V pozdně podzimní přírodě už mnoho zelených bylin nenajdeme. V této době proto vezmeme zavděk i posledním ostružinovým lístkům. Ty lze sbírat skoro celou zimu, i když tato jejich tmavě zelená verze nedosahuje chuti a účinků svěže zelených jarních.

Ostružiníky patří do čeledi růžovitých. Vzrůstem je to keř, většinou s poléhavými ostnitými šlahouny. První rok jsou stonky (prýty) neplodné a rostou na nich pouze složené, na okrajích pilovité listy, které mají na spodních žebrech malé trny. Teprve druhý rok stonek dřevnatí a nese květy a poté plody.

Květy, ač to na první pohled nevypadá, jsou složená květenství – chocholíky. Okvětních lístků je vždy pět, jejich barva je bílá nebo světle růžová. Plody, které známe jako ostružiny, jsou správně řečeno souplodí, tvořené z drobných peckoviček srostlých s lůžkem. Jejich barva je nejdříve červená, ve zralosti černá, lesklá. Rostlina kvete od června do srpna a plody tak můžeme sbírat od července do října.

Ostružiny jsou velmi proměnlivým rodem. Nejhojněji u nás roste ostružiník křovitý (Rubus fruticosus). Jde vlastně o souhrnný název pro několik podobných druhů, např. ostružiník ježiník (Rubus caesius), ostružiník dvojbarevný (Rubus bifrons), ostružiník loubincový (Rubus parthenocissus) a další. Celkově roste na celém světě asi 2000 druhů a poddruhů ostružiníků – včetně ostružiníku maliníku (tedy malin), ostružiníku morušky (Rubus chamaemorus – drobná bylinka s jedním světle růžovým plodem) a dalších odlišných forem. V Anglii bylo dokonce založeno speciální biologické odvětví zkoumající pouze ostružiníky, nazvané „batologie“.

V České republice bylo napočítáno na 200 druhů a poddruhů, které se mezi sebou mohou i křížit. Jak jsem už napsala, ostružiníky, které si jsou vzájemně podobné (tedy plané formy známých zahradních ostružin), se označují souhrnně jako ostružiník křovitý. Všechny tyto vzájemně podobné formy jsou totiž rovnocenné ve svých účincích a jejich plody stejně jedlé. Záměny se proto nemusíme obávat.

Sbíráme plody a listy. Plody se dříve sbíraly pouze k jídlu a jejich léčebný potenciál byl opomíjený. Jsou však cenným zdrojem antioxidantů, např. bioflavonoidů, dále vitaminů, draslíku, hořčíku a organických kyselin. Antioxidanty nám pomáhají předcházet nádorovým a srdečním onemocněním, poškození volnými radikály (včetně oxidačního stárnutí buněk), zpomalují stařeckou degradaci mozku, pomáhají léčit různé záněty, snižují následky ozáření a chemoterapie a chrání játra (hepatoprotektivum).

Bioflavonoidy jsou jedněmi z nejúčinnějších antioxidantů. Jde vlastně o fialové barvivo v plodech ostružin. Na rozdíl od některých dalších antioxidantů (např. vitamin C) jsou tepelně stálé, jsou tedy obsažené i v tepelně upravených výrobcích z ostružin – marmeládě, sirupu atd.

Listí se trhá, především dokud je mladé, starší má svíravou chuť, ale i to je v nouzi použitelné. Pokud listy při sušení fermentujeme, mohou chuťově nahradit pravý černý čaj. Čaj z listů užíváme při žaludečních a střevních potížích a jako prostředek proti průjmům, zánětům ústní dutiny a pro povzbuzení žaludeční činnosti.

Obsah všech léčivých látek je zde poměrně nízký, a proto drogu řadíme mezi tzv. indiferentní drogy s menší účinností. Můžeme je tedy bez obav bez omezení přidávat do čajových směsí a popíjet během celého roku.

Rubus chamaemorus (zdroj: wikimedia.org)

Úvodní foto: Rubus caesius (zdroj: wikimedia.org)