvem medvědice lékařská. Nazývaná je též jako hrozník, kostrhounek, lesní ostružina, medvědí hrozen nebo dle lidového anglického názvu „bearberry“. Už názvy nám napovídají, že plody této byliny jsou oblíbenou medvědí pochoutkou. Volně v přírodě ji bohužel najdete jen vzácně, vyskytuje se v Evropě, na Kavkazu, Uralu, Sibiři, Severní Americe nebo Grónsku. I na Moravě a v Čechách byste ji hledali obtížněji, ale ve slovenských horách se na vás možná usměje štěstí.

Medvědice roste především v pohořích mírného pásma na okrajích lesů v borůvčí, na horských loukách, v místech, kde rostou jalovce, či v řídkých lesích. Je milovníkem suché a písčité zeminy, ale můžeme ji nalézt i na vřesovištích a rašelinných vrchovištích. Je to stálezelený nízký keř s plazivými a dřevitými větvičkami, dosahující výšky 20 až 30 cm.

Keř je to na pohled velmi líbivý, a proto je oblíben jako dekorace do skalek, kde ho rozhodně nepřehlédnete. Plody medvědice jsou velmi podobné plodům brusinky, ale na rozdíl od brusinky má okraje listů mírně zavinuté a jejich spodní část je osázená malými chloupky. Tyto listy jsou kožovité a voskově lesklé. Jejich vrchní strana je krásně zelená, avšak spodní část je světlejšího odstínu a žilkovaná. Podle umístění keříku medvědice kvete od dubna do června, a to soudkovitými květy, které jsou zakončené srostlými růžovými plátky. Květy tak vytváří drobné hrozny obsahující dva až deset kvítků.

Plody této byliny jsou moučnaté bobule červeného zbarvení s mírně nasládlou chutí, občas až s chutí nahořklou. Každý z těchto plodů má pět jednosemenných pecek. Medvědice se množí vegetativně kořenovými odnožemi, ale někdy zakořeňují i kmínky. Na svém stanovišti vydrží i několik desítek let.

Listy po prvních mrazech zčervenají, ale neopadávají. Opadávají teprve po dvou letech a zároveň jsou střídány novými listy. Léčivou drogou medvědice je list, ale výzkumy bylo zjištěno, že stejný obsah účinných látek obsahují i větvičky. To celkově usnadňuje sklízení i sušení. Původně se listy z keříků trhaly přímo nebo se otrhávaly ze suchých větviček. Období sběru je doporučováno na konec podzimu (září až polovina října), ale tím nám vznikají menší problémy se sušením. V tomto období už bylinu nemůžeme sušit na slunci, a tak je potřeba použít umělého sušení při 40–50 °C. Usušené listy mají trpkou, nahořklou chuť a nemají žádnou určitou vůni. Za vhodného skladování si bylina ponechá své léčivé účinky i několik let.

Droga medvědice je používána při zánětech močových cest, ledvinových pánví či močového měchýře. Při léčbě některých onemocnění ledvin je potřeba, aby se laik poradil o léčbě, jelikož na to samostatná bylina nevystačí. Ba naopak, při nedostatečném léčení a špatném užívání drogy může dojít k následným poruchám činnosti ledvin. Medvědice má močopudné a dezinfekční účinky na močové cesty, užívá se při ledvinových kamenech a písku, při žlučových kamenech, při cukrovce a proti revmatickým bolestem. Dále je využívána při léčbě bronchiálního astmatu, proti průjmu, k léčení zažívacích poruch a k léčení adenomu prostaty.

Zevně můžeme použít výluh z rostliny na obklady při vředech a hnisajících ranách. Před používáním je potřeba drogu rozdrtit, jelikož nerozdrcené listy se jen těžko louhují. Dvě kávové lžičky rozdrcené medvědice se za studena vylouhují ve čtvrt až půl litru vody, a to po dobu dvanácti i více hodin. Tento vlažný výluh je k užívání 2 polévkových lžic asi 4x denně. Studeným výluhem získáme téměř všechny účinné látky.

Odvar v tomto případě není vhodný, protože se v něm vylouhují třísloviny, které vyvolávají nevolnost, zvracení a zácpy. Při užívání medvědice vás může překvapit zeleně zbarvená moč, která je zbarvena důsledkem jejího užívání při léčbě. Do výluhu medvědice se přidává zažívací soda (na špičku nože), a to proto, aby moč byla zásaditá, a tím se projevil dezinfekční účinek medvědice (alkalická moč je známkou zánětlivého procesu). Pokud zánětlivé onemocnění neprobíhá, vylučuje se nezměněný arbutin močí z těla a neštěpí se. Jestliže zánět léčený medvědicí přetrvává dále i po týdnu užívání výluhu, je nutné se obrátit na svého lékaře.

Droga není vhodná pro děti a těhotné ženy, také pro nemocné žaludečním a dvanácterníkovým vředem. Pozor na dlouhodobé užívání a vyšší dávkování medvědice, jelikož je to nebezpečné zejména pro činnost jater a pro trávicí ústrojí. Medvědice stále více mizí s kácením lesů a změnami druhů porostů, je proto potřeba si tuto zajímavou dekorativní bylinu zachovat, a to ideálně jejím pěstováním.

Keř je to na pohled velmi líbivý, a proto je oblíben jako dekorace do skalek