Projekt přírodního domu a pár slov o klasice a alternativě

Bydlení v souladu s přírodou

0
247

Jaký je postup projektování domu z přírodních materiálů? Úplně stejný jako u jakéhokoliv jiného domu. Jste z této odpovědi zklamaní? Nebojte, tak úplně jednoduché to přece jen není. Jen tím chci říct, že to, jestli budete mít dům malý, velký, kulatý, pasivní nebo založený na permakulturních principech nebo třeba posvátné geometrii, tak úplně nezávisí na materiálu, který na jeho stavbu použijete. Nebo ano?

Trochu mě překvapuje, jak velká část projektantů při vymýšlení domů z přírodních materiálů myslí naprosto klasicky – tedy navrhuje klasické (rovné) tvary, klasické uspořádání prostoru, klasickou úroveň komfortu a klasickou hypotéku, která vám vaše požadavky na komfort zaplatí. Klasická cesta příliš nepřemýšlí o citlivém vsazení domu do krajiny ani o tom, jak ekologicky či přírodě blízko či vzdáleně v něm budou lidé žít. Neohlíží se na přírodu – překonává ji.

Proč mě tento přístup v přírodním stavitelství překvapuje? Protože přírodní materiály (nebo spíš použití širšího spektra materiálů) přinášejí zajímavé možnosti a k různým ne-klasickým experimentům přímo vybízejí. Ať už v tvarech, nebo třeba v úrovni standardu (tedy velikosti, komfortu ad.) a tím pádem cenovém rozpětí.

Tento článek bude tedy patřit projektantům a stavařům, kteří při navrhování domů přemýšlejí jinak, alternativně – a inspirují v tom i další lidi. Dodávají ovšem to, co jsem napsala už na začátku: že tyto alternativní postupy nejsou vázané na materiál, pouze se k přírodním materiálům lépe hodí a jsou častěji využívané právě lidmi, kteří po přírodním domě touží. A kteří vidí materiál a funkčnost domu jako celek.

Slovy jednoho z těchto alternativních stavitelů Ondřeje Netíka: „Pod pojmem přírodní dům si většina lidí představí pouze dům postavený z přírodních materiálů. To je správný směr, ale dle mne příliš malý posun. Přírodní dům by měl být něčím víc. Měl by propojit člověka a přírodu do společného vztahu, aby znovu navázal jemné nitky vzájemných propojení a probudil synergie.

Většina současných přírodních domů je moderním dílem postaveným ze dřeva či jiných přírodních materiálů. Pro nepoškozování přírody je to možná velký krok, ale pro člověka zde velký přínos není. Takový přírodní dům cílí na vaši touhu po nasycení, ale málokdy alespoň trochu nasytí. Je to jakopostavit auto z celulózy a tvrdit, že toto auto vás přesune blíže k přírodě, přičemž v něm dál budete jezdit městem plným aut do práce a zpět. Ve vašem životě se ta změna nijak neprojeví.

Ještě dřív, než se k těmto alternativcům dostanu, bych se chtěla krátce zamyslet na pojmy „alternativní“ a „klasický“, které tu často používám. Spousta lidí vidí v přírodní alternativě novou doktrínu – a někteří z nich pak odmítají cokoliv z klasiky. Alternativní cesta ale nestojí v opozici k cestě klasické, nikdo tedy nemusí volit buď jedno, nebo druhé, ať se to týká materiálů, postupů nebo čehokoliv jiného. V angličtině slovo „alternative“ znamená „jiná možnost“ a přesně tím alternativa je – rozšířením možností.

Jasněji je tato variabilita vidět při pohledu do historie. Ještě před dvaceti lety byla „klasika“ dům z pálené cihly, betonu a vápenné malty. Dnes jsou klasikou moderní materiály (např. sádrokarton,polykarbonát, OSB desky, různé prefabrikáty, tmely a montážní pěny), některé z nich jsou přitom alespoň v základu přírodní. Ale ještě před 200 lety byla klasika dřevo, nepálená hlína a někde třeba rákos nebo sláma.

Je tedy dnešní přírodní alternativa návrat ke staré klasice? A ještě k tomu ke klasice nejchudších lidí? Částečně ano. Jenomže dnes se již nikdo nechce vracet do stavu před 200 lety. Naše představy a požadavky na dům jsou jiné. Ale díky lepším stavebním postupům (např. lepší izolaci proti vlhkosti) a novým technologiím můžou být znovu uznány přednosti např. nepálené hlíny nebo slámy, které byly (kvůli skutečným problémům, ale i kvůli cihlovo-betonářské lobby, předsudkům nebo prosté touze po modernějším materiálu) v minulosti zavržené.

Jen málokterá stavba je však postavená stoprocentně jen z přírodních materiálů. Častěji se v nich snoubí přírodní s nepřírodním, klasické s alternativním. Na zelené střeše se skví sluneční kolektory a pohádkově vypadající pec je řízená nejmodernějším počítačem. Oproti některým dřevostavbám, které mají dřevo napuštěné chemickými látkami a mezery vypěněné silikony, může i klasický domek z pálených cihel nebo naopak hypermoderní prefabrikovaný pasiv mít k přírodě mnohem blíž. Ještě více než na materiálu záleží na celkovém přístupu. A právě o třech výrazných, zajímavých a přírodu respektujících přístupech, které chtějí vést dál, než jen k použitému materiálu, se chci nyní zmínit.

Ondřeje Netíka jsem zmiňovala už výš. I mezi staviteli přírodních domů se vyjímá jako alternativec a rebel. Pokud se s ním přijdete poradit o stavbě svého domu, podrobí vaše záměry a potřeby detailní analýze vycházející ze znalosti řemesla i pravidel permakultury. Nejdřív vás odradí od pasivu – vysvětlí vám, že „k úspoře energie vede jediná cesta: její mírné a opatrné užívání“. Když vynaložíte energii (peníze, čas a materiál) na to, abyste ji později ušetřili, ušetříte jí za váš život dost, aby se vám alespoň vrátila vložená investice? Nebude úspornější (pro vás i pro přírodu) postavit nepasivní, ale zato menší domek?

Poté vás odradí i od samostatného pokoje pro děti a nakonec od hypotéky. Vysvětlí vám, že dnešní domy jsou ve jménu strachu z nedostatku zbytečně předimenzované a že věci (ani domy) vás neučiní šťastnějšími. Že dům vám může poskytnout pouze přístřeší a ochranu, vše ostatní vám zajistí pozemek okolo domu, vy sami nebo vaši přátelé.

Podle Ondřeje by dům měl být skromný – což neznamená, že by měl být strohý nebo neestetický. Pouze to, že by měl sloužit člověku a ne naopak. Možná to vypadá jako něco, co se stavění domu vůbec netýká, ale v jeho pojetí je to základem k projektu domu, který bude postavený přesně na míru. Který bude mít duši, která teprve udělá z domu váš domov.

Podobně uvažuje i architekt Petr Hájek. Přírodní dům pro něj znamená to, že umožní člověku žít víc v přírodě než v domě. Snaží se proto minimalizovat dům a prosazuje malé, většinou jen jednopokojové „osobní“ domky ve velké, „rodové“ zahradě. Takových osobních domků přitom může být v zahradě několik, podle potřeb rodiny. Nejzajímavějším prostorem je pro něj veranda nebo terasa, kde člověk v případě příznivého počasí může trávit většinu svého času. Zdůrazňuje: „Nemyslete na dům, myslete na prostor.“

Oba shodně tvrdí, že příliš velký nebo nákladně postavený dům člověka jen zatěžuje a také že dům má být spíš místem k přespání, prostým útočištěm pro chvíle zimy a nepohody, zatímco hlavním životním prostorem je přilehlá zahrada. Oba se snaží navrhovat domy skromné a jednoduché, snadno postavitelné i přestavitelné podle momentálních potřeb, které se během života někdy i dost výrazně mění.

Tou třetí výraznou osobností je německý architekt Gernot Minke, jedna z nejvýznamnějších postav středoevropského přírodního stavitelství. Jako jeden z prvních (už v 70. letech a navíc na akademické půdě, je totiž profesorem na univerzitě v Kasselu a zakladatelem Výzkumné laboratoře experimentální výstavby) vyzdvihl přednosti přírodních materiálů, hlavně slámy a nepálené hlíny. Inspiroval se přitom jak přístupem našich předků (ve výběru materiálu, citlivém zasazení stavby dokrajiny), tak africkými stavbami nebo matematickými principy. Charakteristickým znakem jeho staveb jsou kupole.

Podobně jako Ondřej Netík a Petr Hájek věří, že dům je víc než soubor hmotných prvků – že správně postavená stavba dokáže nabíjet energií nebo i léčit a že architektura nemá jen technologické nebo ekologické, ale i sociální aspekty (tedy že má dopad na jednotlivce, rodiny i společenství).

Přírodní (k přírodě přátelský, šetrný, trvale udržitelný nebo permakulturní) přístup k navrhování domů samozřejmě preferují i další projektanti a architekti – například Hana Kudová, Olga Hamšíková, Ludvík Trnka (ateliér Netřesk), Blanka Johanisová, Mojmír Hudec (ateliér Elam), Radek Hála, Jan Márton, Dan Grmela, Jakub Wihan, Pavel Minář (Ekostep), Aleš Brotánek, ze zahraničí potom Sigi Koko (Build Naturaly – USA), Bee Rowan (Strawbuild – Anglie), Werner Schmidt (Švýcarsko), William McDonough (USA) a další.

Každopádně, ať už si necháte navrhnout svůj vysněný dům z přírodních materiálů od některého alternativce, přírodně či klasicky smýšlejícího architekta či projektanta, měl by znát specifika těchto materiálů, která jsem už naznačila v dřívějších kapitolách, a zacházet s nimi s potřebnou znalostí a respektem.