Nástup nové národní protidrogové koordinátorky rozvířil vody v politické sféře naší země. Po dekádách, kdy byly na tento post voleny významné osobnosti, za kterými bylo možné vidět výsledky jejich mnohaleté práce v protidrogovém sektoru (jako Doc. MUDr. PhDr. Kamil Kalina CSc., PhDr. Josef Radimecký Ph.D., MSc. nebo Mgr. Jindřich Vobořil, Pg.Dip.), byla na tento post dosazena úřednice z Ministerstva zdravotnictví Mgr. Jarmila Vedralová.

 

Okolnosti zvolení, kdy obstála před výrazně kompetentnějšími kandidáty (např. ředitelem Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti doc. MUDr. Viktorem Mravčíkem, Ph.D.), poukazuje na fakt, že znalosti a zkušenosti nehrají ve volbě kandidátů na významné posty v naší vysoké politice až tak významnou roli a důležitější je politická příslušnost.

Znepokojující je, že tomu není ani rok, kdy progresivní odbor Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky bojoval o přežití a zainteresované nevládní organizace výrazně lobovaly proti přesunutí této problematiky pod hlavičku Ministerstva zdravotnictví, které se svými aktivitami dotýká pouze jedné části velmi komplexní protidrogové problematiky. Otázkou tedy zůstává, zda se nebudou tyto zpátečnické tendence, úzce spojené i s financováním sektoru, opakovat.

Proti zvolení nové koordinátorky se výrazně vyhradil předchozí národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil. Ten svůj post dobrovolně opustil k 1. srpnu letošního roku poté, co na něj dle informací z důvěryhodného zdroje byl vytvořen značný nátlak. Na jeho facebookovém profilu se 25. srpna objevil příspěvek shrnující jeho postoj k současnému dění v reakci na rozhovor s Jarmilou Vedralovou uveřejněný v médiu Aktuálně.cz, kde poprvé prezentovala své vlastní názory na problematiku.

Do té doby se jasným odpovědím vyhýbala, např. v rozhovoru pro Radiožurnál se odkazovala na odborníky a jejich budoucí doporučení. Netrvalo dlouho, a na povrch vyplynuly oprávněné obavy: Vedralová se totiž na rozdíl od jejího předchůdce Vobořila (za jehož funkční období se významně podpořily služby harm reduction přímo vedoucí ke snižování rizik spojených s užíváním návykových látek), hodlá soustředit hlavně na prevenci.

Pravdou je, že současný systém prevence v ČR je nejednotný a zcela oprávněně jej můžeme nazvat tristním. Dobře nastavené preventivní projekty mohou od užívání odradit potenciální experimentátory, avšak těžko zamezí užívání těch, kteří pocházejí z těžkých bio-psycho-socio-ekonomických podmínek, a kteří v návykových látkách hledají útěk či sebemedikaci (např. lidé z vyloučených lokalit, šikanované, týrané či sexuálně zneužívané děti, neléčené psychické poruchy a onemocnění atp.).

Těsně předtím, než Vobořil rezignoval na svůj post v úřadu vlády, předložil teze pro novou národní protidrogovou strategii, která má určit, jakým směrem se bude naše politika v následujících deseti letech vyvíjet. Tyto teze byly založené na nejnovějších výzkumech, které ilustrují nejlepší možné následné směřování protidrogové politiky České republiky. Snad není velkým překvapením, že nová strategie zpod rukou současné koordinátorky, některé teze jejího kompetentnějšího předchůdce zcela opomíjí.

Podle Jindřicha Vobořila existují pouze dvě cesty, kterými se může protidrogová politika současnosti ubírat. Jedna je zaměřená na abstinenci – utopistický model, který se prokázal nefunkčním již v době prohibice alkoholu v Americe, a který přímo-nepřímo podporuje černý trh. Druhou cestou je veřejná politika zaměřená na minimalizaci škod a rizik (založená na filozofii harm reduction), kterou podporují i reálná data a výsledky výzkumů.

Za problematické považuje Vobořil „záměrné mlžení Vedralové v naprosto klíčových údajích, které pak pro vládu a tím pro celou zemi znamenají zásadní dopady. Paní Vedralová totiž dostala několik oficiálních důležitých stanovisek k problému řešení tabáku od nejvyšších odborných autorit v této zemi v oblasti posouzení nových produktů s obsahem nikotinu, které se užívají jinak, než spalováním – od předsedkyně lékařské společnosti pro léčbu tabákových závislostí, od předsedy pneumologické společnosti a vedoucího oddělení pro oblast závislosti Národního ústavu duševního zdraví, kde tyto největší kapacity naší země vysvětlily, proč je správně, co jsem na základě jejich doporučení překlopil do mého uceleného draftu Národní strategie na příštích devět let. Tato doporučení vychází z již ověřené praxe, která ukazuje, že v rozmezí pouze jedné vlády muže ročně umírat v ČR (dle mého odhadu) o několik tisíc lidí méně a státní pokladna a zdravotní pojištění mohou ušetřit desítky miliard ročně. Nejsem odborník na vše a pokorně si nechám poradit, ale nechápu, proč si nenechá poradit do nedávna subulterní úřednice a už vůbec nechápu, proč takovou zásadní informaci zatajuje a zamlžuje. Současná vláda tím může mít na svědomí zbytečná úmrtí a ztracené desítky miliard korun.“ (z fb profilu Jindřicha Vobořila)

Podařilo se nám Jindřicha Vobořila zastihnout a přímo mu položit pár otázek.

Eva: Jaké změny v návrhu národní protidrogové strategie vnímáš jako zásadní?

Jindřich Vobořil: Některé pasáže úplně vypadly a některé jsou nyní mnohem obecnějšího charakteru. Konkrétně vypadly pasáže zaměřené na konopí, zcela chybí takové, které by se zvláště zabývaly konopím, což je dost nepochopitelné, vezmeme-li v úvahu, že se mezinárodní kontrola v oblasti konopí rozpadá a je jasné, že už i velké nadnárodní firmy tabákového a alkoholového průmyslu investují do konopného průmyslu/byznysu. Nedává smysl, aby se tomuto tématu národní strategie v následujících deseti letech vůbec nevěnovala. Myslet si, že zvládneme ukočírovat potřebné kroky týkající se konopí jen tak “mimochodem”, si myslím, že je nesmysl. Respektive budeme zase dobíhat situaci, namísto, abychom ji předběhli.

Vypadla i kapitola, která se zabývá rolí nevládních organizací, zůstala jen zmínka, stejně jako u toho konopí. Smazány byly i otázky inidikátorů prosazování práva. Já jsem navrhoval, aby oblast prosazování práva (potlačování nabídky), nebyla měřena podle indikátorů, kolik zavřeli lidí, ale jaký vliv má tahleta velice drahá snaha státu na to, že se poptávka opravdu snižuje.

A vypadla tam samozřejmě i celá moje úvaha o potřebě analyzovat, jak účinné jsou substituční programy, vypadly i návrhy ekonomických studií, které by se podívaly na trh vs. černý trh v porovnání s daňovým systémem. Stejně tak jsem navrhoval, zda-li by náhodou nebylo v této oblasti nelegálních drog možné podívat se na některé méně rizikové látky, a potenciálně vytvořit nějakou silně kontrolovanou dostupnost, jež by nahradila černý trh. Vypadly i všechny konkrétní návrhy na zabezpečení financování protidrogové politiky, přestože je zcela nezbytné právě toto zlepšit.

Nová strategie zatím obsahuje spoustu částí, které obecně pojednávají o tom, co by se mělo, ale konkrétní návrhy jak by se to mělo, neudává. Musím však zmínit, že jsme návrh opřípomínkovali, a třeba se některé pasáže ještě navrátí.

Eva: Zdá se, že v originálu byla naše národní protidrogová strategie velmi progresivní. Smysl dává i snaha zobecňovat, neb čím konkrétnější kroky, tím větší zodpovědnost je naplnit. Co můžou tyto změny/škrty v dokumentu znamenat do budoucna?

JV: Ta situace nyní vypadá, že se vracíme zpět ke čtyřem pilířům protidrogové politiky, starým 18 let. Jejich autora Josefa Radimeckého toto zjištění překvapilo stejně jako mě, protože nedává smysl vracet se k něčemu, co už v našich vodách nemá své místo díky mnohem progresivnějším přístupům, které jsme v posledních letech aplikovali. Tímto krokem se opět můžeme zařadit do východní Evropy, která není s to přejít zkostnatělé přístupy.

Navíc v důsledku nedostatečné účasti a zapojení současných rozhodujících autorit protidrogového sektoru na poli mezinárodní protidrogové politiky, se ve strategii nachází hned několik špatně pochopených/přeložených a uchopených výrazů.

Eva: Existuje nějaká strategie, která by se dala označit za efektivní?

JV: Když jsem začínal psát tento můj návrh, díval jsem se na strategie jiných zemí a spíše našel části různých dokumentů, aplikované do praxe v různých zemích, v různých oblastech. Z těchto částí je možné poskládat moderní strategii. Například regulace tabáku ve Spojených Státech (je účinná). Nebo regulace konopí a dopady liberárnějších přístupů v Urugwai, Portugalsku, Nizozemí.

Je holt na čase změnit politiku od nesmyslné úvahy, že dosáhneme „společnosti (např.) bez tabáku do roku raz dva“, kterou Ministerstvo zdravotnictví implementovalo i do naší strategie, k přístupům založeným na minimalizaci škod. To například znamená podporu alternativních cest získávání nikotinu a jiných látek.

Eva: Nakonec bych se zeptala, co je největším strašákem současné protidrogové politiky (a jejího předchozího koordinátora:)?

JV: Co nejhoršího se může stát – návrat ke staré ideologii, rozdělení světa drog, kdy legální je v pořádku a nelegální největší zlo… Vystavíme více věznic, budeme zavírat lidi a peníze přesouvat do neúčinných avšak ideologicky obhajitelných programů. Nikdo nebude řešit alkohol ani tabák, ty si zachovají status quo. Koordinace se přesune do role úředníků a politiky nebude muset vůbec zajímat…

Nadějí stále zůstává rozsáhlý tým kompetentních lidí a odborníků, kteří roky pracují na progresivních změnách, a kteří snad mají dostatek sil a odhodlání novou národní protidrogovou koordinátorku směřovat v důležitých otázkách liberálním směrem. Ten se i přes pozitivní výsledky z jiných zemí stále potýká s osobními předsudky vládních jedinců. Doufat můžeme i ve stále se vyvíjející Národní protidrogovou strategii, kde připomínky expertů snad budou hrát roli.