Permakultura – trvale udržitelný svět

975
blank

Permakultura je koncepce přístupu k zemědělství, přírodě a životnímu prostředí obecně usilující o trvalou udržitelnost nebo ještě lépe o regeneraci přírodních zdrojů. Toliko základní definice slova permakultura. O co ale jde konkrétněji? Celá myšlenka filozofie permakultury pochází ze sedmdesátých let minulého století, kdy Bill Mollison a David Holmgren publikovali v roce 1978 knihu Permaculture.

K jejímu vydání autory vedlo především rapidně se zhoršující životní prostředí v Austrálii. Sami výraz permakultura definovali slovy: „Je to uvědomělá přeměna krajiny napodobující přirozené vztahy a vzorce, která poskytuje dostatek potravy, rostlinného materiálu a energie k uspokojení místních potřeb.“ Holmgren toto vyjádření později upřesnil: „Různé nápady, dovednosti a způsoby života, které musíme objevit a rozvinout, abychom se dokázali změnit ze závislých konzumentů v zodpovědné a produktivní občany.“

blank

Mollison a Holmgren však nebyli jedinými, kdo se chtěl vymanit ze způsobu života 70. let bez ekologického cítění a bez ohledu na životní prostředí. Závažnost situace a její nebezpečí si uvědomovalo mnoho dalších lidí, kteří začali přicházet se stejnými závěry. Spouštěcím nástrojem pro mnoho permakulturních projektů na celém světě se ale stala právě kniha Permaculture.

Permakultura – základní principy

Péče o půdu

Zabezpečení pokračování a množení všech životních systémů. Toto je první zásada, protože bez zdravé půdy by lidé nemohli prosperovat.

Péče o lidi

Zabezpečení přístupu lidí k těm zdrojům, které jsou potřebné pro jejich existenci.

Návrat přebytku

Zpětné investování přebytků zpět do systému, aby tak mohly být zajištěny první dvě zásady. Zahrnuje to návrat odpadu zpět do systému k recyklaci do využitelné podoby. Třetí zásada je označována za „férový podíl“, což odráží, že každý z nás by si neměl brát víc, než kolik potřebuje dřív, než opětovně investuje přebytky.

Permakulturní design tvoření krajiny klade důraz na terén, funkci a složení druhů. Tím je určeno, kde by měly být všechny prvky umístěny, aby zajistily co největší přínos pro místní životní prostředí.

Principy permakulturního designu

  • Pozoruj a jednej (Krása je v očích pozorovatele)
  • Zachycuj a uchovávej energii (Kuj železo, dokud je žhavé)
  • Získávej výnos (S prázdným žaludkem se špatně pracuje)
  • Usměrňuj sebe sama a přijímej zpětnou vazbu (Hříchy otců se projevují na dětech do sedmé generace)
  • Využívej obnovitelných zdrojů a služeb a važ si jich (Příroda sama ví, co dělá)
  • Nevytvářej odpad (Kdo šetří má za tři. Jedna včasná záplata ušetří devět dalších)
  • Navrhuj od vzorů k detailům (Pro stromy nevidět les)
  • Dej přednost začleňování před oddělováním (Více rukou, méně práce)
  • Využívej malých a pomalých řešení (Čím jsou větší, tím tvrději dopadají. Pomalí a vytrvalí vyhrávají)
  • Využívej rozmanitosti a važ si jí (Neukládej všechna vejce do jednoho košíku)
  • Využívej krajů a važ si okrajových systémů (Nemysli si, že jsi na správné cestě jen proto, že je dobře vyšlapaná)
  • Využívej změnu tvořivě a tvořivě na ni reaguj (Vize není o tom, jaké jsou věci nyní, ale jaké budou)

Ústřední koncept permakultury je maximalizace užitečného propojení mezi komponenty a synergií finálního konceptu.

Zdá se vám taková definice moc krkolomná a složitá na pochopení? Nebojte, na jednodušší vysvětlení přijde řada.

Těžiště permakultury není v každém samostatném prvku, ale spíše ve vztazích vzniklých mezi jednotlivými prvky tím, jak byly umístěny. Celek se tak stává větším, než je velikost pouhého součtu jeho částí. Při tvorbě návrhu permakulturního prostředí se usiluje o minimalizaci množství vytvořeného odpadu, vynaložené lidské práce a energetických vstupů při budování systému. Snahou je dosažení vysoké úrovně synergie (společné souhry jednotlivých prvků).

Permakulturní prostředí se během času díky těmto vztahům dále rozvíjí a může se stát extrémně komplexním systémem s vysokou hustotou produkce potravy a materiálů s využitím minimálních vstupů. Tyto principy, které jsou základem koncepční permakultury, byly odvozeny z vědeckých ekologických systémů a prvních předprůmyslových studií udržitelného využívání půdy. Permakultura čerpá z několika oborů, včetně ekologického zemědělství, agrolesnictví, integrovaného zemědělství, trvale udržitelného rozvoje a aplikované ekologie.

Permakultura byla nejčastěji využita při návrzích bydlení a terénních úprav, integraci techniky, agrolesnictví, budování přírodních staveb a schraňování dešťové vody v kontextu principů a teorií permakultury.

Vrstvy

Vrstvy jsou jedním z nástrojů, které se využívají při návrhu funkčního ekosystému, který je jak udržitelný, tak přímo přínosný pro lidi. Ve vyspělém ekosystému je ohromné množství vztahů mezi jednotlivými komponenty: stromy, podrostem, rostlinným porostem, půdou, houbami, hmyzem a zvířaty. Protože rostliny dorůstají různých výšek, různorodé společenství je schopno růst na relativně malém prostoru, protože každá vrstva leží na jiné. V jedlém lese existuje obecně sedm vrstev, i když někteří přidávají jako osmou vrstvu houby.

canatura-1
blank

1. Vrcholky rostlin: nejvyšší stromy v systému. Velké stromy dominují, ale obvykle oblast nenasytí, to znamená, že jsou v ní místa bez stromů.

2. Podrost: stromy, kterým se daří ve stínu vrcholků větších stromů.

3. Keře: různorodé druhy dřevin a trvalek malé výšky. Do této skupiny spadá většina keřů s bobulovitými plody.

4. Byliny: většiny rostlin v této vrstvě odumírá každou zimu (jestliže jsou zimy dostatečně chladné). Na rozdíl od keřů netvoří dřevnaté stonky. V této vrstvě je mnoho kulinářských a léčebných bylin. Do této skupiny spadá mnoho prospěšných rostlin. Mohou to být jednoletky, dvouletky nebo trvalky.

5. Povrch půdy / půdokryvná vrstva: lehce se překrývá s vrstvou bylin. Nicméně rostliny v této vrstvě rostou mnohem blíže k zemi, rostou velice nahuštěny na sebe, aby zaplnily volná místa ne zemi. Obvykle jim nevadí ani chůze lidí či zvířat. Tyto rostliny drží půdu pohromadě a snižují erozi. Společně s rostlinným hnojivem přidávají do půdy živiny a organickou hmotu, obzvláště dusík.

6. Rhizosféra: kořenová vrstva v půdě. Hlavními složkami této vrstvy jsou půda a organismy, které v ní žijí, jako kořeny rostlin (včetně kořenové zeleniny, jako jsou brambory a další jedlé hlízy), houby, hmyz, hlístice, žížaly atd.

7. Vertikální vrstva: popínavé rostliny, jako je fazol šarlatový a fazol měsíční.

Symbióza

Existuje mnoho forem symbióz, včetně symbióz rostlin s podobnými funkcemi, ale nejobvykleji je vykládána jako vzájemná pomoc. Taková symbióza se skládá ze skupiny druhů, v níž každý poskytuje jedinečnou skupinu funkcí, které fungují ve vzájemném spojení nebo harmonii. Vzájemná podpora je prováděna skupinami rostlin, zvířat a hmyzu atd., které prosperují společně. Některé rostliny lze pěstovat pro produkci potravin, některé mají kořeny, které vytahují živiny z hloubi půdy, některé mají lusky, které zadržují dusík, některé přitahují užitečný hmyz a další odpuzují ten škodlivý. Když rostou pohromadě ve vzájemně prospěšném prostředí, rostliny žijí v symbióze.

Efekt okraje

Efekt okraje je v ekologii efekt budování kontrastních prostředí v ekosystému vedle sebe. Příkladem takového propojení je pobřeží. Tam, kde se setkává země a moře, je obzvlášť bohatá oblast naplňující všechny nesouměrné lidské a zvířecí potřeby. Tato představa je vyjádřena v permakulturních designech používáním spirál v bylinkových zahrádkách nebo při vytváření rybníků, které mají vlnité břehy namísto tvaru jednoduchých oválů (tím je zvýšena délka jejich okrajů v oblasti).

Zóny

Zóny jsou způsobem inteligentního organizování prvků v lidském prostředí na základě četnosti využívání lidmi a rostlinných či zvířecích potřeb. Prvky, s nimiž je manipulováno, nebo jsou sklízeny často, jsou umístěny blízko domu v zónách 1 a 2. Méně používané prvky a prvky těžící z izolace (jako jsou divoké rostliny) jsou dále. Budování zón je o správném rozmístění věcí. Zóny jsou očíslovány od 0 do 5.

Zóna 0

Dům, nebo jiné obyvatelné místo. Zde jsou principy permakultury aplikovány v podobě redukce spotřeby energie a vody a využívání přírodních zdrojů, jako je sluneční svit. Obecně jde v této zóně o vytvoření harmonického a trvale udržitelného prostředí, v němž se žije a pracuje. Zóna 0 je neformální označení, které není v knize Billa Mollisona přesněji definováno

Zóna 1
Zóna 2
Zóna 3
Zóna 4
Zóna 5
blank

Jak vidíte, znalosti toho, jak na Zemi udržet podmínky vhodné pro lidi, živočichy i rostliny, máme. Na druhou stranu je ale jasné, že podobný návrat k přírodě bude pro většinu lidí nemyslitelný. Vzdát se svých představ o pohodlí a pustit se do něčeho nového vyžaduje opravdu hodně vůle.

blank