Muškátovník vonný je až 15 metrů vysoký strom z čeledi muškátovníkovité, kam mimo něj patří také strom virola s psychotropními účinky. I muškátovník obsahuje látky, které jsou v malém množství neškodné, ve větším způsobují halucinace a ve velkém i smrt.

Tento strom roste pouze v tropickém podnebí, kde průměrná teplota neklesá pod 26 °C a okamžitá pod 10 °C a kde je stabilní vysoká vlhkost se srážkovými úhrny 1500–2500 mm za rok. Má olivově zelenavou až šedou kůru ronící tekutinu, která na vzduchu červená. Kožovité, stálezelené, ostře špičaté listy jsou střídavé a mají dlouhé řapíky.

Kvete a plodí po celý rok. Je dvoudomý, na jedné rostlině tedy jsou vždy buď pouze samčí, nebo samičí květy. Oboje jsou si podobné, drobné a nenápadně žlutavé. Na samčích rostlinách tvoří chudá hroznovitá květenství o 4–8 květech, na samičích vyrůstají květy většinou jednotlivě v paždí listů. Na každých 20 plodných stromů stačí vysadit jeden samčí.

Plody se podobají kulatým hruškám nebo broskvím. Snažila jsem se zjistit, jestli jsou jedlé, a skutečně jsou, ale netuším, jak chutnají nebo jak se používají. To důležité je uvnitř. Tvrdé semeno, známé jako muškátový oříšek, a dužnatý míšek, který semeno obepíná a který se skládá z asi 15 červených proužků, známý jako muškátový květ (není to tedy skutečný květ, ten se jako koření nepoužívá).

Muškátovník pochází z Moluckých ostrovů, stejně jako třeba hřebíček. Toto souostroví je dnes součástí Indonésie. Ve starověku byl v Evropě neznámý, toto koření poprvé přivezli až v 6. století arabští obchodníci. Jeho cena byla dřív opravdu vysoká, protože si na něj nejdřív udělali monopol právě Arabové, od začátku 15. století, kdy jejich flotilu porazil Vasco da Gama, zase Portugalci, a nakonec Holanďané, kteří neváhali kácet muškátovníky, které rostly mimo Moluky.

O rozšíření muškátovníku do Indie a na Cejlon se zasloužil až v 19. století botanik Christopher Smith. Dodnes jsou hlavními pěstiteli muškátovníku Indonésie, Cejlon a jižní a západní Indie. Někdy je možné se setkat s obchodním označením „východoindocký“ (ten je větší) a „západoindický“ oříšek.

Ve středověké Evropě byl muškátový oříšek a květ ceněným kořením. Přidával se nejen do pokrmů, ale i do piva a užíval se také jako lék při žaludečních potížích. Dnes se používá výhradně jako koření a o jeho léčivých (případně nebezpečných) vlastnostech se příliš neví.

Celá rostlina muškátovníku obsahuje vonnou silici. Nejvíce jí je v oříšku (asi 7 %) a ještě více v osemení (muškátovém květu – až 17 %). Silice obsahuje hlavně myristicin, který je palčivě hořký a je přirozeným insekticidem a pesticidem, ve větší dávce působí jako anticholinergikum (blokuje nervové přenosy zodpovědné za stahy hladkých vnitřních svalů, využívá se při problémech trávicího, močového, dýchacího ústrojí a při nervozitě a nespavosti).

Přítomné jsou také alkaloidy a asi 30 % tvoří mastné kyseliny, mimo jiné kyselina muškátová neboli myristová. V muškátovém másle, které se z olejů v muškátových oříšcích vyrábí, je až 75 % triglyceridu této mastné kyseliny – myristinu.

Tyto látky mají baktericidní a snad i afrodisiakální účinek. Pomáhají při bronchitidě a dalších plicních problémech, nadýmání, křečím, revmatismu a jako uklidňující až sedativní prostředek. Posiluje trávení (žaludek a játra), zastavuje škytavku a posiluje myšlení a nervy.

Drogu lze používat jako součást jídel, prášek do čaje (3x denně na špičku nože) i zevně – např. nastrouhat do husího sádla a pomazat tím hrudník při dýchacích potížích. Ájurvédská medicína doporučuje dávkování v sušenkách, které jsou upečené z 1 kg mouky, cukru, kousku tuku a několika vaječných žloutků a asi 25 g muškátového oříšku. Homeopatická medicína vyrábí tinkturu, která upravuje činnost dráhy žaludku.

V kuchyni se muškátový oříšek používá do bešamelové omáčky, zeleninových jídel a polévek, k masu i do sladkého pečiva. Je součástí tradičního anglického vánočního pudinku nebo nápoje egg nog (americká obdoba vaječného koňaku).

Muškátový ořech skrývá i nebezpečí. Obvyklé množství (kousek oříšku nastrouhaný do celé dávky jídla) ne, ale v množství větším než 1 celý oříšek ano. Na stránkách www.drogy-about.estranky.cz píší, že stačí vyšňupat čajovou lžičku nebo spolknout polévkovou lžíci prášku a po deseti minutách až čtyřech hodinách nastupuje nevolnost, zrychlený tep, pocit žízně a hladu, euforie, falešný pocit hyperaktivity, poté malátnost, poruchy artikulace a krátkodobé paměti, člověk se nadměrně soustředí na fyzické pochody svého těla (např. dýchání, tlukot srdce) atd.

Ve vyšších dávkách se objevují zrakové a sluchové halucinace, zkreslené vnímání času a prostoru, pocit odloučení od reality, někdy strach a úzkost, na konci stavu se dostavuje únava až vyčerpání. Následujících 24 hodin člověk v lepším případě prospí, v horším cítí únavu, deprese, bolesti v kostech a svalech a pálení očí. Při předávkování může nastat kóma někdy končící smrtí nebo vzniknout psychóza.

Ve středověké Evropě byl muškátový oříšek a květ ceněným kořením

(zdroj: wikimedia.org, autor: Atudu)