Nečekaná odhalení

0
576

Vsadím se, že s klesajícími teplotami a rostoucími závějemi přemýšlíte nad tím, co by se dalo podnikat v teple domova. Mám pro vás něco, při čem zažijete spoustu vzrušení a dobrodružství. Budete cestovat v místě i čase, budete číst i psát, budete naslouchat. Poznáte sebe, budete mít možnost seznámit se s dalšími lidmi a navázat nejedno přátelství. Rozšíříte si znalosti historie. Procvičíte si jazyky a možná se budete muset naučit i nějaký jiný. Posílíte svoji trpělivost a vytrvalost.

 

Už jsem vás dostatečně nalákala a potřebujete nutně vědět, o čem mluvím?

Možná vám to trochu připomíná geocaching – hledání drobných pokladů podle souřadnic GPS, které v sobě spojuje napětí, zábavu, poznání a procházky.

Já mám ale na mysli jiné kouzelné G – genealogii.

Genealogie (řec. génos, lat. genus = rod) je pomocná věda historická, která zkoumá vztahy mezi lidskými jedinci, vyplývající z jejich společného rodového původu. Genealogie se zabývá buď studiem jednotlivých osobností, nebo sledováním proměn jednotlivých druhů vztahů.“ Tolik Wikipedie.

Teď asi přemýšlíte nad tím, co jsem vám naslibovala na začátku článku. Opravdu jde při pátrání po předcích zažít spoustu dobrodružství, nejedno překvapení a navázat nová přátelství?

K sepisování rodokmenu jsem se dostala asi před třemi lety. Marně teď přemýšlím na prvotní popud, na jehož základě jsem se začala genealogii věnovat. Ale to teď není podstatné. Důležité je, že mě to ohromně baví a že všechno, co píšu nahoře, se mi plní.

Začátky byly velmi jednoduché, zapsat do MyHeritage údaje o sobě, sourozencích, rodičích a prarodičích trvalo chvíli. Podlehla jsem však časté iluzi začátečníků, nestanovila jsem si, čeho chci vlastně dosáhnout a začala zbytečně ze široka.

Nevěnovala jsem ani pozornost výběru vhodného programu. Sepisování takového rodokmenu se prostě neobejde bez práce na počítači. Pokud to zkusíte s papírem, bude vám po určité době jasné, že to nebyl úplně dobrý nápad. Kvůli přehlednosti, vyhledávání, opravám a doplňování.

Až se posunete hloub do historie, oceníte také možnost on-line přístupu k některým zdrojům jako jsou matriky, kroniky, dobové noviny a další.

Po nějaké době počáteční nadšení opadlo a moje práce mi přestala dávat smysl. Asi na rok a půl jsem se rodokmenem úplně přestala zabývat. Teď už vím, že jsem jen špatně pochopila účel a způsob sestavení rodinného stromu.

Jen suchá data prostě nudí, jednotlivé členy jsem si nedokázala ani představit, natož se do nich vžít. Chyběly mi historické souvislosti. Drobnosti a detaily, které pár písmenek přemění na živoucího tvora žijícího ve skutečném světě.

Postupem času jsem si začala vést poznámky, kam zapisuji každou informaci, i kdyby se mi ve chvíli, kdy ji získám, zdála jako nepodstatná. Mnoho lidí kromě stromu rodokmenu sepisuje také rodinnou kroniku. Data a místa narození, svateb a úmrtí jednotlivých členů rodiny jsou totiž jen uschlé větvičky. Tu pravou šťávu a barvitost dodají právě detaily, které přemění strohé údaje v poutavé příběhy.

Jako badatel mám několik možností, odkud informace získám. Rodné, oddací a úmrtní listy napadnou pravděpodobně každého. Fotografie mi pomůžou mít před očima skutečnou bytost. Pravým pokladem pak jsou dopisy a deníky, přiblíží mi osobnost člověka, jeho zájmy, sny, obavy i povahu, zaměstnání, vzdělání.

Roli rodiny v obci a vzájemné vztahy lépe pochopíte, když pročtete místní kroniky.

Letos na jaře jsem shodou okolností dostala novou chuť objevovat a pátrat. Přestala jsem brát sepsání našeho stromu jen jako další položku na seznamu úkolů – rychle, efektivně shromáždit a odškrtnout. Pátrání jsem pojala jako zábavu, víc se soustředím na lidi a jejich příběhy. Určila jsem si větev, které se budu věnovat, přeskakování z jedné na druhou totiž zbytečně rozptyluje a bere energii. A vybrala jsem si ji ne proto, že takto by se mělo správně postupovat, ale proto, že pochází z míst, kam mě to táhne a kde mám vazby z dětství.

V průběhu léta jsme si několikrát vyrazili na výlet ke kořenům. Prošli jsme místa, kudy chodili naši předci, díky historickým mapám a GPS jsme se dostali přímo na místo, kde stál jejich dům, a užili si nádherný výhled, který kdysi měli.

Sestavování rodokmenu není práce pro sólisty. Ne, pokud to berete jako zábavu a možnost seberozvoje.

Naslouchám všem žijícím příbuzným, kteří jsou ochotni se se mnou podělit o svoje vzpomínky a zážitky. A není to samozřejmost, zejména o období války mnoho z nich mluví nerado.

Dopředu mě hodně posunulo i seznámení se s několika lidmi, kteří se také zajímají o historii své rodiny nebo obce. Díky nim se mi do rukou dostaly další podklady pro moji práci. A hned mám co dělat, všechny jsou totiž v němčině, která mě ve škole tolik nebavila.

Všechna tahle propojení, objevy, zážitky a nově objevená motivace dávají mému pátrání nový smysl.

Jak na to?

V začátcích si ujasněte, proč jste se do sestavování rodokmenu vaší rodiny vůbec pustili, a čeho chcete dosáhnout.

Nejprve se vypravte za žijícími předky a pamětníky. Nespoléhejte pouze na svoji paměť, rozhovory s nimi si nahrávejte. Nepodceňujte detaily, nenechte se jimi však ani zahltit.

Pracujte systematicky, roztříštěná pozornost může způsobit chyby a vyhoření.

Berte pátrání jako skvělou příležitost ke vzdělání a sblížení se s vlastními kořeny.

Užijte si to.

Pokud si nebudete vědět rady, užitečné rady naleznete například na webu www.vasegeny.cz.