Weedshop 696x86

Nezakazujme jednorázové plasty, zachraňme naše oceány!

Před 8 lety tehdy16letý Holanďan Boyan Slat s překvapením pozoroval při potápění v mořích řeckého pobřeží více plastů než ryb. To ho přivedlo na myšlenku a obrovskou výzvu – vyčistit světové oceány od plastů. Mladý vynálezce nezahálel a už dva roky poté představil svou vizi na papíře. O pět let později, před pár dny, vyplul na moře Systém 001 The Ocean Cleanup, 600 metrů dlouhá trubka, která bude sama sbírat plasty až do hloubky 3 metrů v těch nejvíce plasty zaneřáděných částech oceánů.


Boyanovým nesmělým cílem je vyčistit naše oceány až od 50 % všech plastů do pěti let. To, zda uspěje a zdali je to s touto technologií vůbec možné, se dozvíme asi až za těch pět let. Už teď se ale ozývají skeptikové, kteří tvrdí, že většina plastů se nachází hlouběji ve vodním sloupci a jsou tedy pro Systém 001 nezachytitelné.

Necháme se překvapit, jak to dopadne, nebo Boyanovi usnadníme práci? Ať už novými technologiemi, které případně vychytají i hlubinné plasty, nebo prostě jen tím, že přestaneme nové plasty do oceánů vyhazovat? Za pět let jich totiž může v oceánech přibýt dalších pár tisíc tun.

Boyanův věk a nesmělá vize zaujala celý svět a spustila lavinu nenávisti ke všem plastům, které jsme do té doby s radostí a chutí bezmyšlenkovitě využívali. Aktivisté, firmy a vlády v bohatších státech si proto celkem rychle vzali na paškál ty nejviditelnější a nejběžněji používané – jednorázové plasty – kelímky, talíře, příbory, mikrotéňáky a další. Před pár měsíci přišli společně s jasným vzkazem: Jednorázové plasty tu nechceme. Petice a nenávistné vzkazy velkým firmám přiměly například Starbucks přestat používat jednorázová brčka. Ti přišli se skvělým řešením, které vyvolalo vlnu pozitivních ohlasů, i přesto, že k jeho realizaci je potřeba více plastů než při výrobě brček. Tento příklad zhruba shrnuje naše snahy o snížení množství plastů, které posíláme žít svůj příběh do koloběhu našich ekosystémů.

Připravovaný zákaz jednorázových plastů v EU se může jevit jako jasné a radikální řešení, které naše životní prostředí spasí. Zapomíná ale na to, že jednak většina plastů v oceánech není nádobí, brčka či uchošťoury, ale rybářské sítě, které se právem do jednorázových plastů neřadí. Naše nadšení opomíjí také fakt, že 90 % jednorázových plastů, které jsou do oceánů odvláčeny proudem řek z pevniny, připlouvá z Číny, Indie, Indonésie a několika afrických států. Při troše dobré vůle a souhře několika nešťastných náhod sníží zákaz jednorázových plastů v EU jejich masu každoročně odplavenou do oceánů asi o 5 %. S větší pravděpodobností ale bude mít na svědomí spíše jejich nárůst. Nebo se nám chce opravdu věřit tomu, že se výroba plastů sníží jejich zákazem v EU?

Nebo to spíš dopadne jako s cigaretami či pesticidy? Ty se v bohatých zemích buď podařilo (některé) zakázat úplně nebo alespoň dostatečně vystrašit jejich občany (často oprávněně), že jsou nebezpečné, a tedy se tam rapidně snížila jejich spotřeba. Kupodivu ale ani poté nepřestaly růst zisky těm, kteří cigarety a pesticidy vyrábí. Jak je to možné? Například Togo se snažilo prosadit ošklivé obrázky na cigaretových obalech, které podle některých studií mohou za rapidní snížení spotřeby cigaret na západě. Pokud se nadnárodním tabákovým společnostem nepodaří vládu uplatit, aby to nedělala, začnou jim vyhrožovat soudy. Tak jako tak to dopadá stejně. V rozvojovém světě kouří čím dál víc lidí díky tomu pochopitelně rostou zisky těm, co cigarety vyrábí.

Jak si můžeme být jisti, že zákazem jednorázových plastů nezpůsobíme mnohem víc škody než užitku? Nesmíme zapomínat, že žijeme v globalizovaném světě s volným trhem, jakákoli akce na trhu v EU může vyvolat reakci jinde.

A nakonec k tomu nejhoršímu. Bioplasty. Ke kompletní náhradě dlouhorozkládajících se (ne tak dlouho, jak se nám někteří snaží namluvit) plastů těmi rychle rozložitelnými bychom potřebovali miliony hektarů půdy na pěstování zdroje škrobů, což by znamenalo mnohem větší zátěž na životní prostředí, než kdybychom všechny obyčejné plasty po použití spálili a využili vznikající teplo k výrobě elektřiny. A to jak v případě emisí CO 2 , tak i v množství vody potřebné k výrobě jednotlivých typů plastů. Navíc je také potřeba zohlednit množství pesticidů a anorganických hnojiv potřebných k pěstování potřebné biomasy.

Co tedy s tím? S plasty? Nic lepšího k uchovávání potravin a k životnímu prostředí šetrnějšího zatím nemáme. Měli bychom si přiznat, že jsme hodně zaspali a pokusit se to napravit. Investujme víc do vývoje ještě šetrnějších materiálů a hlavně začněme stavět spalovny v rozvojových zemích, odkud většina plastů připlouvá. Nezapomeňme na rybáře. Už teď ale existují startupy mapující cestu potravin od produkce (formy lovu) až k zákazníkovi. Jedním z nich je nový projekt WWF Austrálie, který vyvíjí blockchainovou (https://www.wwf.org.au/news/news/2018/how-blockchain-and-a-smartphone-can-stamp-out-illegal-fishing-and-slavery-in-the-tuna-industry#gs.vQRcmc4) aplikaci, která ztransparentní lov tuňáků, což v ideálním případě může přispět i k větší kontrole uvolňování sítí zaseklých či zamotaných rybářskými loděmi do oceánů.

Boyanova odvaha a cílevědomost je obrovská. Udělejme mu radost tím, že za pár let bude se svým týmem a technologií schopen zachytit víc plastů než necháme do oceánů vyplavit. Ideálně za dekádu už by měl začít přemýšlet nad tím, co ze svých mašin vyrobí jiného. Neměli by být zkrátka už potřeba.

Bioplast

Pojem bioplast nemá jednoznačný význam. Plast obecně je směs polymeru a přídavných pomocných látek zlepšujících vlastnosti a zpracovatelnost základního polymeru. Polymer je obrovská řetězcovitá molekula, která vznikne vzájemným spojováním základních jednotek zvaných monomery. Biopolymer je polymer syntetizovaný živým organismem (např. celulóza, škrob, chitin, chitosan, kolagen) jako takový, nebo připravený průmyslově z monomerů biologického původu (např. polylaktidy). Jako bioplasty jsou označovány směsi biopolymerů s konvenčními pomocnými látkami, směsi konvenčních polymerů s bioplnivy (škrob, otruby, syrovátka, kasein, keratin, piliny, masokostní moučka atd.), kopolymery syntetických monomerů s biomonomery nebo i plně syntetické plasty, které se např. v „rozumné době“ rozloží v biologickém nebo životním prostředí nebo obsahují jen lépe koncipovanou stabilizátorovou směs. Pojem „bioplast“ je více pojmem marketingovým než technickým.

Foto: V afrických rozvojových zemích management nakládání s plastovým odpadem zcela chybí

Sdílejte tento příspěvek:
Přihlaste se k odběru novinek:

happy seeds 2

Další články:

Nepřehlédněte:

Časopis Roots se stává mediálním partnerem prvního ročníku Festivalu konopí Growfest, události slavící Světový den konopí v roce 2024.