V tomto článku bych se chtěl tak trochu zamyslet nad problematikou užívání drog a řízení vozidel. Nechci ale nijak moralizovat. Důvody, proč někdo někdy nějakou drogu začal užívat, mohou být různé a není na mně, abych nějak posuzoval, co je či není správné. Prostě berme jako skutečnost, že v každé společnosti žijí lidé, kteří užívají drogy, ovlivňující jejich vnímání a měnící jejich reakční dobu na nějaký podnět. K této své úvaze jsem si vybral čtyři nejčastěji užívané reprezentanty. Je to alkohol, Δ9 tetrahydrocannabinol (THC), který je součástí konopí, metamfetamin (pervitin) a syntetická léčiva, která nám předepisují naši lékaři.


Vezměme také za dané, že se tady budeme bavit o těch uživatelích některé z těchto drog, kteří jsou
ale ke svému okolí odpovědní, žádné dopravní nehody páchat nechtějí, přesto ale nějaký individuální
dopravní prostředek (automobil, bicykl, invalidní vozík) užívat musí. Jakou mají tito lidé možnost
provést sami u sebe kontrolu toho, jestli ještě stále jsou pod vlivem užité drogy, a tedy by na silnici
vyjíždět neměli, nebo již psychedelický účinek drogy pominul a oni již řídit mohou?

Alkohol

Nejčastěji užívanou drogou v naší zemi je alkohol. Dospělých lidí, kteří alkohol v nějaké formě nikdy
neužili, je skutečně jen minimum. Možná i proto byly vyvinuty testery pro opakované použití, kterými
si každý, kdo je zrovna o své momentální schopnosti řídit vozidlo v pochybnostech, může toto ověřit.
A nestojí mnoho. Sada pěti kusů jednorázových trubiček stojí asi stovku. Pokud se nepotřebujete
kontrolovat každý den, tak tato cena není problém. A ani tester pro opakovanou kontrolu alkoholu
v dechu není až tak drahý. Dá se pořídit již od tří stovek a jedinou další investicí do něj je jednou za
dlouhý čas vyměnit baterii. Myslím, že z pohledu prevence nehod mohou být uživatelé této drogy
spokojeni. Jejich sebekontrola je nestojí mnoho.
Jak je to ale u těch ostatních?

Konopí

Já i moje dcera jsme uživatelé léčebného konopí s poměrně vysokým obsahem THC. Užíváme konopí
s vyváženým poměrem dvou hlavních léčebných látek, což u konopí z našich lékáren je 7,5 %
kanabidiolu (CBD) a 6 % THC. Oběma nám toto konopí předepisuje naše odborná lékařka. Dcera ho
užívá denně, měsíčně ho potřebuje 180 g, a řídí elektrický invalidní vozík. Já ho užívám jednou týdně,
měsíčně spotřebuji 2 až 2,5 g, jsem jediným řidičem v naší rodině a řídím osobní automobil.
Možná se tomu budete divit, ale přesto, že jsem uživatelem konopí, tak ve shodě s naší policií říkám:
„Dal sis jointa či užil jsi lékařem předepsané tobolky s konopím? Tak nelez za volant.“
Jenže jakou my máme možnost kontroly, jestli ještě jsme či nejsme pod vlivem psychoaktivního THC?
Nu, není to slavné.

Na internetu nebo ve kterékoliv lékárně zjistíte, že nejlevnější tester na zjištění přítomnosti THC ve
slinách stojí asi tři stovky. Ten policejní, který je pouze na jedno použití, pak asi 600 Kč. To není málo.
To si důchodce, jako jsem já, nebo invalidní důchodce, jako je naše dcera, dovolit nemůže.

V současné době ještě pacientů užívajících léčebné konopí není mnoho. Je to dáno cenou konopí,
která je v současné době asi 200 Kč/g. Jenže od ledna či února příštího roku bude 90 % jeho ceny
hradit zdravotní pojišťovna. A je více než jisté, že tím pacientů, kteří ho budou chtít užívat místo
dosavadních syntetických léků, významně přibude.

Jak tedy mají lidé, jako jsme my, zjistit, jestli již smí řídit, když ty současné testery jsou příliš drahé?
Já jsem si před pár lety udělal takový test. Domluvil jsem se tady u nás, v Týně nad Vltavou,
s policisty, že večer vykouřím jointa a druhý den ráno si u nich nechám zjistit, jestli ještě jejich testery
zjistí v mých slinách THC, či nikoliv. První zkouška proběhla po deseti hodinách od užití konopí a na
testeru se objevila sice slabá, ale přeci jen ryska, THC signalizující. Po dalších dvou hodinách jsem „již
byl čistý“. Pro mne to zatím stačí a podle toho se řídím. Jenže každý jsme jiný. Každý z nás „spaluje“
alkohol, THC atd. jinak a také každý z nás, uživatelů konopí, ho spotřebovává jiné množství a v jiných
časových intervalech.

Chtěl jsem vědět, jestli se u nás dělaly či dělají nějaké odborné studie, které by do toho vnesly jasno.
Něco jako mít doma tabulku, ze které bych si na základě pohlaví, hmotnosti a četnosti užívání konopí
o určité potentnosti THC určil, za jak dlouho po užití smím řídit. Oficiálně ale zatím nic takového není.
Vědeckých studií na toto téma se u nás zase až tak mnoho nedělalo. V roce 2006 něco v tomto dělali
v České psychiatrické společnosti. Bohužel se mi výsledky nepodařilo najít, a to ani v této instituci.
Dostal jsem tam ale tip na Národní ústav duševního zdraví, speciálně pak na doktora Tomáše
Páleníčka. Ten mne dál nasměroval na doktora Ondřeje Slámu z Masarykova onkologického ústavu
v Brně. Chvíli jsme si popovídali a on mi pak doporučil poslechnout si jednu jeho přednášku, kde se
věnuje i tomuto problému. Ta přednáška se jmenuje „Léčebné konopí v managementu symptomů
onkologického onemocnění“. Je zajímavá a na internetu je k dohledání na webu www.vlada.cz.

Také jsem kontaktoval doktora Jana Cimického, který mne přesměroval na plukovníka Václava
Valentu, drogového experta na volné noze. Jsme domluveni, že se sejdeme a o této problematice si
více popovídáme.

Toto vše zde nevyjmenovávám proto, abych se dělal zajímavý. Jen chci ukázat, že dostat se ve 21.
století v Česku k některým informacím, je stále ještě dost problematické.

Na výsledcích mého hledání informací okolo řízení po užití konopí je hloupá jedna věc. Podle
některých studií se psychedelické působení THC u člověka vytrácí do čtyř hodin. U některých lidí
dokonce do hodiny. Pak se u nich již nedá zjistit jakékoliv ovlivnění, které by jim bránilo v řízení
vozidla. Policejní testery v našich slinách ale neregistrují vlastní THC. Ony reagují na protilátky proti
molekulám THC, které se automaticky po jeho užití vyplaví do krevního řečiště. Tyto protilátky již ale
žádný psychedelický účinek nemají. Co z toho vyplývá? Že naprosté většině řidičů, kterým policejní
tester ukáže užití THC, zabaví policie řidičský průkaz naprosto neoprávněně. Oni již dávno pod
žádným vlivem THC nejsou. Tuto skutečnost jsem si ověřil i v laboratoři, kde následné testy pro policii
provádějí. Naprosté většině řidičů, kterým policie řidičák kvůli pozitivnímu testu na THC zabavila, jej
pak musela vrátit. Jenže ti řidiči bez svého řidičáku takto jsou minimálně měsíc a jejich pověst v jejich
okolí je poničena.

Pervitin

Obdobný problém se sebekontrolou je i u uživatelů pervitinu. Je to totiž ten samý tester, se kterým
policie provádí kontrolu na THC. Je příliš drahý. Takže uživatel pervitinu, který by si chtěl sám ověřit,
jestli je či není ještě stále pod jeho vlivem, by musel sáhnout do peněženky minimálně pro tři, lépe
pak pro šest set korun. Kdo z nich to udělá?

Zde je ale ještě jeden problém. Metamfetamin a konopí se k sobě mají asi jako oheň a voda. Konopí
je droga meditační. Po jejím požití člověk není inspirován k předvádění se, ale k přemýšlení a
meditaci. Jeden policista mi řekl, že řidiče pod vlivem THC není poznat podle toho, že by jel rychle a
nějak porušoval dopravní předpisy. Spíše je ho poznat podle toho, že jede velmi opatrně. U řidiče pod
vlivem pervitinu je to naopak. Ten se domnívá, že je mistr světa a nikdo se mu nemůže rovnat.
S vozidlem jede naprosto bezohledně. Jiné vozidlo někde daleko před ním, to je pro něj výzva, aby ho
za každou cenu dohnal a předjel. A spatření policejních majáků ve zpětném zrcátku je zase výzvou
k tomu, aby „těm ubožákům za ním“ ukázal, kdo je tady pánem silnic.

Syntetické léky

Nakonec jsem si nechal všechny ty uživatele drog, kteří jsou o sobě skálopevně přesvědčeni, že žádné
drogy neužívají. Jsme to my všichni, kteří občas musíme zajít ke svému lékaři se svými zdravotními
problémy, ať jsou již jakékoliv. Pan doktor či paní doktorka nás prohlédne, proklepe, změří tlak a
napíše lék. A bohužel je jen velmi vzácnou výjimkou, když některý lékař svého pacienta upozorní na
to, že při jejich užívání bychom neměli řídit vozidlo. Pokud si někdo myslí, že takový lék je výjimkou,
nemá pravdu. Mnohá analgetika obsahují opioidy. Ty mají vysoce zklidňující účinek, jehož důsledkem
je i velmi zpomalené vnímání okolního děje a vlastní reakce na něj. Do kategorie léků s podobnými
účinky patří i hypnotika, antihistaminika, sedativa či antiparkinsonika. A stačí je zapít pivem nebo si
nedopatřením dát s přáteli malou skleničku tvrdého alkoholu, aby se tento zklidňující efekt násobně
zvýšil. Jiné léky vyvolávají přecitlivělost na světlo nebo přímo způsobují poruchy vidění. Jsou to různá
antiepileptika, antidepresiva, antipsychotika, kardiovaskulární léčiva, glukokortikoidy, antibiotika,
antimalarika.

Další ovlivňují naši motoriku a způsobují nesprávné reakce na podněty.

Takto by se dalo pokračovat poměrně dlouho. Jistě, o tomto všem se dočteme v příbalových letácích
těchto léků. Jenže kolik je těch, kteří je čtou?

Všechny tyto léky jsou, ať se to komu líbí či nelíbí, drogy. A my všichni, kteří je užíváme, jsme
uživatelé drog. Drog, které hravě mohou svým účinkem dosáhnout toho, že způsobíme dopravní
nehodu.

První problém je v tom, že naprostá většina lidí si toto nebezpečí vůbec neuvědomuje. Potřebujeme
někam jet, ale bolí nás hlava? Vezmeme si jeden dva prášky a jedeme. Chytili jsme nějakou virózu, na
kterou nám pan doktor předepsal antibiotika? No jo, ale my přece musíme něco velice nutně zařídit a
dostat se tam můžeme jen autem! Tak co máme dělat? A opět jedeme. Kolik je lidí staršího věku,
kteří mají problémy se svým srdíčkem, berou léky na ředění krve, a přesto dál jezdí autem či na kole.
Ten druhý problém je v tom, že každý jsme jiný. Organismus každého z nás drogy (alkohol, konopí,
metamfetamin, syntetické léky…) zpracovává jinak a jinak na ně reaguje. U některých drog se politici
na základě velmi sporných údajů rozhodli, že stanoví nějakou hranici, která je v našem těle nějakým
způsobem zjistitelná, a když ji překročíme, tak nás budou perzekvovat pokutou, odebráním
řidičského průkazu, vězením. Sem patří alkohol, metamfetamin, THC atd. Syntetické léky, které jsou
v mnoha případech pro řízení násobně nebezpečnější, než je konopí, sem ale nepatří.
A tím se dostávám ke kořenu věci.

Závěr

Konopí je od roku 2013 uznaným lékem. Má určité psychotické vlastnosti, jenže obdobné psychotické
vlastnosti má i spousta syntetických léků. Rozdíly mezi konopím a syntetickými léky jsou tři.
Ten první je v tom, že konopí je rostlina, kdežto syntetické léky jsou výrobky bohatých
farmaceutických firem.

Ten druhý je pak v tom, že mnohé syntetické léky jsou ve svých vedlejších účincích nesrovnatelně
nebezpečnější.

A ten třetí? Jestliže se někdo léčí konopím a policie to při kontrole zjistí, sebere mu řidičák a bude
vystaven dalším perzekucím. Kontroly pro řízení mnohem nebezpečnějších syntetických léků se vůbec
neprovádí.

Abych ale byl poctivý, pátral jsem po tom, jak mnoho dopravních nehod bylo spácháno pod vlivem
syntetických léků a jak mnoho pod vlivem konopí. Těch pod vlivem léků je hodně. Najít alespoň
jeden, spáchaný jen pod vlivem konopí, se mi ale nepodařilo.


„Nejčastěji užívanou drogou v naší zemi je alkohol“

„Naprosté většině řidičů, kterým policie řidičák kvůli pozitivnímu testu na THC zabavila, jej pak musela vrátit“

„Konopí je od roku 2013 uznaným lékem“