Pozorování noční oblohy – červen

0
149
Souhvězdí Pastýře s hvězdou Arcturus a asterismus Velkého vozu

Noci se zkracují a na pozorování hvězd musíme zůstávat déle vzhůru. Na začátku tohoto letního měsíce se první hvězdy začnou objevovat až po 21:45, tedy o nautickém soumraku, kdy jsou vidět první hvězdy, ale horizont je zároveň ještě zřetelně rozeznatelný, protože Slunce se nachází teprve mezi 6.–12. stupněm pod horizontem. Poslední sluneční paprsky zmizí až kolem 11. hodiny v noci a hvězdy už by měly být velmi výrazné. To nastane astronomický soumrak.

Mezi půlnocí a 3. hodinou ranní však Slunce začne znovu vycházet a ve 3:13 už nastane opět nautický rozbřesk, kdy bude opět jasnost hvězd slábnout.

Na konci června přičteme k soumraku 15 minut a od rozbřesku je naopak odečteme.

V červnu nás tedy čekají nejkratší noci v roce, protože Slunce dosahuje vzhledem ke světovému rovníku největší deklinace, tedy nejsevernější polohy a severní pól je v tuto dobu Slunci nejvíce nakloněn. Nejkratší noci dosahují vrcholných hodnot okolo letního slunovratu, který letos vychází na 21. června přesně ve 12 hodin a osm minut. V ten den se můžeme přesvědčit, že na severní polokouli budou sluneční paprsky dopadat přesně kolmo k zemskému povrchu a stíny budou nejkratší v roce.

Po celý červen nedojde k tzv. astronomické noci, protože Slunce v noci neklesne více jak 18° pod horizont a večerní astronomický soumrak bude splývat s ranním svítáním. K astronomické noci dojde opět až 12. července, a to na 24 minut. Od letního slunovratu se noci začnou opět prodlužovat.

Během slunovratových dnů Slunce zároveň vychází ve svém nejzazším bodě na horizontu, a to téměř na severovýchodě, kdežto během zimního slunovratu vychází téměř na jihovýchodě. (Během podzimní a jarní rovnodennosti Slunce vychází i zapadá přesně na východě a přesně na západě.)

Na jižní polokouli v červnu pozorují přesně opačný jev. Dochází k zimnímu slunovratu a noci jsou nejdelší v roce. V severních polárních oblastech vrcholí polární den a naopak v jižních polárních oblastech vrcholí polární noc. V severních zeměpisných šířkách nad 66,6° (severně od severního polárního kruhu) ten den Slunce nezapadá. Na obloze svítí tzv. půlnoční Slunce a den je dlouhý 24 hodin (polární den). Naopak v jižních polárních oblastech (nad jižním polárním kruhem) v tento den Slunce nevychází nad obzor. Nastává polární noc, která trvá 24 hodin. Po šesti měsících se celá situace zopakuje, jen severní a jižní polokoule si během zimního slunovratu prohodí role.

Země je v období červnového letního slunovratu ve svém aféliu, což je nejvzdálenější bod oběžné dráhy kolem Slunce. Naopak nejblíže je Země Slunci v období prosincového zimního slunovratu.

Saturn ♄

V červnu se nám naskytnou perfektní podmínky pro pozorování planety Saturn, který bude přesně 27. června v 18:00 pro tento rok nejblíže Zemi a jeho přivrácená strana bude Sluncem plně osvícena. Dělit nás bude vzdálenost 1 353,7 miliónu kilometrů nebo také 9,04 astronomické jednotky čili 9x vzdálenost Země od Slunce.

Na noční obloze je Saturn snadno pozorovatelný pouhým okem jako nažloutlý neblikavý objekt, jasností srovnatelný s nejjasnějšími hvězdami. Považuje se zároveň za nejvzdálenější planetu, kterou lze bez dalekohledu pozorovat.

Celý červen bude Saturn po soumraku vycházet nad jihovýchodním obzorem a obloukem k ránu zapadat nad obzorem jihozápadním.

Saturn se pohybuje nejpomaleji ze všech okem viditelných planet a nikdy se nevzdaluje od ekliptiky více jak o 2,5° (ekliptika = průsečnice, v níž rovina dráhy Země kolem Slunce protíná nebeskou sféru). To znamená, že ze Země jej vidíme, jak po dobu více než dvou let prochází vždy jedním souhvězdím nebo putuje podél souhvězdí. Od roku 2009 vystřídal souhvězdí Panny, Vah, Štíra a nyní začíná procházet Střelcem. V roce 2021 dorazí do souhvězdí Kozoroha.

Díky Saturnu se můžeme s celkem nenápadným souhvězdím Střelce blíže seznámit a zapamatovat si jeho tvar a polohu. Střelec je souhvězdí spíše jižní polokoule a v naší zeměpisné šířce nedosahuje příliš vysoko nad obzor. Saturn uvidíme po celý měsíc kroužit přesně nad okrajem tohoto souhvězdí. Nejvýše nad obzor se Střelec dostane v srpnu. Orientační zajímavost: pokud se díváme do souhvězdí Střelce, díváme se zároveň do středu Galaxie, který je vzdálen 30 000 světelných let (light-years, jednotka ly).

Složení a hustota

Saturn je po Jupiteru druhá největší planeta naší soustavy. Je sice 764krát větší než Země, zato se však jedná o nejméně hustou planetu. Hustota dosahuje pouhých 0,6873 g/cm 3 , což je méně než střední hustota vody. Jeho atmosféra je tvořena převážně lehkými plyny, z nichž 96,3 % tvoří vodík.

Stejně jako u ostatních plynných obrů přechází atmosféra volně v plášť, který dále obklopuje pevné jádro z kovového uhlíku či helia, což je způsobeno obrovským tlakem panujícím uvnitř planety. Mezi atmosférou, povrchem, pláštěm a jádrem nejsou zřetelné hranice.

Saturnovy měsíce

Kolem Saturnu obíhá početná rodina měsíců, zatím jsme jich k roku 2009 spočítali 62. Největším z nich je Titan, který má jako jediný měsíc v soustavě také hustou atmosféru, složenou hlavně z molekulárního dusíku a metanu. Svojí velikostí předčí dokonce i planetu Merkur. Největším měsícem Sluneční soustavy je Ganymedes (průměr 5 262 km) a Titan je jen o 2 % menší.

Zploštělost

Saturn je také nejvíce zploštělá planeta soustavy. Jeho rovníkový průměr je přibližně o 10 % větší než polární průměr. Možným vysvětlením tohoto jevu je rychlá rotace a spíše tekutá než pevná fáze vodíku v jádře planety.

Saturn a mytologie

První historicky doložené pozorování Saturnu pochází z roku 650 př. n. l. z oblasti Mezopotámie. Jedná se o astronomické poznámky, ve kterých se píše, že Saturn se dostal do zákrytu Měsíce.

Saturn byl pojmenován po starém římském bohu zemědělství, sklizně a času. Saturnus se u Římanů těšil velké oblibě. Podle mýtů naučil lid obdělávat půdu, pěstovat plodiny a stavět obydlí. O době jeho údajného panování se hovořilo jako o „zlatém věku lidstva“ a na památku jeho vlády se konaly slavnosti zvané saturnálie. V době těchto slavností dostávali otroci na krátký čas svobodu, protože ve zlatém věku nebylo pánů a ani otroků.

Souhvězdí Pastýře

V červnu dosáhne na severní polokouli nejvyšší pozorovatelnosti souhvězdí Pastýře se svojí hvězdou Arcturem. Orientačním bodem na obloze nám může být ocas Velké medvědice neboli oj Velkého vozu. Pokud prodloužíme přímku posledních dvou hvězd oje, narazíme na souhvězdí Pastýře, které má podivný tvar připomínající bakteriofága.

Nejjasnější hvězdou tohoto souhvězdí je červený obr Arcturus, jehož jméno ve starořečtině znamená strážce medvědice (arktos = medvěd, ouros = strážce). Toto pojmenování nese již od 7. století př. n. l.

Je 26krát větší a 114krát zářivější než Slunce a dělí nás pouhých 37 světelných let. Arcturus je pátou nejjasnější hvězdou na obloze (první je Slunce, druhý Sirius, třetí Canopus a čtvrtá Alfa Centauri). Je pozorovatelný ze všech kontinentů kromě Antarktidy.

Spolu s hvězdami Regulus (souhvězdí Lva) a Spica (souhvězdí Panny) tvoří asterismus, tzv. Jarní trojúhelník, značící na obloze příchod nebo trvání tohoto ročního období.