Přírodní bydlení a město

0
459

Když mluvíme o bydlení v souladu s přírodou, téměř vždy si představíme dům na venkově, s velikou zahradou nebo dokonce políčkem. Uprostřed přírody, úplně na samotě, někde v chatové kolonii nebo aspoň na okraji vesnice, kde za humny už začíná ta pravá, panenská divočina, louky a lesy s bublajícími potůčky.

O tom, že život na samotě je pro normálního člověka skoro nemožný (tedy pokud se tam nechce trápit), si můžeme napsat někdy příště. Ten zbytek je z větší části pravda: přírodu a přirozenost milující lidé odcházejí z měst na polosamoty a vesnice, aby tam začali úplně nový život. V domečku zděděném po babičce, postaveném uprostřed zahrady nebo na zelené louce. V úplně jiném rytmu života, s pecí na dřevo místo radiátoru, vlastnoručně omítnutou fasádou a s radostí z první sklizené mrkve. Ani to neplatí pro všechny, ale zní to přece tak romanticky…

Co ale lidi, kteří zůstávají ve městech? Jsou odsouzení k „nevědomosti“, snášení hluku a smradu, suchému panelákovému vzduchu, k tomu, že jejich děti uvidí strom už jen v National Geographic a kozu v zookoutku? Nebo existuje nějaká možnost, že by se i ve městech dalo žít alespoň trochu zdravěji a přírodněji?

Jistě že existuje. Úplně nejjednodušší je zlepšit prostředí bytu, ve kterém bydlíte (tedy pokud jste jeho majitelem). Můžete vyměnit umělé materiály za přírodní – vápenocementovou omítku za hliněnou, krytinu z PVC nebo umělou „plovoučku“ za dřevo, dýhu za masiv. Když budete chtít jít ještě dál, nasejete do truhlíků bylinky, začnete prát v ořechových slupkách a potraviny kupovat na lokálním trhu. Ani sebelepší a sebevíc „přírodně“ obývaný byt ale nezmění celkové prostředí města, ve kterém člověk žije, chodí do práce a za zábavou.

Nejdřív ale pár slov o městě. Město nabízí koncentraci pracovních, společenských, obchodních a zábavních příležitostí. Jejich koncentrace ale vytlačuje přírodu, pro kterou ve městě nezůstává příliš mnoho místa. Každý metr je tu využitý pro některou z těchto lukrativnějších příležitostí. Příroda se zkrátka ve městě nevyplatí. Většina moderních měst si ji udržuje pouze v omezené formě parků, protože beton bez stromů a květin nevypadá příliš vábně (a město potřebuje být přitažlivé), a navíc stromy pomáhají udržovat vzduch dýchatelný a v létě poskytují vítaný stín.

Pár stromů ale město nespasí. Už jsme se sice zvládli zbavit dýmu z továrních komínů, ale dusí nás stále narůstající osobní a nákladní doprava. V současnosti se také začíná diskutovat problém městských tepelných ostrovů, kdy teplota ve městech bývá průměrně o 4 ºC vyšší než v krajině. A to za suchého horkého léta přestává znít jako něco pozitivního. Problematické je hospodaření s vodou, odpady, biodiverzita a další.

O možnostech „zezelenání“ a ozdravení měst se diskutuje už někdy od dob průmyslové revoluce. „Zahradní města“ navrhoval francouzský vizionář Claude Nicolas Ledoux v 18. století, k jejich skutečnému vytváření dal podnět sir Ebenezer Howard ve své knize To-morrow: A Peaceful Path to Real Reform (1898). Dodnes jich po celém světě stojí na 60, podle této ideje byl částečně budovaný i náš Zlín a některé pražské čtvrti (Ořechovka, Spořilov, Zahradní Město).

Jde jistě o pozoruhodnou iniciativu, jsou to ale města už projektovaná s jasnou ideou zdravého života v nich, spojující výhody městského i venkovského života (k městu mají patřit i zahrady a pole). Proč „ale“? Protože tato koncepce řeší pouze budoucnost (zakládání budoucích měst), ne současnou situaci lidí, kteří ve městě už žijí. A těch je jen v České republice 7,3 milionu, tedy 70 % z celkového počtu obyvatel státu.

Naštěstí existují i různé iniciativy, které se snaží zlepšit (po různých stránkách) současná města nebo jejich části. Světovým příkladem jsou města jako Reykjavík, které upřednostňuje energii z termálních a vodních elektráren, čistou dopravu i čistou vodu. Na obnovitelnou energii a udržitelnou městskou dopravu sází také Malmö, které vylepšuje i svoz odpadu a jeho recyklaci (např. kompostování). Zelenou oázou a rájem pro cyklisty je Kodaň. I ona se může pochlubit čistou vodou, podporou pěstováním bio-potravin a 70 % hotelů s eko-certifikátem.

Objevují se také futuristické projekty domů nebo celých rezidencí, které přinášejí přírodu do měst: v Číně se chystá stavba rozsáhlého objektu Penda z rostlého bambusu, v korejském Soulu by chtěla skupina MVRDV postavit plně soběstačnou zelenou rezidenci ve tvaru vysokých pahorků, v Londýně má vzniknout 80patrový mrakodrap z dubového dřeva. Tento materiál prokazatelně zlepšuje vnitřní prostředí budov pro jejich obyvatele a zároveň snižuje uhlíkovou stopu stavby oproti klasickému železobetonu až o 75 %. Dřevo používá pro své projekty i architekt Vincent Callebaut, který je známý vertikálními zahradami a začleněním přírodních vodních biotopů do těsné blízkosti budov.

Také šestipatrová budova Bullittova centra v americkém Seattlu je kompletně postavená z přírodních materiálů. Má kompostovací toalety, zadržuje pro potřeby vlastního provozu v nádržích tolik dešťové vody, že přežije sto dní sucha, a navíc je stoprocentně zásobovaná solární energií. Díky tomu se může pyšnit titulem „nejzelenější kancelářská budova na světě“.

Na Slovensku působí nadace Blue Alternative, která se zasazuje o zlepšení hospodaření s vodou v krajině i ve městech. Jejich návrhy, jako jsou vsakovací podzemní zásobníky vody, která stekla např. z parkoviště, zelené střechy, fontány osvěžující vzduch, dešťové zahrady a systémy splachování WC ve veřejných budovách dešťovou vodou, mají zpomalit odtok vody po dešti, vytvořit zelené odpočinkové zóny, umožnit další využití dešťové vody a díky jejímu odpařování ochladit okolí. Čerpadla těchto systémů přitom fungují na elektřinu ze solárních panelů.

V Košicích bylo v roce 2014 uvedené do provozu Eco-Point Office Center, které se může pochlubit certifikátem LEED Gold (Leadership in Energy and Environmental Design je nejpopulárnější certifikace ekologického stavitelství na světě, používá se hlavně pro městské a kancelářské budovy), dokonce s nejvyšším skóre. Budova je vytápěná či chlazená hlubinným vrtem a řadí se mezi TOP 5 kancelářských budov s nejpříjemnějším vnitřním pracovním prostředím na Slovensku.

Určitou snahu je vidět i u nás v Česku. Naše největší administrativní stavba, ústředí ČSOB v Praze v Radlickém údolí, má unikátní zelenou střechu, na které rostou i velké stromy a celá slouží jako odpočinková zóna pro zaměstnance. I díky tomu získala nižší stupeň certifikace LEED.

V Brně stojí odborníky oceňovaná budova Nadace Veronica, která pro svůj provoz maximálně využívá obnovitelných zdrojů (tepelná čerpadla, solární panely) a předvádí šetrné hospodaření s vodou – všechna dešťová voda se zachycuje do nádrží a používá na zalévání přilehlé ukázkové zahrady a splachování WC. Použitá šedá voda jde do kořenové čistírny. Střecha jedné z budov je osázená rostlinami. Budovy si je možné prohlédnout na komentované prohlídce, slouží tedy i jako edukační pomůcka.

Malým, ale příjemným příspěvkem k zelenějším městům jsou komunitní zahrady, které nezlepšují jen ovzduší, ale i sousedské vztahy. Některá města zpřístupňují vodní toky (přírodní koupaliště, relaxační místa na březích řek), některá umísťují na střechy budov úly se včelami, které potom opylují parky. A nesmím zapomenout ani na přírodní dětská hřiště, jaká staví např. Lukáš Gavlovský. I ty pomáhají městským dětem být v těsnějším kontaktu s přírodou.

Vytvořit lepší, zdravější, přírodě bližší prostředí měst nemusí být úkolem pouze pro radnice a uvědomělé developery. Každý může přispět. Jezdit víc na kole než autem, volit projekty, zboží a služby, které mají nižší uhlíkovou stopu, osázet každý volný kout rostlinami.

S přáním krásného, zeleného léta se v tomto místě s vámi na nějaký čas rozloučím. Protože začíná sezóna hliněných omítek, jdu se místo suchého teoretizování věnovat živé praxi. Ale nebojte, s prvními podzimními mrazíky mě tu máte zase zpět a se mnou i další kapitoly seriálu o bydlení v souladu s přírodou.

(další info o tématu na mém blogu http://jinyproud.cz/)